Eurozápisník VIII. aneb Ronaldo Gómezovým učněm

Gómezovi stačily dvě přesné příhry do vápna - a zařídil Němcům vítězství. Ronaldo předtím stejným počtem nabídek trestuhodně pohrdl - a jeho Portugalci se udrželi v boji o postup. Jinak za sebou ale žádný "den paradoxů" nemáme...

Bylo nasnadě to očekávat: rozhodovat se bude na Ronaldově straně. Paradoxně však jen minimálním přičiněním megahvězdy z Realu Madrid. Sedmadvacetiletá modla včera na dálku sváděla svůj boj s Messim o nejlepšího hráče planety (což je mimochodem úsměvná chuťovka snad jen zdejších diskuzí) převážně uprostřed pole, zatímco si "jeho" lajnu s chutí přivlastňovali především oba beci, Jacobsen s Coentraem.

Stárnoucího Rommedahla hravě zastínil střídající Mikkelsen, tudíž teprve po jeho vynuceném vstupu na trávník v 60. minutě se naplno rozhořel očekávaný boj o tohle teritorium - neboť sám Jacobsen se na rozdíl od Coentraa prosazovat nedokázal (ačkoliv mu spoluhráči předali balon hned 45krát). Rozhodující bitvu tudíž v konečném součtu celkem jasně opanoval "sám" křídelní obránce španělského mistra. Dvakrát centrem ze svých oblíbených prostor založil gólovou akci a přímo pak asistoval také u rozhodující trefy Varely. Jacobsen má na kontě jen jeden zářez a o mnoho menší počet podnětných výpadů.

Bylo by ovšem hodně povrchní takové zkonstatování, že tyhle konfrontace dvou velmi ofenzivně laděných "fullbacků" rozhodovaly zcela samy. O něco výstižnější a komplexnější už ale bude podobné zhodnocení: a sice, že vládcem Lvova se stal zároveň vládce vzdušného prostoru. Ačkoliv ani tohle představené pravidlo neplatilo zcela dokonale. Časté nákopy Pepeho s Brunem Alvesem končívaly v zemi nikoho či na hlavách protivníků a nakonec se i sám Cristiano Ronaldo musel hlasitě dožadovat, aby se na tuhle strategii oba stopeři vykašlali.

Nicméně rovněž úvodní branka zápasu vzešla ze vzduchu (po rohu); troufám si tvrdit, že jsme při středečním večeru prožili zatím nejkvalitnější utkání, co se exekuce standardních situací týče (jež přirozeně takřka výhradně česaly oblohu); a také Pepeho dominance (rozebraná detailněji v rubrice "hvězdy dne") se významně opírala o majestátně vyhrávané hlavičkové souboje.

Každopádně i proto, že letecký prostor býval využíván doopravdy hojně, nelze vcelku střetnutí Dánska s Portugalskem nazvat atraktivním. Především úvodní dějství charakterizovalo množství zbytečného polehávání a podobně zbytečného boje o střed pole. Protože se na ose hřiště často sráželo až pět psů obranářů (nebo prostě defenzivněji laděných záložníků), docházelo tu pořád k nepřehledným patlanicím. Z nich Dánové bruslili pomocí diagonál na Jacobsena (méně často na Poulsena) či krátkých narážeček, zpravidla ústících ve zkázu (přesto z této snahy pramenil poměrně dramatický rozdíl ve statistice držení míče); naopak Portugalci měli variantu veskrze jedinou: na stopery a frr dopředu, nazdařbůh, ať si pomalý, "přežitý" a často dezorientovaný Postiga poradí.

To byl vůbec problém, na který bylo třeba ihned reagovat, a pořádně to zvládl jen Ronaldo. Ten se v druhé půli zahajovací části začal stahovat senzačně hluboko a sám rozjížděl četné ofenzivní akce, jako by si uvědomoval, že je to teď hlavně na něm. Až po pauze se řešení dostavilo i z jiných stran - míče se začaly rozdávat také do stran, při zemi, a tak se konečně naplno rozžehla i Naniho hvězda. Že se z jeho kvalitní práce nedařilo Portugalcům těžit ani polovičatě, to je věc druhá.

A zarážející zejména v případě Ronalda. Ten neproměnil hned dva sólové úniky a na mě osobně působil děsně ublíženým dojmem. Všechno si moc bral, a to od samého začátku. Jakmile nevyužil první, nepříliš vyložené palebné pozice, začal se (na sebe) vztekat, jak kdyby měl tímto pohřbít naděje svého týmu na postup ze skupiny. Přitom od počátku nahlodaná psychika za něj výrazněji mluvila jen v koncovce; mezihra v jeho podání vypadala tradičně uvolněně, nepostrádala nápad ani moment překvapení. Problém vězel čistě v zakončení; a hře dozadu.

