Africký pohár národů - devátý hrací den

Když průšvih, tak přece pořádný. V Rovníkové Guineji se uzavřela první skupina APN; a to další, již třetí porážkou Senegalu, plus naopak premiérovou prohrou domácích, kteří takto ve své grupě obsadí až druhou příčku za Zambií. Také zítra ještě pobudeme v Batě a Malabu - ke svému konci spěje dění ve "sloní" skupině B.

Pro Rovníkovou Guineu to až dosud byl šampionát snů. Přitom takovému průběhu nic nenasvědčovalo - tým byl v přípravných zápasech špatný, těsně před šampionátem vyhodil trenéra a hned v prvním zápase se zranila největší hvězda Bodipo. Jenže nakonec bylo všechno jinak, Nzalang Nacional měl jistý postup už po dvou kolech a v posledním zápase se Zambií se tak hrálo prakticky o jediné - možnost prodloužit největší zázrak letošního turnaje o další postup, tentokrát do semifinále. Hlavní motivací zkrátka bylo vyhnout se předpokládanému vítězi skupiny B, Pobřeží Slonoviny...

...což se nakonec nepovedlo, a i přes sympatický výkon, kterým se hráči v červených dresech prezentovali, se nedá říct, že nezaslouženě. Zápasu, který rozhodl ojedinělý individuální záblesk Katongovy brilantní rychlosti a střeleckého instinktu, by totiž stejnou měrou slušel i výsledek obrácený, a úplně nejlepší reflexí dění na hřišti by zřejmě byla remíza. Pokud bychom měli na základě tohoto souboje vynést nějaká stručná resumé, byla by asi následující: Rovníková Guinea má herní tvář a působí sehraným a nebezpečným dojmem, což je zásadní rozdíl oproti ostatním outsiderům. Zambie je brejkové mužstvo.

Vůbec posun, který Paulův celek urazil od prvního, poněkud chaotického představení s Libyí, je pozoruhodný. Otevírací utkání v Batě přivítalo nadšené, entuziastické a energické mužstvo, které dělalo spoustu chyb, ale o to horlivěji je stíhalo napravovat; taktická svázanost? A teď tu o Křemílkovi a Vochomůrce...

...zatímco proti Zambii vyběhlo na hřiště překvapivě konsolidované mužstvo (které ovšem vyměnilo živelnost a tah na bránu za kompaktnější paletu secvičených, leč impotentních herních variant). Gílson Paulo musel udělat trojici změn, a jedna z nových tváří, levý bek Bokung, byl po celý zápas hodně výraznou postavou - společně s kolegou Evuyem totiž symbolizoval hlavní herní prvek Nzalang Nacional, kterým bylo velice dobré využívání křídelních prostor. Útoky Rovníkové Guiney se na Mweeneho branku valily tu zleva, tam zprava, často se přenášela hra, a střed pole zůstal neúnavnému dělníkovi Konatému a jeho skvěle odváděné černé práci. Motorem ofenzivy byl potom Juvenal, operující na širokém prostoru v útočné třetině, který neúnavně zasypával zambijské vápno nebezpečnými centry; co se defenzivy týče, nečekaná jistota Danila a především zářivý přehled, odhad situace a dokonalé čtení hry stopera Ruie poskytovaly (opět) zadním řadám dostatečnou kompaktnost.

Jenže Zambie dobře bránila. A do pozice bránícího se úspěšně vmanévrovala sama, poté, co prvních zhruba 20 minut kontrolovala hru a držela míč na svých kopačkách; to byla ta fáze zápasu, kdy jediné vytržení z ospalé letargie přišlo s dlouhým míčem a náběhem za obranu v červených dresech. Od okamžiku, kdy tempo hry začali diktovat Paulovi svěřenci a Zambie se tak mohla stáhnout do bezpečného bloku, hlídat střed hřiště a hrozit rychlými protiútoky, jako by sebevědomí Chipolopolo stouplo, a Rovníková Guinea reálně přišla o možnost silnějšího protivníka přehrát a zvítězit jednoduše díky převaze na hřišti. Její platonický tlak se s železnou pravidelností tříštil o vápno soupeře.

