Ozvěny z Bundesligy: Vyrazili jsme na Rheinderby

Zraky většiny bundesligových fanoušků se o víkendu ubíraly do Mnichova. Většiny, ne ale všech. Pro část z nich se našel ještě důležitější špíl. V neděli se totiž odehrálo porýnské derby mezi kluby, které se především v 60. a 70. letech minulého století rvaly o bundesligový trůn. A k oné menšině, která Rheinderby toužila zažít, patřila také skupina výletníků z Česka a Slovenska.

Někdo touží vidět ruiny Machu Picchu. Někdo chce spatřit monumentální sekvoje v Americe. Někomu stačí výlet do Paříže, jinému zase rozkvetlé mandloně v Hustopečích. Tužby lidských bytostí jsou rozmanité.

Existují ale i takoví cvoci, kterým k velkolepému zážitku stačí zajít na fotbal. Nejlépe do kotle. A úplně nejlépe do Německa, země fandění zaslíbené. A co tak okusit derby, střetnutí dlouholetých rivalů? Přímo mezi vlajkonoši, hmm?

Inu, dostali jsme tu příležitost. Navzdory nepochopení řady našich partnerek, které by, v případě výběru, preferovaly spíše onen výlet do Hustopečí. Propustky jsme si nicméně zařídili a díky práci Cologne Slovakia, oficiálního česko-slovenského fanklubu 1. FC Köln, jsme se mohli těšit na exkluzivní výpravu. A to nejen na derby mezi kolínskými "Effzeh” a Borussií Mönchengladbach, ale i na túry do dalších fotbalových bašt v Porýní či přilehlém Porúří.

U dómu a za pivem

Vše začalo čtvrtečním srazem na vídeňském letišti. Zde se shromáždilo zhruba 15 natěšených chlapů, z nichž většina se vzájemně poznala právě až v letištní hale. Alespoň však měli čím zaplnit hodinové zpoždění letu do Kolína.

Po jinak bezproblémovém přesunu z Dolních Rakous na letiště Konrada Adenauera mezi Kolínem a někdejším hlavním městem západního Německa Bonnem jsme dychtivě čekali, až na nás za Rýnem vybafne impozantní kolínský dóm. Zklamáni jsme rozhodně nebyli. Na moment, kdy po východu z hlavního nádraží stanete tváří v tvář jedné z největších sakrálních staveb na světě, nelze jen tak zapomenout. Protentokrát jsme však slavnou katedrálu kvapem minuli. Potřebovali jsme se ubytovat a nachystat na večerní program.

Abychom se pořádně navnadili na kolínskou kulturu, zamířili jsme do jednoho z místních pivovarských domů. V něm jsme pochopitelně ochutnali Kölsch, druh piva tolik typický pro město. A pochopitelně nezůstalo u jediné degustace. Zvlášť, když se Kölsch všude servíruje ve skleničkách o objemu dvou decilitrů, což štamgasty navyklé na pořádné půllitry napoprvé zaskočilo. Žaludek pak zasytily tradiční pokrmy Flammkuchen nebo Himmel & Ääd. Jelikož se všichni olizovali, lze očekávat, že tyto recepty budou účastníci výletu více či méně úspěšně zkoušet i ve svých domácích kuchyních.

Zbytek čtvrtečního večera prožil každý podle svého uvážení. Byl tak trochu zázrak, že následující den jsme se všichni v plném počtu sešli a vyrazili do tréninkového centra 1. FC Köln. Zde jsme prošmejdili fanshop a poté jsme zhlédli trénink "Effzeh” před nedělním derby. Vysledovali jsme taktiku, tu jsme si ovšem nechali pro sebe. Kdoví, zda mezi námi neseděl nějaký špeh z Gladbachu. Raději jsme tak na konci tréninkové jednotky požádali hráče o fotky či podpisy. Vyhověli nám například Florian Kainz, Davie Selke a dokonce i kouč Steffen Baumgart, na jehož kštici pochopitelně nechyběla pokrývka hlavy.

Thank you to you all! We love you all!pic.twitter.com/ZoKKMJLjPV

— Cologne Slovakia (@CologneSlovakia) March 30, 2023

V zakázaném městě

Páteční odpoledne patřilo Düsseldorfu. Ano, tomu Düsseldorfu, jemuž v Kolíně říkají verbotene Stadt, tedy zakázané město. Mezi oběma metropolemi Porýní panuje vášnivá rivalita. Pro lepší obrázek si můžete představit soupeření mezi Hradcem Králové a Pardubicemi... akorát tedy souhrnný počet obyvatel vynásobte přibližně deseti.

My se však do Düsseldorfu nejeli s místními bít. Chtěli jsme jen vidět dobrý fotbal. Stejně jako 20 tisíc fanoušků Hamburgeru SV, kteří se těšili na střetnutí v rámci 2. Bundesligy s domácí Fortunou. Skupiny hostujících příznivců jsme potkávali již na hlavním nádraží, opravdu pořádně jsme ale jejich vášeň poznali až před stadionem, kde se s každým příjezdem tramvaje burácivě ozývalo Hurra, Hurra, die Hamburger sind da.

