Mbappého jsme nastartovali my, směje se Pokorný a těší se na svatbu

V zimním přestupovém období se vydal na první zahraniční štaci a ve francouzském Montpellieru se ihned zapracoval do základní sestavy. O francouzském životním stylu, velkých hvězdách Ligue 1 i přípravách na svatbu si s naším redaktorem povídal Lukáš Pokorný...

V lize jste skončili patnáctí se čtyřbodovým náskokem na přímý sestup. Jaké jsou v týmu bezprostřední pocity? Vzhledem k tomu, že máte nově nového trenéra, tak jsou asi ambice vyšší.

Nejprve přišla samozřejmě úleva, že jsme zachráněni, protože pro vedení byla priorita, abychom ligu udrželi. Když jsem do týmu přišel, tak se nám povedla série zápasů a byli jsme i kolem desátého místa a měli jsme relativně kousek i k evropským pohárům, tak jsme spíše koukali nahoru, takže to pak pro nás byla trochu facka, když jsme prohráli pět zápasů za sebou a strachovali se do předposledního kola o záchranu. Sezona každopádně nebyla dobrá a cítíme, že máme na to hrát výše, a podle toho asi bude vypadat i přestupové období, abychom byli příští rok v tabulce výš.

Do Montpellieru z druholigové Remeše přichází nový kouč Michel Der Zakarian. Znáte ho nějak, víte, co od něj čekat a jakým fotbalem se bude prezentovat?

Ptal jsem na něj kluků, kteří mi říkali, že tu dřív hrával na postu stopera a byl takový ostrý, takže z něj budu mít radost (úsměv). Pak jsme se i chvíli bavili, než jsem odjížděl, a působil na mě charismaticky. Co se týče hry, bude se určitě víc zaměřovat na defenzivu. Pod posledním koučem jsme hráli spíše technický fotbal a na defenzivu se ne kašlalo, nicméně spíše se hrálo stylem soupeře přestřílet a když jsme ty góly nedali, tak se prohrálo. V tom bude asi největší rozdíl. Myslím, že by to mohlo být fajn, protože branek jsme dostávali hodně.

Na stoperu hrajete vedle zkušeného Brazilce Hiltona, což je zároveň kapitán týmu. Je pro vás výhoda, že máte vedle sebe ve stoperské dvojice takového lídra?

Pomohlo mi to zejména v tom, že jsem se po příchodu do Francie mohl ze začátku soustředit sám na sebe. Ten skok je přeci jen velký a člověk potřebuje čas, takže mi vyhovovalo, že on to v rámci naší dvojice odřídil a já si mohl hrát to svoje. Je fajn i po osobní stránce, a i přesto, že jsme oba stopeři a jsem jeho potenciální konkurence, tak si mě hned vzal pod křídla a řekl mi, že kdybych cokoliv potřeboval, tak se na něj můžu obrátit.

Na přelomu února a března přišla série čtyř zápasů, které jste proseděl na lavičce. Jak s Vámi tenhle fakt trenér komunikoval a co bylo tou hlavní příčinou, že jste se do sestavy vrátil? Byla to červená karta pro Congrého v utkání proti Bordeaux?

Po příchodu do Francie to samozřejmě bylo fajn, protože to vypadalo, že budu hrát už pořád. Pak se ale vrátil po zranění Daniel Congré a začal nastupovat on. Je třeba říct, že on má v tomhle pohledu jinou pozici, protože v lize odkopal přes tři sta zápasů. Člověka to samozřejmě štve, že nehraje, ale snažil jsem se zůstat trpělivý a čekat na další příležitost. Třetí týden, kdy jsem nehrál, za mnou přišel asistent trenéra a vysvětlil mi, že to nebylo kvůli mým výkonům, ale jelikož se mužstvu nedaří a bojuje se o záchranu, tak se rozhodli sázet spíše na zkušenou stoperskou dvojici. V utkání proti Bordeaux pak tým hrál špatně, dostali jsme hodně gólů a Congré navíc dostal červenou, což možná hrálo největší roli. Jak se ve fotbalu říká, co jednomu uškodí, tak druhému pomůže, a kdo ví, jak by to bylo, kdyby tu kartu nedostal.

Dá se říct, že vám tahle facka v podobě série zápasů na lavičce pomohla po charakterové stránce? Přece jen po tom úvodu, kdy jste hned nastupoval v základu si uvědomit, že to není samozřejmost.

Určitě ano. Já jsem nikdy nikde nehrál rovnou, vždycky jsem musel každého trenéra přesvědčit, že se na mě může spolehnout, protože nejsem typ stopera jako třeba Simon Deli. Proto mě překvapilo, že tady jsem od začátku nastupoval hned. Když ty zápasy, kdy jsem nehrál přišly, tak mě to pochopitelně štvalo a mrzelo, ale zpětně jsem za to rád. Pomohlo mi to na chvíli se zastavit, aklimatizovat se v novém prostředí a měl jsem více času víc pracovat i na sobě, takže o to lépe jsem pak odehrál ta utkání, kdy jsem se do sestavy vrátil.

