Hodnocení týmů na MS 2018 - Evropa (sever a východ)

Poprvé se při hodnocení mistrovství světa posouváme na kontinent, který celý mundial ovládl. A nemůžeme začít jinak než oblastí, do které spadá země, jež celý šampionát hostí. Rusové se organizace zhostili na výbornou a velmi podobně se dá charakterizovat výkon jejich mužstva. A to jsme možná ještě mírní.

Sborná na turnaji předváděla parádní výkony především v úvodu základní skupiny, kdy smetla Saúdskou Arábii a Egypt, blýskla se i ve vyřazovací fázi. K účasti v semifinále jí chybělo strašně málo. To se jen s trochou nadsázky dá říct i o Švédech, kteří se také dostali mezi nejlepších osm a zanechali skvělý dojem.

Naopak Poláci patří k těm největším břídilům turnaje. Velké očekávání následovalo ještě větší zklamání a třeba reakce tamních médií se dá srovnat snad jen s těmi Německými. To na Islandu se s úspěchem nepočítalo a už jen fakt, že do posledního zápasu měli Vikingové šanci na postup, na maličkém ostrově ocenili. I pro Dány bylo osmifinále odpovídajícím resultem.

---

Ještě, než se přesuneme k samotným hodnocením, dovolte nám trochu poodhalit, jakým způsobem jsme k nim přistupovali. U každé reprezentace známkujeme hvězdičkami (5 nejvyšší, 1 nejnižší) konkrétně tři kategorie - trenéra, obranu a útok. Z toho nám pak vzejde i celková známka.

Při hodnocení jsme se snažili brát v potaz nejen objektivní výkon dané řady, ale také očekávání, se kterým reprezentace do turnaje vstupovala. Německo tudíž za podobné výkony nedostane stejné známky jako třeba Jižní Korea.

Totéž platí i pro kategorie největších tahounů a přítěží týmu, které ne vždy odpovídají titulům nejlepšího a nejhoršího hráče. I tady jde do značné míry o to, jaké výkony jsme si od daných hráčů představovali a zda naše očekávání dokázali naplnit.



Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮

Age Hareide má ve svém kádru jen jedinou velikou hvězdu. A proto ji všechno přizpůsobuje. Christian Eriksen je jediným hráčem, který si na hřišti může dělat s trochou nadsázky dělat, co chce. V rozestavení 4-3-3, resp. 4-2-3-1, které Dánové po celý turnaj praktikovali, byl Eriksen nejofenzivnějším ze středových hráčů, zároveň však měl dostatek prostoru pohybovat se i na své oblíbené pravé straně.

To mu bylo umožněno, neboť Yussuf Poulsen, který hrál pravé křídlo, často plnil roli second strikera, když na hrotu útoku doplňoval z druhé vlny Jörgensena. Právě spoléhání se na X faktor v podobě špílmachra Tottenhamu byl asi jediný individuální prvek v celé dánské taktice.

Jinak se severské mužstvo prezentovalo týmovým výkonem, který byl založen na fyzické převaze, zarputile hrající obraně, které skvěle šéfoval suverénní Simon Kjaer, a rychlým protiútocích, kde mužstvo sázelo na hbitého Sista a agresivního Poulsena.

Defenzivní fáze: ✮✮✮✮
Severské týmy umějí bránit a dokázaly to i na tomto šampionátu. Stejně jako měli vzadu skvěle uklizeno Švédové, velmi dobře si v tomto ohledu vedli i jejich červenobílí kolegové. Ve čtyřech zápasech jen dva inkasované góly, to je skvělá vizitka brankáře, obrany i celého týmu.

Kasper Schmeichel na sebe upozornil především v osmifinále proti Chorvatům, když čapnul ve hře i v penaltovém rozstřelu celkem tři penalty, což udělalo velkou radost i jeho na tribuně zápas sledujícímu otci Peterovi. Mluvit o gólmanovi Leicesteru jen v souvislosti s tímto duelem by však bylo nespravedlivé, v celém turnaji si vedl velmi dobře.

