Africký pohár národů - osmý hrací den

Letošní Africký pohár národů registruje prvního popraveného; a navzdory všem předpokladům jím je alžírská výprava. Ta proti Togu dojela na zoufalou neschopnost promítnout svou převahu na ukazatel skóre. Naopak Slonům se to včera povedlo více než dokonale, když deklasovali Tunisko...

Kouč Slonů Sabri Lamouchi je sice bývalým francouzským internacionálem, ale jeho jméno prozrazuje, že v sobě nosí tuniské geny - reprezentaci země svých předků však příliš nešetřil a jeho svěřenci naprosto po zásluze vyprovodili bázlivě a bojácně hrající arabský tým drtivým skóre 3:0.

Letos už se několikrát stalo, že výsledek nespravedlivě zastínil obraz hry; toto však rozhodně nebyl ten případ. Sloni utkání zcela ovládli, aby natáhli svou neporazitelnost na neskutečných 24 utkání (posledně podlehli Polsku v listopadu 2010)...

...a to se jim povedlo i přes několik nebezpečných tuniských brejků a obecně lepšímu představení Orlů z Kartága v druhé pětačtyřicetiminutovce. Slonům byl po prvním zápase s Togem po právu vyčítán mdlý, nepřesvědčivý výkon; jejich výhru nakonec zajistilo spíše individuální mistrovství ofenzivních hvězd než skutečný týmový projev, který by potvrdil jejich roli největšího (a vlastně jediného jasného) favorita turnaje. Včerejšek už nabídl úplně jiný obrázek - tohle byl konečně ten tým, který si zlato jednoduše vzít nenechá. Pokud tedy bude v nastoleném trendu pokračovat, pochopitelně.

Lamouchi udělal dvě překvapivé změny v sestavě - pomalý a nejistý Kolo Touré uvolnil místo Romaricovi, který do záložní trojice výborně zapadl (a i "Maestro" Zokora, včera s kapitánskou páskou, se ve stoperské dvojici cítil lépe než ve středu pole, ač Tunisané obranu soupeře obecně příliš nezatěžovali), a na hrot útoku se k všeobecnému šoku postavil Lacina Traoré. Nechat Drogbu na lavičce? Tohle se mohlo nezkušenému trenérovi šeredně vymstít - sázka na riziko však vyšla stoprocentně, Traoré způsoboval svým pohybem Tunisanům obrovské problémy a jeho představení to Drogbovo (největší hvězda týmu přišla na hřiště 20 minut před koncem) zcela zastínilo.

A když už jsme naťukli ten pohyb, můžeme to klidně trochu rozvést - právě to byla totiž největší zbraň Slonů a skutečný důvod jejich jasného vítězství. Pobřeží si v průběhu let minulých vydobylo renomé ohromně talentovaného týmu, který však není schopen přistupovat k zápasům stoprocentně a skladuje své schopnosti "na příště"; Lamouchi to samozřejmě dobře ví a dal si pořádný pozor, aby jeho celek úvodní facku z utkání s Togem plně využil k okamžitému probuzení.

Kdykoliv hráči v bílém vybojovali míč, měli za zadkem smečku oranžových psů - Sloni se po hřišti pohybovali s obrovským nasazením a odhodláním nepřipustit žádné debaty o svém potenciálu a schopnosti rozstřílet prakticky každého soupeře. Pomalejší, neohrabaným dojmem působící Tunisané v tomto aspektu zaostávali o několik světelných let - a je to o to překvapivější, že právě technická abilita a vitalita patří k největším zbraním Trabelsiho výběru. Zrovna v těchto činnostech přitom včera Orli dostali těžkou lekci.

Tuniský kouč Sami Trabelsi opět postavil na hřiště sestavu se silným trojčlenným středem zálohy, která vycházela ze 4-3-1-2 s Msaknim ve volné pozici pod hroty, přičemž rozestavení se pružně měnilo ve 4-3-3 (s křídly Msakni - Khelifa). Je samozřejmě pochopitelné, že Tunisané mají ze svých soupeřů zdravý respekt, ale neviditelný, neefektivní blok Traoui, Mouelhi, Hammami jednoduše nefunguje. Všechno, co jsem Orlům vyčítal už po prvním utkání s Alžírskem, tedy včera platilo dvojnásobně.