Ani Zambie však nesehrála ideální utkání; přestože takticky jej zvládla perfektně a ve skutečnosti se o výsledek nemusela příliš obávat (ani v závěrečném náporu se útočníci Guineje nedostali přes obranu dirigovanou dnes skvělým Himoondem k ohrožení Mweeneho brány), byly její brejky často nepřesné nebo utlumené už v samém zárodku. Renardův tým už jsme zkrátka mohli vidět ve vyšším tempu a nasazení; těžko mu však něco vyčítat, neboť toto byl po všech stránkách ospalý, vyčkávací zápas, ve kterém ani nebylo potřeba se nějak překotně hnát dopředu. Pokud je ale vaší nejlepší příležitostí v prvním poločase hned čtyřikrát zopakovaná akce, totiž napálení míče z přímého kopu rovnou do Danilových rukavic, ideální to není.

S ohledem na blížící se čtvrtfinále bylo poměrně zajímavé sledovat, jakým způsobem se proměnila útočná taktika Rovníkové Guinei v poločase, kdy na místo Thierryho Fidjeua (pravděpodobně šetřeného na další zápas) přišel jiný hrot, Fabiani. Zatímco Fidjeu je běhavý, pohyblivý forvard, který ovšem nebyl na hřišti příliš vidět a s nímž vypadal fotbal Guiney jako hra na dlouhé výměny míčů, nápadité kombinace a nedostatek průraznosti ve finální fázi (neřkuli v zakončení), Fabiani je vysoký a silný útočník, který na sebe na hřišti mnohem více upozorňoval - chodil do soubojů, byl agresivní, presoval a na oko to vypadalo, že s ním má Zambie mnohem větší problémy. Jenže výkony hráčů kolem něj prakticky bez výjimky poklesly, a to někdy dost razantně - bylo zkrátka znát, že ač Fabiani samotný je určitě dobře využitelný hráč, tým na něj (a především na jeho herní styl) není zvyklý, a jeho nasazení se tak jevilo spíše jako kontraproduktivní. Navíc ve druhém poločase hrála Zambie zkrátka příliš zkušeně na to, aby dopustila třetí soupeřův gól v posledních okamžicích střetnutí po sobě, a skupinu tak vyhrála zaslouženě.

Rovníková Guinea - Zambie 0:1

25. minuta - První větší záchvěv vzrušení v zápase. Juvenal zahrává rohový kop na vzdálenější tyč, kde naskakuje Ekedo, jenže míči místo hlavy nastavuje vysokou nohu - a netrefuje.

36. minuta - A první zaznamenáníhodnou šanci Zambie má na svědomí Kalaba, který udržel míč proti třem obráncům v červeném a vyslal do šance Katonga. Kapitán a nejlepší střelec Chipolopolo se následně dlouhou kličkou zbavuje Evuye a střílí; Danilo je však na zemi včas.

41. minuta - A máme tu gólovku! Juvenal skvělým pasem chytře vyšachuje zambijskou obranu, když uvolňuje Bolada, který může běžet sám na Mweeneho - no, běžet vlastně ne, na to je vybíhající brankář přece jen příliš blízko a nakonec zkušeně vyráží.

48. minuta - K hodně kuriózní příležitosti se teď propracovali Zambijci. Rozhodčí totiž posoudil Danilovo sebrání míče po hlavičkovém souboji uprostřed vápna jako malou domů, a tudíž standardní situaci pro Chipolopolo z vnitřku pokutového území; Himoonde však pouze napálil míč kupředu, kde ve zdi stálo hned sedm bránících hráčů v červeném, a jediným výsledkem byl tak (logicky) rohový kop.

67. minuta - GÓL! Z postupující letargie vytrhla stadion v Malabu skvělá individuální akce Katonga, který převzal míč na levé straně hřiště, předběhl bránícího Evuye a pelášil k pokutovému území, aby přesnou střelou po zemi našel místečko mezi bližší tyčí a natahující se rukou padajícího Danila.

69. minuta - A Rovníková Guinea má hned šanci na vyrovnání! A opět je u toho míčový kouzelník Juvenal, jehož volný přímý kop se ideálně stáčí do růžku branky, ale nakonec mu přece jen několik decimetrů chybí.

