Africký pohár národů - finálový den

A je dobojováno! Pěkně na penalty, tím nejnapínavějším možným způsobem se i na závěr Afrického poháru národů 2012 zrodilo překvapení. Ani Senegal, ani Maroko, ani Ghana a nakonec ani Pobřeží Slonoviny nevezou z Gabonu zlato - z toho se po zásluze těší Renardova zambijská senzace...

Tak se to nakonec povedlo! Tedy Zambijcům - ti svůj příběh o šokujícím zisku titulu coby památky na tragickou smrt 18 reprezentantů v roce 1993 dotáhli až do konce. Libreville, místo nedaleko osudové tragédie, zažilo neuvěřitelné drama, které nakonec musela rozseknout až 18. penalta v zápase. Naopak Sloni truchlí - a jejich hvězdami nabitá generace, které unikaly úspěchy mezi prsty tak dlouho, až jednotliví hráči zestárli a nastal čas jejich pozvolného odchodu, tak začíná nebezpečně připomínat týmy, jako bylo Figovo Portugalsko.

Chybělo přitom tak málo - stačilo, aby Didier Drogba proměnil penaltu. Na druhé straně se zřejmě nejlepším zákrokem šampionátu vyznamenal Boubacar Barry. A penaltový rozstřel? Prvních 10 borců, včetně excentrického gólmana Mweeneho, uspělo, a jako by následující "náhlá smrt" nebyla dost dramatická sama o sobě, nabídla po celkem 14 úspěšných pokusech hned 3 neúspěšné... za sebou. Od hromadného infarktu zachránil fanoušky po celém světě až nekompromisní Stophira Sunzu.

Oslavy Chipolopolo po zisku titulu byly bouřlivé - a uzavírací ceremoniál, uspořádaný v typicky africkém stylu, zakryl velké gesto Hervého Renarda, který předal tvrdě vydřenou medaili Kalushovi Bwalyovi, legendě zambijského fotbalu, jíž pouze neuvěřitelné štěstí zabránilo nasednout před 9 lety na osudové letadlo se zbytkem výpravy. Po finálním hvizdu to byl právě Renard, kdo snad jako jediný z celého stadionu zachoval ledový klid - pouze se takřka neznatelně usmíval. Dobře věděl, že jeho fantastická mise dospěla do konce...

...a bylo to naprosto zasloužené. Zambijci i ve svém posledním utkání svého soupeře takticky přelstili, bránili v dynamickém bloku, vyráželi do smrtících brejků, a přestože bylo utkání samo o sobě velice vyrovnané, byli to právě oni, kdo byl lehce lepším, a především nebezpečnějším týmem. Renard stvořil pomocí skvělé taktické a tuhé fyzické disciplíny kompaktní tým bezejmenných hráčů, který rozcupoval na padrť oba obrovské favority. Obrovsky se na to nadřel; hráči Zambie na hřišti potili krev a v závěru prodloužení už sotva pletli nohama, ale vyplatilo se to.

Utkání dvou poločasů - zábavného a útočného prvního a opatrného a vyčkávacího druhého - zkrátka vyhrál ten, kdo víc chtěl. Právě ona vůle, obrovská vůle jít za vítězstvím dávala Zambijcům sílu v průběhu celého šampionátu. A po posledním, 32. zápase, byla tato vůle zhmotněna do sady zlatých medailí...

...mimochodem, trvalo právě 32 zápasů, než jsme na letošním APN poprvé viděli výsledek 0:0. Ne že by se bylo čemu divit; jak Sloni, tak Chipolopolo mají sice individuality především v útoku, ale tady šlo v první řadě o střet dvou nejlepších obran šampionátu. A Zahouiho celek si tak může odvézt domů jeden hodně hořký primát - jako jediné mužstvo na turnaji totiž ani jednou neinkasoval. Jenže to je skutečně jen slabá útěcha...

Pobřeží Slonoviny - Zambie 0:0 po prodloužení, 7:8 na penalty

2. minuta - Utkání začíná pěkně zostra - velkou šancí Zambie! Rainford Kalaba nakrátko rozehrává první roh zápasu, Katongo na bližší tyči vrací míč pod sebe a tam se po puštění Sunzua ke střele dostává Sinkala, jehož ránu po zemi k tyči bravurně likviduje Boubacar Barry.

