Eurozápisník XVI. aneb Co čekat od Portugalců?

Máme odpracováno. Že je pro tenhle český nároďák čtvrtfinále spíše příjemnou nadstavbou, to si asi těžko budeme chtít vyvracet. Portugalci - s výkony, jaké za nimi zůstávají - nejsou jen favority našeho zápasu, ale patrně i celého turnaje. Přesto...na co by se slušelo připravit?

Předně na docela jinačí mančaft, než který nás porazil před čtyřmi lety ve skupinové fázi. Z tehdejší zahajovací jedenáctky do dneška přežily akorát opory Realu Madrid (Pepe, Ronaldo) a João Moutinho, nyní zastávající poměrně odlišnou roli. Alespoň na lavičce nicméně už tehdy byli úspěchu Selecçãa přítomni borci jako Nani, Bruno Alves, Rui Patrício, Raúl Meireles, Miguel Veloso a Hélder Postiga.

Prvně jmenovaný je přitom právě teď patrně nejhladším kamínkem v portugalské ofenzivní mozaice (co se tohoto turnaje týče), Bruno Alves vytváří jednu ze dvou až tří nejspolehlivěji klapajících stoperských dvojic šampionátu, pak následuje nejmladší (a zdá se, že zcela jistá) brankářská jednička v historii země, dva Moutinhovi parťáci v klasicky tříčlenném středu pole a jediná výrazná slabina mančaftu, o níž mě mé receptory informovaly. Právě i ukázka téhle brilantní kontinuity může dávat tušit, že si jižané na tomto mistrovství mohou prožít svůj další vrchol, na který čekají - stejně jako my - od domácího Eura 2004.

Důvodů, proč by zrovna teď mohli uspět, je nicméně větší spousta; pochopitelně. Zejména - a to se zmiňuje doopravdy na každém kroku - konečně fungují jako tým. Což může vycházet třeba z poměrně unikátně poskládané středové formace. Zatímco Deco, Moutinho a Petit měli před čtyřmi lety své funkce docela jasně rozdělené, fanoušek mohl být znalý určité hierarchie a zvykl si dost dobře na to, že někdejší zaměstnanec Barcelony bude tím nejvytaženějším, skoro ofenzivním záložníkem...dnes tomu tak není.

O podporu útoku, pokud na ni zrovna existuje chuť valného charakteru, se (ne)rovnoměrně dělí Moutinho s Meirelesem, přičemž zároveň kompletní středová trojice (aniž by kdokoliv z ní vystřídal) rotuje při exekuování standardních situací (bacha na leváka Velosa!), ukázkově si předává hráče, je schopna se adaptovat na principy osobní obrany (viz Veloso versus Eriksen) a podobně. Trojlístek Moutinho-Meireles-Veloso si je zkrátka neuvěřitelně podobný, až to člověka zaráží. Bez výjimky jde o technicky solidně vybavené pracanty, více či méně tvořivé; přesto se ukazuje, že i v takovém složení lze pracovat harmonicky a komplexně. Schválně se na to zaměřte a pak se sami sebe zeptejte, zda vám přišlo, že by si nějak lezli do zelí; že by oněm střeďákům dokupy "něco významného chybělo"...

Každopádně ať je tomu, jak chce, rozhodně dál platí, že se v tomhle teritoriu nebude pohybovat nikdo, kdo by pro Portugalce kontroloval hru. Jádro rozehry zřejmě zase jednou bude ležet u stoperů, kteří buď využijí některého z "podavačů", nebo se balon ke křídlům a útočníkovi pokusí doručit na vlastní pěst - což je doménou zejména Pepého, a nutno jedním dechem dodat, že doménou poměrně kritizovanou a nechápanou.

Vlastními spoluhráči, ne ani tak veřejností. Jakkoliv Ronaldo za zápas dokáže vyhrát hned několik hlav, rád se s balonem co nejdřív rozbíhá - a to jest pochopitelně třeba činit z rovné, vyzpytatelné plochy, například ze země. Stále je však v portugalském týmu relativně běžnou praxí, že se Nani stahuje pro míče až k půlící čáře (či za ní), aby startoval ataky doopravdy z hloubi pole, kdežto Ronaldo "falešně" doplňuje Postigu na hrotu. Zdali tenhle nepoměr uchopíte coby nedokonalost v přechodu či jako výhodu...to už je asi čistě jen vaše věc.

Ovšem tak jako tak se tímto dostávám k poměrně jednoznačné Achillově patě současného (a nejen současného) Selecçãa - Ronaldo ležící, zářící, suplující. Totiž třebaže jeden ze dvou nejlepších hráčů planety na tomto šampionátu může kdekoho udivovat neobyčejně týmovým projevem, jemuž k dokonalé čistotě barevné palety činností zbývá vyladit snad jen tu defenzivní, jeho simultánní vykrývání prostor levého křídla i osamoceného hroťáka (po léta nevýrazného) dokáže být lehce rušivé. Také proto mám Postigu - vedle mnohdy jančícího pravého beka Pereiry - za slabinu současného portugalského výběru.

