Eurozápisník III. aneb Jak favorité ukázali slabiny

Den, kdy nikdo nic nepředvedl. Na programu byla skupina smrti, ale oba zápasy zůstaly výrazně za očekáváním. Nizozemci se vůbec nedokázali prosadit a ještě nestíhali v obraně, Němci a Portugalci zase ve vzájemném utkání spíše nudili. A tak z "béčka" snad prozatím nejlépe vyšli Dánové, ti čtvrtí vzadu...

Nejprve se důkladně podíváme na zoubek prvnímu odehranému klání, ve kterém proti sobě nastoupily týmy Nizozemska a Dánska. Oranjes byli jasnými favority, jenže celých devadesát minut se spíš trápili a tak se není vůbec co divit, že nakonec prohráli 0:1.

Nefungovalo v týmu tulipánů nic. Není tak úplně na místě otázka "koho kritizovat", mnohem kratší odpovědi bychom se dočkali na dotaz "koho pochválit". Ale o Wesleym Sneijderovi ještě bude podrobnější řeč v další části tohoto článku, a tak tohle téma pro tuto chvíli opustíme s konstatováním, že právě nizozemská desítka byla jednoznačně nejlepší na hřišti.

Ze zbylých hráčů už se ale kritice nikdo nevyhne. Ne tedy že by takový Stekelenburg mohl za to, že inkasoval z kopačky nikým nekrytého a z pár metrů zakončujícího Krohn-Dehliho, od brankáře celku, který aspiruje na titul pro mistra Evropy, se však tak nějak očekává, že chytí něco navíc. Stekelenburgovi se to nepodařilo, z jediné opravdové příležitosti Dánska kapituloval. Co naplat, že jinak si devětadvacetiletý gólman snadno poradil se všemi zbylými pokusy soupeře (ale že jich tedy nebylo mnoho...) - v klíčový moment svůj tým nezachránil.

Jestliže pak česká obrana předvedla proti Rusku přímo odstrašující výkon, Nizozemci nebyli v tomto směru vůbec o nic lepší. Zůstaňme u srovnání, Češi sice pustili soupeře do většího počtu brankových příležitostí, i defenziva Oranjes ale slušně hořela. Jako by snad svěřenci van Marwijka nepočítali s jasně avizovaným stylem hry Dánů, kteří vycházeli z pevné defenzivy a vyráželi do rychlých a po lajnách tažených protiútoků. Seveřané mohou jen litovat toho, že Rommedahl neměl zrovna nejlepší den a svými centry, při kterých měl mnohdy možná až tolik volného prostoru, že ani nevěděl, co s míčem vlastně udělat, nedokázal směřovat na své spoluhráče. Hned několikrát se stalo, že Rommedahl poslal míč přesně do rukavic Stekelenburga, přitom měl kolem sebe několik metrů místa a mohl pokračovat dále do šestnáctky.

Nizozemci se vůbec nestíhali vracet, mladík Willems se buď zapomínal v ofenzivě, kterou často a rád podporoval, nebo mu prostě jen nepomohl na stejné straně hrající Afellay, z čehož pak logicky pramenila situace dvou proti jednomu, když už se k Rommedahlovi vysunul Jacobsen. Stejné, i když v o něco menší míře, to bylo také na druhé straně, odkud koneckonců padla i jediná branka. A tím se dostávám k hodnocení dvojice defenzivních záložníků, která sehrála při gólu Dánů řekl bych klíčovou roli. De Jong s Van Bommelem hráli příliš blízko u sebe, místo zajišťování svých krajních obránců v prostorech, ze kterých Dánsko hrozilo nejvíce, se soustředili prakticky jen na zdvojení největší hvězdy Eriksena. Toho sice ze hry takřka vygumovali, jenže pouze za cenu toho, že nechávali křídelníkům desítky metrů volného místa.