14. minuta - Pokutové území Pobřeží Slonoviny se opět otřásá, a opět ze stejného prostoru - Nkausův dlouhý aut přebírá u brankové čáry Lungu, který centruje pod sebe do vápna a Mayukova hlavička míří nad Barryho bránu.

20. minuta - Poprvé se ke slovu dostávají Sloni, konkrétně Siaka Tiéné, který z přímého kopu z 29 metrů uklízí míč přímo do Mweeneho náruče.

23. minuta - A první nebezpečnější přímý kop máme i na druhé straně, dokonce z nachlup stejné vzdálenosti. Rainford Kalaba však střílí těsně mimo, a to s přispěním teče Cheicka Tiotého.

30. minuta - Dobrou příležitost ke skórování prováhali Sloni, když Kalouův dobrý míč do vápna ideálně nedokázal zpracovat Gervinho, který posunul pouze na Yayu Tourého, ten roztáhl hru na Gossa a přes Drogbu (a jeho patičku) se míč dostal opět ke střílejícímu Tourému. Překombinovaná a prováhaná šance nakonec skončila střelou mimo Mweeneho bránu.

38. minuta - Zambijské rohy jsou pořádně nebezpečné! A může za to kdo jiný než Rainford Kalaba, který tentokrát načechral lehce přetažený centr, který přelétl klubko před Barrym a našel úplně volného Sinkalu - ten ale trestuhodně promáchl.

58. minuta - Hodně pomalu se zatím rozjíždí druhá půle, a tak snad můžeme zmínit přímý kop Rainforda Kalaby, který sice míří na bránu, ale pouze do míst, kde stojí Boubacar Barry.

70. minuta - Penalta - a Drogba přestřeluje! Tak to je vskutku nečekaná zápletka! Celá situace vznikla u Gervinha, který se probíjel do vápna mezi Chansou a Mulengou, a první jmenovaný ho skolil žďuchnutím do zad. Kapitán Slonů si staví míč na penaltový puntík - dost možná u toho myslí na finále v roce 2006, kdy ve stejném zápase tutéž příležitost zahodil - a historie se opakuje! Míč z kopačky útočníka Chelsea míří vysoko nad Mweeneho bránu.

83. minuta - Překvapit Barryho se snaží Chisamba Lungu, který se opírá do míče z dobrých 25 metrů, ale jeho střela nabírá opačnou faleš a stáčí se od vzdálenější tyče "sloní" brány.

88. minuta - Max Gradel odmítá příležitost stát se hrdinou Slonů! Nejprve skvělou, i když dost možná ne tak úplně zamýšlenou kličkou posílá "na párek" Himoondeho a pálí po zemi do protipohybu; Mweene na míč nedosahuje, ale nakonec ani nemusí, neboť ten se kutálí těsně vedle jeho levé tyče.

90.(+2) minuta - A prodloužení už se zdá být jasnou věcí. Těsně před finálním hvizdem totiž zahazuje dobrou šanci Mayuka, který se po jednoduché (ale na pohled velmi pěkné) kombinaci hráčů v zeleném probíjí ke střele kousek od Barryho pravé tyče, ale míč mu sjíždí na holeň a letí nad břevno.

95. minuta - Obrovská šance Zambie! Felix Katongo ztrapnil na pravém křídle Tiéného a předložil míč na malé vápno svému bratrovi Christopherovi, který zakončoval k bližší spojnici, ale na opačnou stranu padající Boubacar Barry ještě dokázal špičkou kopačky fantasticky vytlačit nepříliš jistou střelu na tyč.

106. minuta - Jean-Jacques Gosso dobře zprava sklepává míč na střelu Ya Konanovi a jeden z čerstvých útočníků na hřišti bez rozpaků pálí. Mweene ale může být klidný - zářivé žlutý balon míří nad břevno.

115. minuta - Vyčerpaný Christopher Katongo ještě dokázal skvěle přiťuknout míč volnému Kalabovi, který okamžitě pálí z hranice vápna, ale nedaří se mu dát míči tu správnou faleš, a Barry tudíž zasahovat nemusí.

