Ozvěny z Bundesligy: Pořád stejný, pořád lepší. Vlak z Köpenicku nelze zastavit

Rozestavení 3-5-2, bojovný střed pole, sehraná dvojice v útoku. Totožný trenér, totožný sportovní ředitel, totožné opojení na stadionu, kde jsou místa na sezení v menšině. Union Berlín lze snadno přečíst. Jako byste listovali Rychlými šípy - všechny stránky knihy si rychle zapamatujete. Přesto Mirkové Dušínové z Köpenicku neomrzí a soupeřící Bratrstva kočičí pracky pořád umí zaskočit.

Už o tom byla řeč v předsezonním preview. Jako útlá a těžko zpozorovatelná štika proplouvá Union každý rok Bundesligou. Až se na něj snadno zapomene. Přitom každý rok sám sebe překonává. Sezónu 2019/20 zakončili "Eisernen” na 11. místě daleko od sestupových vod. O rok později již Max Kruse nasměroval Berlíňany do pohárové Evropy. A tu si zahrají také letos po obsazení fantastické páté příčky.

Na první dobrou přitom neuvidíte klíč, jímž Union odemyká další a další pokladnice. Není to tak přímočaré jako například u Freiburgu, jenž sází na mladíky a za léta už vybudoval skutečně kvalitní kádr. V Berlíně nedošlo ke katarzi jako v Mohuči, která na přelomu let 2020 a 2021 otočila kurz o 180 stupňů. A už vůbec nemůžeme Eisernen srovnávat s Lipskem neskrývaně podporovaným magnátem, jenž se neštítí obcházet pravidla.

Můžeme ukázat alespoň na Olivera Ruhnerta. Někdejší skaut Schalke se na Stadion an der Alten Försterei přesunul v roce 2018. A zjevně svou práci dělá dobře. Do Berlína za ta léta přitáhl řadu jmen, která zprvu nevzbuzovala respekt, postupně však vytvořila silnou kostru podceňovaného souboru. Ruhnert se takto předvádí navzdory nevysokému rozpočtu. Ten by ostatně k Unionu asi neseděl, neboť fanoušci skromnost klubu berou jako esenciální součást jeho identity.

Někdo ovšem všechny příchozí tváře musí umět ukočirovat. Urs Fischer tímto umem rozhodně disponuje. Teď už o tom není sporu. Dlouho se však švýcarskému trenérovi tolik nevěřilo. Do Německa přišel z rodné země poté, co završil zlatou éru Basileje, v hlavním městě Bundesrepublik si poté okamžitě udělal jméno postupem z 2. Bundesligy. Přesto Fischer mnoho respektu nevzbuzoval.

A to ani po úspěšné premiérové sezoně Unionu mezi elitou. Nováčkovský elán, poblázněné tribuny, bla bla bla. Teprve ve druhém roce se ukáže, říkal si nejeden škarohlíd. Ukázalo se, že Eisernen jsou nejlepším berlínským klubem, jenž si na rozdíl od ambiciózní Herthy mohl vyzkoušet mezinárodní zápolení. A škarohlídi se znovu ozvali. Běh na dvou tratích zároveň, to nemohou zvládnout... nu, zvládli. A ještě si polepšili.

Také autor těchto řádků patřil mezi škarohlídy. Lépe řečeno mezi pesimisty. Na obhajobu lze podotknout Fischerův rigidní defenzivní herní styl a absence nových prvků, jež by protivníky uměly zaskočit. Starý pes se novým kouskům nenaučil, i tak mu ale soupeři pořád skáčou na lep. Zvyk je nejen železnou (eisern, haha), ale také perfektně padnoucí košilí. Takže proč zkoušet nové šaty?

6 - Union Berlin have scored six goals in a Bundesliga game for the first time and equal their highest victory in the competition, a 5-0 against Bielefeld in November 2020. Historic. #fcunion #S04FCU pic.twitter.com/g8Qq1nTwfU

— OptaFranz (@OptaFranz) August 27, 2022

Místo chaotického pobíhání po sekáčích si Eisernen vystačí s šicím strojem a záplatami. V lednu prchnul tribunami milovaný Kruse do Wolfsburgu, v létě se z Köpenicku pakovali také ostrostřelec Taiwo Awoniyi a probuzený Grischa Prömel. Ofenziva v troskách, řeklo by se. Ba ne, na scéně se zjevil Sheraldo Becker. Surinamčan vystoupil ze stínu Awoniyiho a po čtyřech bundesligových kolech vede spolu s Christopherem Nkunkuem tabulku střelců (navíc od záložníka Lipska si ani jednou nemusel pomoct penaltou). Na hrotu Beckera zdatně doplňuje Jordan Siebatcheu, jenž vsítil jen o jeden gól méně než útočný kolega. Snad ani Kruse s Awoniyim spolu nefungovali tak dobře jako Becker a Siebatcheu. Oba jsou zdatní ve vzduchu, odkud umí sklepnout míč jeden pro druhého, oba dokáží vystřelit a oba rozumí jeden druhému. Na trefy proti Lipsku si vzájemně přihráli a zdařile kombinovali také v derby i na půdě Schalke.

Ruhnert s Fischerem zdatně zašívají díry také v bráně. Po Rafału Gikiewiczovi si mezi třemi tyčemi velmi dobře vedl Andreas Luthe, jenž se po konci uplynulé sezony v již pokročilém věku přesunul do druholigového Kaiserslauternu. Frederik Rønnow však chce dokázat, že pořádnou šanci měl v Bundeslize dostat mnohem dřív než po překročení třicítky. V obraně Köpenicker už zase nepůsobí Marvin Friedrich, nicméně Robin Knoche je se svými letitými zkušenostmi z Wolfsburgu jistě rovnocennou náhradou. Z levého kraje defenzivy navíc dopředu rád a umně vybíhá Niko Gießelmann. Levačkou hrozí ze hry i standardních situací a stejně jako před rokem zažívá parádní vstup do ročníku.

Fazónou oplývá také Rani Khedira diktující střed pole. Mladší bratr slavnějšího Samiho ovládl klíčovou část hřiště zejména ve 3. kole v souboji s Lipskem, kdy spolu s Andrásem Schäferem a Janikem Habererem přečíslili Kevina Kampla a Konrada Laimera (opravdu těžko říct, co trenér Lipska Domenico Tedesco zkoušel, zvlášť s Laimerem, jenž se často zapomínal vepředu). A aby toho nebylo málo, zvládne se jako střídající hráč zapojit také Sven Michel. Někdejší forvard Paderbornu ve svých 32 letech snad ani nesnil o tom, že v 1. Bundeslize vstřelí v jednom zápase dva góly. A přece, na Schalke se tak stalo.

Zkrátka a dobře, nastal čas Union plně uznávat. Ne ze soucitu, ale jednoduše proto, že si to celý ansábl i s Ruhnertem a Fischerem zaslouží. Na pažitu možná nevypadá ladně, řadu nedostatků ale dožene bojovností. A při detailním pohledu lze v souhře Eisernen spatřit vzorce, jimž se druhá strana barikády z různých důvodů těžko brání.

Dlouho skeptický pisálek by se tedy asi měl omluvit. Přesto s omluvou váhá. Co když Berlíňané něco takového ani nechtějí? Prostě fungují mimo záři reflektorů a pozornost je jim cizí. Takže ano, omluva vlastně namístě je. Protože po článku následuje pozornost.

Avšak již jsem si nemohl pomoct. Obdivuji Union Berlín.