Rovníková Guinea (4-4-1-1): Danilo - Evuy, Kamissoko, Rui, Bokung - Balboa, Konaté (88. de la Cruz), Juvenal, Ekedo - Bolado (76. Viera) - Fidjeu (46. Fabiani)

Zambie (4-4-2): Mweene - Nkausu, Sunzu, Himoonde, Musonda - Lungu, Chansa (74. Kasonde), Sinkala, Kalaba (90. Mulenga) - Katongo, Mayuka (81. Chamanga)

Nejlepší hráči: Rui, Juvenal (oba Rovníková Guinea), Himoonde (Zambie)

Asi to znáte: filet z kapra poválíte v mouce (ze Zambie), pak ho naložíte do vaječné lázně (vystavěné Guinejci z rovníku) a nakonec obalíte strouhankou (z libyjských rohlíků). Teprve potom je řádně připraven na pořádný pařák uvnitř friťáku (suplovaného širou fotbalovou veřejností)...favorizovaní Senegalci vskutku prodělali kompletní vánoční kůru, když se na rovníku nechali zostudit věrni sloganu "když už, tak už". Jejich závěrečné představení pak nebylo ničím výjimečným, spíš si divák u jeho sledování snadno mohl vše v hlavě zesumírovat. Čili si připomenout, že Senegalci popojeli více na východ coby rozháraný, až odcizený soubor velkých individualit, jež v drtivé většině případů selhávaly na celé čáře, a dovezli sem s sebou snad všechny myslitelné nedostatky: ty v obranné či obecně poziční hře, v koncovce, v mezihře.

Dílem prvního klasického atributu letošního Senegalu jsou třeba obě dnešní inkasované branky. Napoprvé nedůslednost při ztrojení (!) soupeře i mizerná koheze zadní linie; napodruhé dvě individuální selhání. O jedno z nich se postaral i Mangane, v tu chvíli již očividný zástupce kapitána Nianga, kterého s definitivní platností můžeme vedle Bakary Koného považovat za největší defenzivní zklamání letošního ročníku Afrického mistrovství.

Dílem druhého bodu jsou pouhopouhé tři branky vyprodukované tak hvězdnou ofenzivní vozbou tvořenou jmény jako Cissé, Ba, Niang či Sow. Přestože Senegal patří nepochybně k nejaktivněji pálícím mančaftům (dovedl bych si ho snadno představit v elitní trojce této statistické disciplíny), jeho produktivita je vpravdě zarážející, až tristní.

A konečně třetí slabina senegalského výběru: nevýrazná mezihra. N’Daw a jeho povětšinou dobře míněné nákopy za soupeřovu obranu jsou jediným světlým bodem této hodnotící kategorie v podání žhavého favorita na medaile. V druhém poločase včerejšího utkání ho sice ještě zdatně zastoupil Diakhaté, to už ale opravdu bylo celé. Diamé totiž v žádném případě nenaplnil pověst, jež ho předchází a také provází angažmá v anglické Premier League.

Dnes se přitom, alespoň dle různých avíz pocházejících ze senegalského tábora, ani tak nemělo jednat o závěrečné klání jednoho turnaje, jako spíš o výkop jiné cesty - na ten příští Africký pohár národů. Alespoň takový pohled na věc prezentoval Demba Ba. A právě v kontextu jeho slov potom šlo podobu základní jedenáctky Senegalu kvitovat s pobaveným výrazem: na pravém beku se měl nově pohybovat 34letý Omar Daf (reprezentuje od roku 98, má na svém kontě na padesátku startů v národním týmu); post levého křídla měl patřit Souleymanovi Camarovi (za rok již 30letému členovi širšího kádru úspěšného senegalského výběru z MS 2002); a do sestavy se po jednozápasové odmlce vrátil sice kapitán, ale pořád 32letý veterán s krátkou "životností", Mamadou Niang. Jakou tedy Amara Traoré nabídl vizi? Zhruba žádnou, respektive podobnou, s níž neuspěl v předešlých dvou případech. Také tentokrát se mělo praktikovat průhledné a zcela zřetelně narýsované 4-3-3. Dvě stařecká křídla, vpředu doplněná o Dembu Ba, to holt nějak udělají...a neudělala.

