Asijský pohár 2011 - první čtvrtfinálový den

První várka čtvrtfinálového fotbalu nakonec překvapení nepřinesla. Favorité z Uzbekistánu i Japonska přeci jen postoupili, i když tak oba činili s notně odřenýma ušima. V dalších dvou soubojích, které nás čekají hned zítra, už někoho upřednostňujeme jen stěží. Irák by měl vyrovnanou partii sehrát s Austrálií, přičemž podvečerní střetnutí obstarají dva žhaví adepti na zlato z Jižní Koreje a Íránu.

Ne snad že bych to tu měl vyhlašovat jako nějakou novinku, nicméně vnitřní sílu, tu mentalitu bojovníků, dření na hraně sebeobětování, to by Japoncům mohl závidět opravdu kdekdo. Prakticky kterákoliv reprezentace na světě. Vždyť vzpomeňte si - ve skupině i o desíti samurajové zvládli znovunabýt vedení proti Jordánsku. Dnes vše povýšili na druhý level. Za stavu 1:2 z pohledu oslabeného Nipponu nejspíš už málokdo věřil. Tedy až na hráče samotné a patrně i fanoušky. Přitom právě skeptici nakonec ostrouhali, Japonci opět celé širé veřejnosti ukázali, že jsou velký mančaft, silný kolektiv.

To se koneckonců projevovalo i napříč celým zápasem. Vstup do něj se například Japoncům rovněž vůbec nevyvedl, Katařané vlétli před domácí publikum jako uragán, metali vše, co jim přišlo do cesty a po několika úvodních náznacích také jako první udeřili. Modří ale i přesto neměli problém si brzy zjednat respekt, ovládnout střed pole a zběsilé domácí co nevidět de facto ulítat. Třebaže vzadu stále chybovali a i obráncům až nechtěně rostla křídla (při zakládání útočných akcí si Jošida s Inohou často nezdravě věřili), případně tu byli tací jako třeba Konno, kteří se už od pohledu na dnešek špatně vyspali. Zároveň vzadu Japoncům nečekaně scházel důraz, přestože s tímhle obvykle nemívali problémy. Zato vepředu to samurajům moc nevázlo. Další ze silnějších zápasů odehrál Kagawa, tradičně k nezastavení byl Okazaki a opět nepříliš výrazného Hondu v klidu zvládala zastupovat páka v osobách Enda a Hasebeho. Výrazné podpory se pak ofenzívě dostávalo také od levého beka Nagatoma.

Katařané naproti tomu ukázali tak akorát nezměrný entuziasmus. Jejich hýřivý pohyb dělal soupeři obzvlášť v první 45minutovce vážně děsivé problémy. Bohužel pro nezasvěceného diváka, postupem času se i tahle klíčová ingredience z katarské hry pomalu vytrácela. Po pauze se Suria málem usóloval k smrti, sám se stylizoval do role okopávaného "uplakánka", který po každém ze soubojů tak nějak z principu rozhazuje rukama. To samé v bleděmodrém pak lze prohlásit o Ahmedovi, na něhož ke všemu ani nebyl pořádán takový hon, a on i přesto všelijak skákal, přihrával pády, válel sudy. S takovými útočníky se pak čím dál organizovanější japonský val bořil doopravdy ztěžka. Navíc i v defenzívě to dnes celkem skřípalo. A hodně to souviselo s onou horlivostí a určitou přemotivovaností celého Metsuova ansámblu. Nezřídka na pětníku operovalo více hráčů, čímž se pak otvírali prostory opodál. Takové poziční nedostatky ale koneckonců Katar provázely celým turnajem.

Japonsko - Katar 3:2

7. minuta - Mesaad Ali o sobě dal hned dvakrát po sobě vědět. Nejprve na přední tyči Kawašima tlačil ven jeho dravou střelu ze skluzu, posléze možná japonskému brankáři přišlo až neslušné sahat do jeho krásně rovně plachtícího dalekonosného projektilu.

