Hodnocení týmů na MS 2018 - Evropa (jih)

Mistrovství světa, které plnilo naše životy krásou, napětím i zklamáním celý měsíc, skončilo už před pěti dny - a ke konci se chýlí i série článků, které na Eurofotbalu vychází jubilejních 50 dnů. Než to všechno uzavřeme západní Evropou, na řadu přijde oblast, jež do Ruska přivezla stříbrné medailisty. Jinak ale jižanské celky na šampionátu výhradně zklamaly.

O Chorvatech není potřeba dvakrát diskutovat. Černý kůň konečně procválal až do finále a i přes porážku v závěrečném utkání budeme o téhle pohádce mluvit hodně dlouho. Zlatá generace okolo Modriće, Rakitiće nebo Madžukiće se sice překřtí na stříbrnou, ale doma budou kluci s šachovnicí na dresu za národní hrdiny.

Ne tak Španělé, kteří jen potvrdili definitivní ústup ze slávy. Po zlatých letech 2008 až 2012 to je už třetí velké zklamání a ve svazu musí zapřemýšlet, jakým směrem se budou dál ubírat. To samé platí o Portugalsku, u nějž to ale tak nepříjemné překvapení nebylo. Jeden hráč úspěch udělat nemůže, když nepomůže semknutý výkon všech kolegů. Na paškál si vezmeme taky Srbsko, které k nespokojenosti vlastních příznivců skončilo svou pouť už ve skupině.

---

Ještě, než se přesuneme k samotným hodnocením, dovolte nám trochu poodhalit, jakým způsobem jsme k nim přistupovali. U každé reprezentace známkujeme hvězdičkami (5 nejvyšší, 1 nejnižší) konkrétně tři kategorie - trenéra, obranu a útok. Z toho nám pak vzejde i celková známka.

Při hodnocení jsme se snažili brát v potaz nejen objektivní výkon dané řady, ale také očekávání, se kterým reprezentace do turnaje vstupovala. Německo tudíž za podobné výkony nedostane stejné známky jako třeba Jižní Korea.

Totéž platí i pro kategorie největších tahounů a přítěží týmu, které ne vždy odpovídají titulům nejlepšího a nejhoršího hráče. I tady jde do značné míry o to, jaké výkony jsme si od daných hráčů představovali a zda naše očekávání dokázali naplnit.



Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮✮

Ve Zlatku Daličovi Chorvaté konečně našli trenéra, kterému se podařilo odemknout potenciál tohoto výběru. Druhé místo na světovém šampionátu představuje historicky nejlepší umístění v novodobé historii Chorvatska a zároveň také konec čekání na tolik kýžený úspěch této zlaté generace. Samotný kouč odvedl za necelý rok skutečně velký kus práce, ostatně pro Chorvaty nejprve zachránil hrůzně se vyvíjející kvalifikaci, uklidnil vztahy uvnitř kádru, hladce prošel kvalifikací a tým skvěle přichystal i na závěrečný mundial v Rusku.

Po taktické stránce spoléhal převážně na sílu své zálohy, kde se mohl opřít Rakitiče s Modričem - oba fotbalisté totiž odehráli vynikající turnaj. Zlatko Dalič alternoval mezi dvěma systémy - formací 4-2-3-1 a 4-3-3, přičemž řešil jednu zcela zásadní otázku - vysunout Luku Modriče na pozici podhrota tak, aby měl větší uplatnění ve finální třetině hřiště, nebo jej ponechat v hloubi pole, odkud může lépe řídit hru. V základní skupině se záložník Realu Madrid pohyboval poměrně vysoko, ve vyřazovací části již tato varianta ale příliš nefungovala, a tak jej kouč Dalič v průběhu zápasu zasouval do středu záložní linie.