Paqueta totiž, dejme tomu, věděl jak na to. Jeho tým hvězdnou partu ubránil zhruba na úrovni Zambie, což se rozhodně dá považovat za úspěch; ačkoliv Zambijci k tomu ještě pravidelně zvládali větrat soupeřovu obranu, což už Libyjcům bylo zcela cizí. Pětičlenná, hustá řada na hraně šestnáctky, před ní uvolněná čtveřice obranářů-"záložníků"; zhruba takové bylo libyjské bránění. S tím, že 5-4-1, do něhož se oproti původním předpokladům z pozice štítového záložníka velmi často stahoval Abubaker, mnohdy morfovalo až do bláznivého 6-4-0. Z toho potom docela dobře vyplývá, že vepředu si Libyjci hravě vystačili se třemi, nejvýše čtyřmi hráči - a to jednoduše proto, že i takový počet přece bohatě stačí k co nejrychlejšímu odevzdání balonu a okamžitému, disciplinovanému návratu k plnění defenzivních povinností (zde například diametrální rozdíl oproti Senegalcům, napříč celým turnajem).

Nicméně tímhle přístupem si Středomořští rytíři dost možná zavařili více, než bylo zdrávo. Respektive přístupem; patrně spíš svou nedostačující kvalitou v kombinaci, absentující základní souhrou. Jakkoliv Zuway se Sa’adem předvedli na letošním APN několik pěkných individuálních akcí, jejich technika je na výši a tohle všechno, protiútoky do rozložené obrany Senegalu (v prvotních fázích vždy Libyjci soupeře doopravdy i přečíslovali) končívaly pořád stejně: vinou neexistujícího drajvu, slabší absolutní rychlosti nebo ukrutně nepřesné první (druhé) přihrávky. V tomhle například relativně zklamal Esnani, jehož jsem po dvou utkáních měl za (v rámci možností) schopného dirigenta středu pole; včera ovšem svým primárním (obranným) povinnostem propadl tak dokonale, že byl až frustrovaný - což ostatně potvrdil i rozkopnutými flaškami po vlastním brzkém vystřídání.

Každopádně jak už jsem několikrát potvrdil ono zopakované, že Libyjci jsou obecně týmem defenzivně založeným, tak vězte, že tedy ani dnešek nebyl žádnou výjimku, takže bychom je měli soudit hlavně dle výkonu tímto směrem. A na něm se vskutku dalo najít hned několik pozitiv. Dobře a chytře bráněné standardky, jež Senegalci vyhrávali tak maximálně díky špatnému odhadu Abouda (gól) nebo vlastní výškové převaze (tentýž gól). Jinak šlo nějaký systém ze strážení senegalských věží vyčíst i docela dobře, čemuž se na úrovni Afrického poháru národů nelze jinak než prostě divit (Libye se hlavně pěkně snažila zahušťovat nebezpečné prostory - a to už nejen při standardních situacích, ale i normálně ve hře -, což opravdu fungovalo).

Navíc Libyjci hráli až pozoruhodně čistě (dokud po pauze rozhodčí nespustil celkem okatou tlačenku favorita): po 40 minutách byly outsiderovi napočítány čtyři nedovolené zákroky, za něž neviděl v celku ani kartu; zatímco Senegal už měl na kontě 14 faulů a dva kartonky žluté barvy.

Zvláštní průběh měla poslední půlhodina: na jejím začátku totiž bylo oznámeno, že v paralelně hraném utkání padl gól - to však do sítě domácích, což už Libyjcům fakticky znemožňovalo postoupit. Což se také nejspíš podepsalo pod šíleně řešené přečíslení 3 na 2, jichž se při sílící lenosti Senegalců tvořilo čím dál víc. V tomto vynikal zejména Osman Sa’ad na levém křídle, ačkoliv jinak podal solidní výkon. To právě on kupříkladu jako jediný téměř neztrácel balony, což platilo (překvapivě) i o většině těchto brejků. Naopak Zuway, výrazná postava minulých libyjských vystoupení, má na svém kontě sice asistenci, jinak se ale vinou nastavené taktiky do hry prakticky nezapojoval (právě on byl vždy tím osamoceným hrotem v obranné formaci).

Sečteno podtrženo tedy Senegal nyní už osmkrát v řadě na APN nevyhrál, když před čtyřmi lety končil na kontě se dvěma body - dnes s historickou nulou. Libye, ta se naopak dočkala své první výhry v rámci tohoto typu turnaje, zároveň nekonaného na území svého času ještě Kaddáfího země. Roku 1982 tenkrát Středomořští rytíři dokonce padli až ve finále; od té doby ale ani roku 2006, ani hodně dlouhou dobu letos nenašli recept na opětovné vítězství...