Ještě se však vrátím sestavou zpět - ke stoperské dvojici Heitinga - Vlaar. Ani ta neplnila svou roli dobře, přestože se jí kritika týká asi nejméně. Je to však právě Heitinga, kdo má na trefě Dánska asi největší podíl... Co je ovšem skoro až neuvěřitelné, to je statistika soubojů o míč. K dispozici mám pouze čísla z prvního poločasu, ale troufám si tvrdit, že po přestávce se toho příliš nezměnilo. Co tato čísla říkají? Dánové během úvodní pětačtyřicetiminuvky vyhráli všech devět osobních soubojů, které museli na obranné polovině podstoupit. A Nizozemci? Třiatřicetiprocentní úspěšnost! To je ohromný rozdíl.

Ten ale není vidět pouze ve statistikách, jasně patrný byl už i na hřišti. Zatímco Dánové bojovali jako lvi, třeba i za cenu faulu, soupeře až na výjimky dál prostě nepustili. Příkladem budiž třeba tenhle obrázek. A přesto z toho byly pro Dány nakonec jen dvě žluté karty, navíc obě až v závěru utkání.

Sneijdera (i van Persieho) z výše zmíněných důvodů vynechávám, a tak si nyní vezmu do klávesnice Ibrahima Afellaye a Arjena Robbena. Oba byli v ofenzivě nebezpeční, ale po ztrátě míče naprosto zbyteční. Ono jít do zápasu mistrovství Evropy s taktikou, při které hned čtveřice (!) hráčů nebude muset pořádně popoběhnout směrem dozadu, to mi taky nepřijde jako úplně šťastné řešení v podání van Marwijka. Jistě, kdyby Nizozemci dali dva góly a vyhráli, na všechno by se teď nahlíželo úplně jinak, ovšem Robben s Afellayem i přes svou snahu (znovu připomínám, že se jednalo o snahu pouze směrem dopředu) Andersena nepřekonali a svému týmu nesčetněkrát chyběli v obranné fázi. Vždyť to právě oni by se po ztrátě kulatiny měli přesunout do role klasických krajních záložníků tak, jak to v Lize mistrů fungovalo třeba Chelsea, která hrála podobným systémem.

V krátkosti se podívám také na hru Dánů, kteří ale popravdě zase tolik slabých míst neukázali. Naopak - vlastně téměř všechny příležitosti Oranjes vznikly výhradně po geniálních pasech Sneijdera, které prostě bránit nelze, jinak svěřenci Mortena Olsena fungovali na jedničku. A v jejich hře už lze nalézt mnoho podobností s letošní na evropské frontě úspěšnou Chelsea - každý hráč na trávníků si do puntíku přesně plnil své individuální úkoly, Dánové příkladně bojovali, bránili vlastně v devíti lidech, když na hrotu zůstával osamocen jen Bendtner, a z jedné akce udeřili. Krohn-Dehli s Rommedahlem se pak naprosto příkladně zapojovali do defenzivy a v rychlosti se vraceli za míč, stejně jako Eriksen.

Jistě, pustit Nizozemsko do několika slibných příležitostí nebylo určitě záměrem zkušeného lišáka Olsena, ovšem jak už jsem zmínil výše - na takový výkon Sneijdera prostě není odpověď. Jinak si Kjaer s Aggerem své povinnosti plnili bezchybně a na hraně sebeobětování, i když to lze vlastně říct o každém hráči v bílém dresu. Speciální pochvala pak patří Simonu Poulsenovi, jenž Robbena na své straně až na jednu jedinou situaci k ničemu nepustil. Je pro Dány skutečně velká škoda, že Rommedahl nedokázal alespoň jednou využít laxnosti v obraně Nizozemska, za daného rozpoložení obou mužstvev z toho mohl klidně být i jednoznačnější výsledek.