Primární role zatažené záložní trojice, totiž zajistit převahu v držení míče, uklidnit hru a diktovat tempo (které mají Tunisané, jako ostatně téměř všichni Arabové, raději pomalejší), se opět obrátila proti Trabelsiho týmu, a záložní řada mu zkrátka neklapala. Borci v bílém tak byli "odsouzeni" pouze k brejkům - a přestože zejména levý bek Chemmam a statečně bojující forvard Khelifa odvedli dobrou práci, je zkrátka hrozně moc vidět, že toto není primární herní plán. Navíc v tomto rozestavení ohromně trpí největší hvězda Msakni, který bez patřičné podpory od zbytku zálohy prostě není a ani nemůže být efektivní.

Zejména v první půlhodině Tunisko na hřišti prakticky vůbec neexistovalo, proti mnohem aktivnějšímu a lépe připravenému soupeři zaostávalo ve všech oblastech, strašlivě lehce ztrácelo míče, a přestože favorit poté polevil (a v určitých pasážích druhého poločasu se Orli, nepochybně "seřváni" v poločasové přestávce, zapojovali do hry mnohem lépe a dokonce se jim chvílemi dařilo i vyvíjet nějaký tlak), ani jednou za celých 90 minut to nevypadalo, že by Pobřeží nakonec nemělo vyhrát.

Je záhadou, proč Trabelsi systematicky opomíjí Darragiho - po jeho příchodu ve druhé půli Tunisané jednoznačně ožili, a jelikož jsou před posledním zápasem stále ve hře (a nemají vůbec špatnou výchozí pozici), možná by nebylo od věci tohoto míčového kouzelníka nasadit od začátku v pohyblivějším 4-2-3-1. Přílišný respekt zkrátka není tou správnou cestou - rozhodně ne u týmu, který disponuje takovým talentem. V 78. minutě spáchalo Tunisko pouze 7 faulů (Pobřeží přesně třikrát tolik) - že by kritický nedostatek důrazu, alibistická taktika, neochota jít do rizika?

O suverenitě, s jakou Sloni celý zápas opanovali, nejlépe svědčí Lamouchiho trochu bláznivé rozhodnutí poslat v samém závěru za stavu 2:0 na hřiště útočníka Ya Konana - místo mu uvolnil střední záložník Romaric. Ptáte se proč? Podívejte se na střelce třetího gólu...

Pobřeží Slonoviny - Tunisko 3:0

14. minuta - Sloni jsou zatím jasně aktivnějším celkem a málem se dočkali zasloužené odměny - Kalou se položil do výtečného pasu, který z hloubi pole vyslal Romaric, ale jeho hlavička mířila těsně vedle Ben Cheifiovy tyče.

18. minuta - Další Kalouova šance! Po Ebouého centru od pravého rohového praporku se míč přes Traorého hlavičku dostal až k útočníkovi Lille, který si naběhl z druhé vlny a okamžitě pálil na bránu - příliš vysoko.

21. minuta - Pobřeží Slonoviny nechápe - jak tohle mohlo neskončit gólem? Lacina Traoré se po výborné kombinační akci zjevil úplně sám před Ben Cherifiou, který famózně vyráží na roh...

21. minuta - ...a z něj už oranžoví dávají GÓL! Tak tohle byla další fotbalová paráda! Gervinho si narazil s Traorém, čímž oba borci vyšachovali na malém prostoru tuniskou obranu, forvard Machačkaly vrátil svému kolegovi míč parádní patičkou a Gervinho z bezprostřední blízkosti nekompromisně zavěsil do vinglu!

27. minuta - První připomínka toho, že na hřišti je také Tunisko, přišla až po téměř půlhodině hry. Stačilo dát míč Youssefu Msaknimu, který okamžitě perfektním pasem vyslal do nájezdu Khelifu; přihrávka však byla příliš dlouhá a Barry s ní neměl problémy.

35. minuta - A tuniské brejky by ještě mohly zápas pěkně zdramatizovat. Tentokrát se dopředu dostal Khelifa, jehož centr do úplně odkrytého vápna odpálil perfektním skluzem do bezpečí vracející se Tioté.