Libye - Senegal 2:1

4. minuta - GÓL! K smíchu, jednoduše k smíchu. Pravidelně výrazný Sa‘ad se mezi třemi Senegalci (!) na levé straně uvolnil k přihrávce pro Al-Boussefiho, jíž zároveň kompletně vyšachoval kosočtverec, který se k němu vydal na alibistickou návštěvu (s tím, že ho jde asi bránit) - a hráč s číslem dvacet, nováček v základu, už jen pod menším tlakem elegantně prostrčil míč mezi nohami senegalského brankáře.

11. minuta - GÓL! Rychlá odpověď Senegalu umožněná názornou ukázkou mizerné "arabsko-africké" brankářské školy. Aboud potvrdil, že i při svých 39 letech není letos žádnou libyjskou jistotou, když při rohu zmateně a bezduše vycestoval někam doprostřed hustého hloučku těl, odkud nejvýše vystoupal bezproblémově skórující N’Diaye.

33. minuta - Poměrně výrazný okamžik Camary, nepřímo navazující na odvážný sprint Nianga. Muž nepravidelně reprezentující již od roku 2002 se na turnaji uvedl střelou z levé strany, kterou Aboud patrně čekal na přední tyči - i přesto se ještě do svého protipohybu ideálně skácel, aby míč vytěsnil na roh.

35. minuta - Hodně rozpačitě se teď ubránili Libyjci další standardní situaci Senegalců. Tentokrát od praporku vyletěl přetažený centr až na roh šestnáctky, odkud putovala slabá hlavička na malé vápno, aby se jen vinou marné Niangovy snahy o nůžky se mohla stát kořistí na čáře zachraňujícího Esnani (ve spolupráci s Aboudem).

45 + 2. minuta - Legračně zakončená standardní situace v podání Manganeho, jenž se v jasné ofsajdové pozici ocitl zcela sám na zadní tyči; a zakončil ze třetiny hlavou, ze třetiny loktem a ze třetiny břichem...do tyče.

47. minuta - Pozoruhodnou situaci vytvořil Niang svým centem zvnitřku pokutového území, a přesto vlastně za pečlivě seřazenou obrannou linii. Svérázně takto vytvořil pozici dva na nikoho (respektive golmana), N’Diaye to měl ale hodně těžké, míč musel odehrávat v krkolomném výskoku, a tak z toho nakonec nebylo ani základní zděšení soupeřova brankáře.

71. minuta - Dobrá práce Sowa v obležení dvou protihráčů, jenž už pomalu vsedě na zemi špičkou píchl míč do běhu Cissému (možná v těsném ofsajdu), jenž už zdálky loboval Abouda; a neúspěšně, minimálně o dva metry přestřelil.

75. minuta - K Sowovi proskákala hodně nepovedená střela spoluhráče z hranice šestnáctky, a přestože na balon číhal za soupeřovou zadní linií, ofsajd se nemával, takže jeho podobně "zdařilý" pokus mířící do boční sítě můžeme považovat za velkou promarněnou příležitost.

77. minuta - Velmi pěkně se středem hřiště protáhl Moussa Sow, až dokonce sám svou technickou zdatností vytvořil přečíslení 3 na 2 - to však vyřešil neskutečně špatně; přihrávku do pravého křídla Cissému odflákl, takže se ji nakonec nová akvizice Newcastlu ani nepokusila dostihnout. Přesto (možná s lehkým ironickým nádechem) sólu spoluhráče zatleskala...

84. minuta - GÓL! A je zaděláno na pořádnou ostudu! Pokud doteď Senegal hrál o čest, tímto okamžikem ji patrně pro letošek definitivně ztratil. Další katastrofálně odbráněná situace - hned na obou frontách a nádherná Al-Boussefiho trefa z voleje zhruba odněkud z penaltového puntíku. Asistent Zuway mohl využít M’Benguého marného pokusu o odhlavičkování dlouhého nákopu; úspěšný střelec pro změnu nestíhání kapitána Manganeho.

86. minuta - Gól na druhé straně...avšak neuznaný. A zcela po právu: Cissého prudká, ovšem ne úplně brilantně umístěná střela ještě byla v pořádku - s tou si nicméně poradil Aboud -, a následná úspěšná dorážka Camary už vskutku vinou metrového postavení mimo hru platit nemohla.