118. minuta - Boubacar Barry dlouhatánským nákopem nachází Gervinha, který vyhrává vzdušný souboj s Mweenem a před Slony se tak otevírá nečekaně velká příležitost, ale míč, tancující v pokutovém území Chipolopolo, nedokáže nikdo trefit ani zdaleka ideálním způsobem.

V penaltovém rozstřelu uspěli: Tioté, Bony, Bamba, Gradel, Drogba, Tiéné, Ya Konan - C. Katongo, Mayuka, Chansa, F. Katongo, Mweene, Sinkala, Lungu, Sunzu

V penaltovém rozstřelu neuspěli: K. Touré, Gervinho - Kalaba

Pobřeží Slonoviny (4-3-3): Barry - Gosso, K. Touré, Bamba, Tiéné - Tioté, Zokora (75. Ya Konan), Y. Touré (87. Bony) - Gervinho, Drogba, Kalou (63. Gradel)

Zambie (4-4-2): Mweene - Nkausu, Himoonde, Sunzu, Musonda (12. Mulenga, 74. F. Katongo) - Lungu, Chansa, Sinkala, Kalaba - C. Katongo, Mayuka

Nejlepší hráči zápasu: Sunzu, Mayuka (oba Zambie), Bamba (Pobřeží Slonoviny)

Pobřeží Slonoviny - stručné individuální zhodnocení

Barry (8) - Spolehlivý a bezchybný po celý šampionát, taková je vizitka Boubacara Barryho, kterou potvrdil i ve finále. Situace řešil klidně, vykopával přesně a připsal si i dva velmi těžké a důležité zákroky. Jedinou skvrnou na jeho výkonu tak zůstává fakt, že nechytil žádnou ze zambijských penalt.

Gosso (7) - Jeden z nejaktivnějších hráčů na hřišti. Věřil si, nebál se a svými útočnými výpady po pravém křídle nadělal Zambijcům spoustu práce; stíhal se však přitom i zodpovědně vracet. Jenže, bohužel pro Slony, dát milimetrový finální centr se přes noc nenaučil, a několikrát zaváhal i v defenzivě.

K. Touré (7) - Nebýt neproměněné penalty, byl by Touré jedním z kandidátů na hráče zápasu. Coby nenápadný, "jistící" stoper a organizátor obranné hry byl totiž velmi platný, zejména ve druhé půli a ještě konkrétněji v jejím závěru, kdy se rozehrál k brilantnímu výkonu. V rozhodujícím okamžiku však selhal.

Bamba (9) - Velký a silný, takový je Souleymane Bamba, permanentní hrozba útočných a jistota obranných standardek; finálový zápas nebyl výjimkou. Stoper Leicesteru byl zkrátka všude a mnohokrát tahal (čistě) za záchrannou brzdu coby poslední instance před finální přihrávkou soupeře.

Tiéné (6) - Levý bek PSG předvedl svůj klasický výkon. Byl aktivní, hodně útočil a svojí fyzickou silou nadělal hodně problémů, ale s míčem si v porovnání se spoluhráči zkrátka příliš nerozumí. V obraně poměrně jistý, v útoku viditelný, ale v důsledku prakticky neškodný.

Tioté (6) - Možná poněkud překvapivě odehrál brousek z Newcastlu většinu zápasu spíše na CM než na DM, což ovšem vůbec nevadilo, protože jeho dispečerské schopnosti jsou velmi dobré a coby šedá eminence a motor zálohy se osvědčil. Škoda snad jen (chtělo by se říci typických) faulů, z nichž zejména ten žlutý byl poměrně zbytečný.

Zokora (6) - Svůj pravděpodobně poslední zápas v reprezentační kariéře se Zokorovi povedl. Pracoval stranou pozornosti v prostoru pod stopery, kde dobře odebíral míče, zpevňoval blok proti zambijským brejkům a rozehrával akce svého týmu. Po přestávce se ze hřiště poněkud vytratil.

