Asijský pohár 2011 - druhý čtvrtfinálový den

Dvě těsná a na góly chudá střetnutí, první prodloužení na turnaji a postup dvou gigantů vzešlých ze skupiny C. To vše přinesl druhý čtvrtfinálový den, za nímž se s odstupem vracíme právě vpředvečer semifinálových bitev. Jedna z nich nabídne pokračování krvelačného seriálu Japonsko versus Jižní Korea, druhá svádí dohromady dva nováčky v této fázi - Austrálii a Uzbekistán.

Oproti nastavenému rytmu čtvrtfinálových zápasů se duel mezi Austrálií a Irákem docela vymykal. Z obou stran jsme totiž po většinu času přihlíželi ustrašeným výkonům, dominanci obran a hře odvíjející se převážně ve středu pole. Snad jen vzhledem k tomu, že nikdo z hráčů ani trenérů nechtěl penaltový rozstřel, jsme potom fotbalu mohli přijít opravdu na chuť alespoň v prodloužení, kdy už se hra odvíjela spíše stylem nahoru-dolů. Přesto se nelze nepozastavit nad skutečností, že žádný brankář nemusel pořádně zasahovat vlastně celých 40 minut. Zároveň lze možná vnímat jako smůlu, tedy pokud jste nestranný divák jako já, že Iráčané zpočátku vůbec, ale vůbec nedokázali využít značné a očividné nejistoty australské defenzívy. Ta sice opět hrála v nejsilnějším složení, oba navrátivší krajní beci však jako by se znovu potřebovali sehrávat se stopery. Jenže Iráčané zároveň nebyli schopni doručit svým zakončovatelům ideální finální balon, jakkoliv mohla jejich mezihra v určitých pasážích působit sebevědomě, nacvičeně a především účinně.

Asijský pohár tak už nemá svého obhájce. Irák na turnaji teprve podruhé inkasoval a hned znovu prohrál - stejně jako s Íránem v prvním zápase. To není úplně nezajímavá statistika v kombinaci s tou, že posledních pět zápasů na Asijském poháru, v nichž západoasijská reprezentace neinkasovala, naopak vyhrála. Tam právě počítáme i všechny tři vyřazovací souboje z předchozího ročníku. Evidentně je to tedy obranný val, o co se i letos chtěl Irák opírat a dlouhou dobu i úspěšně opíral. Jedna Kewellova hlavička ale všechno zametla pod stůl a do bojů o medaile posunula Austrálii, před čtyřmi lety jedoucí domů již právě po čtvrtfinále. Mimochodem zrovna vzdušný prostor se po celý zápas jevil být zdaleka největší slabinou Iráčanů, ti nevyhráli prakticky ani jeden z těch důležitějších hlavičkových soubojů uvnitř vlastního pokutového území.

Austrálie - Irák 1:0

42. minuta - Konečně pořádná šance! McKay si doběhl pro pěknou kolmou přihrávku, ovšem z hranice velkého vápna zakončoval víceméně přímo do Kassida.

43. minuta - Cahill v osobním souboji s obráncem Iráku zvítězil, divže si nepomohl faulem, z čehož těžil Harry Kewell, jehož lobovaný pokus ovšem zahučel hodně mimo bránu.

55. minuta - Také Imad Mohammed byl vyzván skrze "zlatou českou uličku", ale ani on nedokázal ve vyložené šanci zakončit ideálně - pro změnu raději úplně minul, i když jeho projektilu moc nescházelo.

60. minuta - Dlouhou australskou výměnu na polovině soupeře ukončil Jedinak nadějnou dalekonosnou ranou, s níž si ovšem Kassid přeci jen poradil.

71. minuta - Užuž to vypadalo, že by se Cahill mohl radovat z dalšího gólu na turnaji. Pro jeho hlavičkovaný projektil z rohového kopu si však nakonec tak akorát včas doběhl Kassid.