Pokud Ronaldo zleva neútočil, minimálně bránit v těchto prostorách měl. A to se mu systematicky nedařilo, hlavně po změně stran. Jako by si snad pokaždé označil banner, který pak jakživ nepřekročí; a to kupodivu dodržoval i s blížícím se koncem zápasu, když Portugalci vedli a při atakování protivníka opravdu nepotřebovali mít takový náskok, aby výměnou za to nalevo bránil osamocený Coentrao. Nakonec se to docela přirozeně nevyplatilo - dva nebezpečně vypadající momenty ještě Selecção přečkalo, v minutě 80. již po centru z pravé strany kapitulovalo.

Ronaldův výkon měl tedy na každý pád pozoruhodné množství dimenzí; a mně po zběžném zhlédnutí zdejších diskuzí přijde, že hned několik jich je po hříchu opomíjeno či záměrně nebráno v úvahu...na druhou stranu ne že by to nebylo pochopitelné. Takhle propustnou dvojku Agger-Kjaer (jeho výkon pro mě byl zvláštním zklamáním) proti sobě nejspíš jen tak někdo mít nebude; a že téhle výjimečně vadné spolupráce nevyužil zrovna jeden ze dvou nejlepších hráčů planety? Pravda, TO je k zamyšlení...

---

Ačkoliv tomu tak vlastně bylo už doteď, Joachim Löw je pro mě definitivně nejschopnějším trenérem letošního Eura, ne-li celé Evropy (v rámci reprezentací, pochopitelně). Van Marwijka, jehož jinak mám rovněž za solidního stratéga (kterého spíš v mnoha ohledech sráží kádr/hráčská základna), přečetl a předčil s grácií sobě vlastní. Po přechytračení Portugalců i Nizozemců teď před Jogim leží zdánlivě nejkřehčí oříšek...dnešek nicméně docela jasně ukázal, že nejlehčí úkol si Nationalelf odbyla nyní, před pár hodinami.

Nizozemsko je doopravdy sborem individualistů. Kdo nevěřil už dřív, musel uvěřit teď. Já si to mimo jiné dokázal detailním rozebráním výkonu Arjena Robbena. Snažil jsem se z jeho pohybu a kompletní činnosti vyčíst, co se dalo, a zhruba mi vyšlo toto:

1) Po pravé lajně se neprosadil vůbec; tím, jak postrádal ochotu stáhnout se pro míč blíže než na pět metrů od půlící čáry, se tam parádně utopil. Navíc jakmile se rozeběhl, Lahm ho metaforicky vytahal za uši a nasměroval do středu pole. Ani na ose hřiště se nicméně Robben dvakrát nezdržoval, jen tu výjimečně vymyslel kolmici pro Van Persieho slabou pravačku.
2) Levá strana dnes mnichovské hvězdičce svědčila o mnoho lépe. Odtamtud skvěle vyzývala ke skórování Van Persieho, tam se v 18. a 39. minutě odhodlala ke svým jediným (!) pasům do šestnáctky v rámci úvodní části; a obecně si zde užívala většího prostoru i vytížení.
3) Střelecky se dnes Robben trápil, a to zcela logicky - každý jeho projektil totiž byl dílem zbrklosti, přemotivovanosti. Z nepřipravených pozic nakonec Robben jen jednou trefil bránu - a to když z dálky banálně vyprášil Neuerovy rukavice.
4) Dozadu byl Robben tradičně nepoužitelný. Ale to vhodně shrnul Günter Bittengel už ve studiu ČT, když si všiml jeho neuvěřitelné lenosti a ležérnosti při prvním německém gólu.
...až na ucházející 15minutovku mezi 55. a 70. minutou zkrátka mdlý výkon, bez výraznější chuti. Robben dál pokračuje v budování pověsti namyšlené brzdy holandské ofenzívy.

A přitom určitě není jediným expertem přes sobectví, leč ministerský post by mu v kolektivu Oranjes patrně neunikl. Nicméně přičtěte si netýmové výroky Huntelaara (který po vystřídání nepředvedl žádnou hitparádu, spíš se jen neúspěšně bil na hraně ofsajdu či přespříliš sbíhal do hloubi pole), Van der Vaartovu neochotu respektovat Sneijdera a jeho úlohu (tj. přestat hrát to samé co on a vytáhnout se pod útočníky, kde mu to sedí v Tottenhamu), stopery hrající jakoby na vlastní triko, Willemsovu neodpovědnost dozadu, Van der Wielovo několikeré rozhazování rukama (po ryze vlastní chybě)...a dostanete podstatně výmluvnější koláž přerostlých eg.