Y. Touré (3) - Hvězda Manchesteru City je jedním z největších zklamání turnaje. Svoji úlohu kreativního elementu v záloze nenaplnil, nedokázal dát chytrou přihrávku, většinu situací řešil alibisticky rozehrávkou nakrátko (a většinou dozadu), příliš se nenabízel a díky své "schovávané" se nedostával ani ke střelám z druhé vlny.

Gervinho (4) - Vykoledoval si penaltu, kterou Drogba neproměnil, a čím více se blížil konec zápasu, tím větší chaos v zambijské obraně vyvolávala jeho agilita a nevyčerpatelný fyzický fond. Jinak však odehrál mladý křídelník z Arsenalu stěží průměrné utkání plné nepřesností, odevzdaných míčů, nepovedených kliček a zazděných útočných akcí. Jako bonus pak jeho neproměněná penalta rozhodla celý zápas.

Drogba (6) - Kapitán Slonů je neuvěřitelně silným hráčem, což bylo vidět pokaždé, když se rozhodl jít na bránu - nehledě na počet bránících Zambijců prostě šel. Jenže neproměněnou penaltou z druhé půle odmítl přihrát svému týmu zlato, a to je obrovský šrám na jinak bojovném a poctivém výkonu. Stejně jako řada zbytečně přihraných pádů.

Kalou (6) - Zpočátku to vypadalo, že Kalou bude velice platným hráčem. První minuty se mu povedly, obstarával velkou část práce vepředu, často se stahoval až do středu zálohy (do prostoru, před kterým se schovával Yaya) a vyslal do vápna několik pěkných míčů. Jenže postupem času začal kazit, prakticky úplně se vytratil ze hřiště a nakonec odešel v tichosti střídat.

Ya Konan (5) - Těžko říct, jaký taktický plán měl Zahoui v hlavě, když Konana na hřiště posílal, každopádně se však ukázalo, že klasický hrotový útočník by na LCM pravděpodobně hrát neměl. Konan měl sice jednu pěknou šanci v prodloužení, ale jinak jako by na hřišti ani nebyl.

Bony (6) - Bývalý sparťanský forvard předvedl slušný bojovný výkon a zambijští obránci měli co dělat s jeho fyzickou, agresivní a bojovnou hrou. Na hrotu v systému "všechno hrr dopředu" však byl dost odtržený, díky přítomnosti Drogby se nedostával do ideálních prostorů a jeho zbraně tak zůstaly povětšinou ukryty.

Gradel (8) - Možná kdyby nebyl Max Gradel takový sólista, byl by z něj jeden z nejlepších fotbalistů v týmu. Jinak ale opět potvrdil svoji roli výborného žolíka, který dokáže okysličit skomírající ofenzivu a řádně provětrat jakoukoliv obranu. Žádný hráč v oranžovém dresu nebyl v prodloužení nebezpečnější než právě Gradel.

Zambie - stručné individuální zhodnocení

Mweene (8) - Kennedy Mweene bude takřka jistě jedním ze symbolů letošního APN. Jako jediný "přežil" dvě penalty v normální hrací době, i když tentokrát bez vlastní zásluhy; sám ovšem v rozstřelu proměnil. Jinak byl až na jedno malé zaváhání velmi jistý ve vzduchu, rozdával přesné výkopy, a co především - odvaha, se kterou se v prodloužení vrhal do vzdušných (a i pozemních) soubojů s mnohem silnějšími Slony, si zaslouží velkou pochvalu.

Nkausu (7) - Nenápadný pravý bek si vystavil nejlepší možné vysvědčení tím, že dokázal, i když občas s obtížemi, uhlídat jak Tiéného, tak (především) Gradela. Nkausu se nehrnul dopředu, hleděl si svého, a přestože Sloni jeho stranu hojně využívali, zvládl svůj nelehký úkol nakonec úspěšně.

Himoonde (7) - Tento stoper by možná měl mít přezdívku "Kamikadze". Jeho styl by se dal popsat jako klasické "seber a zakopni," a nutno uznat, že jej povýšil takřka na umění. Jeho zákroky vypadají občas hodně krkolomně, ale většinou bývají spolehlivé - a byly i včera.

