Ozvěny z Bundesligy: Je načase se přejmenovat?

Konečně. Konečně Bayern někdo pořádně zostudil. Někdo z Německa. Někdo, kdo si nedělal těžkou hlavu z toho, že Bavoři nastoupili v plné polní. A stalo se to... v DFB-Pokalu. Té krásně nevyzpytatelné soutěži, kterou podobné příběhy živí. Proč ale něčeho podobného nelze dosáhnout v Bundeslize? Máme se snad smířit s tím, že nejvyšší německé soutěži zkrátka chybí to hlavní koření, které až dodatečně přisypou bitvy o národní pohár?

Je to poněkud k vzteku. Můžeme zde každý týden předkládat poutavé story. O Kölnu, jenž před sezonou vypadal na odpis, aby se pak pod Steffenem Baumgartem stal inspirativní značkou. O Mainzu, který měl touto dobou hrát o úroveň níže, místo toho však zdánlivě ztracené mužstvo našlo identitu a rázem mu sestup nikdo nevěští. O Bochumi, která se navzdory chybějící kvalitě statečně rve a navazuje na loňský příběh Bielefeldu. Nebo o Levekrusenu, jenž si... zase hraje na Leverkusen.

Z podobných střípků se dá složit okouzlující mozaika, která několik zájemců jistě přitáhne. Jenže nemohlo by těch zájemců přibýt ještě víc? Bundesligový dort stojí na pevném základu, jeho kontury lákají k ochutnávce. Rozhodně se najde někdo, kdo se s chutí zakousne. Rád by okusil také polevu či třešničku. Vychytávky potřebné k dokonalosti ovšem schází. Místo toho jsou k nalezení v poháru od DFB, nikoli na talíři od DFL.

Bundesliga je zkrátka užitečným idiotem, jenž se týden co týden snaží vyždímat to nejlepší ze všech klubů, aby se pak jednou za tři měsíce zjevil DFB-Pokal a slíznul veškerou smetanu. Po destrukci Bayernu všichni touží téměř deset let. A když už konečně přijde, dočká se Bundesliga odměny? Ani ne. Máme se hře na idioty a vychytralé rovněž podřizovat? Nebo vytáhneme bílou vlajku a uznáme, že si DFB-Pokal maže první ligu na chleba?

Jistěže je komparace obou soutěží od počátku vrtkavá. V Bundeslize za neschopnost dovést zápas do vítězného konce za 90 minut platíte bodovou ztrátou, na druhou stranu pro vás po porážce nic nekončí. Žádné teď nebo nikdy, až za rok. Zkrátka jablka a hrušky. I tak jeden plod vypadá mnohem přitažlivěji. Bohužel.

Avšak snadno lze z jedné malvice udělat druhou. A je nabíledni, které ovoce je nuceno se opičit. Připadají vám úvahy o play-off, které by rozhodovalo o vítězi Bundesligy, ujeté? Zkuste si ovšem představit čiré zoufalství těch, kteří od roku 2013 čekají na změnu vládce. A navíc, jak připomněl tvůrce podcastu Gegenpressing Manuel Veth, pokud byste německým fanouškům nabídli, zda dominanci Bayernu ukončíte zrušením pravidla 50+1 nebo zavedením nějaké formy nadstavby, tak... jednoduchá volba. Nikdo totiž nechce vidět další Lipsko nebo Hoffenheim. A další alternativy se hledají těžko.

Přitom duel Mönchengladbachu s Mnichovany se na první pohled od bundesligových klání v ničem nelišil. Neuer, Davies, Kimmich, Müller, Lewandowski... ti všichni byli u toho, navíc v parádní formě. A přesto... Dayot Upamecano si zejvně obul neposlušné kopačky, jinak si jeho katastrofální výkon těžko vysvětlit. Joshua Kimmich se po mediálním faux pas celý týden schovával před fotoaparáty (dle bavorských zdrojů), na hřišti ale na sobě dlouho nenechal nic znát. I on se tak jako tak nakonec svezl s celým týmem a s Leonem Goretzkou snad nikdy nehráli hůř.

Není to až tak dávno, co Bayern inkasoval pět gólů naposledy. Avšak před dvěma roky se pod Nikem Kovaćem trápil, načež porážka 5:1 od Frankfurtu vesměs tolik nepřekvapila. Teď se ostudný výsledek těžko vysvětluje. Už v srpnu sice "Roten” proti Borussii strádali (Upamecano může Gladbach rovnou označit za svou nemesis), ovšem nakonec soupeře přehrávali a víceméně jen štěstí jim scházelo k uzmutí tří bodů. Teď nic takového. A jako na potvoru v DFB-Pokalu.

Nechci německý pohár nikterak hanit. Sám nemůže za to, že přináší něco, co Bundesliga neumí. Avšak zanevřít kvůli němu na Bundesligu ještě nehodlám. Žádné "Ozvěny z Pokalu”... zatím. V sobotu jede do Mnichova Freiburg (takové německé Slovácko, chcete-li). Opět budeme nepoučitelně doufat, že se něco zlomí. Vždyť mít naději je tak krásné.

Ale dobrá, když už se nám tu Pokal po odmlce zase jednou ukázal, bylo by záhodno připomenout, co vše přinesl. A začneme v Mnichově, kde se navzdory výprasku FCB přece jen odehrála veselka. Tímto gratulujeme "Lvům” k vítězství v bavorském Minipokalu. Z postupu přes Schalke musel mít velkou radost zejména útočník Sascha Mölders, který jako rodák z Essenu bytostně nenávidí klub z Gelsenkirchenu. A to tak, že název soupeře na svém dresu přelepil.

Mnichovským 1860 se podařilo S04 vyřídit za 90 minut, avšak hned na dalších sedmi stadionech (z celkových 16) se zápasy protáhly na více než dvě hodiny čistého času. Mimo jiné se tak stalo v Bochumi, kde obvyklá jednička domácích Manuel Riemann zprvu odpočívala na lavičce. Zkušený brankář si však věřil na penalty (mezi tyčemi i jako exekutor). A tak na konci druhého prodloužení naskočil na hřiště, během rozstřelu rozhodil Arneho Maiera natolik, že středopolař Augsburgu netrefil bránu, aby nakonec celé drama sám ukončil.

A zřejmě se máme na co těšit i v lednovém osmifinále. Tradicionalistům se jistě zavděčí střet Kölna s Hamburkem. V 2. Bundeslize rozjeté St. Pauli pohostí Dortmund — to vyloženě smrdí gólovými hody. A pak samozřejmě berlínské derby na Olympiastadionu... snad do té doby vydrží tribuny otevřeny.

To vše ale až po Novém roce. Do té doby si své místo na slunci zaslouží především Bundesliga. Občas je to otrava, občas to připomíná boj s větrnými mlýny. Avšak ve výsledku nás to pořád moc baví.