V obraně, kde ve stoperské dvojici Andrease Bjellanda, který se na turnaj z kontroverzních důvodů nakonec nedostal, nahradil mladík z Chelsea a jeho jmenovec Christensen, resp. Zanka, vše fungovalo velice dobře- zejména díky Simonu Kjaerovi. Zkušený stoper ze Sevilly si hru defenzivní čtveřice korigoval s přehledem a navrch uplatnil svou urostlou postavu v osobních soubojích. Škoda zranění Williama Kvista, který po úvodním duelu už do turnaje nezasáhl a citelně Dánům chyběl ve středu pole.

Ofenzivní fáze: ✮✮✮
Skvělý Eriksen. Co skvělý, rozdílový. Proč postoupili Dánové ze skupiny? Porazili v klíčovém úvodním střetnutí Peru - a muž s desítkou na dresu skvělou přihrávkou nahrál Poulsenovi na jediný gól. Ze zápasu s Austrálií vybojovali Hareideho svěřenci remízu - a jedinou brankou jim velmi cenný bodík znovu zajistil hráč Tottenham, když po Jörgensenově sklepnutím krásným gólem rozradostnil dánské příznivce. Zbytek ofenzivy už ale tak slavný nebyl. Jörgensen na hrotu útoku vyloženě zklamal, sice se snažil zapojovat do mezihry, s produktivitou i zakončením byl ovšem na štíru. Yussuf Poulsen se snažil, zároveń však také zavinil dvě penalty, což je na útočníka solidní počin.

Celkově Dánům chyběla v útoku větší variabilita, občas to v průběhu zápasu chtělo v ofenzivě oživit - nebylo ale příliš kam sáhnout. Andreas Cornelius se neukázal být příliš lepší variantou než Jörgensen, byť příležitost od první minuty v osmifinále nakonec dostal on. Po hodině hry však znovu šel na hřiště jeho konkurent.

Největší tahoun: Christian Eriksen
Vše podstatné už bylo řečeno. Záložník Tottenhamu jel na turnaj s vizitkou jediné opravdové hvězdy svého týmu, plejera, na nějž se upíná pozornost všech příznivců - a po právu, vždyť svůj celek na turnaj v podstatě dostal, když ve 12 zápasech v kvalifikaci nastřílel neskutečných 10 branek.

Herně možná nezářil vždy celých 90 minut, v klíčových momentech však vždy ukázal svoji genialitu a postup Dánů ze skupiny je vedle skvělé defenzivy především jeho zásluha. V rozstřelu proti Chorvatům sice neproměnil svou penaltu, i tak ale nic nebráním tomu brát ho za nejlepší dánského fotbalistu turnaje.

Největší přítěž: Nicolai Jörgensen
Dělal, co mohl, svou úlohu ale příliš dobře neplnil. Nedostával se do šancí, když už ano, tak v ní neuspěl. Vzhledem k brejkovému stylu hry Dánům, který seděl šikovnému Sistovi s provokatérem Poulsen, bylo jeho úlohou především zaměstnávat obránce soupeře, fotbalově toho ale příliš nepředvedl a proto se Hareide rozhodl sázet na Corneliuse, který ovšem nebyl o moc lepší. Ke cti ale forvardovi z Rotterdamu slouží aspoň efektní i efektivní přihrávka na Christensenův gól proti Austrálii.

Celkový verdikt: ✮✮✮
Došli mezi nejlepších 16 týmů turnaje a ve finále byli jediný krok od toho dojít ještě o kolo dál - s pozdějšími stříbrnými medailisty z Chorvatska vypadli až smolně na penalty. Nebyli nejfotbalovější na turnaj, zároveň ale jejich styl nelze označit za čistě destruktivní. Na turnaji měli i trochu štěstí, když v prvním zápase vyhráli nad jinak aktivnějším týmem Peru, jinak ale mohou být s průběhem turnaje spokojeni - předvedli soudržný, týmový výkon s pár pěknými fotbalovými momenty a došli tak daleko, jak to asi bylo reálné.

