Data, škola, noviny. Tak trochu jiný Tim Sparv

Timu Sparvovi je třicet let a hraje za dánský Midtjylland a finskou reprezentaci ve středu pole. Kromě toho ale taky pravidelně píše sloupky do finského periodika na rozličná témata, chystá se studovat vysokou školu a je velkým příznivcem dat a statistik ve fotbale. S redaktorem EuroFotbalu si jen pár hodin po vítězství v dánské Superlize nad Randers 2:1 o všech těchto věcech povídal...

S Midtjyllandem za sebou máte první utkání třetího předkola Evropské ligy, v Polsku jste Gdyni podlehli 2:3, ale díky dvěma vstřeleným gólům na hřišti soupeře to máte relativně ve svých rukou. Jaké máte v evropských pohárech ambice?

Naším cílem je dostat do skupinové fáze. A když se nám tohle povede, tak si můžeme nastolit nový cíl. Ale myslím, že je dost obtížné se vůbec do Evropské ligy dostat. Už v kvalifikaci jsou dost silné týmy, v předchozím předkole jsme narazili na Ferencváros, což je dost velký tým. Musíte mít trochu štěstí na los a pak hrát dobře v předkolech - když se dostanete do základních skupin, můžete pak narazit na zajímavé soupeře. Předloni se nám to povedlo, když jsme v play-off postoupili přes Southampton a v základní skupině pak hráli proti Neapoli, Bruggám a Legii Varšava. V další fázi jsme pak hráli s Manchesterem United. Byla to krásná cesta Evropou a a byli bychom moc rádi, kdyby se nám letos povedlo něco podobného.

Jakými atributy se dánská liga vyznačuje? Váš spoluhráč Filip Novák mi řekl, že oproti české lize, ze které do Dánska přestoupil, je o dost agresivnější a fyzičtější.

Určitě souhlasím s Filipem, pokud jde o tu fyzickou stránku věci. Než jsem sem přišel, hrál jsem v Nizozemsku a v Německu a řekl bych, že Dánsko je někde mezi - holandská liga je hodně technická, velký důraz je tam kladen na to, aby se hrál pěkný, ofenzivní fotbal. Německá druhá liga je hodně o tvrdé práci, mít typickou německou mentalitu, být hodně soustředěný na fotbal jako takový.

Dánsko je někde mezi, je o fyzičce, hodně času se tu věnuje standardním situacím. Hlavně tady v Midtjyllandu se hodně zaměřujeme na rohy, házení autů, díváme se, jak můžeme maximalizovat naše šance na to, střílet ze standardek góly. Když se podíváme na Kodaň, to je hodně fyzický tým, dobré mužstvo má i Brondby, ti mají hlavně tempo a intenzivně presují rozehrávku soupeře. My máme hodně robustních a vysokých hráčů, takže se také snažíme v tempu a intenzivně napadat soupeřův tým.

V Česku jsme hrdí, když někdo z české ligy odejde do jedné z top pěti lig. V případě přestupů do Dánska si ale část veřejnosti říká, zda je dánský fotbal vážně o tolik kvalitnější než ten český. Co podle vás dělá dánskou ligu pro hráče atraktivní? Kromě toho, že dánské kluby v posledních letech častěji hrají Ligu mistrů než české.

To je těžká otázka, u každého hráče se rozhodnutí může odvíjet od něčeho jiného. Někdo si chce vyzkoušet novou ligu, poznat jinou kulturu, trochu se vzdálit od pohodlí, které má v domovské zemi. To může být jedna věc, že se chcete otestovat v jiném prostředí a svým způsobem dospět.

Českou ligu podrobně neznám, nicméně proti Viktorii Plzeň jsem hrál přátelský zápas a samozřejmě vím, že Sparta a Slavia jsou velké české kluby. Nemyslím si, že je mezi českou a dánskou ligou velký kvalitativní rozdíl. Je to proměnlivé, v určitých letech mohou být české týmy lepší než ty v Dánsku, a jindy se to zase může otočit a budou mít navrch dánská mužstva.