Proto se právě v úvodním odstavci přikláním k tomu názoru, že pokud Nizozemci vážně nepostoupí, nebude na vině ani tak trenér, jako spíš kádr. Ať už je to ona křeč, když dojde na střídání a Marwijk si zkrátka nemůže dovolit nechat sedět Van der Vaarta s Huntelaarem - první dvě volby má jakoby předrýsované, což by měl kdokoliv na jeho místě. Což mimochodem platí i pro variantu stáhnout nejlepšího střelce Premier League; i to je nemyslitelné, jakkoliv 4-4-2 dlouhodobě nevyhovuje žádnému ofenzivnímu hráči, a nerýmuje se ani spolupráce Vaart-Sneijder.

Nebo i krize defenzívy, se kterou jednoduše nejde moc dělat, sem spadá. Chaos ve vápně, známý z úvodního klání s Dánskem, ani chaos před vápnem, známý z toho dnešního, bych Marwijkovi za vinu nedával vzhledem k tomu, že aspoň 4/5 situací šlo vyřešit prostým kdáknutím a následnou reakcí některého z bránících hráčů. Jenže to by Nizozemci museli dát na svého kolegu; a to je pro ně očividně nemyslitelné (přesto by pořád hráli ofsajd systém, to mi nejde na rozum už vůbec).

Přitom si ani nejde myslet, že by se defenzíva Oranjes kritizovala takhle snadno jen proto, že tak ostře kontrastovala s tou německou. Ovšem pravdou zůstává, že jestliže Willems a stopeři do kupy selhali, jejich ekvivalenty z líhně našich sousedů se předháněly spíše v ryze pozitivním slova smyslu. Dobrá, musíme nechat stranou dvě Hummelsova zatmění, která pustila do tutovek Van Persieho, jinak to byl ale právě zadák Borussie Dortmund, kdo na sebe strhával většinu kvitované pozornosti. Byl tou konstruktivní složkou německých hradeb (ostatně jako obvykle), nebál se dobře promyšlených vývozů i prachobyčejně čistil. Pestrou škálu jeho (i Lahmovy) přínosné činnosti za mě potom nejlépe shrne tento dashboard, na kterém mimo jiné vynikají pouhopouhé dvě nepřesné Hummelsovy přihrávky. (Legenda: prázdné kuličky - odkopy, osvobození; křížky - obranné zákroky; zelené káry - přerušení).

Ale abych se vrátil k Nizozemcům...doby Stama a spol. jsou holt nenávratně pryč. Vždyť dnes Marwijk kupříkladu prostě musel na LB postavit nezkušeného Willemse, ačkoliv ten si z povinností beka dělá vyloženě legraci. Dozadu se nestíhal vracet permanentně, mnohdy útočil nebo stál i před Afellayem - a nakonec německé přetěžování jeho pravé strany stoprocentně nebylo náhodné. Özil kupříkladu efektivně operoval fakticky jen tam, a to vskutku nejen on. Hlavně o Müllerovi se teenagerovi bude dneska zdát.

Nicméně pochopitelně to nebyla jen (a dokonce ani hlavně) defenzivní složka, která selhala. Němci spíš vepředu drtivě těžili z minima, což je sice rovněž chvályhodné, jejich výhra se ovšem budovala jinde. Ve středu pole. Tedy...měli to rozhodně ulehčené tím, že se Van Bommel s de Jongem štítili překročit půlící čáru a v první části tak byl Sneijder na tvorbu hry zcela, ale opravdu úplně sám. Tím spíš, pokud se mu navíc křídla raději co nejčastěji zařezávala k lajnám, aby jim nešlo přihrát. Každopádně práci Schweinsteigera s Khedirou stejně nelze neocenit. Zejména prvně jmenovaný byl tou pravou oporou obou složek mužstva; Khedira zase spíš překvapil tím, že byl vedle mnichovské modly také schopen adekvátně podpořit ofenzívu.