Ano, Dánové mohli být směrem dopředu o mnoho nebezpečnější, ale proč vlastně? Od dvacáté čtvrté minuty měli nahráno a nepotřebovali se nikam hnát, což jen podpořilo už jejich počáteční taktiku, tedy čekat na to, co vymyslí soupeř. Skutečně, hráči Dánska nenapadali Oranjes na jejich polovině, místo toho raději šetřili síly a čekali na míč v perfektně fungujících liniích. Ze statistik tak jasně vyplývá, že Nizozemsko mělo více ze hry (na druhou stranu držení míče v poměru 56:44 není nikterak hrozivé), což nejlépe dokumentuje tento obrázek. Ten vlastně může sloužit jako taková rekapitulace toho, co dosud bylo napsáno. Nizozemci vypálili celkem dvaatřicetkrát, jen pětkrát ale trefili prostor mezi třemi tyčemi, jinak buď doplatili na velice nepřesnou mušku, nebo jim do rány skončil některý z obětavých soupeřů. To Dánové udělili Oranjes lekci z produktivity, za celý zápas vyslali přímo na bránu pouze čtyři střely (celkem 8), dali ale jeden gól a mají za něj tři body.

---

Ve večerním utkání mělo přijít na řadu vyvrcholení nejen tohoto hracího dne, ale pro většinu snad celého dosavadního průběhu šampionátu...

...koneckonců už jenom pohled do archivu vzájemných zápasů Německa s Portugalskem dával tušit, že by se mohlo tohle očekávání vyplnit a mohli bychom zažít nevšední fotbalovou podívanou. Střetávaly se přece jen dvě vyloženě ofenzivně nastavená mužstva, která skýtají dosud plně neobjevený útočný potenciál, který se snad mohl zase o kousek poodkrýt. Opak byl ale pravdou. Možná, že právě při pohledu na poslední vzájemné souboje (Portugalci inkasovali v posledních dvou zápasech vždycky po třech brankách), zařadili hráči z Pyrenejského poloostrova podvědomě zpátečku, něco ve stylu: "něco přijde a dál se uvidí"... A soupeř se už pochopitelně nastavenému trendu přizpůsobil.

Toho se svěřenci Joachima Löwa očividně chtěli vyvarovat a od první minuty drželi míč pod svoji správou, častokrát tak byla k vidění zpětná přihrávka ke stoperům (krajním bekům), kteří se kulatého nesmyslu nemohli nabažit, a tak si míč dvakrát nebo třikrát vyměnili mezi sebou, aby ho pak zase vyexpedovali dál... Celý blok se takto posouval až před portugalské vápno, kde utvořil rojnici, po níž se mičuda pohybovala tak a zase zpátky, to všechno do té doby, než přišla nevynucená chyba a ztráty míče - celý blok se naráz zatáhl a po chvíli se takto pokračovalo znovu. Tady bych využil o všem vypovídající náhled a na něm sledujte četnost a charakter přihrávek obou celků, asi potom nepřekvapí takřka dvojnásobně větší počet pasů na německé straně.

Protože však ofenzivní výpady Nationalelf končily povětšinou ještě před vápnem a k vidění bylo minimum dlouhých míčů od stoperů nebo překvapivých nabídek za obranu, místo čehož se radši hrálo do strany, anebo ještě častěji dozadu, tak se Mario Gómez v prvním poločase (ono se to výrazně nezlepšilo ani po změně stran) takřka nedostal do hry. Na to asi nejlépe poukazuje statistika - mnichovský útočník se za celé první dějství pokusil jenom o tři (!!!) přihrávky a byl v tomto ohledu jasně nejhorší na place!

Z výše zmíněného náhledu pak také vyplývá druhá věc: Portugalci se z hluboko sevřeného bloku moc nesnažili vymanit kombinačně a raději volili diagonální nákopy na vysunutou trojici Nani - Hélder Postiga - Cristiano Ronaldo, přičemž ale pouze zřídkakdy byli v této snaze úspěšní. Nehledě na to, že jak Lahm dokázal pokrýt Naniho, tak neméně úspěšně si vedl na druhé straně Boateng s Cristianem Ronaldem, který ho jen málokdy nachytal na švestkách. Nedařilo se to ani z ojedinělých brejků, na které byli Němci evidentně připraveni.