12. minuta - GÓL! Suria těsně za půlkou jen taktak protrhl ofsajdovou past, ohromného náskoku využil k pečlivé přípravě své zasekávačky, kterou ho nechal uskutečnit milosrdný Konno, a na Katařanovu následnou přízemní střelu už Kawašima nedokázal adekvátně zareagovat.

28. minuta - GÓL! Další hraniční situace posouzená ve prospěch útočící strany. Tentokrát Honda jemným obloučkem vyslal za obránce Okazakiho, který podobně jako v předešlém zápase citlivě přeloboval golmana a dobíhající Kagawa pro jistotu vyrovnání stvrdil jednoduchou hlavičkou prakticky z brankové čáry.

31. minuta - Tentokrát z Japonců nestíhal Inoha, ovšem Ahmed už v křeči nezakončil ani přesně ani prudce. Na druhé straně okamžitě Okazaki napodruhé ztroskotal ve snaze znovu přehodit vyběhnutého Burhana.

35. minuta - Hasebe při zemi nemířil vůbec špatně. Burhan se ke své pravé tyči stihl natáhnout jen o fous včas.

43. minuta - Kagawa se z ničeho nic zjevil sám za obranou Kataru, jeho křižná rána se však mezi tři tyče o několik decimetrů nevtěsnala.

57. minuta - Okazaki, jenž před zápasem veřejně vyhlásil, že hodlá zaútočit na zlatou kopačku, se dravě vtěsnal před protihráče a Nagatomův centr odhlavičkoval jen těsně mimo.

61. minuta - Už podruhé na turnaji Japoncům značně komplikuje situaci sporná červená karta. Tentokrát Jošida dojel na přehrávání Ahmeda, který využil obráncova nemotorného pádu na zem a vymodlil si na rozhodčím druhou žlutou kartu pro japonského obránce.

63. minuta - GÓL! Ten pak ještě při kráčení do kabin pozoroval, kterak samurajové podruhé inkasují. Fabio Cesar i z velkého úhlu překvapil Kawašimu, který jeho střílený přízemní centr na přední tyči krotil v rukavicích až za brankovou čarou.

69. minuta - GÓL! Zaccheroni si ihned může pořádně ulevit. Kagawa vylovil míč ze změti těl, vnikl s ním u kopaček do pokutového území a pak v jasné příležitosti nezaváhal. Levačkou vystřelil podél Burhana do sítě.

88. minuta - Honda se snažil rozpomenout si na své čarování z přímých kopů, teď ale svým typickým stylem netrefil branku o docela velký kus.

90. minuta - GÓL! Neuvěřitelné vyvrcholení! Sudí ponechal snad tři výhody pro Japonce, ti si však standardku přesto nenechali darovat, Kagawa na hraně šestnáctky nečekaně obdržel prudkou přihrávku, sám ještě vinou soupeře nezakončil, ale na jeho průnik stihl pohotově zareagovat Inoha a bylo hotovo!

Japonsko (4-2-3-1): Kawašima - Inoha, Jošida, Konno, Nagatomo - Hasebe, Endo - Okazaki, Honda, Kagawa (93. Nagata) - Maeda (64. Iwamasa)

Katar (4-4-2): Burhan - Majed (13. Muftah), Bilal, Al Ghanim, Ali (90. Al Marri) - Ismael, Lawrence, Rizik, El Sayed (59. Fabio Cesar) - Ahmed, Suria

Hvězdy zápasu: Kagawa, Nagatomo (oba Japonsko) a Suria (Katar)

Tak schválně - kdy konečně od Uzbeků uvidíme vyvážený výkon? Kdy konečně budou hrát svůj fotbal celých 90 minut, aniž bychom přihlíželi několika vypuštěným pasážím, jež přinejlepším hodně smrdí? Kdy konečně zahodí veškerou svou náladovost a dopřejí nám užít si je v opravdu plné síle? Těžko říct, možná nikdy, každopádně středoasijskému celku to i dnes k uspokojivému výsledku stačilo. Leč se Jordánci ukázali být soutěživými, snaživými a houževnatými jedinci, místy nepěkně profesorský Uzbekistán opět uhrál to, co potřeboval.