Sunzu (9) - V tichosti a stranou pozornosti se Stophira Sunzu propracoval na pozici jednoho z nejlepších obránců turnaje, což korunoval prakticky bezchybným finálovým výkonem. Dirigoval defenzivu, byl všude, odvrátil a zblokoval nespočet míčů, a vše pak završil rozhodující, zlatou penaltou.

Musonda (x) - Hodně krušně skončilo finále pro veterána a nejlepšího levého beka turnaje. Musonda se zranil, když při odzbrojování Gervinha nešťastně dosedl na vlastní nohu a otočil si levý kotník, takže v slzách odkulhal ze hřiště už při 12. minutě. Utěšoval jej dokonce i soupeřův kapitán Drogba...

Lungu (6) - Jeden z nejméně výrazných hráčů, který si v první řadě splnil své defenzivní povinnosti. Ať už jako pravý záložník, nebo, po vystřídání Mulengy, coby levý bek. Několikrát pěkně přenesl hru na protější stranu hřiště, jinak si především hlídal své prostory.

Chansa (4) - Nejslabší hráč v zeleném. Isaac Chansa byl coby defenzivní záložník hodně nervózní a nejistý, balon mu utíkal, pokazil řadu akcí a navíc zavinil penaltu. V závěru utkání se trochu zlepšil a v prodloužení se mu povedlo i vybídnout Kalabu k útoku efektní patičkou přes hlavu.

Sinkala (5) - Důležitá součást zambijských standardek - právě on byl totiž tím, kdo se dostával ke střelám z druhé vlny. Všechny zkazil, stejně jako několik rozehrávek. Oproti svému kolegovi ze středu zálohy je mu však nutné přičíst ke cti, že defenzivní povinnosti si plnil celkem svědomitě a dvakrát právě jeho odkop vyřešil závar před Mweeneho bránou.

Kalaba (6) - Ze začátku výrazný jako vždy, ale po přestávce se vytratil, čím dál více připomínal svůj vlastní stín a nakonec jako jediný hráč z vítězného týmu selhal v penaltovém rozstřelu. Jím rozehrávané standardní situace byly nebezpečné prakticky neustále, ale v mezihře si svoji úroveň z předchozích zápasů na šampionátu udržoval jen do poločasové pauzy.

C. Katongo (7) - Kapitán Zambie byl nakonec vyhlášen nejlepším hráčem zápasu, spíše ovšem jako výraz úcty ke skvělému veteránovi. V utkání samotném rezignoval na roli čekajícího snajpra a poctivě a nenápadně bránil, vracel se často až do středu zálohy a hodně času strávil coby falešné křídlo. Prakticky neudělal chybu - pokud nepočítáme neproměněnou tutovku v prodloužení.

Mayuka (8) - Po skále Sunzuovi nejlepší hráč šampionů. Mayuka toho sice dost pokazil, ale to pramenilo především z jeho touhy, ochoty a odvahy pokoušet štěstí, což je něco, bez čeho se dobrý útočník neobejde nikdy. Sloni si s ním často příliš nevěděli rady, krajánek ze švýcarského Bernu byl nejrychlejším hráčem na hřišti a ústřední postavou zambijských brejků.

Mulenga (7) - Musondův náhradník předvedl živelný, agresivní výkon, hrál hodně nebojácně, říkal si o míč a byl velmi nebezpečný. Ukázal cit pro kombinaci, rychlost a ofenzivní choutky - jenže jeho motivovanost se nakonec obrátila proti němu, když dostal žlutou kartu za protesty proti nařízené penaltě, a Renard jej následně raději stáhl ze hry.

F. Katongo (7) - A i druhý náhradník Chipolopolo vtrhl na hřiště jako neřízená střela. Mladší z bratrů Katongů měl možná řadu situací řešit klidněji a méně zbrkle, nicméně jeho entusiasmus a chuť do hry se potkávala především s jeho citem pro přihrávku, což z něj udělalo ústřední zambijskou postavu prodloužení.

Statistické okénko do finále

- Co možná leckoho překvapí: z historického hlediska není včerejší zambijské přechytračení hvězdných Slonů ničím výjimečným. Dnes již pět z šesti minulých vzájemných měření sil totiž opanovali Chipolopolo, leč vždy v duchu maximální těsnoty (a tento triumf po penaltách bychom koneckonců, s ohledem na statistické zvyklosti, měli považovat za remízu).