Když už se Podolski a spol. odhodlali ke střele ze střední vzdálenosti, tak jejich rány z velké části končily vysoko nad brankou anebo hned na první překážce - obránci (na obou stranách) působili hodně obětavě a doslova a do písmene platili za spolehlivou zeď. Na portugalské straně působil jako taková poslední instance Pepe, který tvrdým zákrokem na hraně zastavil nejeden slibně vypadající ofenzivní výpad. DFB-Team se pro změnu mohl plně spolehnout na Matse Hummelse (překvapivě nastoupivšího v základní sestavě ve dvojici s Badstuberem, jejichž věk v obou případech činí shodně neuvěřitelných 23 let!), jenž si zejména vzdušný prostor čistil na jedničku - přesvědčit se o tom mohl třeba střídající Varela, který než se stačil připravit k zakončení, tak dortmundský stoper balón odhlavičkoval do bezpečí. To byl za celých devadesát minut poměrně obyčejný obrázek.

Hráči Seleccao byli až na posledních deset minut (kdy si, už v zoufalé snaze za vyrovnáním, vytvořili hned několik velkých šancí na kýženou branku) směrem dopředu téměř impotentní, přesto však měli možností přehršel... Jenom rohových kopů rozehrávali celkem jedenáct a jen jeden z nich (!) byl nebezpečný (Pepe nastřelil břevno Neuerovy branky). Německo oproti tomu mělo k dispozici rohy dva.

Právě složení obranné čtverky bylo před Eurem z německého tábora otazníkem číslo jedna, na který do poslední chvíle nevěděl odpověď ani ten nejpovolanější - kouč Löw, kterému dělalo těžkou hlavu obsazení hned tří postů - jistotu měl snad pouze Holger Badstuber a Philipp Lahm, u něj ale pro změnu byla otázka, zda se představí na pravé straně, anebo na levé, kam se momentálně přesídlil i v Bayernu. Před utkáním s Portugalskem se kalkulovalo v tom smyslu, že by měl kapitán nastoupit na Cristiana Ronalda, tzn. na pravé straně, kde ho už dokázal uhlídat i v LM (v Bayernu se na poslední dva měsíce vrátil zpátky na pravou stranu). Nakonec zůstal Lahm vlevo a úlohy strážit Ronalda se chopil další univerzál Boateng a vedl si znamenitě, nejenže křídelníka Realu Madrid dokázal udržet na uzdě, ale sám si neodpustil ofenzivní výpady - tak jako ve druhé minutě, kdy posadil centr na hlavu Gómeze.

Samotnou kapitolou a už mnou výše nakousnutou je hra stoperů. Ostatně všichni měli za to, že se ve dvojici s neochvějným Badstuberem představí zkušený Per Mertesacker, který měl být po zranění a i tak nepřesvědčivých výkonech po přestupu do londýnského Arsenalu pro Löwa jasnou volbou (všemu ještě nahrávalo přípravné utkání ve Švýcarsku, které Německo prohrálo vysoko 3:5 a právě dvojice Mertesacker - Hummels se zrovna dvakrát nepředvedla), nakonec ale dostal opětovnou důvěru mladší Hummels a německý lodivod si může zpětně gratulovat! Mimo jiné měli hrát v neprospěch Hummelse i menší mezinárodní zkušenosti, tento handicap ale nebyl proti svěřencům Paula Benta vidět - naopak. Hummels bral na sebe častokrát vůdcovskou roli, ovládal vzdušný prostor ve vápně, nabízel se, rozehrával ofenzivní akce... Mimochodem i tady může pomoct server fourfourtwo, kde je vše detailně zobrazeno.