V předposledním utkání proti Lyonu jste si zlomil nos, taže jste poslední kolo proti Angers hrál s maskou. Jak se s něčím takovým hraje?

Ten druhý poločas s Lyonem to bylo nepříjemné, sám jsem se divil, kolik je ze mě krve, protože na tohle moc netrpím. Ten zápas byl celkově náročný a k tomu ještě tohle, takže se mi na konci dost motala hlava. S tou maskou už byl nos relativně v pohodě, ale byl to pochopitelně nezvyk. Jak se dostanete do zápasu, tak už to prakticky nevnímáte, ale je pravda, že když jsem den před zápasem dělal na tréninku hlavičky, tak jsem myslel, že v životě neudělám hlavičku (úsměv).

Proti dvěma nejlepším týmům ligy, Monaku a PSG, jste odehrál celých devadesát minut. Jaké to pro Vás bylo a kdo na Vás udělal největší dojem po herní i osobní stránce?

Tyhle dva zápasy byly určitě vrchol celého toho půlroku. Bavili jsme se o tom s přítelkyní, jak za tyhle týmy hrajeme na PlayStationu a teď budu hrát proti nim. Pak jsem si na to vzpomněl v tunelu před zápasem, kdy jsem stál vedle di Márii, se kterým střílím ve hře na zadní tyč (úsměv). Sice jsme ani jedno utkání nevyhráli, ale ta zkušenost pro mě byla obrovská. Paradoxně si myslím, že právě od doby, kdy nám dal Kylian Mbappé góla, tak se o něm začalo mluvit a začal dávat góly v každém zápase, takže pokud přestoupí do Realu za sto milionů, tak na tom máme trošku zásluhu (úsměv). Je ale zvláštní, jak stále lidsky a skromně působí, na to, jaký humbuk kolem je, mám pocit, že stále bydlí u rodičů. Ve Francii se pak tihle mladí kluci, když se dostanou k velkým penězům, chovají trochu jinak, než my ze skromnějších poměrů, takže v tomhle je on tak trochu výjimka. Samozřejmě mě zaujal Falcao, který proti nám nastoupil z lavičky, se kterým jsem si chtěl vyměnit dres, ale ten mě slušně odmítl (úsměv). V Paříži mě po fotbalové stránce zaujali Verratti a di Mária, to jsou nejlepší hráči v celé francouzské lize. Co se týče lidskosti, tak jsem po zápase šel za Thiagem Silvou, protože je to můj velký vzor. Ten se na mě hned usmál, vyměnil si se mnou dres a podal mi ruku, takže za to jsem hrozně rád.

Ve Francii jste půl roku. Měl jste i jiné nabídky, byla možnost i zůstat v Liberci. Co nakonec rozhodlo pro Montpellier?

Už od minulého léta se řešilo, jestli někam půjdu, ale žádný tým nepřišel s opravdu konkrétní nabídkou, která by byla pro Liberec solidní. Montpellier přišel s tím, že chce jednat rychle a když jsem se to dozvěděl, tak to pro mě byla nabídka jako z říše snů. Francouzská liga je skvělá a nikdy jsem si nemyslel, že bych tam mohl hrát. Montpellier navíc vyhrál titul, hrál tam Giroud a je to krásné město na jihu Francie, takže jak se ta možnost objevila, tak jsem se jen modlil, aby se kluby dohodly.

Na život ve Francii si díky dobré lokalitě tedy stěžovat nejde, co?

Sám na sebe jsem byl zvědavý, jak se s tím poperu, protože je to první město mimo Liberec, kde žiju a rovnou ve Francii, ale zamiloval jsem si to tam. Francouzský život je odlišný než u nás, je to možná tím sluníčkem a jak je to u moře. Jsou daleko uvolněnější, pořád používají slovo tranquille, což znamená v klidu, poklidný, a tak oni opravdu žijí. Obecně jsem rád, že můžu poznat nové lidi, kulturu, je to takový bonus k zápasům ve francouzské lize. Vždycky jsem si přál bydlet někde u moře a teď mám moře deset metrů od bytu (úsměv).

Je něco z Česka, co Vám chybělo? Třeba nějaké jídlo, na které jste se těšil, až si ho teď dáte?