88. minuta - Přestože poslední dobou tahali opět za kratší konec provazu, nakonec to mohli být Iráčané, kdo se ujme vedení. Schwarzer se ovšem brzy dostal na zem, aby zkrotil v rukavicích hlavičku Kareema.

105. minuta - McDonald se dostal k centru z levé strany, který však dokázal nasměrovat pouze do boční sítě.

119. minuta - GÓL! Kewell neměl moc problémů s nasměrováním McKayova centru do sítě a konečně tak zúročil celozápasovou australskou převahu ve vzduchu. Posléze mu ani nemohlo vadit, že za svléknutí dresu inkasoval žlutou kartu. Euforie pramenící z historicky první účasti Socceroos v semifinále byla teď o mnoho podstatnější.

Austrálie (4-4-2): Schwarzer - Wilkshire, Neill, Ognenovski, Carney (109. Kilkenny) - Holman (102. Burns), Jedinak, Valeri, McKay - Kewell, Cahill (90. McDonald)

Irák (4-4-2): Kassid - Erhaima, Saeed, Šaker (75. Ibrahim), Abbas - Mahdi Kareem (63. Mustafa Kareem), Qusay, Akram, H. Mohammed (86. Abdulzehra) - I. Mohammed, Mahmud

Hvězdy zápasu: McKay, Kewell (oba Austrálie) a Kassid (Irák)

De facto celý první poločas byl jen o ní. O jejích nápaditých kombinacích, o neúnavném Park Ji-Sungovi, o brusiči pravé lajny Cha Doo-Rim. Až po přestávce se hra, dá se říct, vyrovnala, ospalý Írán se konečně probral, ale postup nakonec zaslouženě neuhrál. Ze hry o nejcennější kovy je tak již všech devět týmů ze západního cípu asijského kontinentu - v samotném čtvrtfinále se poroučelo Jordánsko, Katar, Irák a teď i Írán (který je však na pomezí západu a středu, když to tak řeknu), ještě předtím potom jeli domů vyslanci Sýrie, Kuvajtu, Bahrajnu, SAE a Saúdské Arábie. To je první zajímavost k vyvrcholení čtvrtfinálových klání. Ta druhá by pak mohla být obsáhlejší - jako že například můžeme znát dva premiérové vítěze Asijského mistrovství (Austrálii a Uzbekistán), jednoho rekordmana (Japonsko by vyhrálo již počtvrté) nebo vítěze radujícího se po více než půl století (Jižní Korea).

Teď se ale ještě na jednom odstavci vraťme k zápasu Írán-Korejská republika. V něm zřejmě rozhodla skutečnost, že Taegukovi bojovníci jsou snad nejlepší na turnaji v kontrole středu pole. Jejich schopnost přihrát si i na delší vzdálenost, ovládat míč a relativně i ukazatel držení balonu, fakt, že jsou tu vždy minimálně dva tři hráči, kterým lze posunout mičudu - to všechno doteď rozhodovalo o vítězstvích svěřenců trenéra Choa, a nejinak tomu bylo i v sobotu. Íránci byli těmito okolnostmi očividně zdeptaní, ovšem na druhou stranu brankář Rahmati musel prvně zasahovat až po hodině hry. Proto lze korejský tlak považovat spíše za platonický, neefektivní, na čemž zřejmě ovečky Cho Kwang-Raeho budou muset ještě zapracovat. Tím spíš, že je posléze čekají ještě lépe organizovaní Japonci.

Írán-Korejská republika 0:1

25. minuta - Cha Doo-Ri na pravé straně "pokoupal" hned tři soupeře, aby pak jeho centr nenašel nikoho v červeném. Celkem symbolická korejská akce pro tyhle úvodní pasáže.

41. minuta - Koo Ja-Cheol teď protivníky při zakončení hodně šetřil, přesto způsobil paniku v pokutovém území Íránců. Ti se nakonec osvobozovali asi až na třetí pokus.