Libye (5-4-1): Aboud - Belreesh (68. Rabii), Salama, Al-Abaidy (62. Al-Sharif), Al-Shibani, Al-Mughrabi - Al-Boussefi, Esnani (59. Marwan), Djamal, Sa’ad - Zuway

Senegal (4-2-3-1): K. N’Diaye - Daf, Diawara, Mangane, M’Bengue - Diamé, Diakhaté - D. N’Diaye (75. Dia), Camara, Niang (68. Sow) - Ba (46. Cissé)

Nejlepší hráči zápasu: Sa’ad, Al-Shabani (Libye), Niang (Senegal)

Co čekat od zítřka?

Angola, nebo Súdán? To je zásadní otázka před posledními souboji ve skupině B; ta totiž po dvou odehraných kolech vypadá přesně jako včera "áčko". Na čele tabulky trůní celek s plným počtem bodů a postupem v kapse, na opačném konci se potom krčí bezbodové mužstvo, jehož maximem v letošním turnaji bude třetí místo v základní fázi. K postupu má nakročen čtyřbodový tým, a připravit ho o něj může jen jediný, jednobodový konkurent. Takže: Angola nebo Súdán?

Pobřeží Slonoviny má jistý postup a jde do boje s Angolou, které k zajištění čtvrtfinále bez nutnosti ohlížet se na výsledek druhého zápasu stačí neprohrát. Netřeba připomínat, že takový úkol je proti Drogbovi & spol. velice složitý, a to i v případě, že vyzyvatel nastoupí v plné síle; Vidigalovy Černé antilopy však budou oslabeny, a to poměrně podstatně, absencí brankářské jedničky Carlose.

Gólman, který budí pozornost mimo jiné i tím, že je (coby potomek kolonizátorů) jediným bělochem ve výběru, se totiž vyřadil ze hry sám: jeho přehnané zdržování při bránění těsného náskoku z prvního utkání proti Burkině Faso mu vyneslo zasloužený žlutý kartonek, a ve druhém zápase proti Súdánu si momentálně nezaměstnaný Carlos tento prohřešek zopakoval. Resumé? Angola se postaví jedné z největších ofenzivních vozeb na světě s nezkušeným náhradním brankářem. A protože občasné kiksy a zatmění v zadních řadách Antilop nejsou nic neobvyklého ani s Carlosem, na kterého je tým zvyklý, jsou fanoušci vyznávající červeno-černé barvy zřejmě hodně nervózní.

Zahouiho tým se nikam hnát nemusí: nerozhodný výsledek mu bohatě stačí k pohlídání prvního místa ve skupině, a tedy jistotě, že ve čtvrtfinále narazí na ten slabší tým v osudí, Rovníkovou Guineu. "Právo" vyzvat Zambii by v takovém případě tedy bylo na Angole, která momentálně vzývá v parádní formě hrajícího kanonýra Manucha, neboť především on je tím, kdo by mohl Vidigalově celku vystřelit překvapivé vítězství...

...pokud ovšem Angola sebere Slonům body, nebo pokud Súdán nevyhraje. V případě vítězství nenápadných, ale zodpovědných Sokolů nad hračičkami z Burkiny Faso se totiž Antilopy dostanou do obrovského tlaku; v takové situaci by rozhodovalo ošemetné skóre. Súdánci, jejichž trenér Abdalla burcuje síly do klíčového boje sebevědomým přesvědčením o možnosti postupu, se můžou spolehnout zejména na Bashira, autora dvou branek v dosavadním průběhu soutěže, skvělého technika Al-Tahira a také Saif Eldina, neomylného šéfa obranných řad. Burkina oproti tomu potáhne do boje s vědomím, že hraje už jen o čest; Pitroipa a Traoré jsou sice natolik dobří fotbalisté, že můžou pouštní celek porazit prakticky sami, jenže nesmíme zapomínat na fakt, že Abdalla hodně spoléhá na disciplínu a organizaci hry, a to jsou přesně věci, které v Burkině neslyší rádi. Znamená to totiž problémy pro jejich rozhárané, individualistické pojetí fotbalu.