Ještě lepší atmosféra panovala v samotné Merkur Spiel-Areně. Ta sice zvenku vypadá jako větší hala a součást přilehlého výstaviště, vevnitř ale díky strmým střechám a rozlehlému zastřešení ochozů plně uspokojuje požadavky po vynikající fotbalové kulise. Tu navíc umocňovaly vyprodané tribuny, z nichž byli pořádně slyšet jak účastníci velkolepého výjezdu z Hamburku, tak i kotel domácí Fortuny. A ruku k dílu přidali také fotbalisté. Do půlhodiny duelu padly tři góly, což zápas pěkně rozproudilo. Nakonec se aspiranti na postup do 1. Bundesligy rozešli smírně po výsledku 2:2.

Když se čerti v Porúří žení

Cestou do Düsseldorfu započal vskutku intenzivní fotbalový víkend, jenž se v sobotu dál rozvinul. To už jsme ovšem necestovali v rámci jedné hromadné skupiny, neboť jsme se podle osobních tužeb rozdělili. Stejně tak se výrazně změnilo počasí. Netušíme, co Německo nebesům provedlo, nicméně celý den v podstatě bez přestávky propršel, což bohužel ovlivnilo program některých členů zájezdu. V Duisburgu, kde se měl představit překvapivý lídr 3. ligy a dost možná budoucí účastník druhé nejvyšší německé soutěže Elversberg, se totiž kvůli podmáčenému hřišti nehrálo.

Při pohledu z okna vlaku na rozvodněnou řeku Ruhr jsme se báli, že počasí zabrání kopané také v Dortmundu. Nejprve jsme tak raději zamířili do Deutsches Fußballmuseum, které sídlí hned vedle dortmundského vlakového nádraží. Na muzeum jsme si vyhradili dvě hodiny, což nám ovšem ke skutečně důkladnému poznání historie německého fotbalu nestačilo. Pokud se tedy do Dortmundu chystáte, doporučujeme si na poutavě zpracované expozice vyhradit klidně i půl dne, ne-li více.

Obloha se očividně nehodlala umoudřit, přesto jsme se vydali na jih města na třetiligový zápas mezi B-týmem Borussie Dortmund a Hallescher FC. Narozdíl od seance v Duisburgu se toto utkání naštěstí uskutečnilo. Béčko Dortmundu nehraje své zápasy na 80tisícovém Westfalenstadionu, nýbrž na sousedícím Rote Erde. Zatímco fanoušci z Halle museli na nekrytých protějších ochozech promoknout až na kost, my se s pivem v jedné ruce a bratwurstem v druhé schovali pod jedinou zastřešenou tribunu. Na Rote Erde to nežilo tak jako den předtím v Düsseldorfu, i tak se ale necelých 1 300 diváků snažilo hnát mužstva ke vstřelení branky. Žel neúspěšně. Hosté ze Saska dvakrát trefili brankovou konstrukci a záchranářský souboj tak skončil bezgólovou plichtou.

Následoval přesun na sousední Westfalenstadion. Nejprve nás pohostilo Borusseum, muzeum Borussie Dortmund, které není tak rozsáhlé jako muzeum německého fotbalu, avšak i tak bohatě a poučně pokrývá historii porúrského velkoklubu. Kombinace žlutých a černých barev nás provázela i během následné prohlídky samotného stadionu. Prohlédnout si slavnou Südtribune stojí za to i tehdy, kdy zeje prázdnotou. Bohužel jsme nemohli zamířit do kabin pro hráče, zato nám bylo umožněno nakouknout do dvou vězeňských cel v útrobách stavby. Mohli jsme si tak vyzkoušet, jak se cítí raubíř poté, co jej po řádění na tribuně zpacifikují pořadatelé.

Po východu z Westfalenstadionu jsme nemohli minout vedlejší fanshop a pak už jsme pádili z lokality pryč. Dortmund se mezitím proměnil v město duchů, neboť téměř všichni byli nasáčkovaní ve sportbarech, v nichž sledovali šlágr Borussie na hřišti Bayernu. Když jsme cestou zpět do Kolína kontrolovali průběžný výsledek, ani jsme nelitovali, že jsme v žádné hospodě nenalezli volná místa.

Echte liebe... für immer.

3. Liga, Dortmund II vs. Hallescher FC. 1 200 diváků. Hráno na Rote Erde, starém stadionu #BVB (rezerva jej využívá pravidelně). Hned vedle slavného Westfalenstadionu.

Záchranářský duel skončil 0:0. pic.twitter.com/1D5mVKnbNW

— Ondřej Vaculík (@ondrejvaculik) April 1, 2023

Rheinderby na vlastní oči

Konečně nastala neděle, Spieltag, Rheinderby. Déšť ustal, zanechal však za sebou nízké teploty, ta pocitová se snad blížila i nule. Všichni jsme tak na sebe navlékli několik vrstev, ta svrchní ovšem musela být červená. Jinak bychom mezi domácí fans tak snadno nezapadli.

