Asijský pohár 2011 - třetí hrací den

Na první šokující výsledky se v Kataru vážně nečekalo příliš dlouho. A zároveň se jimi v první den ani dvakrát nešetřilo. Na remízu Japonska s Jordánskem okamžitě navázala Saúdská Arábie ještě překvapivější prohrou se Sýrií. Jestlipak další favorité, Austrálie a Jižní Korea, v pondělí neodstartují stejně špatně?

Třetí hrací den Asijského poháru skutečně připravil dvě kulinářské lahůdky - jestliže japonskou remízu můžeme považovat za hořkou, Saúdové se po prohře se Syřany tvářili rovnou kysele. Rozdíl mezi výkony obou favoritů přitom není nikterak propastný, vážně ne. Japonci možná oproti svému "přeceňovanému kolegovi" tlačili a přehrávali soupeře doopravdy celý zápas - možná i proto se nakonec dočkali alespoň nějakého bodového ohodnocení. Jinak ale jak Saúdové, tak modří samurajové názorně všem předvedli, jak moc zvolna se můžou favorité rozjíždět. Sterilní tlak, nepatřičný zájem o výsledek, možná určitá bohorovnost spojená vždy s adekvátním potrestáním. To vše včera oba adepty na celkové vítězství charakterizovalo.

Prvních patnáct minut, poměr držení míče - 78 procent na straně Japonska. Zaccheroniho svěřenci začali skutečně skvěle. Respekt si zjednali okamžitě, nic nenasvědčovalo tomu, že by se nakonec s Jordánci měli tak trápit. Ovšem křídelní hra, kterou s italským stratégem samurajové celou přípravu drillovali, ještě zkrátka nestihla být dovedena k dokonalosti. A tak přestože pravá strana byla z pohledu Japonců dost průchozí a Kagawa vlevo rovněž zvládal protivníky celkem slušně vyučovat, ve vápně často na centr nikdo nečekal nebo pro jistotu zklamal donašeč. Výjimek nebylo mnoho, což bylo celkem zklamání. Své dirigentské schopnosti naplno neodhalil ani Keisuke Honda, prim hrál spíš veterán Hasebe nebo již zmíněný Kagawa (z kraje se však celý orchestr těžko usměrňuje). Navíc se akorát potvrdilo, že japonské skvadře zoufale schází výrazná osobnost na hrot útoku - i do té doby z ní nikdy nebude špičková reprezentace. Maeda totiž těžko někdy udělá výraznější díru do světa, a to má být teď tamější jedničkou na tento choulostivý post - choulostivý zvlášť v rozestavení s jedním opravdovým útočníkem, které Japonci už dlouho praktikují. Víc šancí Okazakimu by možná opravdu nebylo na škodu.

Co Jordánci? Co ti předvedli? Z pohledu laika se dá říct, že daleko spíš nic než moc. Zejména v úvodní části se v červeném dresu za půlku vytahovali maximálně dva tři hráči, zpočátku tam dokonce na zoufalý dlouhý nákop čekal snad i fotbalista jediný. Na druhou stranu beton, se kterým se Jordánci prezentovali, nebyl úplně nepropracovaný, a jak jsem předesílal v krátkém preview, skutečně lze po zhlédnutí tohoto utkání trenéru Hamadovi věřit, že fotbal studoval v Evropě a ne v Asii. Jestliže totiž i jinačí asijské celky vyznávají spíše defenzivní pojetí hry, těžko někdo bude hrát dozadu výrazně disciplinovaněji než "Al-Našama". Přinejmenším z těch jakoby outsiderů zřejmě opravdu nikdo. A to je skutečný předpoklad pro to být i na tomto turnaji v rámci možností úspěšní.

Japonsko - Jordánsko 1:1

22. minuta - Kagawa na levé straně pokutového území šikovně zasekl míč, vyšachoval tak dva hráče a jeho centrovaná střela pak musela být vyražena do bezpečí efektně skákajícím Šafim.

29. minuta - Abdel Fattah si snad ne úplně chtěně a zároveň zvláštním způsobem elegantně narazil se spoluhráčem, aby prvně otestoval Kawašimu ranou doprostřed brány.