Je ale těžké říct, co vede české hráče k tomu, že do Dánska z vaší ligy jdou. Co se týče Filipa, myslím si, že udělal dobře, že sem z Jablonce přišel. Vede si tu vážně dobře, je to jeden z nejofenzivnějších levých beků, co jsem kdy viděl, přijde mi, že je ve vápně víc než naši útočníci (usmívá se). Podle mě mu ten přestup prospěl, dokazuje tu, že je dobrý fotbalista a myslím, že se brzy dočká dalšího povedeného přestupu.

Midtjylland je klub, jenž se hodně zaměřuje na statistiky, data. Na základě dat údajně klub přivedl i vás. Je tenhle přístup k fotbalu globální záležitostí a jasným směrem do budoucna i pro další kluby?

Je jasné, proč se vydal Midtjyllland touhle cestou. Když jsem do klubu přišel, klub koupil Matthew Benham, který vydělal hodně peněz, když využíval statistiky v sázení. A věří v to, že se takový přístup dá uplatnit i ve fotbale. Obzvlášť, pokud jde o klub, jako je ten náš - nemůžeme se měřit s velkými celky v Bundeslize nebo Premier League, které mají hodně peněz a mohou si dovolit, jakékoliv hráče chtějí. Proto musíme být inovativnější než oni, abychom našli hráče, kterých si typičtí skauti nevšimnou. A zaměřit se na ligy, které na papíře nevypadají tak atraktivně a proto si jich tolik nevšímají.

Pár týdnů potom, co jsem do Dánska přestoupil, jsem se dozvěděl, že měly statistiky na můj přestup vliv. Jsem defenzivní středopolař, nestřílím góly a nemám ani moc asistencí, ale když se v Midtjyllandu koukli na moje statistiky ve druhé Bundeslize, kde jsem hrál za Fürth, zjistili, že když jsem na trávníku, získává tým víc bodů, než když jsem mimo hřiště. To je možná ta kvalita, která není tak viditelná, ale pro klub je důležitá - hráči kolem mě hrají lépe, když jsem na hřišti, jsem důležitý pro tým.

Na druhou stranu, byť je podobných věcí čím dál víc, stále je ten přístup ve většině klubů poměrně konzervativní, fotbal je konzervativní sport. Je tu ale nastolen nějaký trend a komunita, která se snaží fotbal jako takový pomocí statistik a jiných pohledů na věc posouvat.

Najdou se ale lidé, včetně některých trenérů, kteří tvrdí, že když se to s podobnými věcmi přehání, tak to fotbalu jako takovému škodí. Že když budeme ze sportu dělat moc velkou vědu, tak zabijeme to, v čem je hezký, už nebude tak spontánní a atraktivní.

Fotbal jako sport určitě nemůže být ze sta procent řízen daty. V prostředí, kde se pohybujeme, by měly být statistiky používány jako určitá pomůcka, nástroj pro zlepšení. Pro mě je zkušenost, kterou máte jako kouč, jako hráč, jako skaut po letech práce ve sportu stále důležitá. Když ale správně využijete údaje, které vám data nabízí, může vám to dát něco navíc.

Jste defenzivní středopolař. Co je pro vás tím nejdůležitějším atributem, jímž hráč na tomto postu musí disponovat, aby byl týmu prospěšný?

To je otázka vkusu. U mě je to hodně o defenzivních kvalitách, mých lídrovských schopnostech, pokud přijde na komunikaci a pomáhání ostatním hráčům, zejména těm mladším. Je to o tom být agresivní, o presinku, vyhrávání hlavičkových soubojů. Na druhou stranu mám rád i balon a snažím se pomoct s rozehrávkou, dostat míč od obránců a dát ho hráčům, kteří jsou kreativnější než já, kteří vymýšlejí akce a zařizují góly. Baví mě být tou spojkou mezi obranou a útokem.