(jp)


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮

Do mistrovství světa už Island nevstupoval v roli naprostého outsidera, od kterého fotbalový svět nevěděl, co čekat. Po senzační jízdě do čtvrtfinále EURA a přímém postupu ze složité kvalifikační skupiny si již tento celek nikdo nedovolil podcenit. Sami ostří hoši ze severu pak mluvili o ambicích spojených s postupem do osmifinále, a jak turnaj ukázal, daleko od takového úspěchu nebyli.

Island opět sázel na disciplinovanou, hlubokou defenzivu, z níž následně příležitostně vyrážel do protiútoků. Soupeřům však nejvíce zatápěl ze vzduchu - ať už po standardních situacích (rohových kopech či dlouhých vhazováních), tak i po obyčejných centrech ve finální fázi.

Obecně vzato působili Islanďané dojmem dobře sestaveného celku, který přesně ví, kde má přednosti, a moc dobře ví, jak jich hodlá využít. O tom se přesvědčila Argentina a ostatně i Chorvatsko, které svěřenci Heimíra Hallgrimssona zle potrápili. Vaz jim nakonec zlomila nepovedená druhá půle s Nigérií, kterou pak už napravit nedokázali.

Defenzivní fáze: ✮✮
Island obvykle zdobí propracovaná, téměř až neprostupná defenziva, na tomto šampionátu však čisté konto neudrželi ani jednou. Pravidelně se jim sice dařilo zahustit střed pole, tentokráte to ale byly kraje hřiště, případné rychle útoky soupeře, které islandské zadáky pořádně pozlobily.

Že defenzivní hráči Islandu nepatří mezi ty zrovna nejlépe rychlostně obdarované, to se vědělo již před šampionátem - naplno pak tuto slabinu odkryl duel s Nigérií, kdy si jeho zadáci prostě nedokázali poradit s Musou, který dvěma zásahy uštědřil pořádný políček islandským nadějím na postup. V posledním klání skupiny se pak Island v závěrečné pasáži hnal za potřebným vítězstvím, ovšem z dalšího rychlého kontru je tentokráte Perišić poslal definitivně domů.

Ofenzivní fáze: ✮✮
Už před šampionátem se vědělo, že se od severského týmu zřejmě nedočkáme žádných okulahodících kombinací, jejich ofenzivní snažení je naopak postaveno okolo fyzické síly. Tato očekávání pak jednotlivá vystoupení potvrdila, avšak protivníkům tento styl hry nadělal až nečekaně mnoho starostí.

Už v prvním duelu si proto laxní obraně Argentiny Island vypracoval až překvapivě mnoho situací, což pokračovalo i v dalších zápasech. Seveřané nakonec mistrovství zakončili s pouhými dvěma vstřelenými brankami, nicméně to rozhodně nebylo způsobeno tím, že by si nadějné příležitosti snad nevytvářeli - byla to totiž až samotná koncovka, ve které pravidelně selhávali.

Proti Nigérii si dovolili zahodit pokutový kop, proti obměněné sestavě Chorvatů zase měli pro změnu šancí klidně na tři přesné zásahy, jelikož defenzivní linie soupeře se s nátlakovou hrou svého soka nebyla vůbec schopna popasovat. Všechny nadějné příležitosti však přišly vniveč, Island se radoval jen díky proměněnému pokutovému kopu a po dvou inkasovaných brankách odcházel s nepořízenou.

Největší tahoun: Gylfi Sigurdsson
Záložník anglického Evertonu je tou nejhvězdnější postavou islandského výběru, což na šampionátu také potvrdil. Nevyvaroval se tedy jistým zaváháním - třeba zahozená penalta z duelu s Nigérií jej stále straší ve snech, navzdory tomu byl směrem dopředu jednoznačně tím nejnebezpečnějším mužem svého celku. Ať už šlo o precizní rozehrávání standardních situací, správný výběr řešení ve finální třetině hřiště či nepříjemné zakončení, na Sigurdssonovi bylo vidět, že hraje o třídu výše než jeho spoluhráči.