38. minuta - Po rohu velmi nebezpečně hlavičkuje Fathi Othman, pro jeho pokus by si však nejspíš Kawašima stihl doskočit, kdyby přeci jen mířil mezi tři tyče.

40. minuta - Šafim zase jednou potvrdil svou extratřídu v rámci kontinentu. Kagawa se na hraně šestnáctky dostal k balonu, který za sebe šikovně propustil Hasebe, a dvěma rychlými kroky se proběhl za posledního obránce do ideální palebné pozice. Jenže Šafim záhy předvedl neskutečný reflex, takže se skóre ani teď neměnilo.

45. minuta - GÓL! Jordánci v závěru prvního dějství dokonale elektrizují favorizovaného protivníka. Abdel Fattah se na hraně velkého vápna pohotově vyhnul skluzu Konna a díky výrazné teči nezkušeného Jošidy překonal bezmocného Kawašimu.

53. minuta - Honda se konečně představil ve světle, v jakém ho známe z dřívějška. A hned dvakrát. Nejprve vyprášil Šafiho rukavice z přímého kopu, posléze branku jen těsně minul.

60. minuta - Malé entrée střídajícího Okazakiho. Ten po nějakých dvou minutách strávených na hřišti nabyl Hasebemu na volej, který se však mezi tři tyče nevtěsnal.

90. minuta - GÓL! Jošida prakticky smazal svůj výrazný podíl na inkasované brance. Hlavou se totiž ideálně opřel do Hasebeho centru, takže konečně Japoncům opatřil kýžené a zasloužené vyrovnání.

Japonsko (4-4-1-1): Kawašima - Učida, Jošida, Konno, Nagatomo - Matsui (58. Okazaki), Endo, Hasebe, Kagawa - Honda (90. Fudžimoto) - Maeda (46. Lee)

Jordánsko (4-5-1): Šafi - Al Salman, Ben Yaseen, Aqel (80. Al Dmeiri), Fathi - Amer Deeb, Abdelrahman, Abu Hashhash, Abdel Fattah, Al Saify - Abdallah Deeb (72. Abdelhalim)

Hvězdy zápasu: Hasebe, Kagawa (oba Japonsko) a Šafi (Jordánsko)

Alberto Zaccheroni se nejspíš spolu se svými ovečkami z téhle remízy snadno oklepe. Nebo třeba ne snadno, ale prostě oklepe. To José Peseiro, kouč Saúdů, se už může klepat leda někde v koutě. Po ostudné porážce se Sýrií byl totiž zbaven své funkce. Což koneckonců nelze označovat za tah překvapivý. Arabové mají svého přirozeného nástupce - zároveň Portugalcova předchůdce - ve věrném "lepiči" Al Joharovi. Samo mužstvo tak touto změnou zřejmě nějakým nežádoucím způsobem poznamenané nebude a z herní krize se vyhrabe ven spíš než pod všude možně pomlouvaným Peseirem. I jeho velení dost možná může za to, že Saúdové na soupeře vyrukovali v pozici někoho zcela neohroženého a na rozdíl od Japonců od počátku ani nijak zvlášť outsidera nepřehrávali. Úplně odříznutí pak byli útočníci Al Šamrani s nedoléčeným Al Qahtanim, tedy obzvlášť v úvodních pasážích. Pořádně hrát začali "Synové pouště" až po přestávce, kdy svůj tlak prakticky dokonale odstupňovali. To však přesto nestačilo. Houževnatý soupeř překvapil schopností vytvářet si slibné šance i znemožňovat to samé soupeři.

Saúdská Arábie - Sýrie 1:2

3. minuta - Syřané za mohutné podpory diváctva odstartovali svěže. Ayan prudce vypálil těsně mimo.

26. minuta - Al Šamrani skvěle načasoval náběh na Autefovu přihrávku, zakončení mu pak ovšem příliš nevyšlo.

30. minuta - Sýrie prvně vážněji zaútočila z rychlého protiútoku, po němž Abdullah musel vyrážet Al Zinovu ránu na roh.

