Asijský pohár 2011 - druhý hrací den

Druhý hrací den Asijského poháru domácímu Kataru ještě o něco málo přitížil. Ovládla ho totiž Čína, kterou takto nejspíš pořadatelská země bude muset ve vzájemném souboji přemoci. Pozornost publika se zároveň obrací ke skupině B, která nabídne úvodní představení dvou kandidátů na celkový triumf.

Dnešní utkání mělo na rozdíl od toho včerejšího nabídnout spíše nezáživnou, defenzivně orientovanou podívanou. Místo toho však možná zahajovací klání v atraktivitě ještě předčilo. Tedy ne že by se oba týmy pochlapily a právě to byl ten důvod nečekaně pohledné konfrontace, to spíš naopak v určitých ohledech zklamaly. Na obou stranách jsme například mohli registrovat zanedbatelnou kompaktnost. Aktéři se s míčem zbytečně moc naběhali, místo dvou přesných přihrávek volili raději osmdesátimetrový sprint. Hlavně Číňané jako by si až příliš uvědomovali svou kondiční vyspělost a vpředu se často pomalu ignorovali. Na druhé straně v téhle disciplíně vynikal pravý křídelník Al Enezi, na jehož přihrávku mohl obvykle nedůsledně strážený Al Mutwa čekat třeba věky, a přesto ji nakonec neobdržel. Soudržně obě mužstva nepůsobila ani v obraně, což šlo brát s ještě větším podivem. Číňané ztráceli na důrazu, čím blíž se dostávali vlastnímu pokutovému území, uvnitř něj si pak Kuvajťané mohli dělat pomalu, co chtěli - tedy pokud se tam vůbec prodrali. Všeobecně se ostřilo a pořádně bránilo jen uprostřed pole. A taky od Kuvajtu se dala očekávat lépe provázaná záložní řada s obrannou, což koneckonců měla být i jeho devíza.

Sečteno podtrženo jsme se bavili zejména díky nedokonalostem obou stran. Číňané nepůsobili ani zdaleka tak fotbalově jako Kuvajťané, těm však srazilo hřebínek hloupé Nedovo pokopnutí Yang Xua do genitálií. První poločas i oslabení "domácí" odehráli víceméně na koni, v druhém dějství už ale začínaly krásně vyplouvat na povrch nejsilnější stránky nejen současného čínského výběru - houževnatost, agilita a do určité míry i jistá strojovost. Kuvajťané se tedy sice ještě nějakou dobu statečně drželi, postupem času ovšem logicky čím dál víc odpadali a na kuráži jim pochopitelně nepřidal ani nešťastně inkasovaný první gól. Vzhledem k tomu, že se pak Čína druhého zářezu dočkala poměrně brzy, celkem dlouhou dobu se dohrávalo jenom tak z povinnosti. Tufegdžičova skvadra snad jako by se už ani nechtěla nijak zvlášť vydávat, přeci jen od té chvíle bylo nad slunce jasné, že nejdůležitější zápasy Kuvajt teprve čekají. Zato Číňané stále ještě docela rádi hrozili po stranách a nejčastěji z brejků.

Z hráčů na čínské straně vynikal Zhao Xuri, který se jako jediný mezi spoluhráči nebál zdvihnout dirigentskou hůlku a nelze říct, že by si s ní počínal nějak nemotorně. Pozornost na sebe upoutal i Deng Zhuoxiang - jednak precizně zahraným přímým kopem, jednak slušným citem pro přihrávku či složitější kombinaci. Pár efektivních výpadů po pravé straně potom předvedl Rong Hao. Naproti tomu Hao Junmin, naskočivší jako jediný čínský legionář až do druhé části, se jevil být poněkud přemotivovaným. Z kuvajtských řad lze vyzdvihnout úporně bojujícího Badera Al Mutwu. Největší hvězda Tufegdžičova výběru sice neměla ani zdaleka ideální podporu od spoluhráčů, mnohdy mohlo divákovi i přijít, že je tak trochu ztroskotancem na pustém ostrově, nicméně jeho enormní snahu opravdu lze jenom ocenit. Navíc na míči byl tradičně jistý, pasy rozdával taky přesné. Zato Fahad Al Enezi jako by ani nebyl schopen zbavit se balonu. Leč předvedl, že si s míčem vážně rozumí, se sólováním to někdy až nechutně přeháněl. Možná i proto, že byl několikrát vlastně jediným podporovatelem Al Mutwy, nebyl Kuvajt schopen vytvořit si adekvátní množství vyložených šancí.

