Africký zápisník XVII. aneb Semifinále jen pro Zwane

Poté, co osmifinále nabídlo i několik překvapení a přineslo skalpy mimo jiné dvěma do té doby stoprocentním týmům, první čtvrtfinálový den už nikoho šokovat nemohl. Senegal s Nigérií si postupy pohlídaly, byť by si každý z nich dovedl představit bezproblémovější den...

Senegal dominoval, ale zároveň mu zabralo pořádnou dobu, než našel na beninskou defenzívu klíč, a přitom sám prospal úvod druhého dějství, kdy outsider klidně mohl udeřit jako první.

To však nebylo nic proti Nigérii, která vypadala být zcela bez problémů v čele a na cestě do semifinále, když zničehonic pomocí VAR JAR vyrovnalo. Jednalo se o jeho první střelu na bránu, a Super Eagles byli rázem rozhozeni. Utkání nakonec na jejich stranu v poslední minutě strhla hrubka Ronwena Williamse, do té doby velice spolehlivého gólmana.

---

1. Senegal dotáhl strategii "povolit-přitáhnout" k dokonalosti. Takhle, Benin rozhodně měl šance na gól. Jednu akci nesprávně přerušil sudí. Jednou celá obrana pozičně úplně zaspala a nechala Potého zakončovat z vynikající pozice jen do náruče gólmana. V jiné chvíli si dokonce brankář Gomis málem dával bizarního vlastňáka z pozice a vlastního postavení, kdy by to technicky snad ani nemělo být možné.

Ale já stejně neměl ze Senegalu dojem, že by měl kdy doopravdy inkasovat. Jakože fakt inkasovat.

Ten nervózní opar kolem Senegalu, který byl tolik hmatatelný během jeho čtvrtfinále s Kamerunem před dvěma roky, jako by byl fuč. Tohle nebylo suverénní vítězství v pravém slova smyslu, ale neohroženě Senegalci působili stejně. Na cestě do svého prvního semifinále od roku 2006, jen tak mimochodem.

Přehnaná suverenita může mít svá úskalí a mění se v regulérní slabinu, jakmile je přímo falešná, ale Senegalci tu svou mají na čem zakládat. Do včerejšího zápasu nastoupili s plánem, který jenom po delší dobu nevycházel, a panikařit taky nemuseli, protože své soupeře typicky ničí až po uběhnutí dvou třetin zápasů. Dnes platí, že pět ze svých sedmi gólů na šampionátu vstřelili až po 60. minutě. Jejich stamina je prostě neuvěřitelná a v egyptském prostředí, které automaticky vyčerpává, představuje regulérní výhodu.

A že se vyhrálo jenom 1:0? Opět — ono to tak prostě nepůsobilo. Když Mané čekal na to, jestli mu neuznají jeho první gól utkání pro těsný ofsajd, byly to všude samé úsměvy. Nejen od Maného; starého sympaťáka, který se takřka nikdy nehádá a bez keců prostě hraje fotbal. Od jeho spoluhráčů i sudího též. Senegalci přitom v tu chvíli vedli 1:0, nikoliv 5:0.

Tohle je zkrátka cool mančaft. A možná nakonec nikoliv psychicky křehký cool mančaft. Spíš za každých okolností cool mančaft. Nebo aspoň do dalšího testu s Alžírskem to tak vypadá...

2. Senegal zkraje hrál pořád totéž, ale měl k tomu důvod. V prvním poločase to byl ofsajd na ofsajdu od Senegalu. V první čtvrthodině to skutečně působilo tak, že se hrálo víc v zakázaném postavení než povoleném. Pramenilo to ze špatně časovaných náběhů senegalských útočníků či krajních obránců. A když nezklamaly ony, potom byla typicky nedůstojná donáška — ono když vám dlouhé pasy za obranu rýsuje primárně stoper Koulibaly, není se možná čemu divit. Ovšem samotný plán? Vesměs dokonalý.

Benin totiž na ony diagonály do křídel a za zadní linii nezvládal reagovat. Což by možná bylo v pořádku, kdyby se pokoušel o ofsajdovou past, ale ani tak to minimálně v 9/10 případů prostě nevypadalo. Senegal měl Maného kroužícího kolem obránců na hraně ofsajdu či Sabalyho zabíhajícího na levé straně, a Benin tápal.

