Ozvěny z Bundesligy: Jak snadno si lze oblíbit Effzeh

Měli výjezdní embargo, přesto se z Porýní přepravili na Moravu. Nakonec zde kvůli svéráznému počasí strávili více hodin, než původně plánovali. Fanoušci Kölnu prožili v Uherském Hradišti vskutku nevšední čas. Zároveň ale ukázali, co znamená skutečná věrnost svému oblíbenému "Effzeh”. Věrnost tak silná, že ji sami chcete rovněž okamžitě sdílet.

Líbí se vám Bundesliga? Hurá, gratulujeme. Zřejmě jste se k německé soutěži dostali skrze oblíbeného hráče. Možná se vám rovnou zalíbil také klub, jehož barvy váš vyvolenec hájí. A pravděpodobně se jedná o Bayern nebo Dortmund.

Jak si však najít cestu k dalším účastníkům Bundesligy? Co může neználkovi nabídnout taková Bochum? Historie? Titul Unabsteigbaren (nesestoupitelných) už jim asi jen tak někdo neodpáře, ale skutečně něco takového láká? Co současnost VfL? Nic moc, pokud někoho nefascinuje plácání u dna tabulky. Stadion? Stará betonová stavba. Atmosféra? No, konečně trefa. Stačí to však k vábení nových podporovatelů?

Řadě klubů zkrátka chybí to, co Bayern s Dortmundem ve všech ohledech mají. Hoffenheim píše nejslavnější kapitoly svých dějin, avšak pohled na prořídlou arenu v Kraichgau zrovna nepřitahuje k zajištění klubového členství. Lipsko fotbalem baví, jenže to má zásadní háček v podobě pošlapávání historie a veškerých (ne)psaných zvyklostí. A doba, kdy "Hříbata” z Mönchengladbachu klusala Ligou mistrů, už taky zřejmě skončila. Uvedené výtky samozřejmě nemusí nutně představovat nepřekonatelné bariéry. Bez nich by ovšem daný klub přece jen v očích nových fanoušků vypadal líp.

Jak nastavená kritéria splňuje Köln? Tak především se jedná o trojnásobného mistra Německa, který zářil zejména mezi 60. a 80. lety minulého století. Hraje na nádherném stadionu pravidelně zaplněném do posledního místa. A letos po delším čase zase prorazil na sportovním poli a dostal se do evropských pohárů.

Jenže pokud jste německou kopanou začali bedlivěji sledovat někdy okolo roku 2010 (autor se hlásí), máte problém si "Domstädter” vůbec všimnout. Jistě, Lukas Podolski tehdy dělal, co mohl, stejně tak se snažili i Milivoje Novaković se svým slovinským krajanem Mišem Brečkem. Navzdory jejich snaze ale patřil tehdejší Köln do bundesligového suterénu, jenž roky pendloval mezi první a druhou nejvyšší soutěží.

Pevnější půdu pod nohama získali "Geißböcke” pod vedením trenéra Petera Stögera. Za jeho působení v městské části Müngersdorf se Köln vrátil do 1. Bundesligy a po nějakém čase dokonce obsadil skvělou pátou pozici, díky níž se kvalifikoval do Evropské ligy. Příznivci Effzeh pobaveně vzpomínají na bláznivého Anthonyho Ujaha, s pýchou pak hltají záznamy pochodu Londýnem. Kratochvíle ovšem netrvaly věčně. Leccos se pošramotilo osobním svárem mezi Stögerem a kontroverzním sportovním manažerem Jörgem Schmadtkem a i kvůli němu spadl Köln opět o patro níž.

Avšak právě opakující se pády na zem se staly příležitostí, jak Geißböcke skutečně a natrvalo zaregistrovat. I letmé pohledy na zápasy 2. Bundesligy uměly odhalit vášeň davu valícího se týden co týden do Müngersdorfu. Na Effzeh bylo vždy plno. Je jedno, jaká soutěž se nedaleko slavného dómu zrovna hraje, o perfektní atmosféru je pokaždé postaráno. Platilo to při zápasech se Sandhausenem, platilo po dalším návratu do první ligy a platí to i nyní, kdy na Stögerovu práci zdařile navazuje Steffen Baumgart.

Nastal nejvyšší čas nahlédnout do duší kolínských fans. Zápas v rámci Evropské konferenční ligy v Uherském Hradišti se proto stal vítanou příležitostí vidět Effzeh konečně v akci. A taky se konečně poznat se členy oficiálního fanklubu Cologne Slovakia, který utkání porýnského klubu několikrát za rok navštíví.

Thank you @dudao_10 We love you @fckoeln_en#effzeh pic.twitter.com/aM4kDGgC0d

— Cologne Slovakia (@CologneSlovakia) October 28, 2022

Parkuji nedaleko uherskohradišťského stadionu, avšak ještě mířím do centra města. Právě zde mám totiž scuka s Peterem, kterého fandění "Kozlům” provází v podstatě celý život. Už po cestě narážím na četné shluky, v nichž se hovoří převážně německy. Germánský jazyk se ozývá také z přeplněných hospod.