Největší přítěž: Birkir Bjarnason
Kritika levého záložníka Islandu se může zdát krutá a rozhodně nehodlám popírat, že jeho výkony mezi oběma šestnáctkami nebyly vůbec špatné. Jeho vystoupení na turnaji však mělo jednu velkou slabinu - kdykoliv se dostal do nadějné příležitosti, tak selhal. Především zaváhání v duelu s Chorvatskem bylo tristní - po hodině hry se po centru z pravé strany objevil sám před brankou a svůj celek nastartovat za obratem. Místo toho však trestuhodně minul, a i když jeho spoluhráči ještě zvládli o patnáct minut později vyrovnat, na dokonání obratu už nezbylo sil.

Celkový verdikt: ✮✮
Island na svém historicky prvním světovém šampionátu nezklamal a znovu vsadil na obětavý týmový výkon s množstvím osobních soubojů, proti kteremu se soupeřům tak špatně hraje. Od většího úspěchu je však přece jenom dělila větší kvalita ve finální třetině hřiště, když doplatili na až příliš velké množství nedobře vyřešených situací.

(vs)


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮

Pojďme si to říct na rovinu - Poláci jsou jedním z největších zklamání turnaje a vedle Němců a jejich ostudného vyřazení už ve skupině možná tím úplně největším. Což o to, že se jim nepodařilo proklouznout ze skupinové fáze dál, to se stát může. Ale způsob, jakým se polský tým na šampionátu prezentoval, po tom zůstane v polské veřejnosti hořká pachuť ještě drahnou chvíli

Na rozdíl od týmů, které také nepostoupily, ale na turnaji zanechali alespoň sympatický dojem (Maroko, Peru) nepředvedli polští fotbalisté nic. Absolutně. Po dvou zápasech měli na kontě nula bodů, věděli, že si mohou rezervovat letenku na cestu domů hned po skupinách a nikdo nemohl říct ani popel - tak bezkrevné jejich výkony byly.

Nepomohla ani změna rozestavení, když po úvodní prohře se Senegalem přepl kouč Adam Nawalka původní 4-4-2 na 3-4-3, kde využil ofenzivních choutek v prvním zápasem docela dobře fungujícího Rybuse a přesunul ho na wingbeka. Ze hřiště naopak stáhl v prvním zápase nevýrazného Milika i "starce" Grosického s Blaszczykowským a nahradil je třeba mladým Kownaickým. Hru tím ale nevylepšil, Poláci nic kloudného nevymysleli, Lewandowski byl na hrotu i v zapojení se do hry sám jako voják v poli a třeba Krychowiak ve středu pole ukázal, že časy jeho výkonů z ME 2016 jsou už dávno, dávno pryč.

Defenzivní fáze: ✮✮
Když vám vypadne zkušený stoper, vždycky je to zásah do mužstva. A obzvlášť, když je taková osobnost a tak skvělý hráč jako Kamil Glik. Ten nakonec na turnaji odehrál 10 minut proti Senegalu a celé utkání proti Japonsku, bohužel pro Poláky tedy v době, kdy už o nic nešlo. Obrana bez zkušeného borce z Monaka vypadala nejistě a rozháraně a třeba pravý bek Lukasz Pisczek ukázal, že jeho zlatá léta z BVB už zřejmě jen tak nezopakuje. Bohužel.

Na pozici jedničky začal turnaj Wojciech Szczesny a hned v prvním střetnutí dal chybou, po které dali Senegalci klíčový gól, skvělou munici těm, kteří ho kritizují už od časů Arsenalu. Vzhledem ke spolehlivému výkonu, který na závěr skupiny podal jeho protějšek a někdejší klubový spoluhráč Lukasz Fabianski, je otázkou, zda neměl od začátku chytat starší z dua polských brankářů.

Ofenzivní fáze: ✮
Na rozdíl od Christiana Eriksena v týmu, který stejně jako Polsko vyznává červenobílé barvy, Robert Lewandowski svou úlohu jediné hvězdy v mužstvu nezvládl. Měl to být on, kdo Poláky dovede co nejdál, minimálně ale ze skupiny do play off.