Byl to tak trochu vytuněný Egypt 2017 s Maném v roli Salaha, který se rovněž hledal diagonálami a v první řadě, občas bez rozmyslu. Akorát že v podání Egypta to doopravdy vypadalo jako zoufalá taktika "Momo, udělej něco". Tady se jednak neživil jenom Mané, jednak vše bylo předpřipravené.

Typicky stačilo lepší zpracování, lepší přihrávka, lépe načasovaný náběh, lepší finální pas. Něco. A bylo by to 1:0, 2:0 už v poločase. Touha po lepším provedení by se ale neměla rovnat touze po lepším plánu, ten měl Senegal kvalitně zpracovaný.

3. Benin byl odvážnější, než se čekalo. Od Beninu se dal čekat primárně velice zatažený a pasivní blok, čehož se nám nedostalo z jednoho hlavního důvodu: Dussuyer nemohl počítat s minule vyloučeným stoperem Adénonem, a tak sáhl k rozestavení 4-1-4-1, v němž do zálohy dosadil roztěkaného Sessiho D’Almeidu. To přispělo k zahuštěnějšímu středu před vápnem a Senegalu skutečně zabralo až do konce první půle, než si probil cestu k brance tamtudy (a nakonec tudy i poprvé a naposledy zavěsil). Také to přispělo k tomu, že když už se Beninu zachtělo, mohl se vydávat dopředu ve více lidech. Stále to bylo lidí minimum, ale D’Almeida byl typicky tak čtvrtým Benincem v útoku, což už je samo o sobě víc, než kolik Beninců se v útoku obvykle nacházelo proti Maroku nebo Kamerunu. A především Poté občas zazlobil.

Zároveň ale změna formace vedla také k jistému otevření defenzívy. Benin nemá žádný propracovaný systém, kterým by soupeřovy útoky zachytával, v jeho případě je to čistě o číslech, individuálním heroismu a zákrocích s vypětím všech sil. Proto Dussuyerova parta nenacházela jakoukoliv odpověď na senegalský plán, jakkoliv bolestivě očividný byl; a proto se Dussuyerova parta po inkasovaném gólu tolik rozsypala a ještě stihla jedno vyloučení a další asi tři neskutečné zákroky poblíž brankové čáry, jež odmítaly vyšší skóre.

(td)

---

1. Jihoafričané se v úvodu zápasu soustředili na držení míče a vlastně jim ani nedalo moc práce v tomto směru Nigérii předčit. Což vyplývá jednak z primárních herních stylů obou týmů, jednak z faktu, že nigerijský kouč Rohr opět vsadil na 4-2-3-1 s Iwobim na AM, Ndidim na DM a Etebem coby "volným radikálem” na box-to-box pozici. Zatímco tak Bafana Bafana pečlivě kompletovali svoje nacvičené trojúhelníky a do rozehrávky ve středu pole se často zapojovala i jejich útočná trojice - Stuart Baxter se držel 4-3-3 tak ortodoxního, že záložníci Zungu, Mokotjo ani Furman do ofenzivní třetiny prakticky nepáchli - Super Eagles zvolili mnohem přímočařejší taktiku. Která sice vedla k dost vysokému množství chyb, ale zároveň favoritovi propůjčovala drajv, živelnost, tah na branku. Tedy něco, co jsme od hráčů JAR za celých 90 minut viděli... no, skoro vůbec.

2. Viděli jsme kontrast dvou definicí slova "neefektivita”. Přestože se na zápas koukalo opravdu dobře a nabídl nakonec i pořádné drama, člověk musel tak nějak "vypnout” a přijmout fakt, že jak JAR, tak Nigérie prostě umí být extrémně frustrující, a to každý unikátně po svém.