65. minuta - Rahmati konečně musel zasahovat. Pro Ji Dong-Wonovu hlavičku se však ani nemusel pohnout z místa, stačilo jen udělat z rukou takzvaný koš. Další skvělý centr mimochodem vyprodukoval Cha Doo-Ri.

67. minuta - Íránu k první slušné šanci zápasu hodně dopomohl odraz míče od Lee Young-Pyova těla - díky němu mohl Chalatbari donutit Jung Sung-Ryonga k decentnímu zákroku.

85. minuta - Zřejmě nejaktivnější Íránec Rezaei z dálky vypustil slušnou přízemní dělovku, která jen o chlup minula korejskou klec.

105. minuta (+1) - V nastavení první části prodloužení Korejci konečně udeřili! Střídající Yoon Bit-Garam se perfektně dostal skrz Nouriho ke střele, po níž se Rahmati jen bezmocně natahoval.

115. minuta - Šojaei sice sklápěl svou střelu z hranice šestnáctky, co to jen šlo, nakonec ale i tak přestřelil. To byla poslední možnost Íránu vyrovnat.

Írán (4-4-2): Rahmati - Nosrati (46. Heidari), Aghili, Hosseini, Haji Safi - Nekounam, Nouri (109. Gholami), Teymourian, Chalatbari - Rezaei, Ansari Fard (75. Šojaei)

Korejská republika (4-2-3-1): Jung Sung-Ryong - Cha Doo-Ri, Hwang Jae-Won, Lee Jung-Soo, Lee Young-Pyo - Ki Sung-Yueng (111. Hong Jeong-Ho), Lee Yong-Rae - Lee Chung-Yong, Park Ji-Sung (117. Yeom Ki-Hoon), Koo Ja-Cheol (81. Yoon Bit-Garam) - Ji Dong-Won

Hvězdy zápasu: Park Ji-Sung, Cha Doo-Ri (oba Korejská republika) a Rezaei (Írán)

Co čekat od zítřka?

Stěžejním důvodem, proč jsem napsání tohoto dílu našeho pravidelného seriálu takhle odkládal, byla dvoudenní pauza mezi čtvrtfinále a semifinále, díky níž bych vás v sobotním vydání musel kompletně ochudit o tuto sekci, případně jí pak vydávat coby samostatný článek, což mi přišlo poněkud zbytečné (nicméně před finále to tak zřejmě udělám). Proto pokud jsem vás nějakým způsobem rozhodil, omluvte mě, prosím.

"Jestli můžeme být novým Irákem? Proč ne? Jestli to mohl dokázat Irák, potom určitě můžeme i my," provolává před semifinále Alexandr Gejnrich z Uzbekistánu. Jenom chvíli poté, co se jeden z jeho příštích soupeřů Harry Kewell nechal slyšet, že v Asii už nenarazíte na lehkého soupeře. To koneckonců vědí i sami Uzbeci, kteří se ve čtvrtfinále s Jordánskem natrápili zhruba podobně jako Australané s Iráčany. Na druhou stranu ale nemuseli svého protivníka porážet až v prodloužení a zároveň si mohli dopřát den volna navíc. Jako třeba právě Gejnrich, který dokonce ještě v neděli ani netrénoval a jen se tak lehce vyklusával. Zrovna většího množství sil a skutečnosti, že nemají co ztratit, budou nejspíš chtít Abramovovi svěřenci využít ze všeho nejvíc. Stejně jako rituálu s Achmedovovou účastí na předzápasové tiskové konferenci. Tam stoper nebo defenzivní záložník dochází namísto kapitána Džeparovova především proto, aby týmu nesl štěstí, což zatím skutečně vychází. Uzbekistán je dosud neporažený, navíc se daří i samotnému hráči, jenž byl fanoušky zvolen zatím nejvýraznější postavou šampionátu.