56. minuta - Rozhodčí včera skutečně neměli svůj den - kromě (jako bohužel už tradičně) příliš upjatého metru teď navíc pomezní upřel Slonům regulérní druhou branku. Gervinho přitom zakončoval do prázdné v souladu s pravidly.

68. minuta - Nejde o gólovou šanci, ale tohle přesto stojí za zmínku - za aplausu ochozů přichází na hřiště největší hvězda turnaje, Didier Drogba...

84. minuta - Tunisko právě propáslo skvělou šanci na vyrovnání! Celý zápas aktivní Saber Khelifa se po nepřehledné situaci dostal ve vápně ke střele - před sebou měl pouze Copu Barryho, ale pod tlakem vypálil po zemi přímo do něj!

87. minuta - GÓL! A je po zápase. Yaya Touré stejně jako v prvním utkání předvedl svoji skvělou střelu zdálky; tentokrát napřáhl těsně za vápnem a dokonale využil toho, že Ben Cherifia měl zakrytý výhled. Krásná branka.

90. minuta - GÓL! Tunisané budou odcházet ze hřiště jako zpráskaní psi; výsledek 3:0 už lze považovat za debakl. Didier Ya Konan je sice na hřišti teprve pár vteřin, ale hned jeho první dotyk s míčem (po přesném Gervinhově pasu) končí za zády nešťastného brankáře.


Pobřeží Slonoviny (4-3-3): Barry - Eboué, Zokora, Bamba, Tiéné - Tioté, Romaric (89. Ya Konan), Y. Touré - Kalou (81. Gradel), Traoré (68. Drogba), Gervinho

Tunisko (4-3-1-2): Ben Cherifia - Boussaïdi (57. Harbaoui), Ifa, Abdennour, Chemmam - Traoui (86. Z. Dhaouadi), Mouelhi, Hammami - Msakni - Khelifa, Ben Youssef (46. Darragi)

Nejlepší hráči zápasu: Y. Touré, Gervinho (oba Pobřeží Slonoviny), Chemmam (Tunisko)

Palec dolů: Sami Trabelsi za taktiku v prvním poločase (případně celý tuniský soubor za přílišný respekt)


Alžírsko je venku; jeho kořistí se stal primát, o který nikdo nestojí - ocitnout se mimo hru coby vůbec první účastník šampionátu. Šok to je, samozřejmě, ovšem naši pravidelní čtenáři moc dobře vědí, že si rádi hrajeme na chytré, a tak proč nyní dělat výjimku? Na alžírskou neefektivitu a neproduktivitu jsme přeci upozorňovali před turnajem i krátce po jeho začátku; a teď se to akorát "liškám" všechno sečetlo. Ty by si nyní měly před spaním opakovat tezi "na krásu se nehraje, na krásu se umírá"...

Je to přitom všechno slušný paradox. Zeširoka vzato tu nejprve máme osobu trenéra Vahida Halihodžiće. Ten sice v roli kouče zpravidla nepřesvědčuje (se Slony před třemi roky zaznamenal vyslovený propadák a na klubové úrovni to také nebývalo ono), ovšem jedno mu upřít nelze - býval skvostným kanonýrem. V jugoslávské jednadvacítce tento rodák z bosenské Jablanice skóroval průměrně každý zápas a relativně produktivní byl i záhy v áčku; na klubové úrovni pro sebe potom dvakrát uzmul korunu krále střelců francouzské nejvyšší soutěže.

Přesto nyní Alžířané technicky končí se skóre 0:3, několika zahozenými šancemi a vyhlídkou na další střelecké trápení, neboť závěrem skupinové fáze mají čelit favorizovanému Pobřeží Slonoviny.

Další paradox už není paradoxem čistě paradoxním. Alžírsko hraje krásný, svižný fotbal. Jenže takových impotentním "hezounků" jsme už přece zažili mraky. A "lišky" z oné řady vskutku příliš nevyčuhují. Mohou se spolehnout na senzační středovou páku Guedioura-Lacen, před nimi operujícího génia Feghouliho (znovu se mohl přetrhnout, aby nic z toho), minimálně jedno aktivní křídlo (včera jím byl Kadir) a na levé straně ofenzivního beka Mesbaha.