Jeho zoufalá dynamika, fatálně nedostačující akcelerace (která jen na tomto turnaji zazdila možná i čtyři tutovky), necitlivé stahování se do prostor AM (v originální roli jediného hrota!)...to všechno Selecção sráží v první řadě. A zejména poslední faktor pak vede k tomu, že je Ronaldo tím prvním, kdo vbíhá do šestnáctky a podstupuje drsné osobní souboje s protivníky, jakoby v rámci černé práce - ačkoliv on sám by měl přispívat ke vzniku těchto situací; ne je řešit. Potom už vskutku není těžké si všimnout toho paradoxu: Cristiano někde odvádí černou práci.

A přesto se, prosím pěkně, dostal do mnoha tutovek, vstřelil dva góly, na třetí pokus se stal hráčem zápasu...že ho podobná funkce doteď neotrávila, je pro mě celkem jasný signál toho, že je na tenhle turnaj psychicky zcela perfektně připravený. Přesto by pro dobro Portugalců neměl Postiga také napočtvrté startovat od začátku. Kromě postupného útoku - který jsem demonstroval výše, a na něhož se v konfrontaci s námi jižané budou muset spoléhat z větší části, než by chtěli - je totiž nepoužitelný rovněž pro brejkovou strategii (neboť je zkrátka ukrutně pomalý!); nejhrozivější to zbraň Bentovy eskadry.

Zde mimochodem znovu vstupuje na scénu Moutinho coby schopný "načínač" bleskurychlých výpadů. O zbytek se většinou i v pouhém tandemu zvládají starat Nani s Ronaldem. To jsou prostě kapacity tohoto "oboru", o tom se těžko můžeme přít. Okamžité vracení se za balon, stoprocentní zodpovědnost nejen v tomto ohledu - s tím je nepochybně potřeba do utkání nakráčet, jinak se sami odepíšeme ještě před zahajovacím hvizdem.

Jak se s Portugalci vypořádat?

Osobně jsem hodně zvědavý na osamoceného Baroše, kterak se pobije s Alvesem a Pepem. Vzhledem k tomu, že rozestavení se dvěma útočníky nebo Jiráčkem na podhrotu (nabízí se to už druhý zápas v řadě) zřejmě očekávat nelze, jeho odřezanost se zase nedá vyloučit...a pak si na něm zejména výtečný, precizní Pepe dost možná smlsne jako na malině. Ale to asi nebude fronta, na níž by se dnes mělo rozhodovat. Pokud bychom se snad směrem dopředu měli na něco spoléhat a odvolávat, budou to křídla (neboť proti nim budou stát velmi ofenzivně ladění obránci, na levé straně navíc Coentrao, kterého Ronaldo podporuje zpravidla vlažně); a dál maximálně standardky.

Českého příznivce i trenéra musí přirozeně intenzivněji dráždit otázka "jak vymazat Naniho s Ronaldem" (zdůrazňuji - neomezovat se jen na Ronalda!). Kór po zkušenostech, jež jsme prodělali v úvodu "polského" duelu, kdy Limberský s Pilařem vůbec nestíhali otáčet krky při motanicích Blaszczykowského s Piszczekem; a kdy si o moc lépe nevedl ani Gebre Selassie na druhé straně. Obě lajny teď přitom budou zatíženy ještě mohutněji. Proto apeluji na schopnost obou snaživých kluků přiučit se; další porce nekoncentrace, další porce naivity v soubojích 1v1, další chabá výpomoc od krajasů ze záložní linie...se nám tentokrát na 90 % vážně vymstí.

Něco podobného v bleděmodrém provedení zároveň bude nutné požadovat také po stoperech. Zlepšená komunikace i orientace v prostoru mimořádně bodnou, speciálně při způsobu portugalského zakládání útoků. Jsem přesvědčen o tom, že se Selecção znovu nevyhne dlouhým nákopům. A jakkoliv taková strategie Nanimu s Ronaldem nevyhovuje zcela patřičně, stále se bavíme o borcích s vynikajícím, ba prvotřídním pohybem. Pokud oni dva - za přizvukování Postigy/Oliveiry - rozjedou své ultramobilní "čóro móro" proti opětovně dezorientovanému tandemu Sivok-Kadlec, bude to pro nezaujatého diváka jistě legrace...já bych se ovšem toliko nebavil.

Zkrátka a dobře, nemá smysl si cokoliv nalhávat. Čelíme - dle mého docela jednoznačně - nejlépe organizovanému Portugalsku za posledních osm let. Z mého pohledu dokonce jedním vrzem čelíme také favoritovi celého turnaje. Proto bude mít smysl bavit se o nějakém postupu jedině za výjimečné konstelace hvězd; respektive v případě, že alespoň pět členů zahajovací jedenáctky (Čecha nevyjímaje) podá špičkové, životní či nadlidské výkony. Můžeme být "druhé Řecko", můžeme napodobit stříbrné hochy z '96; taky ale můžeme být na konci již završené cesty notně zklamáni. Jakkoliv si třeba nyní namlouváme, že si od Bílkovy party dál nebudeme nic slibovat...