Hamadova parta očividně na trávník vykročila s úmyslem udělat ze zápasu přinejmenším šťavnaté drama. Což se jí povedlo. A mohlo být ještě výživnější, kdyby si v závěru utkání nezačal vybírat svou daň Uzbeky šikovně odehraný první poločas. V něm se favorit v nedbalkách ani neštítil vracet se s kombinací na vlastní polovinu, proč by také. Jordánci běhali odnikud nikam, za celý poločas si míče na kopačkách užili stěží 40% celkového času. A to se projevilo obzvlášť v posledních dvaceti minutách, kdy se od Jordánců čekal tlak na uspokojený Uzbekistán, místo něhož se však dostavil akorát nespočet zajímavých přečíslení vedoucího mužstva. Jordánskému výběru zkrátka zoufale scházely síly, vepředu už se na něco zmohl tak akorát soustavně nejnebezpečnější muž v červeném Abdel Fattah, či případně Amer Deeb. Jinak pusto prázdno. Co na tom, že v téže pasáži byli v ofenzívě stejně marní i Uzbeci, ti góly nepotřebovali.

Nezasvěcený divák si po zápase stoprocentně mohl říkat "škoda, Uzbeci dnes byli k poražení". A je to fakt, i když zřejmě nepodali úplně nejslabší výkon na turnaji. Především jejich morálka jim však ihned v semifinále může vystavit stopku, tím spíš pokud Abramovova skvadra nakonec půjde na uvědomělé Australany. A i kdyby nešla, je zkrátka nad slunce jasné, že zejména psychicky se Uzbeci potřebují doopravdy vážně probrat. Herně by to šlo. Džeparov stopy únavy nevykazuje, koneckonců jeho úsporný styl hry ji snad ani přinášet nemůže, naopak bijec Gejnrich má zřejmě v těle zabudované záložní dynamo. Také kádr se jeví být dostatečně široký a konkurenceschopný, když dnešní duel rozhodl Šatskichův záskok Bakajev, jenž přitom dříve v základu ani jednou nestartoval.

Uzbekistán - Jordánsko 2:1

23. minuta - Gejnrich jenom malinko nakročil a z 30 metrů vypustil přímo do šibenice parádní dělovku, pro kterou si ovšem doskočil Šafi a rozpačitě ji vyrazil do relativního bezpečí.

27. minuta - Abdelhalim málem netradičně rozehraným přímým kopem nachytal Nesterova na švestkách. Z pozice, odkud se obvykle centruje, sám kroutil míč do bližší šibenice, kam uzbecký golman divže nedoskočil a ještě se pak přitom nepěkně natloukl o tyč. Do definitivního bezpečí pak musel sám Nesterov míč ještě ze země boxovat.

30. minuta - Abdel Fattahův halfvolej zase trochu vzrušil jordánskou část publika. Bohužel pro červené se však kroutil tím nesprávným směrem, takže nakonec ani neskončil mezi třemi tyčemi.

45. minuta - Šafi zvládl brilantně zareagovat na Gejnrichovo usměrnění Tursunovova centru a proti žádné z dorážek už pak nemusel zasahovat. Džeparovův pokus byl zablokován, Hajdarov zacílil pánubohu do oken.

46. minuta - GÓL! První start v základní sestavě a hned tak klíčový gól! Bakajev se dokonale odpoutal od svých strážců, prolomil ofsajdovou past a nikým nehlídán zblízka po centru Džeparova jen lehkou tečí překonal bezmocného Šafiho.

49. minuta - GÓL! To je nástup jako hrom! Gejnrich rozdal míč doleva a odtud už přiletěl k Bakajevovi další centr, jehož proměnění v gól byla akorát radost. Jeho autorem byl Chasanov, útočník s číslem dva potom mohl na přední tyči jen citlivě nastavit nohu a bylo to. Klasická akce letošního Uzbekistánu.