Část naší výpravy už v sobotu podporovala alespoň B-tým místních Effzeh v duelu regionální ligy. To hlavní fandění ale mělo teprve přijít. Úvodní výkop vrcholu sezony pro oba kluby z Porýní byl naplánovaný na 15:30. Což znamenalo, že dobré čtyři hodiny předtím už jsme museli být v pohotovosti. Dali jsme si sraz u dómu, poté jsme se přesunuli na náměstí Neumarkt, odkud jsme se posilněni Kölschem přesunuli přeplněnou tramvají blíže k RheinEnergie Stadionu.

Už na Neumarktu několik skupinek příznivců začalo povzbuzovat, nicméně až po výstupu z tramvaje na Aachener Straße to začalo skutečně vřít. Právě tady začínal pochod těch nejvěrnějších směrem na stadion. Vlajky, skandování, pivo, sem tam nějaké petardy. Maršem mohlo klidně pochodovat několik tisíc hlav. Zatímco obyvatelé ulic, jimiž jsme procházeli, si nás natáčeli (a zároveň jistě doufali, že zrcátka na jejich autech přežijí), my se rychle ladili na stejnou strunu jako skandující ultras.

Dorazili jsme před stadion, jehož brány ještě zůstávaly zavřené. Dali jsme tak ještě jedno pivo a počkali na otevření turniketů. Zástupci Cologne Slovakia poté rychle vyvěsili svou vlajku, načež jsme zamířili zabrat si místo na Südkurve. Dobrou hodinu a půl před úvodním hvizdem jsme každý měli svůj flek, který jsme nehodlali opustit. Jinak bychom riskovali, že už se nevrátíme zpět.

Zprvu se chorály skládaly většinou z urážek nenáviděného Gladbachu, s blížícím se začátkem utkání však započalo skutečné povzbuzování Effzeh, při němž nechyběl ani hrdý a procítěný zpěv klubové hymny. Fandilo se vskutku intenzivně, přece jen, derby se nehraje den co den a každý okolo nás chtěl vidět soupeře na lopatkách. V nacpaném sektoru pominula také zima, hřálo nás povzbuzování a skákání. Nevadilo nám, že jsme přes několik vlajek neviděli dobře na hřiště. Všichni juchající se i tak dobře bavili.

Vyprodané tribuny, na něž se vleze 50 tisíc diváků, splnili svůj úkol na jedničku. Jen škoda, že hráči na trávníku ani jednou nerozvlnili síť. Z toho mála, co šlo přes vlající prapory vidět, bylo zjevné, že více se musel činit hostující gólman Jonas Omlin, jenž se také dostal to sestavy kola magazínu Kicker. S čekáním na gól bohužel trochu opadlo i fandění a zejména v průběhu druhé půle se v atmosféře dalo najít několik hlušších míst. Při nich šlo slyšet kotel soupeře, jenž, a to je třeba uznat, ze sebe vydal vše. Na konci sice zase gradovalo též povzbuzování domácích, ani tak ale branka nepadla.

Smůla. Třetí navštívený zápas, třetí remíza, podruhé bez gólů. Navzdory výsledku se však jednalo o dechberoucí prožitek, který se slovy popisuje poměrně obtížně. Atmosféru v Kolíně je zkrátka třeba zažít.

En unserem Veedel
_____#effzeh #KOEBMG pic.twitter.com/IVd5TLvng8

— 1. FC Köln (@fckoeln) April 2, 2023

Ne naposled

V pondělí už nás žádný fotbal nečekal. Zbyl tak čas na důkladnější prohlídku města. Kdo chtěl, navštívil dóm nebo místní zoo, v níž přebývá kozel Hennes IX., maskot kolínských "Geißböcke”. A pak už hajdy domů.

Cestou z Kolína nastal čas konečně se zamyslet, co vše jsme v Německu viděli. Pozoruhodné byly nejen fotbalové věci. S otevřenými ústy jsme zírali už jen na samotné cestování mezi metropolemi nasáčkovanými na poměrně malém zeměpisném prostoru. Cesta z milionového Kolína do Düsseldorfu s více než 600 tisíci obyvateli trvá půlhodinu, k tomu vede přes Leverkusen, který by se v Česku zařadil mezi pět největších měst. Množství lidí proudících po všech porýnských nádražích je vskutku masivní a bez osobní zkušenosti jen těžko představitelné.

Sobotní ponuré počasí zase dodalo dnes už téměř zapomenutý punc kdysi průmyslovému a těžebnímu regionu. Takový Wuppertal vypadal v dešti vskutku ohavně, stará střecha na nádraží v Hagenu zase už moc neplnila svou funkci. Obě města leží na cestě z Kolína do Dortmundu a obě, přestože nejsou tolik známá, mají šestimístný počet obyvatel. Opět... pro našince těžko pochopitelné.

Vyniknou však především vzpomínky na fotbal. Na perfektní kulisu v Düsseldorfu, na příjemně strávený čas v Dortmundu. A samozřejmě na třaskavé Rheinderby, v němž proti sobě možná nestojí ty v současnosti nejblyštivější kluby, přesto se celou atmosférou okolo vyrovná i těm opravdu velkolepým bitvám.