Eurozápisník X. aneb Sucho vadilo, mokro souhlasí

Chvíli po "anglické" nudě si Laurent Blanc stěžoval na nesnesitelná vedra, která jeho svěřencům brání v optimálních výkonech. Včera proto v Doněcku sprchlo rovnou historickým způsobem - a Francie obecenstvo bavila. Teď lze Blancovy vodomily konečně řadit k favoritům turnaje...

Výběr galského kohouta totiž ve svém druhém vystoupení na šampionátu zazářil. V čele s Benzemou, Ribérym, Nasrim a dalšími má tenhle tým na všechny, troufám si tvrdit.

Byl to vlastně velice zajímavý souboj dvou odlišných, přesto v něčem naprosto stejných, filosofií. Svěřenci Laurenta Blanca tahali většinu svých akcí po křídlech, hlavně tedy tom levém, kde vládl Franck Ribéry - o to samé se snažily i Blochinovy ovečky, jenže podstatně neúspěšněji. Ne snad že by ukrajinský trenér nějak výrazně pozměnil taktiku - domácí stále měli hráč ze zajištěné obrany a vyrážet do smrtících protiútoků, které pak střelou či centrem zakončí křídelní dvojice Konopljanka-Jarmolenko. Ovšem první jmenovaný byl úplně neviditelný, ten druhý se také neprosadil tak, jak by Ukrajina potřebovala, a navíc byl poměrně brzy střídán. A protože ani střed pole, posílen o z hloubi pole hrajícího Voronina, v přímé konfrontaci se středem francouzské zálohy neuspěl, Andrij Ševčenko se oproti úvodnímu duelu ve skupině vůbec nedostal do hry.

Počet délkových metrů, které dělily na hřišti Ševčenka od ukrajinské zálohy, by mě upřímně velmi zajímal, jisté však je, že by se jednalo o nezvykle vysoké numero. Francii tak stačilo držet balón, pravidelným měněním tempa hry hledat skuliny v obranném šiku soupeře a v pravou chvíli vyslat na rozběhnutého spoluhráče přesný průnikový pas. Klíčovou postavou byl v tomto stylu hry záložník Yohan Cabaye, na jehož neuvěřitelnou statistiku se můžete podívat na tomto obrázku. Jde sice jen o statistiku zohledňující první až pětapadesátou minutu, to však na věci mění jen pramálo. Cabaye si vybíral tak přesné a učebnicové prostory pro náběhy svým kolegům, že v necelých dvou třetinách zápasu nedostal zkaženou přihrávku. Žlutě je zaznamenaná pobídku v podání Karima Benzemy, která právě v oné minutě padesáté páté vedle k vstřelené brance Cabayeho. Mimochodem - Cabaye se až do svého vynuceného vystřídání dostal k dalším dvěma ranám - jednou trefil tyč, jednou zamířil jen těsně mimo ukrajinskou svatyni.

Podobnou, jen o něco defenzivnější, úlohu plnil také Alou Diarra. I on ze své pozice vytrvale režíroval rozehrávku Les Blues, k tomu navíc jedenáctkrát obral soupeře o míč a v soubojích s Nazarenkem, Voroninem a ostatně i příležitostně Ševčenkem měl tak navrch, že v takovém boxu by na počítání bodů rozhodně nedošlo. Nejtěžší direkty ovšem sázel ukrajinské obraně Franck Ribéry, jehož jméno sice ještě bude v tomto článku přetřásáno, přesto se k němu vyjádřím už teď. Francie útočila takto, přitom vězte, že na "začmárané" levé straně působil právě Ribéry, přes kterého šla většina akcí Blancova výběru.

Ona vlastně celková spolupráce modrých na své levé straně fungovala na podtrženou jedničku, Ribéry - sám vydatně podporován bekem Clichym - si ještě stíhal často měnit pozice s Nasrim i Benzemou. Tato hvězdná trojice spolu ostatně zatím na turnaji velmi výrazně spolupracuje, podle dostupných statistik z prvních dvou zápasů se ukázalo, že právě oni jsou pravidelnými adresáty francouzských přihrávek, přičemž vězte, že si také nejraději vzájemně předávají merunu.