Jestliže hra směrem dozadu z německého pohledu, až na malé výjimky, fungovala bezchybně, tak na druhou stranu už to bylo horší i z pohledu jednotlivců. Lukas Podolski se sice dostával do mnoha střeleckých pozic, ale jen málokdy dokázal ohrozit, natož zaměstnat Ruie Patrícia. To samé v bledě modrém znamenal i zbytek ofenzivní vozby, i když Gómez nakonec svoji úlohu splnil na vyznamenání. Na konec bychom měli zmínit Manuela Neuera, jehož zákrok proti Varelově dorážce zachránil Nationalelf tři body.

Na druhé straně zaslouží pochvalu Fábio Coentrão, jež po celých devadesát minut brouzdal podél levé postranní čáry, stejně tak i zbytek obranné čtveřice. Hráči, jejichž hlavní úlohou bylo tvořit hru a starat se o distribuci míčů na útočnou trojnožku, svoji úlohu vůbec nezvládli, i proto si museli obránci častokrát vypomáhat dlouhým nákopem až na útočníky. Dlužno své pověsti pak zůstal Ronaldo a nic nad rámec nevykázal ani Nani.

Obě strany ale pořád mohou své nedostatky dvakrát napravit, a tak není důvod k předčasným závěrům a úvahám, i když dnešní utkání přeci jen něco málo napovědělo... I vzhledem k výsledku prvního zápasu se dává tušit, že to největší drama nás ve skupině B stále teprve čeká a je tak pořád na co se těšit.

"Elektronická tužka"

Naše nová pomůcka tentokrát poslouží jen k rozebrání situací z prvního zápasu. Přesto je do čeho se pustit, máme tu k vyřešení hned tři velmi zajímavé momenty.

1) Začít pochopitelně musím okamžikem, který celé snažení obou celků rozhodl. Běžela čtyřiadvacátá minuta, když se k odraženému míči dostal Michael Krohn-Dehli. Situace zdánlivě nenápadná, jak můžete vidět na této fotce. Dánské devítce se sice nabízí možnost zakroutit balón na zadní tyč, pro Nizozemce to však nevypadá nějak zvlášť nebezpečně. Jenže bránící hráči Oranjes až moc počítají s touto možností, oba nejblíže zainteresovaní (Van Bommel s Heitingou) se tak rovnou snaží o blok Krohn-Dehliho rány. Ovšem ta nepřichází, Dehli celou situaci rychle a chytře vyhodnotí, jemným posunutím na levou nohu dostává ze hry všechny hráče v oranžových dresech, je sám před Stekelenburgem a nezaváhá - 0:1!

2) Ještě předtím ale Mohlo Nizozemsko v poklidu vést. Van Persie nádhernou přihrávkou zrychluje hru a zaskočení Dánové (snad jedinkrát v celém utkání) najednou čelí přečíslení. Zde můžete vidět, že míč má na kopačce Robben, jenž už je v šestnáctce a kolem pouhých dvou protihráčů se mu vyskytují jak Sneijder, tak Afellay. Nasnadě jsou dvě možnosti řešení této situace, jenže Sneijder vlastně jedno z nich sám vyloučil.. Musel totiž čekat Robbenovo zakončení, jinak si totiž nedokážu vysvětlit, že místo vyžádání si přihrávky seběhnutím ke svému spoluhráči pokračuje v kopírování přímky směrem k brance za případnou dorážkou. Jenže Robben možná oproti očekáváním nezakončuje, balón ještě pár metrů potáhne a až pak vybízí své kolegy - nenachází ale ani jednoho z nich.

3) V akci znovu Robben. Tentokrát už jsme v minutě šestatřicáté, Oranjes tedy musí dohánět jednogólové manko. A dostanou k tomu ideální příležitost, když brankář Andersen nezvládne svůj odkop a nalezne přímo kopačku Robbena, jehož příjem meruny můžete vidět zde. Ihned si všimněte postavení Robina van Persieho, jenž v žádném případě nestojí v ofsajdu, jenže na druhou stranu je dostatečně daleko od kteréhokoliv Dána, a tak kdyby Robben okamžitě balón odevzdal, udělal by asi vůbec nejlépe. To se nestalo, i tak ale jsou Nizozemci do dalšího přečíslení - tentokrát čtyři proti třem. Pak už si zřejmě Robben počínal dobře, s míčem u kopačky postoupil až na hranu šestnáctky, tam se rychlou kličkou zbavil Aggera a vypálil. Chybujícího Andersena zachránila pravá tyč...