Kanonýr Bayernu Mnichov a útočná hvězda v nejlepších letech. Na turnaji ale Lewa vyšel naprázdno a v žádném z duelů nijak nezazářil. Nutno přitom říct, žse mu od spoluhráčů dostávalo většinu času pramalé podpory. Dobývání zavřené obrany se Polákům nedařilo, přes brejky cesta i díky unaveným křídelníkům nevedla a Milik v úloze mistrova pomocníka zklamal.

Největší tahoun: Maciej Rybus
Odehrál dva zápasy, což paradoxně stačí i na titul největší tahouna týmu. Na levé straně byl poměrně aktivní, podporoval jinak pasivní ofenzivu a snažil si plnit i své povinnosti dozadu. Na druhý zápas se při změně rozestavení posunul více dopředu a znovu patřil mezi lepšími Poláky. Proti Japonsku už odpočíval na lavičku, mužstvu o postup už nešlo.

Největší přítěž: Jakub Blaszczykowski
V polské reprezentaci si své odehrál, na tomto turnaji už ale přesluhoval. Populární Kuba už na křídle není tak rychlý ani nebezpečný, jako dřív. Dvojice krajních hráčů, kterou proti Senegalu tvořil právě bývalý hráč BVB spolu s Grosickým, působila přestárle, unaveně, a s agilními Afričany si nevěděla rady. Hráč Hullu se aspoň nachomýtl k brance Krychowiaka, sympaťák z Wolfsburgu bohužel na turnaji moc nepředvedl.

Celkový verdikt: ✮
Bída. Nudná hra, ze které jen těžko šlo vyčíst, co vlastně Poláci chtějí hrát, protože dobývání zavřených obran jim evidentně nešlo. Nulová podpora Lewandowského, který se ale sám také dvakrát nepředřel a ve své pozici jasného lídra týmu zklamal. K tomu nepochopitelná hrubka Krychowiaka s gólmanem a celkově mdlý projev mužstva, se kterým nedokázal nevýrazný kouč Nawalka nic udělat. Jedno z největších zklamání mistrovství.

(jp)


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮

Ruský trenér Čerčesov byl před turnajem v nezáviděníhodné pozici - jeho celek měl za sebou prachbídnou přípravu, poslední výhra se datovala ještě do roku 2017 a v podstatě celý národ byl k šancím národního týmu výrazně skeptický. Čerčesov se svým celkem piloval rozestavení s pěti obránci, od toho však v základní skupině upustil a proti slabším týmům své ovečky vyslal v klasické formaci o čtyřech defenzivních mužích. Tento tah mu navíc vyšel náramně, když se mu jeho svěřenci odměnili hned 8 brankami v úvodních dvou duelech.

Ve vyřazovací fázi už kouč Rusů vsadil na pětičlennou obranou řadu a domácí tým výrazně ubral z ofenzivního snažení, po většinu obou duelů se soustředil výhradně na defenzivu - i díky tomu ale oba favority pořádně potrápil.

Lodivodovi ruské reprezentace je ještě nutno přiznat k dobru, že měl opravdu šťastnou ruku, co se výběru jednotlivých hráčů týká. Když se po 20 minutách úvodního klání zranil Dzagojev, ukázal kouč Rusů na Čeryševa - ten se mu okamžitě odměnil dvěma brankami a celkově se zařadil mezi nejpříjemnější překvapení turnaje. Nevýrazného Smolova zase nahradil vytáhlým Dzjubou, který pro Rusy odvedl ohromné množství černé práce.

Defenzivní fáze: ✮✮✮✮
Kdo by to byl býval před šampionátem tušil, že na Ruskou defenzivu nakonec bude takový spoleh? Na jaře se domácímu souboru ošklivě zranili oba talentovaní střední obránci a trenér Čerčesov tak v průběhu května potřeboval vyřešit akutní krizi na tomto postu. Vzniklou díru nakonec zaplácl povoláním veterána Ignaševiče, který po dobu turnaje ohlásil návrat do reprezentačních barev. Na turnaji posléze figuroval v základní sestavě a světe div se, o žádném fiasku hovořit rozhodně nemůžeme. Jistě, v některých momentech rychlostně nestíhal, tento nedostatek ale vynahradil svými zkušenostmi.