Teď k tomu přidejme Meneze či Ben Arfu, až na jedno nepotrestané zaváhání skvěle hrajícího Debuchyho, zatím kompaktně a jistě fungující stoperskou dvojici a oporu a kapitána v jedné osobě v brance. Zní to, jako bychom se mohli vrátit k perexu tohoto článku. Francie je jedním z favoritů.

Švédsko navíc, při vší úctě, na tomto turnaji nikterak nebezpečně nevypadá, a tak je francouzská cesta do čtvrtfinále více než otevřená. Jen gól ve skóre sice dělí Les Blues od Anglie a jeden bod od Ukrajiny, přesto je pozice Francie nejvýhodnější o několik mílových kroků. Zatímco ostatní dva mančafty si to spolu ve vzájemném souboji přímo rozdají o postup, Ribéry a spol. už ve vyřazovací části jednou nohou jsou. Aby tomu tak nebylo, musela by Francie podlehnout Švédsku minimálně tříbrankovým rozdílem, Ukrajina by pak zároveň musela zdolat Anglii o gól. Scénář prudce nepravděpodobný.

Tříhodinový duel sice nenabídl tolik vzrušujících momentů jako ten večerní o hodinu kratší, přesto jsme se u televizorů rozhodně nenudili. To ostatně, s výjimkou jednoho spícího Ukrajince na tribuně, ani fanoušci v Doněcku, kteří svůj tým neustále podporovali a dva rychlé inkasované zásahy je nijak zvlášť nepoznamenaly. A to přesto, že Ukrajina v tomhle střetu s Francií zaostávala snad ve všech herních činnostech a na přijatelný výsledek šanci prostě neměla.

Blochin se snažil svůj tým oživit, už v poločase třeba poslal na zmáčený plac rychlíka Deviće, jenž nahradil totálně ztraceného Voronina. Právě výkon Andrije Voronina byl však asi největším rozdílem oproti duelu se Švédskem, tedy kromě snad úplně neporovnatelné síly soupeře. Zatímco minule byla ukrajinská desítka hodně vidět, rozjížděla většinu akcí domácích a dostala se i k několika střelám, dnes působila uprostřed hřiště ztraceným dojmem. Důkazem budiž nula v kolonce pokusů o zakončení - u hráče, který se má hlavní měrou podílet na podpoře osamoceného útočníka, dost tristní bilance.

Ani Nazarenko proti (hlavně) Nasrimu nestíhal, krajní beci v rychlostních soubojích s Ribérym a Menezem tím spíš. Ne, tohle nebyl zápas, ve kterém mohla Ukrajina dosáhnout na bod. Na Ribéryho, Nasriho a Benzemu ve formě prostě lze vymyslet fungující taktika jen velmi těžko. Vždyť nepomohla ani objednaná průtrž mračen...

---

Když jsem to po vypnutí televize vzal takříkajíc kolem a kolem, došlo mi, že jsme viděli zápasy dvou "spících obrů"; dvou reprezentací, které máme tak nějak permanentně za velmoci, i když už pár let jde jen o fázi křečovité setrvačnosti; a že právě jak Francie, tak Anglie minimálně na posledních dvou velkých turnajích stěží podaly lepší výkony než včera.

Zrovna u případu Anglie patrně nashromáždím hromadu námitek. "Vždyť to nudí", "nemají kreativní střed", "prohrávali i se zoufalým Švédskem"...ale to já prostě a jednoduše do úvahy brát nepotřebuji. To, že se jednou nešťastně odrazí míč a podruhé selže systém bránění standardní situace (na jehož nácvik měl trenér zhruba měsíc - a spíš se mu, celkem logicky, ani pořádně nevěnoval, neboť jsou věci mnohem důležitější), vypovídá o pramálu. Pro mě je důležitější jiná věc: že Hodgson i po tak krátké době nabízí celkem dobře rozpoznatelnou vizi. Která, jak jsem prorokoval v dřívější analýze po oznámení jména Capellova nástupce, bude Albionu vyhovovat a může mu konečně přinést úspěch...