Slabinu chorvatské reprezentace - tedy určitou labilitu ve vypjatých momentech - se mu však odstranit nepodařilo. Chorvaté byli v základních skupinách naprosto dominantní, aby však s příchodem vyřazovacích bojů zamrzli a podávali výkony pod nastaveným standardem. V duelu s Dánskem se se po poločasové přestávce již nemohli dostat do tempa a po neproměněné penaltě Modriče to s nimi v nastavení vypadalo zle nedobře, v zápasech s Anglií a Ruskem zase zaspali začátek a museli tak dotahovat. Ve výsledku tedy žádný vyřazovací duel nevyhráli v základní hrací době a k postupu až do finále tedy potřebovali značnou porci štěstí - což se jim v posledním zápase na turnaji vrátilo i s úroky.

Defenzivní fáze: ✮✮✮
Jestli bychom chtěli označit jednu oblast, kde měli stříbrní medailisté pořádné mezery, pak bychom museli rozhodně hovořit o defenzivě. Ta se přitom v základní skupině zdála skálopevná - inkasovala jen jednu branku z penalty proti Islandu a třeba takovou Argentinu v čele s hvězdným Lionelem Messim pustila za celý zápas jen do nějakých dvou solidních příležitostí.

Jenže ve vyřazovacích bojích bylo všechno jinak - hned po 60 sekundách osmifinálového klání s Dánskem vyrobila defenziva Kostkovaných pořádnou botu, kterou soupeř okamžitě potrestal - a v podobném duchu se odehrávaly i zbývající zápasy. Jakmile totiž ze hry vypadla středová řada, Chorvaté přestali hru kontrolovat a dostali se pod tlak, nebylo na zadní řady spoleh, ostatně i kvůli tomu inkasovali Chorvaté od osmifinále celkem 8 branek.

Danijel Subasič se stal dvakrát penaltovým králem, když svému celku vychytal postup přes Dánsko a Rusko, v semifinále následně bravurním zákrokem zlikvidoval klíčovou šanci Harrymu Kaneovi, ve finále však nepůsobil vůbec jistým dojmem a dva inkasované branky zpoza vápna, na které při vší úctě mohl reagovat lépe, zanechávají za jeho výkony určitou pachuť. V defenzivě odehrál výborný šampionát Vrsaljko, který zvládal jak obrannou, tak i útočnou činnost, nezvykle jistý byl i stoper Lovren, který se tentokráte vyvaroval výraznějších kiksů.

Domagoj Vida se sice snažil ze všech sil, přesto byl tím horším ze stoperské dvojice, přes kterého se soupeři dostali přece jen snadněji k nějakému tomu zakončení. A levý bek Strinič odehrál průměrný šampionát - nevyhořel, ale že by nějak výrazněji zaujal, to se také říct nedá.

Ofenzivní fáze: ✮✮✮✮
Chorvatský celek se směrem dopředu mohl spolehnout na celou řadu hvězdných jmen. Klíčem k úspěchu byla rozhodně vynikající forma Rakitiče s Modričem, kteří si na hřišti skvěle vyhověli a mnohokrát dokázali precizním způsobem kontrolovat hru a rozdávat přesné průnikové přihrávky.

Co se ofenzivních postu týče, pro Chorvaty platilo ono rčení, podle kterého každý chvilku tahá pilku. V základních skupinách se ve velmi dobré pohodě nacházel křídelník Rebič, který například nádherným způsobem potrestal chybu Caballera a Argentinu tehdy sestřelil úžasným volejem. Ve vyřazovacích bojích však jeho kouzlo pominulo a na scénu tak musel přijít do té doby nevýrazný Perišič, které si své nejlepší kousky schoval až na závěr šampionátu, když v utkáních s Anglií a Francií vyrovnával na 1:1. Když zase bylo potřeba zabrat ve čtvrtfinálovém klání s Ruskem, přihlásil se o slovo hráč na pomezí základní sestavy a lavičky - Andrej Kramarič dostal důvěru pro čtvrtfinálový duel a hned se za ni odměnil vstřelenou branku.