38. minuta - GÓL! Nikdo není dokonalý, ani jeden z nejlepších asijských stoperů. Hawsawi tedy odvrátil nebezpečný míč jen k Al Husejnovi, jehož rána škrtla Šuhajlovu hlavu a dokonale zaskočila Abdullaha, v té chvíli již nakročeného k zákroku opačným směrem.

60. minuta - GÓL! Saúdům se vyplatil ostrý start do druhého dějství. Centr od rohového praporku sice Balhous vyboxoval do zdánlivého bezpečí, jenže Al Jassam zvládl i z hranice šestnáctky hlavou (!) rozvlnit síť.

63. minuta - GÓL! "Synové pouště" se vážně neradují dvakrát dlouho. Zprava ihned přiletěl do blízkosti jejich branky centr od Malkiho a Al Husejn udeřil podruhé, opět za vydatné pomoci soupeřovy teče.

68. minuta - Al Husejn málem zkompletoval hattrick. Syřanům se povedl další brejk, z něhož vzešla křídelníkova o chlup nepřesná střela.

72. minuta - Al Qahtani v akrobatické pozici vyzval k vyrovnání Hazaziho, ten se však dosti unáhlil, přestože měl hromadu času na přípravu zakončení.

90. minuta - Hazazi mohl ještě v závěru uloupit pro Saúdy alespoň bod, Balhous se ovšem neváhal vytáhnout s prvotřídním zákrokem.

Saúdská Arábie (4-4-2): Abdullah - Šuhajl, Hawsawi, Kariri, Al Harbi - Ateef, Autef (46. Al Jaseem), Aboshgair (67. Al Abed), Al Saeed - Al Šamrani (56. Hazazi), Al Qahtani

Sýrie (4-2-3-1): Balhous - Abduldaim, Dyab, Deka, Sabag - Al Husejn, Ismajl - Al Hussien (77. Habib), Malki (66. Abdullah), Ayan (84. Aouad) - Al Zino

Hvězdy zápasu: Al Husejn, Balhous (oba Sýrie) a Hazazi (Saúdská Arábie)

Co čekat od zítřka?

Také skupina C má dva jasné favority. Ovšem také od nich nelze očekávat žádné zázraky. Austrálie se stále ještě probírá z kocoviny po Verbeekově vládě, která tu nastolila neobvykle defenzivní pojetí fotbalu, kterého se Aussies drží i nadále pod Němcem Osieckem. Jakýsi tuhý, konzervativní přístup ke hře, nemotorné počínání si v ofenzívě (kde se bude spoléhat hlavně na individuální schopnosti hvězd) a neméně zdatně zvládnuté bránění. To vše se dá očekávat od zklamání minulého Asijského poháru i mistrovství světa. Socceroos navíc, pro leckoho překvapivě, ani nemají pozitivní bilanci proti Indii, s níž se v pondělí střetnou. Zatím ji porazili jen čtyřikrát, zatímco fotbalový trpaslík Austrálii přetlačil hned šestkrát. Na druhou stranu od jejich posledního vzájemného měření uplynulo dlouhých 40 let, takže tyto statistiky patrně nebudou nikterak vypovídající.

A za bernou minci, v případě posuzování momentální kvality Indie, zároveň nelze považovat ani její vítězství na Asijském Challengeru z roku 2008. Pořádné soupeře tam totiž k sobě Indové neměli, navíc loňský ročník už se jim tolik nepovedl. Bob Houghton je nicméně s týmem hodně dlouho, zná ho a stoprocentně ví, jakou taktiku mu naordinovat proti jakémukoliv soupeři. Leč Indie nemá příliš zkušeností se soupeři australského kalibru, vždy bude moci spoléhat na houževnatost a týmový duch. Rovněž sám anglický kouč, který kdysi vedl i Uzbekistán s Čínou, určitě nebude chtít apelovat na nějakou fotbalovost svých svěřenců. Ti pod ním hrají daleko spíš silověji, s centry nevyčkávají, hrají zkrátka hodně jednoduše a přímočaře. To by statičtější australské obraně mohlo dělat potíže. Navíc i s absencí ikonického špílmachra Bhutii má Indie ve svém středu schopného borce - tím by měl být Subruta Paul, rozhodně největší hvězda domácí soutěže a nadmíru schopný brankář i penaltový specialista. O něj se Houghton patrně bude moci stoprocentně opřít.