Už teď jsou ve hře Anglie patrné docela dobře zažité vzorce, které kolega Dominik Zezula v krátkosti rozebíral v předešlé analýze. Ze středu prostřednictvím Gerrardova dotyku génia na křídlo a odtamtud sklepnout do prostoru útočníkovi. Navíc tím, že si dnes Hodgson zároveň pomohl i Carrollem, který stejně jako Welbeck dokáže číst hru a správně se pohybovat (opravdu bych nerad, abyste se ochotně nechali mást jeho výškou a stylem běhu alias koňským cvalem), posunul tenhle "signál" ještě do další, vzdušné dimenze. Mohli jste si všimnout, že Gerrard s Milnerem nezřídka centrovali z hloubi pole či alespoň nečekaně brzy, což Švédy pravidelně uvádělo do rozpaků. Viz gól (Carroll), viz tato situace (Welbeck; kdy hráči sotva vbíhají do šestnáctky a centr už je na cestě), viz tento nákres (tři čtvrtiny úspěšné prvopoločasové dodávky vyletěly ještě zpoza hranice šestnáctky)...tohle načasování veškerých aktérů úspěšné akce bylo pro Albion klíčové.

Hodgson si zároveň uvědomuje - a očividně k tomu vede i své svěřence -, že přímočarost není všechno a nedá se v téhle tónině odehrát celý koncert. Proto také dnes byla pro Angličany tak stěžejní osa Terry-Johnson; stejně jako i další osvědčené trasy. Všimněte si, že si vzadu ostrované vymění kopu přihrávek a cestu kupředu vždy pečlivě váží. Například Španělsko na to může jít a taky jde jinak; tohle ohnisko své kombinační hry snadno posouvá více k brance soupeře. Jenže Angličané vědí, že na tohle prostě a jednoduše nemají typologicky vhodné hráče, a proto stejně jako Švédové touto cestou mimo jiné demonstrují svou nechuť a neuzpůsobenost bušit takzvaně do plných. Vesměs tedy lze pochopit stížnosti na první poločas (jaký byl nezáživný), protože to bylo přesně o tomhle. http://tf-chalkboards.s3-website-eu-west-1.amazonaws.com/images/08zKZ.png

Oba celky se předháněly v neschopnosti efektivně stavět na mezihře. A pokud to některé strana dokázala, byla to ta více ze západu zeměkoule. Což mimo jiné souviselo s perfektním přečtením vlastního soka. Jakkoliv se tím poněkud odstřelil Ashley Young na levém křídle (což je patrné kupříkladu z této nebo této prvopoločasové, avšak stejně relevantní tabulky), přetěžování pravé strany zkrátka úspěch neslo, a ne že ne. Martin Olsson třeba předvedl několik nadějných a nebezpečných výpadů směrem kupředu, vzadu ale zvyknul hořet - což Hodgson i Milner s Johnsonem museli odvodit i ze svých ligových zkušeností s Blackburnem.

Proto vlastně jen balík o dvou klasických centrech a jednom přenesení hry pocházel z produkce levé strany hřiště; zbylá většina balonů šla přes Olssona. Na přiloženém nákresu, když už ho tu máme, bych mimochodem ještě rád upozornil na směřování švédských krosů: skoro všechno na malé vápno, ačkoliv na place nemáte jediného fotbalistu, který by tam tíhnul (Elmander s Ibrahimovićem trávili dost času v hloubi pole)? Opravdu?

