Napravený Arnautović dohání nenaplněný potenciál. Útočníkovi Interu pomohlo narození dcery

Marko Arnautović patřil mezi největší talenty evropského fotbalu, jeho kariéru ale dlouhodobě ničily nejrůznější přešlapy. "Je to skvělý kluk, ale chová se jako dítě," řekl o něm kdysi slavný José Mourinho (61). Nyní je rakouskému útočníkovi pětatřicet a v poslední fázi kariéry na sebe konečně strhává pozornost hlavně fotbalovým umem. Usadil se v milánském Interu a v rakouské reprezentaci patří k lídrům. Bez nadsázky tak prožívá jedno z nejlepších období v profesionální kariéře.

Arnautović se před minulou sezonou vrátil do Interu po dlouhých 14 letech. Tehdy v Miláně hostoval z nizozemského Twente a jako dvacetiletý mladík bojoval o místo v týmu po boku Javiera Zanettiho, Wesleyho Sneijdera nebo Christiana Chivua, příliš úspěšný ale nebyl. Jak naznačil tehdejší trenér Mourinho, mladý Rakušan byl ztracený případ.

Že by se Arnautović zdravě naštval a snažil se legendárnímu trenérovi i celé fotbalové veřejnosti ukázat opak? S tím na něj nechoďte. Svým chováním naopak Mourinhův úsudek podepisoval. Více než góly a asistencemi fanoušky v Miláně zásoboval skandály. Nedostával téměř žádný herní čas, jeho jméno však i přes to často zářilo v novinových titulcích.

V roce 2010 si na jeden večer půjčil Bentley spoluhráče Samuela Eto'oa a luxusní vůz mu byl ukraden. O dva roky později se zapletl do hádky s policistou, kterou ukončil dnes již ikonickým výrokem: "Mám tolik peněz, že si můžu koupit váš život." V roce 2013 pak vyzval na noční automobilový závod tehdejšího spoluhráče z Brém Eljera Eliu. Pro jejich noční radovánky ale německý klub neměl pochopení a oba hráče suspendoval.

Zdálo se, že kariéra rakouského reprezentanta skončí dříve, než se pořádně stačila rozjet. Nejeden fotbalový fanoušek vzhledem k seznamu přešlapů a kontroverzí předpokládal, že se Arnautović zařadí mezi velké talenty, kteří nikdy nedokázali naplnit svůj potenciál. Všehoschopný rakouský útočník ale všechny vyvedl z omylu.

Dnes je mu pětatřicet a znovu obléká dres Interu. V kádru Nerazzurri sice nepatří mezi nepostradatelné, přijal roli náhradníka, ale i přes to je pro Simone Inzaghiho důležitou součástí týmu. V aktuální sezoně Serie A se představil jen třikrát a dohromady odehrál pouhých 40 minut, jeho přítomnost na hřišti ale stále má svou hodnotu. Potvrdil to v Lize mistrů, kdy gólem do sítě Crvene zvezdy pomohl Interu k vítězství 4:0.

Ptáte se jak se ze zlobivého dítěte rakouského fotbalu stal profesionál, který ve 34 letech zvedl nad hlavu pohár pro italské mistry? Odpověď je prostá, zlomem v jeho kariéře bylo narození dcery Alicii. Ta přišla na svět během Arnautovićova působení ve Stoke City, kde Arnautović strávil čtyři plodné sezony.

V dresu celku ze střední Anglie nasázel 28 branek a vysloužil si přestup do londýnského West Hamu. Tam se v obou ligových ročnících přehoupl přes hranici deseti branek a stal se miláčkem fanoušků. Když se v létě 2019 rozhodl odejít do Číny, byl to proto šok.

Co stálo za jeho překvapivým přestupem? Možná snaha finančně zabezpečit rodinu, možná ztráta motivace. Stejně jako na všech ostatních krocích turbulentní kariéry rakouského útočníka se pod něj podepsalo také složité dětství ve vídeňském Floridsdorfu. Právě odtud si odnesl zarputilost na hřišti, ale i tvrdohlavost mimo něj.

Kvůli kontroverzní povaze Arnautović dlouho neměl mnoho fanoušků ani doma v Rakousku. Nyní je však jedním z lídrů tamní reprezentace a se 120 starty je dokonce jejím rekordmanem. V červenobílých barvách navíc nastřílel už 39 gólů a blíží se další metě, 44 brankám Toniho Polstera.

Trenér rakouského národního týmu Ralf Rangnick na Arnautoviće spoléhá i přes to, že se do jeho fotbalu příliš nehodí. Zatímco trenér preferuje agresivní fotbal založený na presování a běhání, Arnautović rád hraje na míči a vyžívá se v práci na zhuštěném prostoru.

Podle výsledků z poslední doby se ale zdá, že se protichůdné fotbalové vize skvěle doplňují. Rakouský výběr je na vzestupu a pokud vše půjde podle plánu, může být mistrovství světa 2026 symbolickým vrcholem Arnautovićovy kariéry.

Bylo by to obdivuhodné zakončení cesty, která začala v klecích vídeňských betonových hřišť a přes několik rychlých vzestupů a pádů udělala dovedla náladového forvarda až k rekordům v národním týmu.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.