Henriksen v Mohuči jako následovník Kloppa s Tuchelem. Jak se rodí úspěšní trenéři falckého klubu?

1. FSV Mohuč už více než deset let exportuje do světa trenéry světové úrovně. Nevíte které? Nad všemi vyčnívají Jürgen Klopp (57) a Thomas Tuchel (51), ale nejde jen o ně. Úspěchy sbírají i Kasper Hjulmand (53) na mezinárodní scéně, nebo Sandro Schwarz (46) v Major League Soccer. Posledním z trenérských mágů je Dán Bo Henriksen (50). Co vlastně stojí za touto zdánlivě neviditelnou, ale naprosto ojedinělou úspěšnou érou trenérů klubu z Porýní?

Když se psal 12. únor 2024, byl představen jako nový trenér Mohuče jistý Bo Henriksen, mnozí se divili. Kdo je ten trochu výstřední dlouhovlasý Dán, který se vůbec nebojí pustit uzdu emocím? Odpověď dostali brzy. Během dvanácti měsíců rodák z festivalového městečka Roskilde přesvědčil úplně všechny, že sázka na něj zase nebyla krokem vedle.

Odepisovaný tým nejdříve dostal díky jeho rukopisu bojovnou sílu a po několika chytrých tazích v průběhu přestupového období se na dobře vybudované základy přidala kreativita. Díky opravdu působivému fotbalu i stylu hry bojuje Mohuč po osmi letech o evropské poháry. Aktuálně dokonce figuruje na místech, ze kterých se postupuje do Ligy mistrů.

Proměna je naprosto viditelná i v číslech. Loni tým vyhrál v Budeslize jen 7 zápasů, nyní už má 13 vítězství a do konce sezony zbývá šest kol. Vstřelené góly pak skokově mezi sezonami vystoupaly z 1,14 gólu na zápas na hodnotu 1,64.

"Nevěřím na štěstí, věřím ve výkon," říká Henriksen. A svou filozofii propisuje i do reality. Z formy týmu těží i jednotlivci. Útočník Jonathan Burkardt se navzdory četným zraněním dostal do reprezentace a režisér hry Nadiem Amiri je nyní jedním z nejlepších hráčů v Bundeslize. Kdysi nejistá obrana kolem gólmana Robina Zentnera najednou vypadá stabilně. Henriksen jakoby mávl kouzelným proutkem. Za úspěchem ale jednoduše stojí jeho charisma a ruku v ruce s tím, jak mu hráči věří.

Počátky úspěšné trenérské líhně, která možná časem působí jako dynastie, však sahají už téměř tři dekády zpět. V průběhu devadesátých let se na trenérském postu objevil bývalý bundesligový útočník Wolfgang Frank. Zatímco ostatní kluby stále lpěly na obraně, hrály osobní obranu a budovaly hru díky pozici libera, která byla vzhledem k éře Franze Beckenbauera nebo Lothara Matthäuse v Německu populární, Frank v Mohuči zavedl presink a hru založenou na pokrývání prostoru. Jeho koncept zakořenil jako DNA a další trenéři na něj postupně navazovali.

Jedním z Frankových žáků byl jistý Jürgen Klopp. Ten v roce 2001 převzal funkci trenéra bezprostředně poté, co náhle ukončil svou hráčskou kariéru. Zbytek je už napsaný v kronikách: postup do Bundesligy, později přesun na lukrativní adresu v Dortmundu a dva mistrovské tituly s Borussií. Pak vítězství v Lize mistrů s Liverpoolem.

Když Frank v roce 2013 zemřel, byl Klopp viditelně otřesený: "Byl to skvělý trenér, skvělý člověk. Je to velmi, velmi velká ztráta pro fotbalový svět. Pořád by měl co říct..."

V roce 2009 předal Klopp trenérské žezlo Thomasi Tuchelovi - taktikovi, který byl už tehdy známý svým smyslem pro detail. Tuchel zformoval kolem Andrého Schürrleho, Lewise Holtbyho a Adama Szalaie legendární "Bruchweg Boys" (pojmenované podle bývalého stadionu na Bruchwegu). Angažmá v Mohuči mu vyneslo podobnou cestu, jako měl Klopp. Jeho dalším krokem v kariéře byl přesun do Borussie Dortmund a následně se dostal i do Premier League. Dnes je prvním Němcem, který působí u anglického národního týmu, mimo to trénoval světové značky Paris Saint-Germain a Bayern. S londýnskou Chelsea dokonce v roce 2021 vyhrál Ligu mistrů a jeho taktický styl je stále silně ovlivněn zásadami, které si osvojil v Mohuči.

Tuchel a Klopp jsou všem známí, další dvě jména se ale ještě sluší přidat. Vynikající renomé na mezinárodní scéně má i další úspěšný trenér FSV Kasper Hjulmand. Ten se po svém působení v Německu stal hlavním trenérem dánské reprezentace a senzačně dovedl "dánský dynamit" do semifinále mistrovství Evropy 2021. Když působil v Mohuči v sezoně 2014/15, byl nejdražším hráčem klubu defenzivní záložník Jonathan Geis (s hodnotou 9 milionů eur), přesto hrál s přehledem v klidných vodách středu bundesligové tabulky.

V letech 2017 až 2019 dostal důvěru bývalý středopolař klubu Sandro Schwarz. Ten sice ve své první sezoně (2017/18) zachránil Bundesligu až v posledních třech kolech senzačními vítězstvími nad Lipskem a v Dortmundu, další ročník už ale mohl pracovat bez stresu. Když pak v roce 2023 přišel do New Yorku, vytáhl podprůměrný tým v loňském play off až do finále. Tam pak Red Bulls padli s LA Galaxy.

Proč vlastně Mohuč produkuje tolik úspěšných trenérů? Jedním z důvodů je filozofie klubu: Trenéři dostávají odpovědnost již v raném věku. Všem čtyřem zmíněným bylo při nástupu do funkce méně než 45 let. FSV se navíc nebojí taktických inovací, vyvolení mají většinou volnou ruku. Oni samotní i jejich týmy se pak dokázali vždy přizpůsobit aktuálnímu vývoji ve fotbalovém světě.

Druhým důležitým aspektem je pak prostředí. Mohuč není pod radary velkých médií a ani ve městě nebyly nikdy nějaké přílišné ambice. Panuje určitá spokojenost s tím, že je klub součástí Bundesligy a většinou se bezpečně zachrání. I proto se zde trenéři mohou rozvíjet bez přílišného tlaku. Dokonce i v období nezdarů nechával FSV svým trenérům důvěru, na rozdíl od mnoha bundesligových rivalů, kde nebyla neobvyklá okamžitá odvolání. Atmosféra, ve které se v Mohuči pracovalo, pak připravila zmíněné trenéry na velkou scénu.

Nabízí se tedy otázka: naváže Henriksen na Kloppa nebo Tuchela? Sám dánský svéráz tvrdí, že ho tato srovnání nezajímají. Jedno je však jisté: Právě jeho práce zformovala Mohuč do pozice čtvrtého nejlepšího týmu v Německu a velmi blízko je kdysi utopický sen přivést na Rheinhessen nejprestižnější klubovou soutěž - Ligu mistrů. To se nepodařilo ani jeho velkým předchůdcům.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.