Jste poměrně vysoký, úspěšný v osobních soubojích. Můžete tedy zahrát i stopera?

Hrál jsem ve středu obrany občas v Nizozemsku, může to pro mě být role v budoucnu- když si chcete prodloužit kariéru, je fajn hrát stopera. Teď jsem ale rád, že hraju ve středu zálohy.

Hrával jste v Holandsku, v Německu, to jsou typicky fotbalové země, kde lidi kopanou milují. Jaká je v tomto ohledu situace v Dánsku?

Fotbal je tu oblíbený, nicméně mi tu chybí lepší atmosféra na stadionech - ta se s tou, kterou jsem zažil v Nizozemsku a Německu, nedá srovnat. Tady chodí trochu víc lidí jen na Kodaň a Brondby, u ostatních týmů je složité dostat lidi na stadion. Je tu podobná situace jako v sousedním Švédsku - když se hrají stockholmská derby, přijde dvacet tisíc lidí, na jiné zápasy to ale tak slavné není.

Sport jako takový mají ale lidé v Dánsku rádi - kromě fotbalu třeba házenou nebo cyklistiku, je to běžná součást života, všechny rodiny jsou tu do sportu nějak zapojené.

Pocházíte z Finska. Tam je asi nalákat lidi na fotbal o dost těžší, číslo jedna je v zemi jednoznačně lední hokej.

To je pravda, v tom je Finsko asi jedna z mála zemí na světě. Hokeji je tu těžké konkurovat.

Nepomáhá tomu příliš ani finská reprezentace - Finsko se nikdy nedostalo na závěrečný turnaj, ať už Eura nebo světového šampionátu, a od slavných hráčů typu Jariho Litmanena či Samiho Hyypii už taky uplynul nějaký čas...

Kdysi jsme měli skvělé hráče. Litmanen, Hyypia, pro mě bylo skvělé si s těmihle hráči zahrát. Byli to hrdinové a vzory, nebyli to jen skvělí sportovci, ale i velcí profesionálové a k nám, co jsme do mužstva přišli, byli velmi přátelští. Od té doby je to těžké, snažíme se, ale neuspěšně. Několikrát jsme měnili kouče, ale vítězná filozofie se nedostavila. Budoucnost teď moc růžově nevypadá, posledních několik zápasů v kvalifikaci na MS dohráváme už jen z povinnosti, protože na postup nemáme šanci. Byl by pro mě sen předtím, než skončím, dostat se s Finskem na závěrečný turnaj, to by byla odměna pro všechny finské fanoušky fotbalu, kteří nás podporují.

Kromě hraní v Midtjyllandu taky působíte jako sloupkař ve finských novinách, kam přispíváte svými komentáři k různým událostem. Jak jste se k této, pro fotbalistu neobvyklé činnosti, dostal?

Asi před čtyřmi lety mi zavolali z finských novin, a zeptali se mě, jestli bych pro ně nechtěl psát sloupky. Musel jsem si to rozmyslet, protože jsem s něčím takovým absolutně neměl zkušenost. Dnes mě to ale naplňuje - rád dělám jiné věci, než jen hraju fotbal. Myslím, že je to pro mě důležité, pro nějakou mentální stimulaci. Fotbal je fyzická stimulace, potřebujete ale i určitou duševní činnost a psaní, vytváření textů na různá témata, mě rozvíjí. Je skvělé dostávat zpětnou vazbu od čtenářů. Jsou to regionální noviny ve městě Vassa, a vždycky, když tam jdu po ulici, tak mě lidi zastavují a chtějí se mnou diskutovat o mých komentářích. Z toho mám fakt radost a určitým způsobem mě to rozvíjí. Když přijdu domů z tréninku, musím dělat něco jiného. Nedívám se zase tolik na fotbal, chci dělat něco, co mě trochu někam posune, a psaní sloupků je na to ideální.

