Aubameyang zůstane hráčem Dortmundu, prohlásil Zorc

V mé skutečnosti je všechno odstupňované. A to nejen tělesně, ale i duševně a duchovně. Mým záměrem je tedy rozlišovat různou kvalitu u různých kvalit. Čemu se chci vyhnout, a ne vždy se mi to daří, to je být absolutní mírou skutečnosti. Pro představu takovou absolutní mírou skutečnosti se měly nárok stát ideologie například křesťanství, komunismu (křesťanství bez boha) nebo nacismu (jedna úroveň kvality pánem všech). Ve všech je nosnou myšlenkou svoboda, ať už vychází z lásky k cizímu (křesťanství, komunismus) nebo k vlastnímu (nacismus). Svoboda v absolutním a nejčistším smyslu ale vždy zaniká v její univerzální aplikaci. Proč ti tohle píšu. Protože to má úzkou souvislost s tím, jak k sobě my dva přistupujeme. Když napíšeš, že mezi námi není rozdíl, vyjadřuješ tím neochotu poznat mě. Poznat mezi námi rozdílnost. Informace o rozdílnosti. Ty na povrchu, v tomto univerzálním způsobu myšlení, jakým se prezentuješ, nejsou vidět ve všech svých kvalitách. Když budeš k nekonečně rozmanité tělesné i duševní skutečnosti přistupovat jako přistupuješ k nám dvěma, tak zanikneš v obecnosti a nikdy si potenciální množství o jednotlivém neotevřeš. Obecností je například to, že jsme oba lidi, kteří makají manuálně. To je však málo, aby ses stal tím tokem informací, který mám na mysli já. Tok, který máš na mysli ty, je tok základních informací, obecností. Když je ustanoven ve společnosti takový způsob kontaktu mezi lidmi, může se tento kontakt a přenos informací stát líným. To znamená, že se mezi lidmi zúží jazyková slovní zásoba, zúží se jejich poznání sebe samých v této nehloubce. Co mě tak výrazně potěšilo je, že v tvé poslední zprávě už jsem cítil něco z tebe. Cítil jsem z tebe hloubku, která mě donutila přemýšlet. Které jsem chvíli nerozuměl a zcela ji rozumět nemůžu, protože je jedinečná. Setkal jsem se s tvým myšlením. Obohatilo mě to. A zároveň to způsobilo, že tě mám radši. Že jsi v mých očích někdo, když ses v myšlení otevřel více a jiným způsobem než je běžné. Nyní mezi tebou a jinými uživateli vidím rozdíl nejen ve formě jakou se prezentuješ, ale i v obsahu, který máš. Jsi mi cennější než jiný. V celém kontextu to znamená, že jsi mi cennější než jiný, protože nejsi stejný jako jiný. Protože je skutečnost rozmanitá, můžeš být jiný. Pokud budeš vnímat skutečnost v obecných rysech, specifika jednotlivého nikdy neobjevíš. To je mé sdělení.. Když píšeš, že jsi zažil vinu tolikrát, nezažil jsi ty nejtěžší. Ty se nemůžou jinak než zažívat jen několikrát za život. Samozřejmě záleží i na tom jaké hodnoty vůči světu vyznáváš. Těžkými vinami ze své perspektivy seznávám zabití člověka a podvedení člověka v jeho nevinnosti a nevědomosti.

A člověk, který žije sobě nevlastním způsobem je právě nejzajímavějším druhem informace. Ne nadarmo se takový člověk nejčastěji objevuje jako téma literátů. Poskytuje informaci o něčem jiném než je běžné. O svých proměněných vnitřních stavech.

Klíčová fráze v rozporu mezi námi je tvoje tvrzení - "je jedno na jaké úrovni tečou informace". Tady odhaluješ svoje srdce. Když už jsem byl u těch ideologií srdcem máš blízko k fundamentální hodnotě hodnot svobody a lásky, které jsou skrytým pozadím třeba křesťanství a komunismu. Jak jsem řekl, cítím z tebe už dlouho dobré srdce. Ale jedno to není, na jaké úrovni informace tečou. Poznání se otevřeš jedině tak, že připustíš, že to není jedno. Že my dva nejsme lidi, ale člověk a člověk v rozmanitosti. Důležitý je tu termín rozmanitost. Kdybys totiž začal poznávat, že jsi lepší a hlubší než ten a ten, mohl by si lehce sklouznout k tomu, co vyjadřoval nacismus. K vůli dominovat nad rozmanitostí. Ale to se ti nestane, když budeš používat srdce tak jak používáš. S jedním rozdílem. Nebudeš ho používat jako rozšafnou omluvu k tomu, že jsme přece všichni lidi. Ne, nejsme. Jsme člověk a člověk. Jsme stejného druhu, ale různých kvalit. Můžeš ty moje kvality nesnášet, ale ještě víc ti dá, když z nich budeš pít, tak jako já jsem pil z těch tvých, když jsi mě donutil přemýšlet. Když ses ukázal víc z nitra než jen v cynismu. Správně jsi naznačil, cynismus je obrana. Člověk je okno a cynismus je zásclona ještě kolikrát se závěsem, kterou před okno člověk věší.