Na hrotu své sestavy se pak výběr Daliče mohl spolehnout na konzistentní výkony Mandžukiče - ten patřil k těm nejlepším v pruhovaném dresu od začátku až po finálový duel, který mu ale ke vší smůle vůbec nevyšel, když si v první půli vsítil velmi nešťastný vlastní gól. Jinak však byl pro svůj tým ve vyřazovacích bojích oporou, však vstřelil důležitý vyrovnávací gól v osmifinále s Dánskem a postupovou branku v semifinále s Anglií.

Největší tahoun: Luka Modrić
Záložník Bílého baletu na mistrovství naplno ukázal, proč je právem považován za zřejmě nejlepšího středního záložníka současnosti. Fotbal v jeho podání přitom vypadá tak krásně a jednoduše - dokonalá kontrola míče v kombinaci s perfektním přehledem o hře tak vytváří jednoho z nejelegantnějších záložníků dnešní doby. Jakmile jej spoluhráči patřičně zapojí do hry, je téměř nemožné jej zastavit - míč mu totiž vezmete jen velmi složitě, k tomu všemu navíc Modrič najde i tu nejmenší skulinku ve vaší defenzivě.

O tom se ostatně mohli přesvědčit Angličané a ve finále i Francouzi. Jen ty penalty by nejlepší hráč tohoto turnaje mohl trochu potrénovat - nejenom, že v prodloužení neproměnil penaltu v souboji s Dánskem, v obou rozstřelech chybělo jen málo k tomu, aby svým spoluhráčům pořádně zavařil, jelikož své penalty proměnil jen díky obrovské porci štěstí.

Největší přítěž: Nikola Kalinić
Útočník AC Milán měl původně být u historického tažení vlastního národního celku osobně přítomen, na závěrečný turnaj do Ruska totiž byl nominován. Jenže u hlavního kouče Daliče si to velmi záhy pořádně pokazil. V úvodním duelu s Nigérií zůstal jen na lavičce náhradníků, a když byl pár minut před koncem duelu požádán, aby se přichystal ke střídání, odmítl nastoupit a vymluvil se na údajnou bolest v zádech, která se mu ozvala v posledním přípravném duelu před šampionátem. U hlavního kouče však nepochodil a ten jej za trest poslal ze šampionátu předčasně domů.

Celkový verdikt: ✮✮✮✮
Chorvaté konečně naplnili potenciál a naplno se chopili role černého koně turnaje. Krom toho navíc fanoušky po celý turnaj bavili - v základních skupinách kvalitním fotbalem, ve vyřazovacích fázích zase nesporným dramatem, které jejich utkání pravidelně nabízela.

(vs)


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮

Před dvěma lety byl Fernando Santos pro svůj pragmatický přístup oslavován experty, kterak dobře zanalyzoval silné a slabé stránky portugalského týmu a byť se štěstím jej přivedl až na vrchol. Dokonce i přes domácí Francii, která do té doby celý turnaj zvládala s bravurou. V Rusku ale podpořil depresivní tendenci svých svěřenců, nedokázal z nich dostat maximum a podivnými tahy posílal Portugalsko níž a níž.

Zatímco ty nejlepší týmy na velkých turnajích zápas od zápasu rostou, u Portugalska to bylo přesně naopak - a to tak nějak dokonale odráží i kvality jeho manažera. Místo toho, aby postupně vychytával poslední mušky, posílal na plac hráče, kteří hru ještě víc zneschopnili. Perfektním příkladem je stažení Joãa Moutinha po dvou zápasech a vytvoření absolutně sterilního středu William Carvalho - Adrien Silva. Ze hry navíc kvůli průměrnému Joãu Máriovi vymizel jeden z potenciálních tvůrců hry z křídla Bruno Fernandes, a tak Santos opravdu nutil Cristiana Ronalda, aby to celé udělal úplně sám.