Ve svých komentářích se nevěnujete zdaleka jen fotbalu a sportu, v poslední době jste se například zabýval politickou situací ve vaší zemi a rostoucí popularitou extrémistických stran ve Finsku. Od začátku jste věděl, že nechcete psát jen o fotbale, nebo to přišlo až později?

Chtěl jsem psát především o věcech, které znám - a někdy se třeba stalo, že byť se sloupek týkal jiného tématu, našel jsem tam nějakou souvislost se sportem, společnou týmovou prací a podobně. Posledních pár textů je ale vysloveně politických, týkají se imigrace a dalších věcí. Víte co, psaní jen o zápasech by byla nuda, to bych nikdy nedělal. Mé sloupky nečtou jen sportovní fanoušci, čtou je i jiní lidé a ty je třeba zaujmout taky. Je samozřejmě obtížné najít témata, která lidi zaujmou.

Když se v Česku známá osobnost nějak vyjádří k politické situaci, často se setká s argumentem typu To je jenom zpěvák/sportovec, ten přece politice nerozumí, ať se nevyjadřuje. Setkal jste se i vy s názorem, že byste měl kopat do balonu a nechat rozumování o důležitých věcech povolanějším?

Vždycky se setkáte s kritikou, vždycky se setkáte s lidmi, kteří mají na věc jiný názor - najdou se samozřejmě i lidi, kteří třeba mají něco proti fotbalistům. U mých sloupků jsou ale kritické reakce asi jenom z pěti procent, ve zbytku se setkávám s kladnou odezvou. Super taky je, že o těch věcech můžete s lidmi diskutovat, máte interakci na Twitteru, na Facebooku. To mě hodně baví - že si někdo přečte můj text, pak ho třeba pošle dál a nějak se k němu vyjádří. Nemusí mít stejný názor na věc, ale rozjede to nějakou diskusi na to téma. To je totiž podle mě jeden z největších problémů dnešní společnosti - všechno je hrozně černobílé, lidi s vámi buď totálně souhlasí, nebo jsou naprosto proti. Vůbec nejsme jako společnost otevření jiným názorům, nediskutujeme o věcech, pomalu ani neuznáváme, že někdo může mít jiný názor a může na něm být něco pravdy, že může být pravda třeba někde uprostřed.

Hodně lidí má fotbalisty za hlupáky, za povrchní lidi, kteří jen utrácejí obrovské peníze, které dostávají. Dá se nějak tahle image změnit?

V první řadě jde o to, že fotbal je nejpopulárnější sport na světě a lidi zajímá. Tím pádem o něm píšou média a lidi se o fotbalisty zkrátka zajímají, a to i mimo hřiště. A pochopitelně média zajímá většinou hlavně to negativní, co si pak přečtete v titulcích. Jde to samozřejmě ruku v ruce i s tím, že někteří mladí fotbalisté se dostanou k velkým penězům a pak dělají hloupá rozhodnutí. Nicméně, hromadu hloupostí mladí lidi dělají, i když nehrají fotbal - to se ale do médií nedostane, protože nejsou známí. Když jste ale hvězda v místním klubu a dostáváte hodně peněz, lidi se o vás vždycky budou zajímat. Hodně lidí pak má fotbalisty obecně za idioty, což podle mě není pravda. Fotbal, stejně jako jakékoliv jiné odvětví lidské činnosti, nabízí rozličné druhy lidí, mix různých povah a kultur.

Náš sport je fascinující v tom, že se lidi z Afriky, různých části Evropy a podobně sejdou v jedné šatně - a je na trenérovi a dalších lidech v klubu, aby našli tu správnou balanci, která ideálně povede na hřišti k vítězství.

Média a veřejnost se ale vždycky budou o fotbalisty zajímat, zajímat se o jejich životy i mimo hřiště. Já mám nudný život, snažím se být připraven na ta dvě utkání týdně, která hraju. Média ale u fotbalistů vždycky hledají něco, co dát do titulků, co prodá víc novin, co přitáhne víc kliků na webovou stránku.