A ještě jedna poznámka k anglickému stylu překonávání švédské hráze: nahlédněte laskavě a bedlivě na tento chalkboard a přesvědčte se o jednom "španělském", avšak logickém, pro své potřeby speciálně upraveném herním prvku. Zatímco Švédové to prostě všechno rvou do vápna, a jak vidno, téměř všechny šipečky tam směřující mají barvu červenou (čili negativní); Angličané raději stepují kolem šestnáctky, aby se do ní probíjeli spíše ze stran. Špatný nápad to přitom nebyl ani náhodou. Parker vám tu kolmici zkrátka nevymyslí, Gerrard raději z větší vzdálenosti a Welbeck si v podobných prostorách zvládá porozumět leda s "dvojčetem" Rooneym. Jakmile se tudíž Albion dostal s míčem za velké vápno (a v úvodním dějství se to stávalo poměrně často), podal si ho na lajnu a šel si pro roh, centr, hlavu...

Zato Švédové vtrhli na svého protivníka jakoby nepřipraveni, celých 35 minut jim ne a ne dojít, že vestoje to krátkými přihrávkami 40-50 metrů od Harta nevyhrají. Ibrahimović šel v tu chvíli dokonalým příkladem: balon si vždy umně pokryl, předvedl pár dotyků génia, ovšem jeho laxnost v klíčových chvílích neznala mezí. Egoisticky řešil přečíslení, ledabyle odevzdával balony a za řeč stála všehovšudy jedna jeho rána zpoza šestnáctky, ačkoliv se tam odhodlal ještě k dalším pěti (zvnitřku pokutového území nepálil ani jednou). Nakonec jakkoliv "Ibra" rád působil na AM, ne-li CM, daleko klíčovější byl pro švédskou mezihru Kim Kallström. Ten byl teprve oporou kolektivu, ne sobě samému.

Při Elmovi, který byl všude pozdě, všude špatně, pouhém Zlatanově zapalovači jménem Svensson a ve hře neviditelném Larssonovi to nicméně nestačilo. Švédové se tedy doopravdy nacházeli jen útržkovitě, v nahodilých pasážích, a to zcela výhradně těch, jež byly vedeny v duchu mantry "nahoru-dolů". Jenže tady zase včas reagoval Hodgson vysvlečením Thea Walcotta právě v době, kdy kyjevská horečka vrcholila. Ten se mu pak brilantně odměnil, ale to je už všeobecně známý příběh...

Elektronická tužka

1) Jako první si ukážeme situaci ze šestnácté minuty prvního klání. Na názorné ukázce můžete vidět míč na kopačkách hráčů Francie, na druhou stranu ovšem také perfektně zkonsolidovaný obranný val Ukrajinců. Ti brání zónově, trojúhelník nejblíže míče se skvěle posouvá s Diarrou, který má vlastně jedinou možnost řešení, tedy přihrávku na pravého obránce Debuchyho. Žádné velké nebezpečí pro domácí výběr, který ovšem takto poctivě bránit po celý zápas nevydržel.

2) Nyní naopak útočná akce borců ve žlutých dresech. Zde je potřeba si všimnout hned několika skutečností. Tak zaprvé se podívejte, kolik Ukrajinců se je pohybu a svému spoluhráči s míčem pomáhá vytvořením nové možnosti přihrávky. Dva, jenže krátká předávka Nazarenkovi mezi dvěma Francouzi se zdá být příliš riskantní, a tak následuje nákop na Ševčenka. Ten už v tuhle chvíli překonal spícího Debuchyho (nebo to byl hodně chabý pokus o ofsajd-systém?), následně si balón perfektně zpracuje do běhu a vytváří si největší ukrajinskou šanci celého zápasu. A přestože hráči Francie nevypadají v defenzivní práci tak poctiví, kromě Debuchyho se jim nedá co vytknout.