Kuvajt - Čína 0:2

12. minuta - po odvážném průniku dribléra Amera si míč v pokutovém území sotva stihl zpracovat Al Mutwa, když k němu jako utržený ze řetězu přiletěl Du Wei a očividně mu podtrhl nohy. Čína přesto vyvázla bez potrestání pokutovým kopem.

16. minuta - Zvláštní volej Walieda se odhodlal ke klesání dříve, než by se dalo očekávat, i tak ale gólových parametrů nedosáhl.

21. minuta - Zhao Xuri nádherně přenesl míč dopředu pro Qu Ba, který si jemně zpracoval míč a na Al Chaldim si na přední tyči vymodlil vskutku pěkný zákrok. Ten záhy jinak spolehlivý brankář kompenzoval výživným selháním ve vzduchu, když upustil míč ze svých rukavic a jen pohotový skluz Musaeda zabránil Číňanům v uzmutí vedení.

36. minuta - Tentokrát se sudí Williams chová nekompromisně. Musaedovo dětinské oplácení správně potrestal červenou kartou. Modrá třináctka se obligátnímu trestu nevyhnula ani přehnaně zdlouhavým poleháváním na trávníku.

45. minuta (+4) - Al Mutwa ukázal, že dokáže být platný nejen jako střelec, ale i coby donašeč ze standardních situací. V nastaveném čase prvního poločasu nádherně za obranou našel Fadhela, jenž v nelehké pozici posunul míč kousek vedle brány.

49. minuta - Čínskému brankáři Yang Zhiovi vyklouzl zrádný střílený centr a divže se míč nepřekutálel přes brankovou čáru.

58. minuta - GÓL! Kuvajt inkasuje hodně nešťastnou cestou. Ke stoperu Zhao Linpengovi se odrazil míč na hranici šestnáctky, odkud jeho střela putovala od stehna soupeře do tyče a pak už za brankovou čáru.

62. minuta - Číňané si konečně řádně porozuměli pěkně v rychlosti a následkem této kombinace byla Yang Xuova prudká rána nad břevno.

67. minuta - GÓL! Deng Zhuoxiang tohle nemohl kopnout lépe, opravdu ne! Míč si postavil jen kousek za velké vápno a levačkou nedal Al Chaldimu pražádnou šanci - jeho výstavní polovysoký projektil značnou rychlostí doputoval na zadní tyč, od níž se nekompromisně odrazil do sítě.

79. minuta - Rong Hao zleva posílal vstříc brance Kuvajtu něco mezi centrem a střelou, jelikož však na míč nikdo nedosáhl, lépe řečeno dosáhnout ani nechtěl, Al Chaldi se nakonec moc třást nemusel.

83. minuta - Bezkonkurenčně nejpohlednější spolupráci zápasu předvedlo čínské duo Deng Zhuoxiang-Rong Hao. Prvně jmenovaný chvíli podržel míč, pak ho prostrčil mezi nohami protivníka a levý bek ve stoprocentní šanci víceméně jen nastřelil Al Chaldiho.

86. minuta - Střídající Kuvajťan Abdulaziz publikum pobavil "Romáriovou kličkou", když s míčem prakticky přilepeným na placírce elegantně obešel protihráče, jeho následná střela už ale tak působivá nebyla.

90. minuta (+2) - Deng Zhuoxiang tentokrát exekuci přímého kopu přenechal Hao Junminovi, i ten si nicméně nevedl vůbec špatně. Z podobné pozice, z jaké dříve jeho spoluhráč skóroval, tentokrát vypálil na bližší tyč, u níž byl Al Chaldi včas doopravdy jen taktak.