Zmínil jste mladé hráče. V Česku máme několik případů mladých hráčů, kteří měli potenciál, ale nechovali se úplně příkladně a různými aférami svou kariéru poškodili. Čí je to chyba? Hráčů jako takových, je to věcí výchovy, nebo kde je hlavní příčina? Jsou to kolikrát ještě děti, ale vydělávají hodně peněz, stanou se slavnými a zamává to s nimi. Co s tím lze udělat?

Může to být kombinace obojího. Myslím si ale, že vinu nalezneme i na straně klubu. Klub by se měl o mladé hráče postarat lépe. Když hráč podepíše mladého hráče na pět, šest let, neměl by ho naučit jen základní věci týkající se fotbalu, jako jsou taktické záležitosti a podobně, ale měl by se mu věnovat i po lidské stránce. Když přijde šestnáctiletý kluk do klubu, není ještě plně rozvinutý jako člověk, přitom ale přišel do prostředí, které je dost šílené - dostáváte najednou hromadu peněz, jste slavný. Přitom ale ještě nemáte ty lidské kvality, které potřebujete. Na to by se podle mě měli v klubech více zaměřit.

Jak by to tedy klub měl dělat, aby pomohl vypěstovat z mladých hráčů i dospělé bytosti po lidské stránce?

Těch možností přístupu je samozřejmě více, ale myslím, že by se mohlo začít u úplně základních věcí. Teď má hráč ráno trénink a ve dvanáct jde z klubu pryč. Proč by nemohl zůstat až do odpoledne? Klub by mohl naučit vařit, naučit ho, jak se chovat v nové společnosti, pokud přišel ze zahraničí, číst věci různých témat, zkrátka vyvíjet se jako člověk, aby dospěl. Hráči někdy dostávají všechno naservírované na stříbrném podnose, místo toho, aby si uvědomili, že jsou to ještě děti, které sice budou dělat chyby, ale musí si je uvědomit a snažit se nějak lidsky posunout, že zkrátka nejde jen o fotbal.

Kromě fotbalu chodíte i do školy. Co studujete a co vás k tomu vede?

Zatím mám jen základní vzdělání, protože jsem ze školy odešel v šestnácti, kdy ve Finsku končí povinná školní docházka, a dál se věnoval jen fotbalu. Dlouho jsem se do školy nechtěl vrátit, protože jsem se soustředil na fotbal a byl v pohodě. Čím jste ale starší, dojde vám, že fotbal není všechno a potřebujete určitou jinou životní stimulaci. Proto jsem se vrátil do školy. Teď studuju gymnázium a za rok by mě měla čekat maturita, to znamená o deset let později, než je obvyklé. Moji spoluhráči se mi smějí, nevidí v tom smysl. Já se ale těším na to, až školu dokončím a budu se moci přihlásit na univerzitu. Studovat psychologii, cizí jazyky, něco, co mě bude bavit a budu v tom vidět další uplatnění, až skončím s fotbalem.

Když řešíme to, co přijde po konci vaší aktivní kariéry - láká vás pracovat jako kouč?

O trenování určitě přemýšlím, možná by mě bavilo mít v klubu i důležitější roli, kde rozhodujete o tom, jakou filozofií se klub bude řídit, zabývat se tím, jakou strukturu v klubu najdete, řešit sponzory, akademii. To by mohla být oblast, kde bych se mohl po skončení aktivní kariéry najít. Na druhou stranu mě ale nepřekvapí, pokud nakonec skončím u trenéřiny.

Jste komunikativní, píšete sloupky. Pracovat jako televizní expert ve fotbalovém zápasovém studiu by vás nebavilo?

Určitě je to také možnost, koneckonců jsem si to už doma ve Finsku párkrát vyzkoušel. Baví mě působit jako spolukomentátor či expert a nabídnout divákovi jako aktivní hráč něco, čeho si on nemůže všimnout. Na druhou stranu by mě nebavilo plnohodnotně se tomu věnovat, chtěl bych být blíže fotbalovému hřišti.