No a nakonec si portugalský kouč schoval další brilantní tah, když, pravda - trochu nejistého - Cédrica Soarese nahradil na pravé straně obrany nerozehraným Ricardem Pereirou, jehož hodil do osmifinálových vod proti supersilné Uruguay. Dvojice Cavani - Suárez si s portským zadákem pochopitelně udělala trhací kalendář a vstřelila přes něj obě branky. Dvě hvězdy jsou pro Santose ještě velmi milosrdné hodnocení.

Defenzivní fáze: ✮✮✮
Stoperská dvojice ve složení Pepe - José Fonte má dohromady 68 let a dle očekávání to hned v prvním zápase pořádně skřípalo. Tři góly od Španělska však byly pro Portugalce negativním maximem a nutno říct, že defenziva jako taková docela solidně fungovala. Obstojný turnaj má za sebou třeba Pepe, který navíc skóroval v osmifinále. Byl to takový průměr, až na drobné nedostatky, pochopitelně. Jako třeba při ruce Soarese v utkání s Íránem, kdy měli úřadující mistři Evropy hodně na kahánku. Nebo jako při osmifinále s Uruguayí, kde ale pravý obránce selhal spíš vinou chybného rozhodnutí trenéra.

Dozadu nebyl stoprocentní ani Raphaël Guerreiro; přesto lze hodnotit obrannou hru Portugalců jako vesměs solidní. A to i díky přínosu brankáře Ruie Patrícia, jenž podobně jako na Euru opět vytahoval skvělé zákroky. Třeba v utkání s Marokem se tasil s fantastickým zásahem, který měl tehdy cenu tří bodů. Na obranu se soustředil i trenér Santos, pro což hovoří i ignorování kreativního Moutinha a nahrazení dynamičtějším běžcem Adrienem Silvou.

Ofenzivní fáze: ✮✮
Útok ale kvůli tomuhle tahu ošklivě krvácel. Ta druhá hvězda je jen a pouze za Cristiana Ronalda, který i přes brzký konec stanul na stříbrném stupni v tabulce nejlepších střelců. Jeho hattrick proti Španělsku zůstává i po skončení turnaje jedním z nejlepších počinů na celém mundialu, a to i přesto, že k němu využil pokutový kop a minelu Davida De Gey. Penaltu i přímý kop však sám vybojoval a na zádech donesl portugalský tým k cennému bodu. Sám.

To slovo ofenzivu Portugalska dokonale symbolizuje, protože Ronaldovi opravdu nikdo nepomohl. S výjimkou geniální šajtle Quaresmy se útočníci ani křídelníci Seleçãa nezmohli absolutně na nic. Gonçalo Guedes pomáhal aspoň s držením míče na hrotu, což je pořád o "držení míče na hrotu" víc, než dokázal André Silva. Talentovaný hroťák zklamal na plné čáře a z očekávaného obávaného útočného dua zbyl Ronaldo jako osamělý maják.

Lepší to ale nebylo ani na krajích zálohy, kde se postupně střídali Bruno Fernandes, Bernardo Silva, Ricardo Quaresma, João Mário i Gelson Martins. Vyjma zmíněného Quaresmy vlastně nikdo nezaujal - žádné finesy, žádné odvážné chození jeden na jednoho a hlavně žádný rychlý přechod do útoku. To bylo vůbec největší zklamání. Tak pomalu si s míčem nepočínala snad ani Panama.

Největší tahoun: Cristiano Ronaldo
Tady není o zastoupení sebemenších pochyb. Jeden z nejlepších fotbalistů historie si do Ruska přivezl výbornou formu, která sice postupem času mírně uvadala, ale i přesto na Cristianu Ronaldovi stála úplně celá ofenziva. Až to bylo možná na škodu. Nebyla to však vina CR7, jako třeba na minulém Euru, kdy sobčil a střílel maniacky ze všech pozic, mohli za to jeho neschopní kolegové. A tak to musel být Ronaldo. Začal úžasným hattrickem proti Španělsku, pokračoval vítězným gólem s Marokem. Stěžejní postava Portugalska v cestě ze základní skupiny, byl lídrem, burcoval spoluhráče a zaujal i velkým pracovním nasazením. Navíc ukázal, že do starého železa rozhodně nepatří - zrychlení sice nemá takové jako za mlada, ale v absolutní rychlosti se mu vyrovná jen málo fotbalistů. Juventus získal borce, který může ještě dlouhé roky zářit jak v klubu, tak v reprezentaci.