- Hervé Renard dovedl Zambii ke zlatu coby nejmladší trenér vyřazovací fáze. Duarte s Vidigalem, kteří jsou ve svých 42 letech ještě o rok mladší, se totiž se svými ovečkami pakovali již po odehrání skupinové fáze.

- Opravdu kruté déja-vu zažili včera Sloni. Totiž jakkoliv poslední čtyři finále APN hovořily o přestávce bezbrankovou řečí, jen jedno jediné také v řádný výsledek 0:0 vyústilo. Stalo se tak roku 2006 a vy už jistě správně tušíte, že i tehdy byli finálovými aktéry fotbalisté Pobřeží Slonoviny, i tehdy se došlo až k penaltám a i tehdy Drogba a spol. selhali.

- I v nejdrsnějších okamžicích penaltového rozstřelu usměvavý a klidný blonďák se minulé noci stal již čtvrtým Francouzem-kormidelníkem, jenž oslavil zlato na APN. Dodnes platí za zlatou žílu De Gaulleových krajanů Kamerun, s nímž pochodil Le Roy roku 1988 i Lechantre o 12 let později. V arabské části černého kontinentu potom zdárně šířil francouzské know-how legendární Roger Lemerre, když s Tunisany opanoval ročník provázený číslovkou 2004. Vedle severu a západu se tedy letos své první "skvrny" dočkal i jih.

- Z jižního cípu Afriky potom dosud pocházel jen jediný vítěz APN: roku 1996 se zaradovali v JAR. Zambie je nyní již 14. různou zemí, která se stala majitelem nejcennější kontinentální trofeje.

- Zambie na kontinentálním mistrovství vítězí až jako 16. "nasazený" tým, respektive 16. nejvýše postavený africký výběr v žebříčku FIFA - v evropském měřítku by tedy něco takového aktuálně odpovídalo norskému úspěchu na Euru (jen tak mimochodem, Řekové byli roku 2004 až osmnáctí v evropském pořadníku)

- Sudí Badara Diatta ze Senegalu si před finálovým střetnutím na tomto turnaji zapískal jednou jedinkrát - jiný na góly chudý duel mezi Ghanou a Botswanou (1:0). Také tehdy mimochodem sahal do kapsičky celkem třikrát; akorát s tím rozdílem, že na úvod skupiny D mimo jiné vylučoval Johna Mensaha, zatímco včera šlo pouze o žluté kartonky.

- Absolutním rekordem Afrického poháru národů je 24 penaltových pokusů v jednom rozstřelu, a to rovnou v tom finálovém, kdy diváci napočítali 21 branek a dlouho předlouho se na kolbišti špičkovaly výběry Ghany a, hle, Pobřeží Slonoviny. Dělo se tak roku 1992. Letošní připomínka byla o šest ran chudší; zato dvojnásobně bohatší oproti minulé nejčerstvější penaltové zkušenosti Slonů z roku 2006, kdy proti Egyptu uspěli jen Kolo Touré a Eboué.

- A závěrem ještě jedna perlička ze soukromého statistického centra twitterujícího fanouška Arsenalu Orbinha: křídelník Gervinho se v prvním poločase pokusil o pouhých devět přihrávek! Bilance úspěšnosti v Orbinhově výpovědi (snad raději) schází, neboť kolega domingo ve svých zápiscích našel všehovšudy dva Gervinhovy miniúspěchy.

Dále nezbývá než uzavřít naši (ne)oficiální zpravodajskou šňůru z 28. ročníku Afrického poháru národů a společně vám co nejsrdečněji poděkovat za pozornost i projevenou důvěru. Přitom ovšem vězte, že ani dosavadní porce 25 článků týkajících se závěrečného turnaje a dvou zvláštních, věnovaných kvalifikaci na něj, nebude vším, čím vás hodláme nakrmit. Co nevidět se ještě na stránkách EuroFotbalu setkáte se shrnutím letošního APN jako celku; teprve potom se s vámi již definitivně rozloučíme a budeme se těšit zase za rok...