Zároveň však Alžířané ani nepůsobí namyšleně a individualisticky jako sousední Maroko, které má se střílením branek obdobné problémy. To spíš naopak - Fenci si dovedou pomoci pohybem, vzájemně si vyhoví, v mezihře plodí jednu pěknou kombinaci za druhou, obecně pracují v kolektivu.

Potíž tedy tkví v něčem jiném, popravdě sotva hmatatelném. Fenkům zkrátka patrně schází vítězná mentalita, kuráž a sebevědomí v koncovce. Tak prostý holt musí být můj závěr. Co totiž soustavně selhávalo, byla finální fáze - úžeji vzato dvorní střelci. Gólová zátěž totiž na tomto mistrovství měla spočívat především na bedrech dua, jehož jména trošičku splývají; Soudani-Slimani. Jenže prvně jmenovaný se z levého křídla de facto k ničemu nedostal; a to slovem "ničemu" míním nikoliv rovnou střelbu, nýbrž jen tvorbu nebezpečenství. A Slimani, ten měl pro změnu opačnou vadou - v šancích se ocital často, a stejně často tam také váhal.

Ve finále tedy lze liščí selhání shrnout zhruba následovně: hrot mínus, zadní linie neutrál (celkem propustná, ale nic extra), golman mínus (zatímco Agassa měl výborně pokrytou zem, ale hořel ve vzduchu; M’Bolhi neměl zhola nic), všechno mezi tím paráda. Aneb malá lekce z biologie - jen bystrý mozek zkrátka pro uspokojivé fungování celého těla nestačí.

Což mimochodem, zdá se, docela dobře vědí ve frankofonní části západní Afriky; jmenovitě v Togu. Tamní reprezentace - když to vezmu kolem a kolem - ničím moc nezaujme. Působí možná nejméně nápadně z celého letošního osazenstva, avšak zároveň postrádá výraznou slabinu.

Což se potvrdilo také včera, jakkoliv Didier Six před výkopem poněkud překvapil nasazením Salifoua a zdánlivě nutným přeskupením formace na 4-4-2 (s opticky i fakticky slabším středem pole, pro Alžírsko tak zásadním). Nicméně v tomhle rozestavení se moc dlouho nevydrželo, původním povoláním spíše útočník Ayité brzy zapadl do záložní řady a zbylých x minut se Tožané projevovali spíše jako stoupenci defenzivně laděného 4-5-1.

Z téhle obranné ulity vyráželi kupředu velmi sporadicky, Emmanuel Adebayor drtivou většinu času působil jako sám voják v poli. Mezera mezi ním a nejvytaženějším záložníkem by totiž zpravidla polkla snad i celý boeing - na tomto dostaveníčku afrických elit jednoduše nemá a stěží někdy bude mít obdoby. Tottenhamský forvard se každopádně nenechal otrávit, se svou rolí byl zjevně dopředu obeznámen, a tak jakmile po delší době dostal balon, působil klidným, vyrovnaným dojmem, aby jeho příští počínání vždy mělo hlavu i patu. V konečném důsledku to byl právě on - odřezaná hvězda -, kdo podceňované partě dodával na pohodě a sebejistotě. A také to byl on, kdo gólem rozhodl, jistě.

Didier Six si tedy od svého nejblyštivějšího klenotu stěží mohl přát lepší výkon, ale to platilo rovněž o ostatních borcích, kteří se spíše překonávali než cokoliv jiného. Kupříkladu stopeři. Kapitán Akakpo si sice jednou dovolil na pohled strašidelné promáchnutí uvnitř vlastního pokutového území, jinak ale společně s Nibombem tužil tožskou vartu vpravdě neskutečným způsobem. Oba střední obránci vypadali, že je spojuje tenký, neviditelný provázek, drželi při sobě jako dva milenci v prvních měsících vztahu, příkladně četli hru, zastupovali se, tvrdili muziku.