Největší přítěž: André Silva
S Ronaldem měl vytvořit nejúdernější duo na turnaji - takové aspoň byly predikce na základě fantastické kvalifikační formy. Vždyť tihle dva Portugalci nastříleli v deseti zápasech čtyřiadvacet gólů. Jenže André Silva si bohužel přenesl hrozivou fazonu z AC Milán, kde nejenže nepředváděl zrovna zářné výkony, ale navíc upadl v nemilost trenéra Gattusa a často byl nepochopitelně přehlížen tragickým Kalinićem. V Rusku nastoupil v základní sestavě jenom jednou proti Íránu a podle očekávání to bylo i naposled. Za 85 minut vystřelil jedinkrát - mimo bránu. Oproti zvyklostem se účastnil pouhých třech vzdušných soubojů a vyhrál jen jeden. Nedařilo se mu prakticky nic.

Celkový verdikt: ✮✮
Už ve skupině byli Portugalci na padáka. Proti Španělsku uhráli cenný bod jen díky fenomenálnímu Ronaldovi, načež se herně nechali přehrát Marokem i Íránem. Úžasný kapitán, zkušenosti a velká porce štěstí však nakonec Iberijce dostala mezi nejlepších 16 - a tak už přišel zasloužený konec. Portugalsko na Uruguay nemělo a prosadilo se jen po standardní situaci. Jeho ofenzivní síla má značné limity a s tím je potřeba do příštího šampionátu udělat opravdu hodně.

(mu)


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮

Srbsko na turnaj odjíždělo s nálepkou týmu, který pravidelně není schopen naplnit svůj potenciál. A samotný šampionát v Rusku to jen potvrdil. Nezkušený trenér Krstajić se svým celkem skončil již v základní skupině poté, co na úvodní vítězství na Kostarikou jeho svěřenci nedokázali navázat a v následujících dvou kláních se Švýcarskem a Brazílií vždy končili na straně poražených.

Přitom je nutno říci, že onu základní skupinu neměli Srbové rozehranou vůbec špatně. V druhém klání šli rychle do vedení, prakticky po celou první půli diktovali hru a herně předvedli svých nejlepších 45 minut na šampionátu. Jenže krátce po přestávce o své vedení přišli a s vědomím, že je v posledním duelu čeká favorizovaná Brazílie, vrhli všechny síly do útoku, což se jim nakonec také proklatě vymstilo. Místo toho, aby Krstajić své svěřence uklidnil, zachoval si nad Švýcarskem výhodu a do posledního utkání šel s tím, že Srbsku může k postupu stačit remízu, vsadil vše na ofenzivu a se zlou se potázal. Po vítězné brance Shaqiriho z nastaveného času bylo jasné, že s postupem to již bude mít balkánský tým velmi těžké. Proti favorizované Brazílii sice Srbové podali sympatický výkon, jenže na to se fotbal nehraje a po porážce 2:0 se se šampionátem loučili předčasně.

Defenzivní fáze: ✮✮✮
V zadních řadách mohlo Srbsko využít bezesporu kvalitní a zkušené hráče, však v defenzivě nastupovala dvojice Kolarov a Ivanović, které z pozice defenzivních štítů pomáhali Matić a Milivojević, tedy dvojice, která si své renomé získala ve slavné Premier League.