3) Cvak, jsme ve druhém dějství, stav utkání 1:0 pro Francii. Teprve před malým okamžikem otevřel Menez skóre tohoto duelu, přesto Ukrajina zdánlivě nevypadá nijak opařená a je v perfektním defenzivním postavení. Benzema, jenž právě v tento okamžik přebírá balón, stojí zády k bráně soupeře, v dostatečné vzdálenosti od ní, navíc obležen trojicí žlutých vos. Možnost přihrávky v podstatě neexistuje, Benzema si tedy přebírá míč směrem dozadu. A teď pozor, jsme o tři (!!!) vteřiny dále, situace však vypadá diametrálně rozdílně. S francouzskou desítkou nikdo v běhu nepokračoval, Benzema se tedy v klidu s míčem otočil, posunul se do středu a vyslal krásnou finální přihrávku Cabayemu, který zvýšil na 2:0 a dokonal tříminutovku hrůzy pro Ukrajinu.

4) Ashley Cole se včera navzdory tomu, že je v Hodgsonově výběru učiněným mazákem, nevyvaroval mnoha nervózních a nepřesných momentů; tenhle si však za rámeček klidně může vsadit. Jde o okamžik, kdy je protagonistou jedné z největších zbraní současného Albionu: okamžitým pasem do volného prostoru zrychluje hru a soupeř nestíhá. Angličané zde dojeli akorát na Youngovo váhání v koncovce, jinak trasa Parker-Cole-Young neměla žádnou vadu.

5) Třeba právě zde Ashley Cole pro změnu fatálně zaváhal. Sice ne sám, ale zaváhal. Na zachyceném obrázku, kdy Ibrahimović takovým kung-fu kopem vrací odražený míč do vápna ke skorostřelci Mellbergovi, se totiž nesmyslně tlačí na dva hráče před sebou, přičemž právě on měl duchapřítomně reagovat a minimálně postávat blíže švédskému stoperovi. Ještě drsněji se pak pomalá reakce vymstila Johnsonovi - ten nejenže Mellberga nevystavil do ofsajdu, ale zároveň si pak kulatinu nešťastně srazil do vlastní klece.

6) Že druhý, tentokrát už opravdu svůj, švédský gól dával Olof Mellberg trestuhodně nehlídán, to jsme si všichni moc dobře prohlédli. Nezaregistroval jsem však nikoho, kdo by upozornil na prvotní fázi, v níž si zkušený zadák počínal věru mazácky. Pohleďte na hráče u tečky...Steven Gerrard byl tím originálním strážcem Mellbergovým, jenže už teď - když Larsson ani zdaleka nekope do balonu -34letého stopera tak akorát nevěřícně pozoruje, kterak v rámci evidentního signálu načíná svou pouť až na vrchol malého vápna. Tam pak tedy doopravdy hlavičkuje nikým neobtěžován.

Zajímavosti dne

- Přesně 2 172 dní čekali ve Francii na další turnajovou radost z vítězství. Za tu poslední archivní jsme ještě donedávna mohli mít porážku Portugalska v semifinále stříbrného MS v Německu.

- Poprvé od Eura 1992 neznáme po odehrání dvou kol ani jednoho jistého postupujícího do čtvrtfinále.

- Karim Benzema si proti Ukrajině připsal na konto dvě asistence, což před ním nejčerstvěji dokázal Alain Giresse roku 1984. Shodou okolností šlo tehdy o nedílnou součást francouzské jízdy za nejcennějšími kovy.

- Pokud bereme v úvahu ty ročníky Eura, v jejichž finálové fázi figurovaly více než čtyři týmy (pro srozuměnou - letos jich je tedy 16), rekordně dlouho se letošnímu šampionátu vyhýbají bezbrankové remízy.

- Osm gólů z minulých devíti, které v zápasech ME otevíraly střelecký účet Angličanů, zařídila správně nastavená čela, temena a podobně...

- Švédové jsou po dnešku ještě tuplovanějšími specialisty na druhé poločasy. Neuvěřitelných 19 zásahů z celkového počtu 22, jichž prozatím dosáhli na mistrovstvích Evropy, totiž docílili až po přestávkách.