58. minuta - GÓL! Nesterov dělal, co mohl, nicméně ztenčení náskoku vlastního týmu nakonec zabránit nedokázal. Poté, co totiž stěží vytěsnil Deebovu hlavičku po rohu, se z dorážky bez problému prosadil kapitán Jordánska, stoper Bani Yaseen.

63. minuta - Abdelhalim teď nepochodil ani se střelou do protipohybu Džurajeva. Uzbecký náhradní brankář se totiž na úvod svého účinkování raději přetrhl, aby svůj tým udržel ve vedení.

85. minuta - Abdel Fattah geniálně viděl v dobrém postavení Abdallaha Deeba, jemuž také adresoval milimetrovou kolmou přihrávku. Střídajícímu útočníkovi ovšem špatně vyšly kroky, takže si míč ani nedokázal zpracovat. Velká škoda pro Jordánce.

90. minuta - Uzbekům se soustavně nedaří využívat četných přečíslení. Tentokrát Andrejev shazoval balon do druhé vlny pro Kapadzeho, který zase jednou vypálil pouze vysoko do oblak.

Uzbekistán (3-4-1-2): Nesterov (62. T. Džurajev) - Mulladjanov, Achmedov, S. Džurajev - Tursunov, Hajdarov, Kapadze, Chasanov (57. Andrejev) - Džeparov - Bakajev, Gejnrich (70. Izmajlov)

Jordánsko (4-4-2): Šafi - Al Salman, Monir, Bani Yaseen, Al Dmeiri - Amer Deeb, Abdelrahman, Abu Hašhaš (63. Abdallah Deeb), Abdelhalim - Abdel Fattah, Abukešek (76. Hijah)

Hvězdy zápasu: Bakajev, Džeparov (oba Uzbekistán) a Abdel Fattah (Jordánsko)

Co čekat od zítřka?

Předčasné finále? Leč tuto formulku skutečně nemám rád, o duelu Korejské republiky s Íránem to zřejmě doopravdy říci lze. První mužstvo totiž zatím na turnaji patrně nejintenzivněji baví, druhé zase strojově boduje a zůstává už jediným stoprocentním týmem na mistrovství. Zároveň se před výkopem také adekvátně ostří v médiích, tak jako třeba před oním zmiňovaným finále. Obzvlášť pečlivě si své rétorické náčiní nabrousil Cha Doo-Ri, když prohlásil, že by to měl být spíš Írán, kdo by se měl svého soupeře bát - Jižní Korea nikoliv. Prý už hrála se silnějšími celky. Obráncův přímý nadřízený Cho Kwang-Rae pak pro změnu zapochyboval nad užitečností Ghotbiho zkušeností s působením u korejské reprezentace. Ty by se podle jeho slov v žádném případě neměly přeceňovat, koneckonců doopravdy jsou už zanesené prachem, takže se letos obzvlášť nečitelní Taegukovi válečníci zřejmě nemusejí ničeho bát.

To Ghotbi byl při svých prohlášeních vstříc novinářům poněkud zdrženlivější. Znovu se rozhovořil o tom, jak tenhle mančaft skládá už 20 měsíců a teď je tedy na čase sklízet ovoce. Zároveň očekává další klasický souboj, ne nepodobný tomu zpřed čtyř let, kdy se oba ambiciózní týmy střetly rovněž ve čtvrtfinále. Tehdy se rozhodovalo až v penaltovém rozstřelu, během něhož prokázali pevnější nervy nakonec bronzoví Korejci. Teď je tedy čas na sladkou pomstu, i když tak tento zápas zřejmě Ghotbi nevnímá. Koneckonců roku 2007 ještě působil u korejského nároďáku coby asistent trenéra - už třetím rokem. Dříve tam ještě několik měsíců pomáhal s analyzováním utkání.

