Filippo zářil na hřišti, Simone vládne na lavičce. Mladší Inzaghi přerostl slavnějšího bratra

Podívej, tohle je Simone, bratr Pippa... Tuhle větu kdysi slýchal na denním pořádku. Simone Inzaghi (48) žil během hráčské kariéry ve stínu slavnějšího bratra Filippa (51), který válel za Juventus či AC Milán a sbíral úspěchy. Do chvíle, než se oba stali trenéry. A úspěchy s fotbalisty Interu Milán svého sourozence předčil zase Simone.

Oba byli odmala v útoku, chtěli střílet branky. Jenže Filippo byl zkrátka starší, přirozeně průbojnější a svět ho zkrátka spatřil dřív než o tři roky později narozeného Simoneho. Postupně se začal čím dál víc prosazovat v Serii A a nakonec se stal legendárním útočníkem v dresu Juventusu a AC Milán. A když byl u triumfu na MS v roce 2006, legenda byla na světě. Itálie jej zbožňovala.

Simone to celé sledoval z povzdálí, ve stínu úspěšnějšího bratra. Ovšem ani jeho cesta nezahálela. Byl kanonýrem Lazia, kde ho fanoušci uctívali. Za Římany odehrál necelé dvě stovky zápasů a nastřílel přes 55 branek. Když však na Apeninském poloostrově padla zmínka o Inzaghim, většinou byla řeč o Filippovi. Bylo znát, že Simone je ten druhý.

To se však změnilo ve chvíli, kdy oba bratři zanechali hraní a vrhli se na dráhu trenérů. Oba začali u mládeže svých životních klubů, ovšem zatímco starší Pippo postupně pendloval z adresy na adresu, Simone stoupal ve strukturách Lazia. "Ale moc se mu nevěřilo, protože za sebou neměl takovou kariéru jako bratr," říká Fabio Russomando z italské redakce Livesport Zpráv.

Jenže Simone překvapil. Od mladých nadějí přes Primaveru to vzal až do prvního týmu. Dovedl Lazio ke třem trofejím, nastolil tříobráncový systém, kterého se tým drží dodnes a svým osobitým stylem si znovu získal srdce minimálně modrobílé poloviny Říma.

Když si pro něj přišel Inter, aby nahradil Antonia Conteho, bylo z toho překvapení. Věčné město nechápalo, co se děje. Byl to jeden z nejhorších okamžiků novodobé éry. "Lidé ho milovali. Uznávali jeho přístup a pracovitost," přitakává Russomando.

Odchod do Interu byl pro fanoušky velkou ranou, pro Simoneho životním rozhodnutím. V Interu získal šest trofejí, vtiskl mu svůj herní styl, o kterém v úterý na tiskové konferenci básnil například sparťanský kouč Lars Friis.

"Další mistr našeho oboru," složil mu Dán poklonu. "Je úžasné, jak vidí fotbal, jak se ho snaží rozvíjet. Formace 3-5-2 má poměrně striktní pravidla a strukturu, ale Simone ji pousnul ještě někam dál."

Dokonale pak využívá přestupovou strategii, kterou nastolil klubový předseda Giuseppe Marotta. Ta by se dala zjednodušeně popsat dvěma větami. Přijdeme o klíčového hráče? Nahradíme ho! Inter neváhal prodat Romela Lukaka, Andrého Onanu či Achrafa Hakimiho s profitem, aby jejich nástupci přišli za minimální finanční náklad. Na výsledky to přitom nemělo žádný dopad.

Inzaghi vybudoval v Interu velmi silný kádr s jasnými herními rysy. "Formaci používají jen jako výchozí rozestavení, ale během zápasu je to celé jinak. Hráči si často mění pozice, mají různé role... Rázem se tak z obránců stávají záložníci, zapojují se do útoku. Těch aspektů vidím hned několik. Je to ohromně inspirativní," zasnil se sparťanský trenér, když začal mluvit o hře Nerazzurri.

Inzaghi vždy bojuje za své hráče, často je chrání i před zvídavými novináři, kteří útočí na Interu ostrými výpady. "Mi dispiace...," začíná své odpovědi, jakmile něco nejde podle jeho představ. V překladu to znamená: "Omlouvám se". Tlak stahuje na sebe. Stává se to tak často, až si z toho rivalové Interu začali dělat legraci a Inzaghimu začali pejorativně říkat "Spiaze", což je výraz, který pochází z dialektu oblasti kolem jeho rodné Piacenzy.

K smíchu však Inter moc často není. Pod Inzaghim se z něj stal znovu klub, který začíná brát Evropa vážně. Pod jeho vedením se milánský celek v sezoně 2021/22 poprvé po téměř 10 letech probil ze skupinové fáze Ligy mistrů. Ve druhém roce zakončil cestu soutěží až ve finále, což v tomto tisíciletí dokázal s klubem jen José Mourinho (v sezoně 2009/10). Když v minulém ročníku vyhrál Inter scudetto o 19 bodů, klaněla se Inzaghimu celá země.

Italové přestali říkat, že Simone je bratr Filippa, ale Filippo byl rázem bratr Simoneho... Jen za hranicemi jako by stále neměl mladší z dvojice dostatečné uznání. Když se o něm hovořilo jako o možné variantě pro Manchester United, mnozí lidé nad ním ohrnovali nos. Překážkou měla být i jeho nedostatečná jazyková vybavenost a fixace na rodnou zemi. Stejně jako bratr, který celý život odmítal nabídky od západních klubů se slovy: "Nejlépe mi večeři uvaří moje maminka a já nechci jít někam, kde o tohle přijdu".

Často se o Simonem Inzaghim kvůli tomu mluví ve spojitosti s Massimilianem Allegrim, jenž svou prací v AC Milán a posléze především v Juventusu rovněž přitahoval pozornost světových gigantů. Avšak jiný než italský klub dosud nikdy netrénoval. I kvůli tomu, že neovládá plynule angličtinu.

Když se na to Simoneho novináři na podzim před zápasem s Arsenalem ptali, nechal dveře otevřené. "Myslím, že my všichni trenéři bychom se jednou chtěli otestovat, zda jsme natolik dobří, abychom uspěli v Anglii. Tamní fotbal je fascinující."

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.