O jihoafrickém panickém strachu z pokutového území jsme na stránkách tohoto Zápisníku psali tolikrát, že už si připadám jako přeskakující deska, ale když oni... AAAAA! Oni prostě opravdu hrají od vápna po vápno. Gernot Rohr si tak vlastně mohl dovolit přenechat jim střed hřiště, protože málo platné, Bafana Bafana jsou směrem dopředu krotcí jako koťata. Typickou situací budiž třeba 64. minuta, kdy se po opravdu pěkné narážečce dostal Mkhize nějakých dvacet metrů od nigerijské branky... a nikde nikdo. Nikdo nenabíhá, nenabízí se, nic. Pravému bekovi tak nezbývá než prostě vypálit, letí to samozřejmě někam na Měsíc, a Akpeyi tam mezitím stojí a rýpe se v nose.

Vždyť se ani nedá říct, že by si JAR zasloužila vyrovnávací trefu - ano, hráli pěkně, ale totálně impotentně, gól dali ze standardky a byla to jejich nejen první střela na bránu, ale vlastně i první náznak nějakého opravdového nebezpečí. To Nigérie hrozila prakticky neustále, i když - a tím se dostáváme zase k její definici neefektivity - obrovské množství nadějných situací přišlo vniveč.

Proč? To je jednoduché - Rohr určil herní plán tak, že Iwobi bude rozdělovat míče na křídla, která mají za úkol bleskurychle se protáhnout do vápna a vracet balony zpět pod sebe, do palebných pozic buď Ighalovi, nebo Iwobimu / Etebovi z druhé vlny. Působilo až komicky, jak byla tato taktika každému jasná už po nějaké čtvrthodině hry, ale Jihoafričané s tím stejně nedokázali nic udělat, protože beci Mkhize a Hlanti na hřišti prostě nebyli (vážně... Mkhize se tam pro Kristovy rány pokoušel o co? To byl strašidelný defenzivní výkon na někoho, kdo si říká ‘obránce’).

Jenže na levém křídle běhal Musa, který je sice ohromně rychlý a s tou dálnicí na lajně neměl sebemenší problémy procházet prakticky až k brankové čáře, ale zároveň je to kopyto a neumí kopat do míče tak, aby jej Iwobi s Ighalem měli vůbec šanci zachytit. A napravo mu sekundoval Chukwueze, individuálně jednoznačný hráč zápasu, na jehož sólové průniky se skvěle koukalo (taky dal první gól), ale sólový průnik =/= přihrávka. Iwobi si tak neměl s kým narazit, Ighalo tam byl víceméně k ničemu, nicméně i přesto jsem si po hodině hry poznamenal "Oni sice hrajou strašně čitelně a s chybama, ale aspoň mají nějakou energii a intenzitu, zatímco JAR hrajou sice líp ve smyslu precizněji, ale je to od nich takový chcíplý, bez šťávy. Kdyby byl fotbal koření, tak JAR je mouka.”

3. Desetiminutovka po gólu JAR ukázala potenciální nigerijské slabiny. Dokud se Super Eagles nacházejí v módu "Trhej!”, nejsou jejich chyby tolik vidět, ale pod tlakem "oživlého” soupeře to nevypadalo moc pěkně. Zaprvé: Etebo má sice super střelu a pokryje hodně místa, ale zároveň ztrácí míče v dost blbých pozicích (prostě je to dynamický, tahový hráč, neumí absorbovat tlak, potřebuje, aby mužstvo kolem něj bylo rozlítané a v pohybu, jinak je v lese).

Zadruhé: Rozhodnutí postavit na levého beka Collinse místo Ainy dávalo smysl směrem do ofenzivy - Rohrův tým zkrátka vsadil vše na rychlý přechod do útoku, vysokou linii, brejky a raketové přenášení hry ze strany na stranu, k čemuž se Collins hodí mnohem víc. Jenže do obrany je zase o dost lepší Aina, což bylo vidět ve chvíli, kdy Jihoafričané po gólu hrozili hlavně ze strany Percy Taua.

Celkově ale Super Eagles vyhráli zaslouženě, i když to řešení útočných situací bylo z jejich strany většinou na pěst. A ještě jedna poznámka: Je bizár, jak často dokázali Nigerijci opětovně zpracovat ztracený míč. Borec v zelenobílém prostě zkazí převzetí přihrávky, uteče mu balon, trefí spoluhráče, trefí protihráče... a o dvě vteřiny později už má míč zase na kopačkách. Jo, a RIP Ronwen Williams.

(dz)