Také Australané s Iráčany si mají co oplácet, a rovněž půjde o revanš za rok 2007. Možná v obráceném gardu, než v jakém byste čekali, nicméně mstít se skutečně budou chtít Socceroos, kteří na Asijském poháru 2007 pozdějšímu vítězi podlehli už ve skupině. Sám kapitán Neill se v tomto střetnutí nechal v závěru zbytečně vyloučit. Právě podle něj teď bude stěžejní pokora, která alespoň podle médií protinožcům chyběla právě před čtyřmi lety ze všeho nejvíc. Tentokrát prý Australané jdou od zápasu k zápasu, v kabině je dobrá nálada a nikdo z týmu na sobě necítí nějaký enormní tlak. To se zdá být ideálním rozpoložením.

Iráčané de facto nemají co ztratit, přestože jsou obhájci titulu. Před turnajem se jim totiž zas tak nevěřilo, na zopakování zlatého tažení to původně nevypadalo ani omylem. Jenže Sidkův výběr se zlepšuje minutu po minutě, neustále roste. Důkazem budiž třeba dvě poslední klání, v nichž Iráčané udrželi čisté konto. Navíc ve válkou zmítané zemi všichni věří, že minule nejlepší střelec turnaje Junus Mahmud si střelecký prach šetřil právě až na vyřazovací boje - zatím skóroval jen jedinkrát, ovšem prsty měl také například ve vlastním gólu Abbase, který Irák posunul do další fáze patrně z největší části. Právě o něj a brankáře Kassida, před čtyřmi roky ještě plnícího roli dvojky, se budou chtít Iráčané opírat ze všeho nejvíc.

Stranou pozornosti

- Na Asijský pohár původně ani neměl cestovat, teď se přitom dá očekávat, že po něm bude nejvábnějším artiklem. Koo Ja-Cheol na turnaji zatím září - góly střílí i připravuje, dokonale zastiňuje slavnější kolegy a na Park Chu-Younga, jehož v nominaci na poslední chvíli nahradil, dává kompletně zapomenout. Toho si je přitom evidentně sám vědom, takže už pomalu vychází se svou kůží na trh. Rád by si prý zahrál v jedné z nejvěhlasnějších evropských lig a významnější překážky v naplnění tohoto snu zatím nepozoruje. "Vždy se snažím být pozitivní a nebojím se žádných kulturních bariér nebo stýskání po domově. Z takových věcí strach nemám, jsem ten typ hráče, který si užívá nové výzvy," tvrdí odhodlaně 21letý záložník Jeju United.

- Brett Emerton má vážně pech. Stejně jako na mistrovství světa 2006, i letos byl zatím ústřední postavou australského výběru, ovšem do prvního vyřazovacího souboje chtě nechtě opět nenaskočí. Totiž tak jako před necelými čtyřmi a půl lety proti Chorvatsku, rovněž předevčírem zkušený 31letý záložník znovu inkasoval druhou žlutou kartu na turnaji a čeká ho automatický jednozápasový distanc. Teď tedy může akorát doufat, že nezažije dokonalé déja-vu a jeho spoluhráči tentokrát první opravdu důležitý duel zvládnou. V to samé pochopitelně věří i trenér Osieck, jenž má ale zároveň i jiné starosti. V sázce je totiž ještě start hvězdného Tima Cahilla. Ten zmeškal i poslední předzápasový trénink kvůli potížím se stehenním svalem a zatím jsou jeho šance na brzké uzdravení spíše mizivé.

- Neúspěšné tažení na letošním Asijském poháru nakonec nejspíš neukončí reprezentační kariéru dvou legend. Kuvajťan Walied Ali sice před turnajem dal veřejnosti echo, že po vypadnutí svého týmu dá "nároďáku" vale, nakonec ale přeci jen cítí, že by ještě měl dále předávat zkušenosti mladším. Muži se zkušenostmi již z Asijských her 2002 chuť do fotbalu nevzalo ani kuvajtské nenaplnění očekávání v podobě prognóz hovořících o "černém koni". V podobném duchu jako Walied se pak vyjádřila i indická ikona, Bhaičung Bhutia. Ten na turnaji kvůli zdravotním problémům odehrál pouhých 12 minut, i během nich ale stihl všechny přesvědčit, že na mužstvo stále ještě může mít obrovský vliv.