Rusové jinak spoléhali na velmi obětavý způsob hry, soupeřům šli pořádně do těla a působili jako dotěrné včeličky, kteří museli být pro fotbalisty soupeře opravdu pořádně otravné. Toto maximální nasazení nakonec dokázalo vynahradit kvalitativní nedostatky ruských fotbalistů - díky tomu došly oba vyřazovací duely až do pokutových kopů.

Ofenzivní fáze: ✮✮✮
Směrem dopředu předvedla domácí reprezentace v úvodních dvou duelech nevídaný uragán, když soupeřům nasázela hned 8 branek. Čerčesov totiž našel optimální složení ofenzivních řad, kde sázel výhradně na hráče, kteří se nacházeli v té nejlepší aktuální formě.

Na hrotu tak přednost dostal Dzjuba, který pro své spoluhráče udržel kvantum míčů a se soupeři svedl nespočet tvrdých osobních soubojů. Na křídle zazářil Čeryšev, který nastřílel celkem 4 branky včetně nádherné čtvrtfinálové trefy proti Chorvatsku. A ve středu pole zazářil Golovin, který doslova ovládl úvodní duely proti Saúdské Arábii a Egyptu a v zákulisí už se hlasitě spekuluje o jeho případném transferu do Monaka či Chelsea.

Největší tahoun: Denis Čeryšev
Dalším velkým adeptem na toto "ocenění” byl záložník Golovin, ve prospěch jeho kolegy nakonec hrál fakt, že turnaj zahájil z pozice náhradníka, a tak se od něj takto dominantní výkony vůbec nečekaly. Čeryšev si nejprve pohrál s trapnou obranou Saudů, kterým nasázel dvě branky, třetí přidal proti Egyptu a svůj gólový účet završil překrásnou trefou ve čtvrtfinálovém klání proti Chorvatsku. Patřil tak ke klíčovým postavám senzačního tažení Rusů.

Největší přítěž: Fjodor Smolov
Před šampionátem se jakýkoliv ruský úspěch víceméně podmiňoval dobrou formou tohoto útočníka Krasnodaru - měl být totiž hlavním tahounem ruské ofenzivy, hlavním zdrojem vstřelených branek. Útočník Krasnodaru však nedokázal načasovat formu a místo v základní sestavě ztratil hned po úvodním klání se Saúdskou Arábií - jeho konkurent Dzjuba se totiž dostal do skvělé pohody a stal se ruským útočníkem číslo jedna. Smolov ještě naskočil do čtvrtfinálového klání s Chorvatskem, kde ale neproměněnou penaltou přispěl k vypadnutí vlastní reprezentace a jenom tak potvrdil, že tohle zkrátka a dobře jeho šampionát nebude.

Celkový verdikt: ✮✮✮✮
Domácí reprezentace velmi příjemně překvapila. Před turnajem se hovořilo o pravděpodobném konci v základní skupině, díky skvělým výkonům Dzjuby, Golovina a Čeryševa stejně jako díky naprosté obětavosti všech hráčů nakonec došla až do čtvrtfinále, kde jí scházelo jen větší štěstí v penaltovém rozstřelu, aby slavila senzační postup do semifinále.

(vs)


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮

O Švédech se říkalo, že to bude jeden z nejnudnějších týmů na turnaji. Rigidní 4-4-2, urputná obrana, nuloví útočníci bez nápadu, hra absolutně bez překvapení, laciná sázka na brejky... realita ovšem byla, že Seveřany jejich zvolený herní styl za a)vynesl cestu až do čtvrtfinále a za b) byla to docela zábava.