Kromě rozražečů z povolání ale nutno přiznat abnormální množství černé práce také Gakpému, nevzrostlému šikulovi, který tentokrát vpředu prakticky nepobýval a soustředil se na omezování Kadira. Koneckonců uvnitř soupeřovy půlky vlastně ani nebyl potřeba - první gól se rovnal přímočaré akci, de facto brejku, a ten druhý jakbysmet. To už mimochodem Togo dohrávalo se třemi lidmi na vápně, fixně - i jen se dvěma protivníky v dohledu. Ovšem chytře zvolená i nastavená destruktivní taktika holt odpradávna nese ovoce; a Six je rozumný člověk...

V 83. minutě tedy Eurosport možná přinesl šokující, leč dle mě mírně přestřelenou statistiku o střelbě na bránu (18:3 pro Alžírsko), poměr držení míče v tu chvíli mohl být v procentech nějakých 64:35 pro Araby...a přesto se Alžířanům povedlo napnout síť všehovšudy jedním Guediourou. Z jeho vpádu do branky potom byla vyvrácená konstrukce a předlouhá pauza, která akorát natáhla liščí skuhrání...

Alžírsko - Togo 0:2

14. minuta - Feghouli od začátku začíná uplatňovat svůj výjimečný přehled o hře. V tuhle chvíli rýsoval kolmici pro Slimaniho, který bohužel mičudu trefil vnějším nártem - a to tak, že jednoznačně nechtěně. Což záhy zpravidla vypadá jako hotová katastrofa.

22. minuta - Po rohovém kopu z pravé strany hlavičkoval neobsazený Guedioura a Agassa v první chvíli vypadal, že svůj kočkovitý skok ještě povýší lapením balonu do rukavic. Ty se nakonec ukázaly být až příliš kluzkými, a tak i po dalším rohu Alžířané nechal tožského veterána zakročit; tentokrát proti Lacenovi.

32. minuta - GÓL! Co jiného byste chtěli okomentovat slovy "jako blesk z čistého nebe"? Togu stačila úplně jednoduchá rovnice. Delší míč rovně dopředu, Adebayor vyhraje hlavu, Salifou mu to vrátí do běhu za obranu a střelec Tottenhamu pak zkrátka jen prohodí teatrálně zasahujícího M’Bohliho. Vskutku banální - a největší hvězda žlutých si připisuje svůj premiérový zásah v rámci jakéhokoliv Afrického poháru národů.

36. minuta - Jak se tam ten Slimani zjevil? Zničehonic úplně sám, na prostoru nějakých pěti metrů čtverečních, na levém rohu šestnáctky. Togo spasil akorát dobře načasovaný výběh brankáře Agassy.

68. minuta - Slimani včera neměl den. Další Feghouliho záblesk geniality zmršil tím, že ve vyložené gólové situaci hned zkraje ztratil rovnováhu a ukopl si míč do zámezí. Velká škoda pro Alžír.

75. minuta - Před Mesbahem se snad poprvé v utkání rozevřel volný prostor a čerstvá posila Parmy jej náležitě využila. Její zajímavý centr se ještě sice neujal, z druhé vlny ale aspoň střílel Guédioura. Agassa se pomalu nemusel hnout.

81. minuta - Womé z pravého beka doběhl klusem až těsně za vápno, odkud hodně nepřesně střílel. Ještě klidně mohl dávat doleva, Alžířané totiž nebránili zrovna s adekvátním zájmem.

84. minuta - Jedna rána zblokována, Bezzaz potom z odrazu o pár decimetrů přestřeluje. Alžírská frustrace sílí; pokud to ovšem vůbec ještě jde.

86. minuta - Guedioura vsítil! Sám sebe, bohužel. A zhruba osm minut se potom přicházelo na to, co provést s vyvrácenou tožskou brankou, aby se mohlo v Rustenburgu dále pokračovat (nakonec se nastavovalo senzačních 13 minut).

90+2. minuta - GÓL! Předlouhé nastavení nebude Alžírsku k ničemu, to už je teď jasné. Togo se totiž i podruhé v zápase prosadilo velmi prozaickou cestou. Womé si pohlídal ofsajdovou linii, vystartoval na chytrou spoluhráčovu přihrávku a pak mu stačilo jen pohodlně podstřelit znovu nepřesvědčivého M’Bolhiho.