Směrem dozadu to Srbsku také víceméně fungovalo - tedy alespoň do té doby, kdy mohlo zůstat v pečlivě organizovaném bloku a nikam se nehonit. Proti Kostarice se jim podařilo udržet čisté konto, aniž by soupeře pustili do nějaké tutovky. V druhém klání všechno běželo tak, jak má až do vyrovnání z kopačky Xhaky, který se trefil náramně z 25 metrů - tam se toho defenzivě dá vyčítat jen pramálo. Jenže od toho momentu Srbové více napadali, svou defenzivní linii vysunuli výše, čímž odkryli jisté rychlostní nedostatky. Vrcholem pak bylo rozhodnutí stopera Tošiće, který se v nastaveném čase pokusil Shaqiriho vystavit do ofsajdu, což mu hrubě nevyšlo a jeho spoluhráči za to draze zaplatili. Proti Brazílii pak stačila dvě drobná zaváhání a bylo zle nedobře - jihoamerický celek totiž v první půli nemilosrdně potrestal mezeru ve středu obrany, v druhé části pak naděje Srbska pohřbil po dobře zahrané standardní situaci.

Ofenzivní fáze: ✮✮
I v ofenzivě mohla tato balkánská reprezentace nabídnout zajímavá jména, ale v konečném součtu jí to v porovnání s defenzivní fází tak dobře neklapalo. Úvodní duel s Kostarikou, který nabídl skutečně jen velmi málo brankových příležitostí, musel rozseknout až precizně zahraným přímým kopem kapitán Kolarov.

Směrem dopředu to Srbům nejlépe fungovalo v první půli v utkání se Švýcarskem, kdy se do velmi dobré formy rozehrála spojka v podobě Milinkovice-Savice. Tomu však ona fazóna vydržela pouhých 45 minut, po přestávce totiž výrazně ubral nohu z plynu, začal lacině ztrácet míče a jeho tým tak nejprve ztratil kontrolu, posléze i celý duel.

Největším pozitivem směrem vpřed tak byly výkony útočníka Mitrovice, který světu ukázal, že fotbalově na tom není vůbec špatně. Škoda toho, že s disciplínou to již údajně v podání tohoto fotbalisty tak skvělé není, protože pro obrany soupeře znamenal takřka permanentní nebezpečí.

Největší tahoun: Aleksandar Mitrović
Útočník Newcastlu může být se svým vystoupením na mistrovství spokojen. Úvodním klání tedy ještě svou velkou šanci neproměnil, to ale napravil hned v zápase následujícím, kdy Srbsku hlavou vystřelil brzké vedení. V druhé půli byl za nerozhodného stavu stažen ve vápně a měla se rozhodně kopat penalta - Švýcaři přežili jen díky ohromné benevolenci sudích. I v utkání s Brazílií patřil Mitrovic mezi ty nejlepší hráče svého celku, po hodině hry však neproměnil velkou příležitost, což se jeho spoluhráčům posléze zle vymstilo.

Největší přítěž: Sergej Milinković-Savić
Od záložníka Lazia se toho čekalo hodně, však jeho absence v národním týmu v průběhu kvalifikačních bojů představovala v Srbsku mimořádně žhavé téma. Na samotném mundialu však tento středopolař nepřesvědčil, nepotkal se totiž se svou nejlepší formou. V duelu s Kostarikou byl nevýrazný, proti Švýcarům odehrál dva poločasy rozdílné jako den a noc a proti Brazílii se opět nevyvaroval několika laciných ztrát a pokažených přihrávek. Vzhledem k nastaveným očekáváním tak Milinkovič-Savič bohužel zklamal.

Celkový verdikt: ✮✮
Srbsko určitě mělo dostatečně kvalitní tým na postup do osmifinále a svou základní skupinu rozehrálo velmi dobře, v klíčovém duelu je však zradila naivita vlastních hráčů v kombinaci s nezkušeností hlavního kouče - zbytečně totiž vrhli všechny síly do útoku a vsadili vše na jednu kartu, což se jim posléze vymstilo. Stále tak čekáme na moment, kdy Srbové svůj potenciál naplní.