Kuvajt (4-5-1): Al Chaldi - Al Taher, Fadhel, Matoug, Neda - Al Enezi (84. Nayef), Al Ateeqi, Naser (38. Awad), Al Amer, Walied (72. Mashan) - Al Mutwa

Čína (4-5-1): Yang Zhi - Zhang Linpeng, Du Wei, Zhao Peng (59. Liu Jianye), Rong Hao - Qu Bo (46. Hao Junmin), Zhao Xuri (77. Yu Tao), Deng Zhuoxiang, Yang Hao, Yu Hai - Yang Xu

Hvězdy zápasu: Al Mutwa (Kuvajt), Zhao Xuri a Deng Zhuoxiang (oba Čína)

Co čekat od zítřka?

Od neděle se všeobecně očekává rozehřívací proces dvou velkých favoritů za účasti tuze podceňovaných outsiderů. Papírově jednodušší by to přitom měli mít Saúdové, kteří po páté hodině vstoupí do turnaje zápasem se Sýrií. Ta je alespoň mnou považována za úplně nejslabšího účastníka šampionátu. Jednak tu je trenérská nestálost v poslední době, kdy například kouč Dujkovič musel tým opustit poté, co se nebyl schopen ve smluveném čase vrátit z dovolené. Současný lodivod Syřanů, Rumun Tita, je pak u mužstva teprve od 21. prosince, takže logicky nestihl se senzačním vítězem kvalifikační skupiny na Asijský pohár (Sýrie se umístila i před Čínou) urazit příliš velký krok dopředu. Ba spíš naopak, zatím pod jeho vedením Orli sehráli tři zápasy, přičemž každý z nich prohráli. Velkou slabinou Sýrie je navíc absence pořádné osobnosti, kterou přitom jiné podceňované výběry většinou disponují. Ve dvacetimilionové zemi tedy sice budou hodně spoléhat na útočníka Al-Čatiba, ovšem faktem zůstává, že stále nejde o nikoho, kdo by mančaft dokázal doopravdy strhnout. Forvard s průměrem gólu na dva reprezentační zápasy je spíše tichou vodou, jež břehy mele.

To výběr Saúdské Arábie výrazné jméno rozhodně nepostrádá. Tím nemůže být žádné jiné než to Yassera Al Qahtaniho, nejlepšího střelce minulého ročníku Asijského poháru a jednoho z nejschopnějších útočníků regionu. Muž v nejlepším fotbalovém věku (28 let) byl dokonce za Svenem-Göranem Erikssonem na stáži v Manchesteru City a údajně i existoval zájem ze strany hráče i anglického celku. Problémy nakonec nejspíš dělal jeho kmenový klub Al-Hilal, v němž má po pěti letech neuvěřitelnou bilanci 71 zápasů a 56 gólů. Vedle Al Qahtaniho by pak na sebe mohl poutat pozornost i obránce Hawsawi, dříve nominovaný i na hráče Asie.

Žhavým předmětem zájmu nejspíš bude i trenér José Peseiro. Ten na jednu stranu dovedl Sporting Lisabon až do finále Poháru UEFA, na stranu druhou je ale v čele arabské reprezentace spíše kritizován. Táhne se to s ním už od selhání v kvalifikaci na mistrovství světa, od té doby si navíc zavařil několika podivně poskládanými základními sestavami. Obzvlášť nelibě fanoušci nesou jeho zálibu ve formování pětičlenné záložní řady. Pro finálový turnaj v Kataru, kam se Saúdové kvalifikovali přímo díky druhému místu na posledním Asijském poháru, ale nejspíš Peseiro sáhne opět k oblíbené variantě s dvěma hrotovými útočníky.

Dřívější nedělní klání obstará namlsané Japonsko s nevyzpytatelnými Jordánci. Ti šokovali před sedmi lety, když se při své premiérové účasti na ASP prošli až do čtvrtfinále, kde jen smolně vypadli na penalty právě s modrými Samuraji. Od té doby se však leccos změnilo, především už se nedá spoléhat na to, že bude Jordánsko opětovně podceněno. Ovšem s Adnanem Hamadem na trenérské lavici se přesto jeho šance na relativní úspěch nedrží úplně při zemi. "Al-Našama" se zřejmě bude chtít prezentovat moderním evropským stylem - už jen proto, že její současný kouč trenéřinu právě na starém kontinentě studoval. Nejlepší asijský kouč pro rok 2004 je odborníky označován za velký talent a i s tak mladým kádrem skutečně může dokázat zázraky. Tím spíš, pokud Šafia potvrdí nálepku jednoho z nejkvalitnějších brankářů světadílu a pokud ofenzivní klenot Šelbajeh po zranění dokáže navázat na dřívější skvostné výkony v reprezentaci. Navíc sám Hamad už si své na přídi jordánské válečné lodi odvedl. Její velení totiž přebíral z rukou Portugalce Vingady v nesmírně složité situaci, kdy jednu dobu 37. nejlepší nároďák světa (!) trčel po třech zápasech kvalifikace na poslední příčce s pouhým bodem v kapse. Jenže Hamad okamžitě přechytračil svého íránského kolegu, neprohrál ani zbývající klání s Thajskem a Singapurem, a tak kýžené druhé místo nakonec Jordánci přeci jen obsadili.