To už potom máme kraje pro Němce, střed - jinými slovy předfinální fázi - pro Němce...a tak jim zbývá přiklepnout už jen, mnou mírně načatou, fázi finální. Tam to na každý pád nebyla žádná sláva z obou stran, nicméně titěrný rozdíl se najít dá. Sneijder mi hlavně před přestávkou přišel poněkud zakřiknutý, do kolmic se nehnal, byl stažený ještě víc než obvykle; a z toho nepřímo pramenil tenhle obrázek. Všimněte si, že během prvních 45 minut se Oranjes daleko více zaobírali mezihrou a k vápnu často směřovaly balony nakopávané z velkých dálek. Své si pochopitelně řekl i Robbenův přesun doleva, kde to zkrátka šlapalo lépe (ačkoliv Boateng podal velmi kvalitní výkon); jednoduchost a zvýšená odvaha v útočné třetině každopádně zněly pořád nejhlasitěji.

Naproti tomu Nationalelf měla Gómeze a Schweinsteigera...ani tím to ale nekončilo. Hlavně byla podstatně flexibilnější. S tempem si dokázala hrát, což dokazuje i změna strategie těsně po pauze, kdy najednou minimálně deset, patnáct minut Němci chtěli především držet kulatinu na svých kopačkách (což doteď byla výsada oranžových). Ti navíc v mezihře často postrádali jakýsi selský rozum, málokdy dokázali správně určit, jaké teritorium je zrovna třeba zatížit, kdy a kam odevzdat balon.

Zde si můžu, myslím, celkem dobře vypomoci tímto nákresem, který srovnává počet a prostorové umístění prvopoločasových obranných zákroků. Němci jich byli nuceni udělat 17 - a to hlavně na krajích, kde se probíjeli technicky zdatnější soupeři. Nizozemci takto zasahovali všehovšudy čtyřikrát (a ani jednou ve středu pole!), což ale bylo způsobeno hlavně chytrostí či precizností Löwových svěřenců. U nich tolik nevázla rozehrávka i proto, že na ni měli víc vhodně uzpůsobených jedinců; Oranjes disponují Sneijderem a tím to zhruba hasne.

Jinými slovy: Němci se navzdory věkovému průměru prezentovali coby vyzrálý a kompaktní soubor, Nizozemci docela dobře coby jejich úplný protiklad. Ohraná písnička, ale co už...

"Elektronická tužka"

1) Jako první nabízím názornou ukázku tragicky líné podpory ofenzívy v podání mnoha hráčů Nizozemska. Na obrázku Van Persie táhne míč dobrých pět minut, nejedná se o žádný rychlý brejk, přesto je nakonec po zoufalém rozhlédnutí nucen ztratit míč v trojím obležení protihráčů. Zbylí Oranjes útočníkovi Arsenalu fandí z uctivé vzdálenosti; snad aby za žádných okolností nemohli být nařčeni z přehnané podpory ofenzívy.

2) A teď pro změnu příklad ledabylého bránění Oranjes. Řekněme klasický náběh stopera (Badstubera) na zadní tyč, řekněme klasický Heitingův pokus o odcouvání této klasické činnosti při standardní situaci. Neklasické na tom všem je teprve to, že zadák v oranžovém couvá jen potud; pak se nechá jakoby odstavit (hodně dobrovolně), aby Badstuber ve stokrát ložené šanci nechal vyniknout Stekelenburga...a Heitinga ho přitom pozoroval z hranice malého vápna, s odstupem dobrých čtyř kroků.

3) A na závěr poněkud kratšího, ale snad o to zajímavějšího analytického okénka budu ještě takovým netradičním způsobem demonstrovat Ronaldovu velikost. Zde mohl Raúl Meireles krásně postupovat dál a spolu s Nanim vytvořit ukázkovou situaci 2 na 1 - místo toho zbrkle reagoval na (pravděpodobné) Ronaldovo zařvání si a celý protiútok zazdil tuze nepřesným pasem v pádu.

Zajímavosti dne

- Dánsko už s jistotou ví, na koho má vždy spoléhat v konfrontaci se svým včerejším soupeřem. Nicklas Bendtner se trefil v každé z předešlých pěti bitev, jež svedl s portugalskými zadáky.

- Dál platí, že v duelech Nizozemska s Německem nikdy nevyjde žádná ze stran střelecky naprázdno. Na velkých turnajích se tyto celky potkaly již osmkrát - včetně včerejška, který tohle pravidlo neporušil.

- S+S, Sheringham-Shearer, rok 1996 a Nizozemci z jejich kopaček inkasují dohromady čtyřikrát - oba střelci se předvedli publiku dvěma kousky...což se od té doby žádnému hráči nepovedlo, až dnes Gómezovi.