Jasně, sázka na fyzický fond se nabízí. A upřímně, pokud byste výhodu v podobě svých 190 cm vysokých silných hráčů například proti Korejcům či Mexičanům nevyužili, asi by se dalo pochybovat o vaší příčetnosti. Švédové hráli silově, aktivně, snažili se soupeře přetlačit v osobních soubojích, v čemž dominoval zejména Andreas Granqvist.

Vepředu se pak sázelo na dvě věže, Toivonena s Bergem, ke kterým míč servírovali dva asi nejšikovnější hráči ve žlutých dresech na hřiště - Victor Claesson a Emil Forsberg. Ti se starali o brejky a rychlé přechody do útoku, v čemž oba hráče velmi pilně doplňoval Ludwig Augustinsson.

Defenzivní fáze: ✮✮✮✮
Dva inkasované góly od Němců ve druhém poločase, ale jinak tři čistá konta. To je dost solidní vizitka švédské defenzivy, které šéfoval Andreas Granqvist. Zkušený stoper odehrál výborný turnaj, když ke svému lídrovství i dobrému výkonu v obranném kvartetu přidal i dva góly z proměněných penalt, které Švédům výrazně pomohly na cestě do osmifinále.

Speciální vyzdvihnutí pak zaslouží Ludwig Augustinsson - levý bek Švédů skvěle doplňoval útok, létal po lajně v momentech, kdy Emil Forsberg zabrousil do vápna či více do středu hřiště. Vzhledem k tomu, že na levém kraji obrany panovala napříč turnaj o poznání menší konkurence než napravo, klidně je možné v souvislosti s Augustinssonem uvažovat o titulu pro nejlepšího levého obránce turnaje.

Ofenzivní fáze: ✮✮✮
Jde to i bez Zlatana. Hvězdného forvarda nahradil trenér Janne Andersson dvojicí silových útočníků, Toivonenem a Bergem, kteří zápas co zápas trápili beky soupeřů. Hlavní ofenzivní síla Švédska ovšem ležela na kopačkách Emila Forsberga a Victora Claessona. V přechodu do útoku, na čemž stála švédská ofenziva především, si vedli parádně.

Forsberg i po poněkud slabší (resp. ne tak dobré, jako byla ta minulá) sezoně v Lipsku byl tahounem Tre Kronor a jediný gól zápasu play off proti Švýcarům, který poslal Anderssonovu ekipu dál, byl zaslouženým dárkem pro velmi dobře hrajícího křídelníka. Claesson si pak výrazně řekl o angažmá v jedné z nejlepších čtyř lig světa. V Krasnodaru už ho zřejmě zanedlouho na hřišti neuvidí.

Největší tahoun: Victor Claesson
Svého času o něm uvažovala pražská Slavia, z přestupu ale nakonec sešlo. Teď už by ho do Edenu nedostala asi ani párem volů. Z křídelníka Krasnodaru vyrostl parádní hráč schopný založit brejk, skvěle kombinovat i připravit gólovou akci. Premier League volá.

Největší přítěž: Jimmy Durmaz
Na turnaji odehrál jen 16 minut a naskočil do jednoho jediného zápasu. Přes to byl on, kdo Švédsku nejvíce zavařil v boji o postup. Jeho faul v samém závěru utkání s Německem znamenal vítězný gólů Němců a v tu chvíli to s nadějemi Švédska na cestu do osmifinále vypadalo zle nedobře. Naštěstí Švédové pak rozdrtili zmatené Mexičany. Ale už bez Durmaze. Stejně jako v celém zbytku mistrovství.

Celkový verdikt: ✮✮✮✮
Nejlepší výsledek reprezentace za mnoho let- a to bez největší hvězdy švédského fotbalu možná všech dob. Návrat Zlatana do repre se nekonal, fanouškům Tre Kronor to ale líto být nemusí. Jejich mužstvo došlo mezi nejlepších 8 na turnaji, hrálo v rámci možností pěkný a účelný fotbal, ukázalo široké veřejnosti pár opravdu dobrých a perspektivních hráčů (Claesson, Augustinsson) i krásné modrožluté dresy.

(jp)