Africký zápisník VII. aneb Další sloní DRCnutí na cestě za obhajobou

Po Alžírsku má na kahánku také další favorit velké části zasvěcených pozorovatelů - obhájci titulu z Pobřeží Slonoviny opět nepřesvědčili, s DR Kongo uhráli jenom remízu po dvojím dotahování, a o postup se v přímém pikantním souboji utkají s Marokem, vedeným bývalým koučem Hervém Renardem...

Všechny týmy jsou aktuálně v tabulce poskládané vždy s rozestupem jednoho bodu, přičemž ze všech nejlépe je na tom k překvapení mnohých Demokratická republika Kongo, jež tentokrát ukázala i nemálo fotbalovosti.

Podobně jako Pobřeží Slonoviny, také Maroko inkasovalo během první desetiminutovky, velký rozdíl ale spočívá v reakci později hrajících Arabů, kteří následně Togu stěží dali čuchnout a nakonec vyhráli přesvědčivě 3:1.

Teď už si ale pojďme výkony všech čtyř aktérů rozebrat zevrubněji a ohodnotit známkou...

---

1. Zná vůbec Michel Dussuyer po tom roce a půl charakteristiku svých hráčů? Michel Dussuyer ke kormidlu Pobřeží Slonoviny nastoupil v červenci 2015, přesto se zde v Gabonu chová, jako by v čele týmu celý kvalifikační cyklus ani omylem nestrávil a místo toho byl teprve před pár týdny vhozen do řádně hluboké vody.

V poslední době Dussuyer preferoval Kanona na levém beku a Koného na stoperu. Tady? Koné si prozatím ani nekopl, zatímco nalevo si už stihl tři špatné poločasy odkroutit Adama Traoré. Výše ve hřišti pak Dussuyer pro včerejší zápas učinil hned tři zásadní změny, přičemž posadil svého dlouhodobého útočníka číslo 1 (Kodjiu), jediného přirozeného tvůrce hry (Seriho) i nejzkušenějšího člena ofenzivní vozby (Kaloua). Kontinuita ztracena a s ní dost očividně také jakákoliv nit.

Pravda, Gradel si svým cameem z úvodního duelu o pořádnou šanci řekl (a Kalou si zároveň podal žádanku o lavičku), ale Kodjiův pohyb vpředu Slonům citelně scházel. A jaký smysl měl Doukouré v roli (pofidérní) desítky, to si už vůbec netroufám odhadovat. Jak ihned po ohlášení sestavy poznamenal kolega Zezula - Dussuyer si nejspíš stále plně neuvědomuje, že už netrénuje nároďák statusu Guiney.

2. Tiené s Bokou se v "reprezentačním hrobě" musí obracet. Arthur Boka v Pobřeží Slonoviny razil tradici ofenzivně laděného beka, Siaka Tiené se zase většinou soustředil na defenzívu, kde si své poctivě vždy odvedl. Letos Michel Dussuyer vsadil na Adamu Traorého z Basileje, který nevyniká ani na jednom konci hřiště a je všem okolo evidentní přítěží. Pravý křídelník DRC Ndombe Mubele sice není žádný nazdárek (katarskou ligu taky trhá na kusy), ale takhle jednoduché to nikdy mít neměl.

Co je ovšem možná ještě víc zarážející, je to, že ani po přesunu stopera Wilfrieda Kanona na levý okraj obranné linie nedošlo k viditelnému posunu vpřed. Mubele se ihned vytasil s dalším sólem přes dva až tři protihráče, přičemž každý Kanonův pokus o centr ústil tak akorát v pobavení publika - jako by se o něco takového pokoušel poprvé v životě. To pravý obránce Aurier pro změnu jako opilý kadet působil ve chvíli, kdy se za něho před druhým úderem proplížil Kabananga, a on ho ani po otočce zdánlivě ne a ne identifikovat.


1. Ibenge pustil Kabanangu z okovů a rázem se děly věci. Junior Kabananga odehrál na velice slušné úrovni už první utkání, to ne že ne, jenže tehdy plnil dosti odlišnou úlohu toho hlavního hromosvodu na hrotu - na což ho byla zkrátka škoda. Tentokrát se této nevděčné role ujal lépe stavěný Mbokani, zatímco Kabananga zaujal pozici neukotveného levého křídla, které se záhy podepsalo pod oba góly. Forvard kazašské Astany obecně prozatím budí dojem ohromně snaživého borce, který včera v jednu chvíli dokonce i stoupal do hlavičkového souboje jako provizorní střední záložník.

2. Nácvik standardních situací se před utkáním s DR Kongo určitě vyplatí... protože takového množství hrubých, vlastně systémových chyb při bránění rohů i přímých kopů se tu zkrátka nikdo nedopouští. Ibenge má sice pod svým palcem celou řadu urostlých jedinců, těm se ale zjevně neobtěžoval rozdat jakékoliv konkrétní pokyny, a tak například Mbokani při jednom rohu neměl na starosti žádného ze soupeřů. Wilfried Bony tedy ze vzduchu skóroval, Deli měl jednu vynikající příležitost, Aurier dělal svým pohybem bordel při naprosto každé standardce a Kalou v závěru neslavil vítěznou branku jen proto, že ho Konžané čistě omylem vystavili do ofsajdu. Sladká to nevědomost.