Ani Jihokorejci nejsou v pohodě. Jejich největší problém pro změnu spočívá v obtížné adaptaci na tréninkové metody nového kouče. Sic je Cho do puntíku respektovaným vůdcem, jeho svěřenci se tak nějak vnitřně vztekají, že při jeho roztěkané filozofii plné bleskurychlých kombinací nemají moc času na mazlení se s balonem, což přitom vždy milovali a praktikovali. Velmi nezvyklá je pak rovněž jeho záliba v rozestavení 3-4-3 a využívání zastaralého postu libera. Přiléhavé je pak Lee Chung-Yongovo přirovnání celé strategie ke "kaleidoskopu". Jde totiž doopravdy o vrtošivý, nevyzpytatelný systém, který s sebou kromě sympatické nečitelnosti může přinášet i mnoho úskalí. Jako třeba relativní chaos v defenzívě. Nicméně přesto přeze všechno zůstává Korejská republika žhavým kandidátem na ty nejvyšší příčky. Minule skončila bronzová, letos s řádně omlazeným kádrem míří ještě výše. Zajímavé bude hlavně sledovat, jak si povedou potencionální sotva dvacetiletí tahouni Ki Sung-Yueng a Lee Chung Yong, nebo jak se mužstvo vypořádá s pozdním příletem do Kataru a absencí jediného zkušeného forvarda Parka Chu-Younga.

Na světový šampionát se nepodíval jen smolně, přesto se od Bahrajnu na Asijském poháru zázraky neočekávají. Důvodů je hned několik. Mančaft poslední dobou nepěkným způsobem srážejí zranění pár hráčů, do admirálského křesla po nečekaně odstoupivším Hickersbergerovi zasedl tuze nezkušený Šerida a o nevalné (reálné) kvalitě bahrajnského výběru svědčí i celkem nedávný krach na Gulf Cupu. Do závorky jsem vepsal reálné proto, že ačkoliv můžeme nepostup červených na MS považovat především za dílo paní štěstěny, měli bychom zároveň střízlivě přistupovat i například ke způsobu vyřazení Saúdské Arábie v předešlém kole baráže. "Al-Ahmar" zkrátka může patřit mezi nejrychleji se vyvíjející asijské nároďáky, může mít solidní perspektivu, ovšem tak jako tak potřebné kvality pro nějaký větší úspěch na tomto turnaji postrádá. Doufat se v malinkém království bude zejména v úspěšnost opatrné taktiky s jedním hrotovým útočníkem, která by obzvlášť proti nesehrané Koreji mohla slavit jakýž takýž úspěch. Pod Šeridou si totiž Bahrajnci docela dobře zvykli vracet se okamžitě za balon, což skutečně lze při dobré vůli považovat za dobrý základ.

Stranou pozornosti

- Záložník KLDR An Yong-hak se rozhodl před vlastním výkopem Asijského poháru upozornit soupeře na "ofenzivnější Severokorejce". Ty ze světového šampionátu známe pomalu coby jakési defenzivní roboty. Jenže od něj se leccos změnilo - především asistent Jo Tong-sop po tomto turnaji povýšil na hlavního kouče a jeho ofenzivní choutky by prý neměli být tak nicotné jako u Kim Jong-huna. Tak snad se opravdu máme na co těšit.

- Indičtí mecenáši zatím zdaleka nejvíc využívají možnosti zasahovat do podoby soupisky ještě šest hodin před výkopem svého zahajovacího klání. Nejprve si pohráli s Bhutiou, když ho po vyřazení z kádru opětovně zapsali na listinu vyvolených, teď v neděli pro změnu Sušilkumara nahradil Rafi.

- Uzbekistánu se v pátek během zahajovacího duelu šampionátu zranili hned dva důležití hráči. Jak Džurajev, tak Kapadze by však měli být už pro další střetnutí v pořádku. Prvně jmenovaný si udělal něco s kotníkem při odvracení gólové pohromy, jeho kolegovi zase lékaři museli ozdobit obočí pěti stehy poté, co se bolestivě střetl se Suriou. Celý tým přitom v sobotu tak jako tak dostal den volna.