Australané prozatím úspěšně pracují na nápravě svého posledního, a zároveň historicky prvního představení na Asijském poháru. To pro ně senzačně skončilo už ve čtvrtfinále, kdežto teď mají Socceroos jistotu, že se o medaile minimálně přímo poperou. Zajímavou jistotu by měl mít i Mark Schwarzer, jenž ve finále nebo během zápasu o bronz podle všeho přeskočí legendárního Alexe Tobina a stane se rekordmanem v počtu startů za národní tým. Potom by bylo určitě hezké, kdyby tenhle milník mohl oslavit až v sobotu. Tam koneckonců Aussies také míří. Oproti Uzbekům jsou stále favority, a to nejen proto, že je dvakrát porazili v závěrečné fázi kvalifikace na africké mistrovství světa. Především by jim do karet měly hrát zkušenosti prostoupené napříč celým jejich kádrem.

Byla by určitě škoda, kdyby se opakoval zápas Japonců s Korejci zpřed čtyř let, kdy diváci třepotající se síť (tedy zevnitř) mohli zpozorovat až během penaltového rozstřelu. A popravdě se to zatím ani nejeví moc pravděpodobně. Přeci jen jakkoliv Zaccheroni před semifinále vyhlašuje, že útok není všechno a je třeba hodně myslet i na obranu, pořád nemůže popřít skutečnost, že 11 gólů, kterých dosud Japonci docílili, ještě nikdo na turnaji vstřelit nedokázal. Především osm branek nasázených svým posledním dvěma soupeřům budí ohromný respekt. Korejci pro změnu vyznávají čistě ofenzivní styl hry založený na neskutečné variabilitě, třebaže tolik gólů jako tradiční rival nedávají. A právě vzhledem k ofenzivnímu potenciálu obou mužstev, která se tady v Dauhá mimochodem střetla už během Asijského poháru 1988 (2:0 tehdy vyhrála Korejská republika), lze tedy očekávat patrně zajímavější bitvu, než kterou bude ta podvečerní mezi Uzbekistánem a Austrálií.

Stranou pozornosti

- Jason Čulina definitivně opustil dějiště Asijského poháru a v nejbližších dnech se doma v Austrálii podrobí zevrubnějšímu vyšetření svého poraněného kolene. S ním laboruje od utkání s Korejskou republikou, z něhož byl nucen odstoupit již po prvním poločase. V téhle fázi turnaje už pochopitelně klíčový třicetiletý středopolař nebude moct být v nominaci nikým nahrazen, Osieck si tak bude muset vystačit s Carlem Valerim jako zatím spolehlivým záskokem za Čulinu.

- Rozhodčí na Asijském poháru jsou zatím spíše chváleni než kritizováni a nahlas jim nyní za spolehlivé výkony poděkoval i muž z nejpovolanějších, předseda Asijské komise rozhodčích Jusuf Al Serkal. Ten by zatím arbitry souhrnně hodnotil osmi body z desíti, prý registroval jen dvě vážnější chyby. Al Serkal, jenž je zároveň viceprezidentem Asijské fotbalové federace, nemohl opomenout srovnání kontinentální rozhodcovské špičky s tou celosvětovou. V ní má podle jeho slov už dlouhou dobu své místo, což koneckonců potvrzuje i druhé místo Uzbeka Irmatova v anketě o nejlepšího sudího světa.

- V týdnu se bude rozhodovat o osudu trenéra domácí reprezentace Bruna Metsua a pohledy na věc se zatím dost liší. Zatímco prezident Katarské fotbalové asociace Šejk Hamad bin Khalifa bin Ahmed al Thani uvedl, že je s výkony hráčů i kouče víceméně spokojen a všeobecně se očekává, že nebude proti Francouzovu setrvání, jiný nejmenovaný mecenáš pro změnu poukazuje na to, že Katar pod jeho vedením už dvakrát selhal na Gulf Cupu, nepostoupil na MS a teď před domácím publikem ani nezabojoval o medaile. Přestože prý Metsu měl dostatek času na přípravu mužstva.