Jídlo asi ne, protože ve Francii se kolem jídla točí všechno (úsměv). Francouzi mají přísloví, že Francouz žije, aby jedl, takže to je v pohodě. Spíše mi ještě chybí větší jistota třeba při objednávání z menu, kdy člověk někdy zná dvě tři slova z názvu a ve finále je překvapen, co mu přinesli, to v Čechách vím, co si objednávám (úsměv). Jinak mi nejvíc chybí pochopitelně rodina. Kdybych mohl přesunout celou rodinu tam, tak by to bylo fajn (úsměv). Liberec je pochopitelně krásný a rád se sem vracím, ale ve Francii se nám moc líbí a i když nechci říkat, že je to druhý domov, aby to nevypadalo, že jsem po čtyřech měsících zapomněl, že jsem z Liberce, tak nám to tam přirostlo k srdci.

Zmínil jste francouzštinu. Učil jste se francouzsky už předtím nebo až teď při přestupu?

Měl jsem výhodu, že jsem ji měl čtyři roky na střední, i když jsem škole moc nedával, navíc jsem byl pryč kvůli fotbalu, takže jsem ji moc času nevěnoval. Hned po přestupu jsem si to začal vyčítat, že jsem na ni kašlal (úsměv). Za ty čtyři měsíce ale nějaký pokrok nastal a samotného mě překvapilo, když jsme jeli z Montpellieru do Marseille na letiště taxíkem a hodinu a půl jsem si s tím taxikářem povídal.

Jak média vnímala to, že PSG nevyhrálo titul? Odvolali trenéra Blanca, protože jim liga byla málo, přišel specialista na evropské poháry Emery s tím, že se vyhraje Liga mistrů, a on nevyhrál ani ten titul.

Co se týče nějakých sympatií veřejnosti, ty byly jednoznačně na straně Monaka, které hrálo vážně nádherný fotbal. V Paříži jsou podle mě hodně nespokojeni, ať už kvůli lize, nebo i kvůli způsobu, jakým vypadli z Ligy mistrů. Po té porážce s Barcelonou jsem si říkal, že ten titul už nemůžou vyhrát, což se potvrdilo. Nemyslím si, že budou trenérské změny, ale příští rok budou chtít vyhrát určitě obojí a podle toho určitě budou aktivní na přestupovém trhu.

Bavili jsme se o Mbappém, o které se zajímají snad všechny velkokluby světa. Nebylo by pro něj lepší zůstat ještě rok v Monaku, než hned přestupovat na prestižnější adresu?

Tohle se hrozně těžko hodnotí. Záleží, kam by šel a jaká by to byla liga. Beru to ale z pohledu, že ty týmy jsou tak velké, že se prostě nedají odmítnout, takže já na jeho místě bych asi šel. Možná ho ale rodina přesvědčí, aby ještě zůstal v Monaku, ale já mít nabídku od takových týmů, tak bych se asi sbalil a hned bych šel (úsměv).

Máte za sebou povedený půlrok v jedné z top pěti lig světa. Nemrzí Vás, že nepřišla pozvánka do repre na kvalifikaci proti Norsku?

Samozřejmě jsem z toho smutný a byl bych rád, kdybych v té nominaci byl. Na druhou stranu to beru tak, že ještě třeba nepřišel můj čas a motivuje mě to, abych hrál tak, aby ty pozvánky přišly. Mrzí mě to, protože člověk pochopitelně reprezentovat chce a je to sen každého hráče. Věřím ale, že ty pozvánky přijdou. Je to podobné jako v Liberci, kdy jsem taky nehrál nebo ty čtyři zápasy tady, člověk musí být trpělivý.

Do dospělého fotbalu Vás v Liberci uvedl trenér Šilhavý, který teď po úžasné sérii bez porážky vyhrál se Slavií titul. V čem je jeho kouzlo?

Popravdě řečeno jsem nevěřil tomu, že by mohli vyhrát titul, protože ze začátku sezony ty výsledky nebyly dobré a Slavie ztrácela na čelo tabulky hodně bodů. Bylo vidět, že pan Šilhavý tomu mužstvu dodal to, co potřebovalo. Já nevím přesně, co to je, ale on má v sobě takový zvláštní klid, takovou pokoru, kterou pak přenese na hráče a když je ten tým dobrý, tak může udělat titul. Jeho charisma je tak silné, že ten tým za ním jde a výsledky na hřišti se pak dostaví.

Vás teď čeká svatba. Budete se ženit v rodném Liberci?

Ano, svatba bude v Liberci. Jak jsme teď byli pryč, tak se všechno řešilo e-mailem a bylo to organizačně docela těžké. Teď po návratu domů jsme se ještě nezastavili a obíháme matriky, obleky a podobně. Je toho hodně, ale moc se na to těším a bude to další krůček v životě, tak snad řekne přítelkyně ano a neuteče od oltáře. (úsměv)

Ještě si není jistá?

Tak dokud to člověk nemá na papíře, tak to jisté není. (úsměv) Bude to každopádně zajímavé, přítelkyně je Vietnamka, takže budeme mít takovou propojenou česko-vietnamskou svatbu, bude tam kolem dvě stě hostů a bude to takové netradiční. Organizačně je to hodně náročné, ale věřím, že si to užijeme.