Připočtěte si k tomu situaci, jaká v táboře Hřebců nastala těsně po vypadnutí a ne zrovna lichotivých vyjádřeních trenéra Duarteho na adresu tamního svazu, a vyjde vám poměrně zajímavá prognóza. Jestliže scénář "Rovníková Guinea porazí Zambii a Libye Senegal" byl velmi nepravděpodobný, potom "Pobřeží Slonoviny udolá Angolu a Burkina Faso padne i v posledním zápase se Súdánem" zní přece jen o něco reálněji. Platí však, že favoritem na postup je jednoznačně Angola. I proto, že Súdánu sice nedělá problém předvést dobrý výkon a hodně potrápit i mnohem silnější celky, ale vyhrávat? To Sokolům zrovna dvakrát nejde.

Stranou pozornosti

- Vítězství nad Mali Ghaně vystřelil, a zároveň jistotu postupu stvrdil, Asamoah Gyan. To není zrovna šokující fakt; šestadvacetiletý forvard je už nyní žijící legendou ghanského fotbalu a klíčovou postavou nové úspěšné generace. Na letošním turnaji to však dlouho vypadalo z jeho strany spíše pobledle: nejprve nebylo jisté, jestli se vůbec dá zdravotně do pořádku, a když nakonec nastoupil hned od úvodní minuty proti Botswaně, stoper a kapitán Zeber Mompati Thuma (který jej celý zápas bedlivě hlídal) si postěžoval, že ho prý rozhodčí příliš chránili. Ani s Mali to proti pozorné obraně dlouho nebyla žádná hitparáda, ale nakonec nejlepší útočník země svoje čekání na gól prolomil. A jeho reakce? "Každý, kdo nastupuje proti Ghaně, jde na hřiště s cílem zastavit Asamoaha Gyana," holedbal se střelec, momentálně nastupující v Emirátech za tamní Al-Ain. "V národním mužstvu hraju jediného útočníka posledních šest let, což ukazuje, jak jsem skvělý. Vím, že na sebe musím brát zodpovědnost, a udělal jsem to i tentokrát, když už se zdálo, že zápasu nemám co dát." Takže, jak vidno, jestli Gyan něco postrádá, rozhodně to není ego...

- Protože s koncem bojů v základních skupinách může docházet k situacím, kdy více týmů skončí se stejným počtem bodů, udělala Africká fotbalová konfederace přítrž spekulacím ohledně postupových kritérií. Dosud totiž nebylo zcela jasné a přesně specifikované, co vlastně v takové situaci rozhoduje; pouze se předpokládalo, že se bude postupovat stejně jako v kvalifikaci, což je nyní oficiálně potvrzeno. Vězte tedy, že v případě bodové shody bude rozhodovat v první řadě výsledek vzájemného zápasu, případně (pokud se na jedné úrovni srovná více týmů) vyšší počet bodů ze vzájemné minitabulky. Potom je na řadě gólový rozdíl ze vzájemných zápasů, potom vyšší počet vstřelených gólů ve vzájemných zápasech, a až potom přichází na řadu gólový rozdíl v celkové tabulce skupiny, případně vyšší počet vstřelených gólů ve všech zápasech. V případě, že ani poté nebude stále rozhodnuto, dostává se ke slovu tabulka fair play, vypočítaná podle počtu obdržených žlutých a červených karet. Poslední možností je potom oficiálně posvěcený los.

- Afrika je kontinentem mnoha tváří, a jednou z nich je bohužel i nejistota, napětí, zločin a chudoba. Na vlastní kůži to pocítil Pius Oyoo, předseda keňské asociace rozhodčích. Oyoa unesli v sobotu večer neznámí ozbrojení pachatelé ve městě Nakuru, když přijížděl z Nairobi, kde se zúčastnil soudního přelíčení týkajícího se systému rozhodcování v Keni. Oyoo totiž vznesl obvinění vůči svému největšímu rivalovi, generálu Gilbertu Moore (GMT) Ottienovi, který byl již dříve rozhodcovskou asociací KFRA varován, aby se nemíchal do jejích záležitostí. Šlo o spor ohledně voleb do oficiálních struktur, které se měly konat v neděli, ale byly soudním příkazem zrušeny; iniciátorem této kauzy byl právě Oyoo, kterému útočníci kromě peněz a mobilního telefonu ukradli i dokumenty týkající se přelíčení. Taky vám to připadá poněkud komplikované? Nakonec to s českými sudími možná nemáme až tak špatné...