Alžírsko (4-2-3-1): M'Bolhi - Mostefa, Halliche, Belkalem, Mesbah - Guedioura, Lacen (83. Bouazza) - Kadir (66. Bezzaz), Feghouli, Soudani - Slimani (75. Aoudia)

Togo (4-5-1): Agassa - Mamah, Akakpo, Nibombe, Djene - Salifou (57. Womé), Romao, J. Ayité (90. Bossou), Amewou, Gakpé (73. Mani) - Adebayor

Nejlepší hráči zápasu: Feghouli (Alžírsko), Nibombe, Adebayor (Togo)

Palec dolů: Slimani (Alžírsko)

Co čekat ode dneška?

Pouze Alžírsko vstoupí do třetího kola skupinové fáze sražené na kolena, jinak všechny grupy kromě té poslední zůstávají otevřené dokořán. A ta první mezi nimi docela dobře vyčnívá. Domácí Jihoafrická republika vede, ovšem pokud by prohrála s Marokem a Kapverdy přemohly Angolu - což oboje nemusí mít k realitě daleko -, do závěrečných bojů se nepodívá. Už jen zdánlivá jednoduchost odstavení lídra tabulky potom dává znát, že ze skupiny A doopravdy může postoupit úplně kdokoliv.

Nejhorší výchozí pozici obsazuje poněkud překvapivě Angola. Ta zatím na šampionátu působí jaksi chaotickým, neuspořádaným dojmem, což vyplývá z Ferrínovy vize o přechodu do útoku na co nejméně dotyků s míčem. Pro rozhodující klání tedy pro Antilopy bude poněkud paradoxně klíčové zvolnit, vsadit na starší, pomalejší, ale klidnější fotbalisty typu Gilberta nebo Airosy - a doufat. Bláznit zrovna proti Kapverďanům, kteří jsou zvyklí využívat okénka v soupeřově obraně do mrtě, to by se totiž nemuselo vyplatit. Ostrovanům se prozatím dařilo na tomto mistrovství favorizovanější celky zaskakovat a není moc důvodů domnívat se, že by v tom neměli pokračovat. Zrovna Antilopy by jim koneckonců za normálních okolností měly sedět ze všech nejlépe.

Kapverďané si věří; s rozjetým duem Mendes-Platini dokonce začínají konec v základních skupinách považovat za neúspěch. O tom ostatně svědčí i slova kapitána nováčků na turnaji, obránce Nanda Nevese: "Umístit se dobře rovná se postoupit do čtvrtfinále, do další fáze." Angolané se nicméně nevzdávají. Trenér Ferrín před lusofonním derby klasicky zdůrazňuje, že jeden zápas je zkrátka jeden zápas a přihodit se ještě může všechno.

Mimochodem Antilopy, tradiční to účastník APN, svou šanci potkat se s jiným (alespoň částečně) portugalsky hovořícím národem promeškaly naposledy loni, když se ve čtvrtfinále čistě teoreticky mohly střetnout s Rovníkovou Guineou. Jinak měření sil "potomků Jindřicha Mořeplavce" na těchto mistrovstvích nemá vůbec žádnou tradici - s Mozambikem se totiž Angola ve čtyřech předešlých případech kompletně minula. Při nedělním večeru tedy budeme přihlížet jedné zajímavé premiéře; a i proto jsem toto klání představil přednostně.

Jakkoliv větší pozornost přirozeně poutá bitva domácího mužstva. To nejprve vypadalo být dosti mizerně sestaveno, zkonsolidováno a obecně připraveno, pak se ale vyšvihlo k přesvědčivé výhře nad Angolou a rázem se ocitá v pozici, kdy by mu postup dále neměl uniknout. Jenže tlak bude na Igesundovy svěřence opět vyvíjen velmi intenzivní, s čímž se Jihoafričané úvodem vypořádali takovým způsobem, že je kouč musel veřejně zepsout za zbytečnou nervozitu a kazivost.

Navíc Bafana Bafana po celý turnaj provozují s přehledem nejfrekventovanější marodku. Na té se dnes bude stoprocentně nacházet útočník Majoro, zatímco jeho kolega Rantie prý vpředvečer utkání naplno trénoval a bude připraven minimálně na lavičce. Maroko se bude muset obejít bez suspendované hvězdy, to by mu ale paradoxně mohlo spíše prospět. Tradičně nesourodý arabský mančaft (a nesourodost v posledním rozhovoru přiznal i trenér Taoussi) oslabil Younés Belhanda, a to vskutku hloupou druhou žlutou kartou.