- Před tímto šampionátem přitom Gómez na velkých turnajích čekal na zářez už 268 minut; na čtyři roky starém Euru potom vystřelil dohromady pětkrát, čili stejněkrát jako letos za dva zápasy - a porovnání gólové produkce je nekompromisní (0 x 3).

- Po dnešku už není týmu, který by na letošním ME dál držel čistý štít - po 12 zápasech; zároveň vězte, že nulou na kontě se mohou pochlubit jen Dánové a Němci.

- Od světového šampionátu ve Francii se Oranjes nestalo, že by prohráli dva slepené zápasy (tehdy Brazílie a Chorvatsko). Rijkaard, Van Gaal, Advocaat a Van Basten byli tahouny téhle šňůry, stejně jako dlouhou dobu i Marwijk, jenž je ve funkci od zpackaného Eura 2008. Teď se stal v tomto ohledu vyvrhelem.

- Arjen Robben se na trávníku během utkání s Německem potkal hned se sedmi spoluhráči z Bayernu, čímž vyrovnal 20 let starý rekord Trevora Stevena (Marseille).

- Nizozemsko prohrávalo v poločase o dva góly vůbec premiérově v dějinách evropských mistrovství.

- Postiga jako teprve šestý hráč v historii napnul síť v rámci třech různých ME - předtím se to povedlo jeho o šest let staršímu krajanovi, Henrymu, Klinsmannovi, Ibrahimovićovi a také jednomu Čechovi. Povede se vám odkrýt ony dva otazníky?

Kuriozita dne

Ještě během prvního poločasu dost možná měl být vyloučen Portugalec Raúl Meireles, který nepustil Bendtnera do sólového úniku svým obětavým skokem a příliš okatou plácačkou. Sudí to viděl a udělil žlutou kartu; televizní divák si však situaci znovu prohlédnout nemohl. Ukrajinská režie totiž nabídla jen jediný opakovaný záběr, jemuž dominovala leda tak Meirelesova záda, nikoliv samotné ohnisko sporu. Jako by se i na fotbale (podobně jako na hokeji) zaváděl trend, kdy se galantně chrání rozhodčí před nenávistnými pokřiky fanoušků po prokázání vlastní viny. Akorát si nejsem jistý, jak moc je mohou obtěžovat skřeky u televizních obrazovek...

Hvězdy dne

Bastian Schweinsteiger (Německo) - Napovídalo se o něm hodně. Před turnajem dlouho marodil, původně ani neměl prověřit Portugalce, navíc během přípravného kempu musel mít v hlavě nešťastnou koncovku finále Ligy mistrů. Včera ovšem rozdával jenom radost a stal se strůjcem německého úspěchu. Zadákům pomáhal s rozehrávkou; po pauze se během "klidnící fáze", kdy Němci jakoby nic ukrojili Nizozemcům sedm procent z poločasové statistiky držení míče, s chutí vrhnul na pečlivý dispečink; a k tomu zastínil Özila v produkci finálních pasů (viz jeho dvě bravurní asistence). Aby toho nebylo málo, dlouho - zhruba 30 minut - zvládal těsnou osobní obranou držet na uzdě Sneijdera.

Pepe (Portugalsko) - Střelec první portugalské branky nakonec neměl pro ofenzívu svého mužstva bůhvíjaký přínos; jeho dalekonosné pasy málokdy nacházely zamýšleného příjemce. Ovšem vzadu, tam to byla v podání Pepeho prostá světová špička. Realista deptal protivníky železně fungujícími bloky, přesvědčivou poziční hrou, čtením hry...

Miguel Veloso (Portugalsko) - Muž, který aspoň z půlky odstřelil dánské zázračné dítko. Právě fotbalista Janova měl Christiana Eriksena často takříkajíc na tělo, a to obdivuhodně spolehlivě. Nenechal ho rozeběhnout, nenechal ho invenčně rozehrát - a dost možná mu toliko nakřápl psychiku, že pak talentovaný středopolař urobil dvě školácké, skoro až nevídané hrubky. Precizní výkon štítového středopolaře, navíc pravidelně šperkovaný nadějnými centry ze standardních situací.

Odpadlík dne

Christian Eriksen (Dánsko) - Jako by nestačilo, že mu očividně nesvědčí zvýšená pozornost publika, vrhl se na něj včera i Miguel Veloso - a spolu s tíživým očekáváním záložníka Ajaxu doslova rozcupoval na kousky. Nakonec Eriksen pokazil dva banální míče a mohl jen děkovat bohu, že Postiga stěží nabíral rychlost, respektive že Ronaldo dnes tak selhal v koncovce (v tomto případě přímo tváří v tvář s brankářem Andersenem).