Bundesliga je fofr, přiznává Ambros, nejmladší Čech v soutěži

Český fotbal nedisponuje velkým počtem hráčů v elitních zahraničních ligách, o předminulém víkendu se ale jejich počet rozrostl o jednu stále zatím neznámou tvář. V dresu Wolfsburgu debutoval teprve osmnáctiletý mládežnický reprezentant Lukáš Ambros, jaký je jeho život, co řeší se spoluhráči v kabině?

Tak to mám za sebou! První jízdu v autoškole... To jste nečekali, že? Asi bych měl dnešní blog začít trochu jinak. Ale nebojte, k prvnímu startu v Bundeslize se postupně dostaneme. Ale nyní jsem plný dojmů z autoškoly. Instruktorka mě vzala hned napoprvé do ostrého provozu. Spoustu věcí jsem musel dělat sám. Bylo to skvělé. Snad jsem obstál.

Stejně jako před týdnem, kdy jsem si odbyl premiéru za první tým Wolfsburgu. Už jsem si ho zpětně analyzoval. Dívali jsme se s rodiči a agentem. Myslím, že až na jednu blbou chybu tam toho moc nebylo. Ono nebylo moc příležitostí, protože Lipsko nás k ničemu moc nepouštělo. Herně i běžecky byli lepší. Bylo to tedy hlavně o taktice a běhání.

Nicméně jsem vůbec nečekal, že bych měl hrát. Říkal jsem si, že když mě trenér nepostavil za stavu 4:0 s Herthou, tak proti Lipsku, kdy jsme prohrávali o gól, už vůbec ne. A z ničeho nic jsem se z rozcvičky ocitl u postranní lajny, dostal pokyny od trenérů a šel jsem na plac. To byl trochu šok.

Trenér mi říkal, abych se nebál, věřil si a snažil se hledat balon. Každopádně jsme prohráli 0:3, takže po utkání jsem měl smíšené pocity. Nevěděl jsem, jestli mám mít radost, nebo být naštvaný z porážky. Většina kluků mi však říkala, ať se rozhodně raduji, protože debut v Bundeslize je velká věc. Naštěstí jsem v kabině nemusel za první start nic platit, protože to by mě asi zabolelo, ale i tak jsem pro spoluhráče něco vymyslel. Ptal jsem se druhého brankáře Pavaa Pervana, zda mám pro tým něco nachystat. Prý se to ode mne vůbec neočekávalo, ale přišlo mu to jako fajn nápad. Tak jsem do kabiny donesl churros. Ohlas byl obrovský, takže jsem klukům udělal radost.

Postupně se do prvního týmu začleňuji a jsem jeho součástí. Trénuju s áčkem každým dnem. Ale stále jsem kapitánem devatenáctky a patřím i do její kabiny. Takže se cítím tak na půl cesty. V obou týmech se navíc hraje odlišný fotbal. V devatenáctce je to hodně o tom, jak si dovolíte. Chodíte jeden na jednoho... V áčku se hraje hlavně rychle, míč musí z nohy na nohu chodit z první. A jiné je to i v kabině. Zatímco s mladými řešíme holky, auta, tak o patro výš mají kluci rodiny. Jsou tam jiná témata. Pár hráčů je věřících, takže se s nimi bavíme i o Bohu a mentální stránce. Je to zkrátka trochu jiné.

Ale zpátky k fotbalu. Už i já jsem na vlastní kůži pocítil, že Bundesliga je opravdu fofr. Neskutečná rychlost. Na všechno máte mnohem méně času. O to víc musí člověk ocenit kluky jako jsou Jamal Musiala, Youssoufa Moukoko či Florian Wirtz. Jsou to vskutku vybraní jedinci, kteří zvládnou přechod z mládeže do profesionálního fotbalu a hned dokážou být lídři. To nedokáže každý.

Zůstanu ještě u Wirtze - myslím si, že jeho návrat může Leverkusenu zachránit sezonu. Nyní jim hodně pomáhá, a to je mu teprve devatenáct let. Koukal jsem se, že má v posledních pěti zápasech dva góly a tři asistence. Neskutečný hráč. To samé Patrik Schick. To je v mých očích top hráč, takže jejich přítomnost posune Leverkusen zase o kus dál.

Nadupaný je i Dortmund. V tabulce formy z posledních deseti zápasů je jasně první před Lipskem, Bayernem a námi. Podle mě jsou vážným adeptem na zisk titulu. Svoji velkou sílu prokázali i v Lize mistrů, když vyhráli na hřišti Chelsea. Mají dobře naladěný tým, formu, udělali vítěznou sérii a takový tým se vždycky těžce poráží. Zajímavé na tom ale je, že to zvládají i s mladými hráči. Namátkou mě napadnou: Bellingham, Moukoko, Reyna, Adeyemi a našli by se další, kteří dostali příležitost. Tihle všichni mají velkou kvalitu. Tím se znovu vracíme k Musialovi a Wirtzovi. Tohle jsou rozdíloví kluci. Ne každý teenager bude tak skvělý.

A co bude dál? O tom, zda budu o víkendu s áčkem, zatím nevím. V pátek hraje důležitý zápas devatenáctka, tak uvidím. V hlavě už mám kromě debutu a autoškoly i reprezentaci. Za měsíc hrajeme s devatenáctkou kvalifikační turnaj na EURO. A jednadvacítka má poslední dva přípravné duely před evropským šampionátem s Belgií a Nizozemskem. Upřímně - lákalo by mě dostat se do týmu lvíčat a jet s nimi na EURO. Je to další velká výzva a budu napjatý, zda se mi ji podaří splnit.

Autor je mládežnický reprezentant a záložník Wolfsburgu