Stranou pozornosti

- Na úvod dnešního pohledu za oponu dění si do ruky vezmeme rovnou dalekohled, bude totiž třeba dohlédnout až na Britské ostrovy, kam se ve svých čtyřech letech s dalšími osmi sourozenci z Pobřeží Slonoviny odstěhoval klučina jménem Wilfried Zaha. Dnes jej většina Evropy zná jako čerstvého anglického reprezentanta, potažmo hvězdu druholigového Crystal Palace či - vůbec nejlépe - budoucí posilu Manchesteru United. Pojďme ale v návaznosti na africkou kopanou zabrousit do dávné minulosti a prostřednictvím těch nejpovolanějších poznat, s čím vlastně Zaha na Ostrovy přijel. "Nikdo se mu nepodobal. Byl velmi hubený, a přitom enormně silný na balonu," vzpomíná Aaron Smith, kterému se malý Wilfried dostal pod ruku jako prvnímu; ještě na základce. "Jeho schopnost obejít hráče byla nezpochybnitelná. Hrával ve středu zálohy a vše organizoval," pokračuje dále Smith z Whitehorse Manor School (sluší se připomenout, že dnes je Zaha křídelním útočníkem). Na tomhle jeho předělání se ostatně začalo pracovat hned ve 12 letech, když si jej do akademie přizval londýnský Crystal Palace. "Wilf byl celkem skromný a poněkud uzavřený, když k nám přišel. Museli jsme s ním mít zvláštní trpělivost, neboť se po fyzické stránce začal rozvíjet později," dodává ještě Gary Issott, ředitel akademie příslušného klubu z hlavního města. Jak se jemu a jeho podřízeným nakonec povedlo Zahu vycepovat, to ostatně sami budete brzy moci posoudit v rámci zápasů Premier League...

- Velké kluby jsou rozhodčími protěžovány celkem běžně, v kdejaké zemi - Didier Six si ale myslí, že dokonce i reprezentační giganti konkrétně z černého kontinentu těží z jisté schovívavosti arbitrů. Trenér Toga to čerstvě dokládá na případu prohry svého týmu (mimo jiné) na základě neuznaného gólu pro předčasně rozehraný rohový kop. Inkriminovaná branka, která podle Sixe byla "stoprocentní", by přitom outsidera bývala poslala do vedení 2:1; místo toho Togo tím samým poměrem velikánům podlehlo. "Pobřeží Slonoviny jsou velkým týmem s velkými hvězdami, ale já nemůžu akceptovat taková rozhodnutí sudích. Chyby se vždy dělaly na náš úkor, s takovou pozicí se nesmířím," lamentoval někdejší výtečný fotbalista. A hned si koneckonců mohl spravit chuť; včera se Alžírsko proti jeho svěřencům snad čtyřikrát dožadovalo pokutového kopu - a nikdy se hvizdu píšťalky nedočkalo (leč minimálně dvakrát patrně mělo).

- Už jenom tak ze zvyku se během turnaje začalo spekulovat o vyhazovu Stephena Keshiho. Ačkoliv se jeho Nigérie rozhodně nenachází v nějaké špatné výchozí pozici, co se postupu do čtvrtfinále týče, v zemi (oprávněně) převládá spíše posmutnělá atmosféra, jelikož se vlastně oba zápasy stoprocentně daly vyhrát. Vedení federace nicméně s diváky obavy nesdílí, respektive pro ně alespoň zatím nemá to "správné" pochopení. Prý je holt tým ve vývoji a je na čem pracovat, s čímž se počítalo dopředu. "Mužstvo Burkiny Faso je pospolu čtyři roky. Zambijci také - loni vyhráli Pohár národů a zůstali pohromadě. Pokud se podíváte na Orly, někteří hráči v nároďáku nestrávili ani tři měsíce," objasňuje stanovisko svazu jeden z jeho předních činovníků, jistý Emeka Inyamah. A ani my v redakci bychom Keshiho pochopitelně nevyhazovali...