Konečně přicházím na předem určené místo. Scházím se s Peterem, veselým chlapíkem, jenž mě ihned představuje svým slovenským a českým kolegům. Následně se všichni za diskuze, během níž se blíže poznáváme, vydáváme směrem ke stadionu. Vzrušeně čekám, jak přísné budou kontroly před branami. Podle rozhodnutí UEFA by zde totiž příznivci Effzeh vůbec neměli být, už vůbec pak s klubovými dresy či šálami na sobě. Reálně však více než tisícovka Němců snadno pronikne na ochozy. Vadí pouze šály, které je třeba u pokladen po dobu střetnutí odložit, donaha ale nikdo nejde. Zřejmě mlčky promluvila síla natěšeného davu.

První chorály se tribunou rozeznějí už během předzápasové rozcvičky, následně se v různých intervalech fandí znovu a znovu. Zároveň ale nepříjemně houstne všudypřítomná mlha. A to tak, že se dokonce musí odložit výkop utkání. Pak dojde k dalšímu odložení. Už se smiřujeme, že ve čtvrtek se hrát nebude. V jeden moment se ale mlha zvedne a my vůbec poprvé vidíme kotel Slovácka. Oba tábory vítají zlepšené povětrnostní podmínky veselým skandováním. Tak se dnes nakonec hrát bude...

... nějakých osm minut. Mlha opět zahaluje hřiště a sudí je donucen utkání přerušit. Dneska už to nepůjde. Hlasatel oznamuje, že se bude pokračovat zítra. Mně osobně to až tolik nevadí, z mého valašského rodiště trvá cesta k řece Moravě necelou hodinu. A bandy z Německa očividně plánovaly v Hradišti tak jako tak strávit noc. Ostatně skandováním wir wollen Freibier für Alle dokazují, že ještě neměly dost. Já se však loučím svými přáteli a těším se na zítřejší restart duelu.

Také v pátek se slunce schovává za mraky, avšak alespoň už v Dolnomoravském úvalu vidíme na krok. Vracím se tedy do Hradiště a za jednou z branek se znovu setkávám se slovenskými a českými kamarády. Stejně jako ve čtvrtek je tribuna téměř výlučně pokryta příznivci vyznávajícími červenou a bílou barvu. Znovu se skanduje, tentokrát už s jistotou, že chorály uslyší také hráči.

Samotné dění na hřišti nabídlo nejprve taktickou bitvu, v druhé půli pak řežbu, nad kterou rozhodčí ztratili kontrolu. I ze sektoru, v němž vládli hosté, vypadala první penalta po údajném faulu Michala Trávníka dost podezřele. Následně sudí rozhazuje karty podle libosti. Domácí příznivci rázem nemohou přijít na jménu nejen arbitrovi, ale také Timovi Hübersovi nebo Florianu Kainzovi. My nevíme proč, oba hráčí Effzeh totiž popudili ochozy na druhém konci hrací plochy. Druhý pokutový kop pro Köln už se dá pochopit. Ondrej Duda jej k převeliké radosti slovenských kamarádů promění.

Koncovka zápasu přináší vůbec nejsilnější zážitky. Geißböcke přežijí nápor Slovácka a oslava na tribunách, která probíhá už v podstatě od Dudovy penalty, může gradovat. Vítěze střetnutí vyprovází potlesk a ještě několik minut trvající skandování. Velkého aplausu se dočká autor jediného gólu utkání. Duda totiž Petera a spol. obdaruje dresem, který ještě před chvílí pro dobro Kölnu propotil. Mí kamarádi se s úlovkem pochopitelně tetelí blahem.

Jistě nešlo o nejpočetnější výjezd fanoušků Effzeh. Nabídl ale těžko opakovatelné zážitky. Celý příběh započal již s předprodejem vstupenek, jejichž velkou část vykoupili příznivci německého mužstva. Pokračoval trestem od UEFA, která Němcům v podstatě zakázala příjezd do Uherského Hradiště, byť bylo jasné, že zdánlivé bububu nebude v praxi fungovat. A nakonec vše vyvrcholilo samotným hracím dnem... tedy hracími dny. Záludná mlha protáhla trip do městečka na břehu Moravy o několik hodin. Tohle už z hlavy jen tak vymazat nepůjde.

V mých vzpomínkách čtvrteční utkání určitě nějaký ten čas zůstane. Poprvé jsem se ocitl ve společnosti těch, kteří dle mnohých dělají v Bundeslize tu vůbec nejlepší atmosféru. Poprvé jsem také poznal věrnost (skoro)krajanů, s nimiž mně nově navíc pojí přátelství.

Köln možná nesbírá tituly jako na běžícím pásu. Může se ale opřít o bohatou historii. A především o obrovskou fanouškovskou základnu, jejíž vášeň je extrémně nakažlivá. Proto si zřejmě ještě několik dní budu zpívat:

Un mer jonn met dir,
Wenn et sin muss durch et Füer,
Halde immer nur zo dir, FC Kölle!