(vs)



Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮

Jmenování Julena Lopeteguiho ke kormidlu španělského národního týmu se jevilo jako mistrovský tah. Po dlouholetých zkušenostech s tamními mládežnickými reprezentacemi totiž někdejší manažer Porta navázal dobré vztahy s řadou hráčů, kteří se postupně prokousali až do prvního týmu, a Španělé tak po letech znovu působili jako dominantní síla s neprostupnou obranou a účinným útokem. Vysoké prohry si před šampionátem mimo jiné slízli Italové či Argentinci a poslední turnaj okolo zlaté generace Iniesty či Ramose, obohacené o novou krev s hladem po trofejích, měl La Roju neoddiskutovatelně vynést do bojů o medaile.

Pouhých pár dnů před začátkem ruského mistrovství však jako blesk z čistého nebe uhodilo oznámení Realu Madrid, že právě Lopetegui, jenž přitom nedávno prodloužil svou smlouvu u španělské reprezentace, se hned po turnaji odebere na uvolněný post manažera madridského giganta. A aby toho nebylo málo, lidé spjatí s národním týmem v čele s šéfem španělského fotbalu Luisem Rubialesem o tomto kroku neměli sebemenšího ponětí a Real s Lopeteguim jim dali echo pouhých pět minut před veřejným prohlášením. Rubiales se jakožto nováček ve funkci rozhodl rázně si dupnout a Lopeteguiho bez váhání navzdory prosbám hráčů za toto jednání odvolal.

La Roja tak pouhých pár dnů před zahajovacím zápasem s Portugalci skončila bez trenéra, a když nevyšlo kontaktování Rafaela Beníteze, stal se last-minute záskokem dosavadní sportovní ředitel národního týmu Fernando Hierro, sám s naprostým minimem trenérských zkušeností. A nutno dodat, že legenda Realu Madrid si podobné jméno jako Guardiola či Zidane neudělala.

Hierrovo Španělsko logicky navazovalo na Lopeteguiho práci a ve skupině s vypětím všech sil vydřelo výhodnější první místo po dvou remízách a umolousané výhře nad Íránem, ovšem ve vyřazovací fázi Španělé zklamali na plné čáře. V zápase s podceňovaným Ruskem Hierro sáhl k nečekanému stažení Andrése Iniesty a naopak do sestavy posadil Kokeho s Marcem Asensiem, kteří však byli nucení k plnění poněkud odlišných rolí od zápasů na klubové úrovni a přispěli rovným dílem k celkové herní marnosti. Osmifinálový duel byl jako vystřižený z konců éry Vicenteho del Bosqueho, kdy přihrávka do strany střídala přihrávku do strany a unylá hra přinesla jen zklamání a brzké vypadnutí.

Defenzivní fáze: ✮
Obzvláště s přihlédnutím k tomu, že v brance stanul jeden z nejlepších gólmanů světa a prostor před ním čistily hvězdy Barcelony či Realu Madrid, byla španělská obranná hra jedním velkým fiaskem. Zatímco na MS2010 La Roja po úvodním zaváhání se Švýcary zpevnila svůj blok takovým způsobem, že na cestě vyřazovacím pavoukem neinkasovala ani jeden jediný gól, nyní tato hráz protékala plným proudem zápas co zápas. Podobně jako v případě Německa i zde střed pole nezvládal zastavovat rychlé protiútoky soupeře a vystavoval tak vlastní stopery do neustálého ohrožení. Situaci nepřispěla ani nervozita, s níž se v dresu národního týmu potýká David de Gea, či shodně špatná turnajová forma Ramose s Piquém. Ani krajní obránci navíc nebyli plně ve své kůži - Dani Carvajal se sotva stihl zotavit po zranění a Jordi Alba působil dojmem hráče, který má za sebou tak náročnou sezonu, že se do každého dalšího sprintu musí přemáhat.