---

1. Maroko utěšeně pokračuje v kultivaci Renardovy fotbalové "tradice". Prvních cca 30 minut zahajovacího duelu nám posloužilo jako takový teaser, tentokrát už Maročané vydrželi působit suverénně po drtivou většinu stopáže, za což může v první řadě veskrze dokonale aplikovaný systém, který nejvíce připomíná jakési 5-3-2 s tím, že Boussoufa coby jeden z těch tří středopolařů bloumá pod oběma útočníky. Dirar na pravém křídelním beku slušně supluje Aurierovu vyřídilku v rámci sloního 3-4-3 z předloňského šampionátu a Fajr tentokrát Bouhaddouze na hrotu útoku doplnil jako jiný typ útočníka (a také nadmíru schopný exekutor standardek, po nichž padly dva góly).

Maročané zároveň vypadají jako tým, který na cvičišti ze všech účastníků strávil asi nejvíc času, což opět k image známého pedanta Hervého Renarda perfektně pasuje. Trenérovy hysterické halekačky od postranní čáry byly zkraje utkání slyšet více než v prvním kole a nesly své ovoce: marocký presink se stával smrtelnějším a smrtelnějším, organizovaný je ostatně až běda (napříč startovním polem v Gabonu nenachází konkurenci), a Tožany nutil k soustavnému zakládání nebezpečných protiútoků.

2. Nelítostné Maroko odpovídá Senegalu - také ono vypadalo jako přirozený vítěz. Renardovy úspěšné týmy se vždy vyznačovaly silnou mentalitou, tvrdou skořápkou, a právě tu včera Maroko rovněž osvědčilo. Vzhledem k mizernému výsledku z prvního zápasu by jeden očekával, že s favority ona brzká rána z kopačky Dosseviho dramaticky zatřese, místo toho se ale Maročané vůbec nenechali rozhodit, jakoby nic dál plnili připravený herní plán a jakoby nic taky zápas otočili.

Ano, přesně takhle se obvykle prezentují budoucí šampioni, ačkoliv i v tomto případě - obdobně jako v tom senegalském - platí, že zatím nevidíme žádného spolehlivého hrotového útočníka (známý palič, ale taky horizontálně pohyblivý forvard Youssef El-Arabi by už vážně měl dostat šanci v základu). A to může být v budoucnu řádně palčivý problém...


1. Napodruhé už Le Roy neměl šanci někoho zaskočit. A taky nezaskočil. Pobřeží Slonoviny bylo v prvním utkání zjevně konsternováno, když veteráni jako Gakpé nebo Romao nastoupili na jiných pozicích a vedli si, jako by na nich hrávali dennodenně. Na Maroko už ale stejný moment překvapení nezafungoval. Místo toho právě i Romao občas na stoperu působil vyloženě bezradně, jakmile na něho Maročané trochu zatlačili, a takový jsem měl dojem z většiny Tožanů. Brejkové mužstvo by v tomhle tempu mělo být zvyklé hrát, a o útočnících to víceméně platí... zbytek sestavy ale ukrutně tápal.

2. Nostalgie je krásná věc, ale Kossi Agassa by si nejspíš měl dáchnout. Už je to více než deset let, co jsme aktuálně 38letého brankáře Kossiho Agassu zaregistrovali poprvé, během mistrovství světa 2006. Už jen to by nás mělo vést ke zbystření, tím spíš v kombinaci s faktem, že je Agassa od srpna 2016 bez práce a od pátého prosince 2015 na klubové úrovni odchytal jen jedno ligové utkání.

Podle toho si také včera starý lišák počínal, když při standardkách neustále působil dezorientovaně, jako by se staré řemeslo právě učil odznova. První gól Agassa umožnil špatnou koordinací, respektive slabým pokusem o nafilmování faulu, jindy zase vtipně podběhl centr, na který nikdy neměl nejmenší nárok dosáhnout. V důsledku pak třeba Adebayor mohl při defenzivních standardkách příkladně vypomáhat, vinou Agassy ovšem tak jako tak každá smrděla. A to navíc brankářovy pověstné "kouzelné ruce" nebudou mít čisté svědomí ani vzhledem ke zrádné En-Nesyriho střele při třetím gólu.

Otázkou za milion nyní je, zdali si Le Roy může dovolit Agassu popravit, respektive jestli vůbec má po ruce někoho s větší zápasovou praxí a potenciálem být něčím jiným než tak bolestně evidentní slabinou. To první je jasné, a to druhé by se na základě včerejšího výkonu ex-remešského gólmana rovněž mohlo zdát jako tutovka. Jenže když si vezmete, že další dva tožští brankáři chytají sice relativně pravidelně, zato ale až v páté francouzské lize...