- Nebývá zvykem, aby stoper držel rekord týkající se nejstaršího střelce dané reprezentace na Euru; nicméně vězte, že Olof Mellberg včerejším úderem celkem hladce (skoro na den přesně o dva roky) předčil legendárního Henrika Larssona. Ve věku 34 let a 286 dní.

- A na závěr bonbónek reagující zas a znovu na druhý 100% vypadnuvší celek tohoto ročníku ME: Švédsko se stalo teprve druhým týmem v historii, který na jednom evropském šampionátu dvakrát prohrál, i když v obou případech vedl...

Kuriozita dne

Vůbec poprvé v dějinách mistrovství starého kontinentu se letos přerušilo utkání pro "nebezpečný déšť", respektive hromy blesky. Stalo se tak v Doněcku zhruba v páté minutě zápasu Francie - Ukrajina. Přitom jen dva významné fotbalové turnaje pamatují něco takového, konkrétně jde o Konfederační pohár 2005 a MS 1974. O kuriozitě dne tedy nemohlo být pochyb, ačkoliv konkurence byla včera zvláště silná. Však se před anglické náhradníky v jednu chvíli zřítila stříška chránící celý lavičkový prostor; a během stejného duelu ještě Carroll ostře atakoval slabiny sudího Skominy.

Hvězdy dne

Franck Ribéry (Francie) - Jednoznačný vládce utkání mezi Francií a Ukrajinou. Zjizvený záložník si s defenzivou soupeře velmi snadno pohrával, obzvlášť Husjev na své pravé straně absolutně nestíhal. Ribéry nedal gól, dokonce ani na žádný nepřihrál, přesto byl nejlepší na hřišti a působil dost nezastavitelným dojmem. Na jeho rychlost, techniku a přehled nenašli Ukrajinci odpověď. Spolupráce ve složení Ribéry-Nasri-Benzema může Francii dotáhnout daleko.

Samir Nasri (Francie) - Svého času se o něm mluvilo jako o novém Zidanovi; a on přitom veřejnost neustále přesvědčoval o tom, že oním mozkem tříčlenného "supportu" osamoceného hrota zkrátka být nezvládá. Ovšem včerejšek, ten dal na veškeré rozpaky zapomenout. Nasri odevzdával balon rychleji, než mívá ve zvyku, pohyboval se s lehkostí - a to při míči i bez něj. Jakkoliv neudělal ani jeden "kanadský bod", bylo evidentní, jak klíčovou esenci francouzského úspěchu představuje. Gól do sítě Angličanů jej očividně velmi povzbudil...

Theo Walcott (Anglie) - Jako uragán strhl celý Albion tenhle žolík žolíků. Theo Walcott možná zaznamenal nejpodivnější gól turnaje, to ale těžko může znehodnotit jeho fantastické statistiky. Navrch totiž z půlky zařídil gól Welbecka, asistence se měl dočkat i v samotném závěru, když se o jeho jemnou žabku popral Gerrard s Oxlade-Chamberlainem, a jakoby mimoděk pak za oněch 29 minut svého pobytu na hřišti nepokazil jedinou přihrávku. Nakonec jej můžeme mít za teprve čtvrtého Angličana, který během jednoho zápasu Eura gól dal i připravil.

Odpadlík dne

Zlatan Ibrahimović (Švédsko) - Měl to být turnaj jeho i celé švédské reprezentace. Jenže máme za sebou dva zápasy a už stoprocentně víme, že tomu tak nebude. Zlatan Ibrahimović zklamal. I jako hráč, ale ještě mnohem více jako kapitán a jako člověk, na kterého spoléhala celá severská země. "Ibrakadabra" dal gól Ukrajině, patřil k nejlepším fotbalistům svého týmu, přesto to bylo málo. Švédsko dvakrát prohrálo a po skupině pojede domů. Zlatan střílel, vymýšlel, jenže taky sóloval, občas působil odevzdaným dojmem - s vrcholnou formou se na Euru prostě nepotkal a Švédové za to pykají.