Ofenzivní fáze: ✮✮✮
Vzhledem k tomu, že zápas Španělů s Portugalci se řadí k těm vůbec nejzábavnějším celého mistrovství, nelze španělský útok pouze kritizovat. Diego Costa v zápasech základní skupiny ukázal, že dovede být platný i mezi typově odlišnými spoluhráči, a právě jeho góly vydatnou měrou pomohly k zisku prvního místa. Vůbec nejlepším hráčem Španělska byl Isco, jenž pod Lopeteguim dozrál v lídra národního týmu a potvrzoval to i po jeho odvolání. Naopak David Silva, který v Manchesteru City prožil dost možná nejlepší sezonu kariéry, podal podprůměrný výkon, jako by mu už podobně jako Albovi scházely síly. Svou platnost jakožto žolík z lavičky pak proti Maroku prokázal Iago Aspas, jehož trefa zařídila zdánlivě důležitou remízu 2:2.

Jenže pak přišlo osmifinále a všechny dobré dojmy španělské hry lehly popelem. Aniž bychom cokoli ubírali z příkladného defenzivního výkonu Rusů, jejich favorizovaný soupeř se zápasem protrápil a jeho sekvence neustálých pasů do stran byly samy o sobě ještě více ubíjející než sebevětší "beton" protivníka. S nástupem Andrése Iniesty a Rodriga s Aspasem se sice španělská hra o kousek zvedla, ale už bylo příliš pozdě. Zpackaný pokutový rozstřel byl pro La Roju zaslouženým trestem.

Největší tahoun: Isco
V každém zápase byl nejviditelnější postavou Hierrova výběru a jako jednoho z mála Španělů jej šampionát zastihl v opravdu výtečné formě na vrcholu sil. Šestadvacetiletý středopolař Realu Madrid možná těžil i z toho, že během klubové sezony mnohdy absentoval vinou drobných zranění a na rozdíl od svých spoluhráčů hýřil energií, elegantními průniky s míčem přilepeným k noze i kvalitními přihrávkami. Ve strojové hře Španělska působil Isco jako hnací motor, jenže ani on nedokázal zabránit osmifinálovému trápení - míč předržoval a stejně jako ostatní se uchyloval pouze k jeho horizontálnímu posouvání, zatímco osamocený hrot Costa si proti Rusku takřka nekopl. Přesto bude někdejší hvězdě Malagy toto mistrovství dáváno za vinu ze všech nejméně, a jestli chce Luis Enrique slavit s La Rojou úspěchy, musí stavět právě na Iscovi.

Největší přítěž: Gérard Piqué
I když byl David de Gea s šesti obdrženými góly ze sedmi střel statisticky nejhorším brankářem od MS 1966, skutečným viníkem byl pouze v jednom případě u druhého gólu Cristiana Ronalda v úvodním zápase základní skupiny. Zbylé inkasované branky jdou především za De Geovými spoluhráči, kteří byli s obranou na štíru, a symbolem této defenzivní marnosti byl především Gérard Piqué. Ne že by si Sergio Ramos počínal o mnoho líp, neboť se oba stopeři v zápasech umně střídali, kdo se zrovna nachomýtne ke gólové situaci, ale ta poslední a nejdůležitější nakonec připadla obránci Barcelony. Piquého hloupá hra rukou v osmifinálovém zápase zapříčinila pokutový kop, ruské srovnání na 1:1 a počátek španělského konce na turnaji.

Celkový verdikt: ✮✮
Po vysoce atraktivním zahajovacím zápase s Portugalci se zdálo, že Španěly nerozhází ani šokující změna trenéra v předvečer startu MS, a vydřené body s vysoce nepříjemnými Íránci a Maročany zase svědčily o jejich síle kvalitativní i mentální. Odměnu v podobě výhodnější části vyřazovacího pavouka a papírově přijatelného Ruska však La Roja stěží uvěřitelným způsobem promrhala svým vůbec nejhorším výkonem na turnaji a na tento šampionát bude chtít hodně rychle zapomenout.

(mk)