Zajímavosti dne

- Do dějin evropských šampionátů se dnes výrazným písmem zapsal nizozemský levý bek Jetro Willems. Ve věku osmnácti let a jednasedmdesáti dní nastoupil ke své premiéře na ME, čímž překonal dosavadní rekord Belgičana Enza Scifa, jenž byl v době svého prvního startu v roce 1984 o čtyřicet tři dny starší, a stal se historicky nejmladším účastníkem zápasu Eura.

- Wesley Sneijder vytvořil svým spoluhráčům deset brankových příležitostí - to se od roku 1980 nikomu nepovedlo, co se mistrovství Evropy týče.

- Dánové své dnešní soupeře naposledy porazili na ME 1992, kde následně slavili celkový triumf...

- Dánsko dnes zároveň zlomilo prokletí. Vůbec poprvé v historii evropských šampionátů uspělo v zahajovacím utkání, doteď z toho byly jen dvě remízy a jinak pouze porážky.

- To Němci zvítězili na úvod šampionátu už pošesté, důležité na tomto faktu však je to, že když už se jim to podařilo, došli pak vždy až do finále!

- Znovu se dnes potvrdil hlavní problém současného Portugalska, totiž střílení branek. Ronaldo a spol. vyšli už počtvrté z posledních šesti případů gólově naprázdno...

Kuriozita dne

Běžela pětadvacátá minuta večerního duelu, Sami Khedira postupuje středem hřiště až před šestnáctku soupeře, kde je zezadu atakován Velosem. Přesto předává balón Gomezovi, který se obtáčí kolem svého strážce a posílá míč do branky. Písk, všechna radost německých fotbalistů je zbytečná. Místo gólu rozehrávají Němci jen standardní situaci...

Hvězdy dne

- Wesley Sneijder (Nizozemsko) - Předchozí statistika mluví asi za vše. Sneijder byl u všeho podstatného, co se před bránou Dánska událo, vymýšlel geniální pasy, bojoval, dobře rozehrával standardní situace, prostě podal vynikající výkon. Mít k sobě alespoň jednoho podobně schopného spoluhráče - Nizozemsko by určitě neprohrálo 0:1.

- Mats Hummels (Německo) - V obraně byl bezchybný a nepřekonatelný zároveň, vládl vzdušnému prostoru, navíc se přehrát ani po zemi. Sám založil rychlým výpadem několik akcí Německa - kromě toho, že čisté konto je hlavně jeho zásluhou, tedy také stíhal podporovat ofenzivu.

- Jerome Boateng (Německo) - Platí o něm v podstatě to samé, co jsem už vypsal u jeho kolegy z obranné čtveřice. Boateng měl na starosti bránění Cristiana Ronalda a po zápase si může říct, že svou práci splnil na jedničku. Ronaldo se neprosadil do žádné větší příležitosti - jaké lepší vysvědčení lze v současném fotbale získat?

Odpadlík dne

- Robin van Persie (Nizozemsko). Hlavně na jeho bedrech měla stát nizozemská ofenziva, nejlepší střelec uplynulé sezony Premier League přijel ve skvělé formě a měl dotáhnout svůj tým za titulem. To sice stále může, v prvním klání ale totálně vyhořel. Míč ho neposlouchal, odskakoval mu při zpracování, létal jinam, než van Persie zamýšlel. A když už mohl upalovat sám na Andersena, zradily ho kopačky ve spolupráci s trávníkem a bylo z toho nešťastné podklouznutí. Takhle například van Persie střílel v prvním poločase, jako zajímavá protistrana stojí celý tým Dánska.