Japonci mají na pohled dost možná nejnabitější soupisku ze všech účastníků turnaje. Kagawa, Honda, Hasebe, Uchida, Nagatomo - ti všichni pravidelně nastupují v elitních evropských soutěžích. Navíc jsou vhodně doplněni šikovnými borci hrajícími domácí soutěž typu Okazakiho, Enda či Konna. O potenciálu japonské skvadry tak netřeba sáhodlouze diskutovat. Okolnosti však hrají spíše proti houževnatým samurajům. Fanoušci se bouří proti Zaccheroniho opatrném stylu (tedy ne že by Okada praktikoval nějaký hurá fotbal, ale pořád to byl Japonec, velmi oblíbený Japonec), stejně tak štěstěna se vůči italskému stratégovi otáčí zády a ze hry mu pomalu odstavuje všechny schopné obránce (už dříve vypadla kompletní stoperská dvojice Tulio-Nakazawa, dále pak k úrazu přišli další čtyři zadáci). Vstup do turnaje by pak tedy nakonec pro japonský výběr vůbec nemusel být tak lehký, jak se mezi laiky všeobecně předpokládá. Nicméně jakékoliv výmluvy rozhodně nejsou na místě - trojnásobný asijský šampion potřebuje nejlépe hned letos zapít hořkou pilulku v podobě "bramborové" medaile, kterou musel spolknout před čtyřmi roky.

Stranou pozornosti

- Katarské noviny jen stěží hledaly slova útěchy po porážce ambiciózní domácí reprezentace. Deník Al Raya například poukázal na "slabý první poločas a druhé dějství plné chyb", na trávník pak měl údajně vkráčet mančaft "bez identity". Nevymlouval se ani trenér Bruno Metsu, když vzal celou porážku na sebe. Napětí trošku rozmělnila akorát anglicky píšící periodika jako Gulf Times nebo The Peninsula, která alespoň ocenila zahajovací ceremoniál a velký zájem diváctva.

- Alberto Zaccheroni prý necítí žádný zvláštní tlak ležící na jeho mužstvu díky skvělým výkonům na světovém šampionátu. Zároveň svým svěřencům výrazně ulevuje slovy o přeceňování důležitosti zahajovacího klání. Dle jeho mluvy ani tak není nutné z úvodního duelu vytěžit tři body, přičemž si na pomoc bere za příklad španělskou rekonvalescenci po porážce se Švýcary právě na letním mistrovství. Japonci Asijský pohár dříve ovládli již třikrát a letos jsou opět žhavými favority - i bez řady zkušených hráčů jako třeba Tulia, Nakazawy či Abeho.

- Další z adeptů na letošní triumf, reprezentace Jižní Koreji, si v sobotu odbyl teprve první trénink v dějišti šampionátu. "Taegukovi bojovníci" si zažívali především krátké narážečky a svižné kombinace, což je koneckonců alfa a omega té tváře, kterou chce trenér Cho Kwang-Re mužstvu od počátku vtisknout. Korejci do Kataru přiletěli takhle pozdě kvůli tomu, že se ještě nějakou dobu připravovali kousek vedle v Abu Dhábí. Podmínky v Dauhá jsou ale prý značně lepší, Korejcům by měl vyhovovat i lehce zmáčený terén. Zahajovací klání s Bahrajnem na ně čeká již v pondělí v podvečer. Osmifinalisté nedávného mistrovství světa se již během něho pokusí nastartovat jízdu za opětovným vítězstvím na Asijském poháru, na něž čekají rovnou půlku století.