Podařilo se Werderu Brémy najít nástupce Thomase Schaafa?

Konec sezony 2012/13 přinesl brémskému klubu dvě věci. Tou první bylo udržení klubu mezi německou elitou a tou druhou, ne už tak radostnou, byl odchod dlouholeté legendy klubu Thomase Schaafa. Nebudeme ale vzpomínat na minulost, raději se podívejme, co se od odchodu ikony klubu změnilo.

Do následujícího ročníku vstoupil Werder pod vedením Robina Dutta, který opustil post sportovního ředitele německých mládežnických reprezentačních výběrů. Brémy skončily daleko od sestupových příček, ale do pohárové Evropy jim chyběla také pořádná vzdálenost. Velká nevyrovnanost výkonů, děravá obrana a prakticky žádná naděje na lepší budoucnost. I tak se dala charakterizovat tato sezona. V té následující už Robin Dutt svoji pozici neuhájil a musel se pakovat po odehraném devátém ligovém kole, ve kterém jeho tým po trapném výkonu podlehl nováčkovi z Kölnu 0:1.

Vyšlo to jednou, vyjde to i podruhé

Zápas s "Kozly" byl na programu jako páteční předehrávka. Už po remíze s Freiburgem se židle pod Duttem povážlivě začala kymácet. Výlet do Mnichova na tom nemohl nic změnit a porážka 0:6 už vůbec ne. Zachránit život Duttovi mohla jedině výhra, Werder ovšem po bezkrevném a místy až trapném výkonu prohrál a brankář hostů Timo Horn si připsal možná nejjednodušší nulu ve své krátké bundesligové kariéře. Robin Dutt tak byl odvolán a Werder stál na rozcestí. Měl by podepsat osvědčené trenérské jméno nebo zkusit vytáhnout z rukávu naprostého zelenáče? Dnes to již mohu napsat, rozhodnutí bylo správné a vládu nad prvním týmem převzal Viktor Skripnik.

To, že bude v okruhu kandidátů na uvolněné místo, sám Viktor ani netušil. Přišla mu totiž sms zpráva s otázkou, jestli by nechtěl nahradit odvolaného Dutta a času na rozhodnutí příliš neměl. Do všeho se ještě k tomu ozvala manželka s otázkou, jestli ten stres a tlak stojí za to. Skripnik váhal, nakonec zvítězila jeho touha dokázat, že sázka na nového kouče není krok vedle. Dost možná je za tento krok vedení zodpovědný jistý Klaus-Dieter Fischer.

Tento pán stál kdysi za rozhodnutím posadit na trenérskou stoličku taktéž v té době naprostého zelenáče. A tento tah vynesl o pět let později historický double. Když za Fischerem Skripnik přišel po konci hráčské kariéry, že by chtěl trénovat mládež, prezident klubu nebyl proti. Dobře si pamatoval, že Schaaf uspěl a okamžitě pomohl klub zachránit v Bundeslize a nejen to. V zopakování podobného scénáře věřil snad právě jen Fischer. Nezkušený Ukrajinec šanci dostal a časem se propracoval k rezervě, ze které už byl jen krůček k prvnímu mužstvu.

Že to ale nebylo vždy jednoduché, dokládá jedna Fischerova historka: "Já jsem od něho vyžadoval, aby se rychle naučil německy. Jenže pokaždé přišla odpověď, že umí mluvit fotbalovou řečí a že víc nepotřebuje." Další problém nastal, když se na soustředění v roce 2010 v Immenhausenu Skripnik svěřil, že má nabídku vést národní tým Ukrajiny do 21 let. Chtěl udělat další postupný krok, ale prezident ho zarazil. Zeptal se ho, jestli chce jeho rodina opustit Německo a připomněl mu, že i Thomas Schaaf se vypracoval u mládeže a poté přišel přesun k A-týmu. Skripnik nabídku odmítl a dál se věnoval mládeži. Z dnešní perspektivy udělal dobře.

Rodina na prvním místě

V době, kdy trénoval mládež ve Werderu, měly o jeho služby zájem i jiné celky. Skripnik ale všechny odmítl. Později v jednom rozhovoru prozradil důvod: "Před několika lety jsem ztratil své rodiče. Žádné množství peněz mi tuto ztrátu nenahradí. Proč bych měl odcházet jinam? Kvůli pár tisícům navíc? Klub a město jsou můj druhý domov." Jaký to rozdíl oproti Duttovi! Ten totiž nikdy nepůsobil severněji než v Leverkusenu a nikdy se tak úplně neztotožnil s klubem z hanzovního města. Možná, že i tato věc hrála v rozhodování o novém trenérovi nějakou roli, ostatně fanoušci Grün-Weiß milovali Schaafa a teď měli naději, že další "werderaner" úspěšně povede klub zpět na pozice, na které byli léta zvyklí. Že mu na osudu Werderu skutečně záleží a nejsou to pro Skripnika jen prázdná slova, dokládá fakt, že má vždy v pondělí v kanceláři na stole zprávu, jaké výsledky klub během víkendu dosáhl. Je jedno, či se jedná o rezervu, mládež nebo ženské mužstvo.

Že se mu Werder zaryje pod kůži, bylo jasné jednoho listopadového večera roku 1987. Werder tehdy hostil v odvetě poháru UEFA moskevský Spartak. První zápas v Moskvě jasně ovládli domácí v poměru 4:1. S třígólovým mankem tedy Brémy vstoupily do odvety a úvod zápasu se jim náramně povedl. Za prvních 25 minut lovil brankář Spartaku míč ze sítě celkem třikrát, Rusům se sice podařilo v 71. minutě vstřelit branku ale už o osm minut později svítil na světelné tabuli stejný stav jako v Moskvě. V prodloužení Werder přidal další dvě branky, Spartak už jen korigoval na konečných 2:6 a z postupu se radovali na severu Německa. Tehdy sledoval mladý Viktor zápas se svým otcem na malém televizoru, na kterém navíc byl vidět špatně obraz. Skripnik samozřejmě přál Spartaku, drtivá výhra Brém ale na něho silně zapůsobila. Od té doby snil o tom, že jednou obleče dres Werderu.

Nejdříve si ale musel odkroutit povinnou vojenskou službu v délce dvou let, poté přišla nabídka od Metalurgu Záporožje. Před odchodem na sever Německa si ještě zahrál v dresu druhé jeho velké lásky, Dněpru Dněpropetrovsk. Dněpr v té době vedl německý kouč Bernd Stange a Skripnik s ním často vedl rozhovory o Německu a německém fotbale. Stange mu navrhl, jestli by si nechtěl zahrát bundesligu, odpovědí mu byl jen úsměv a odpověď ve stylu: "Jsem rád, že mohu hrát ukrajinskou ligu, nevím, co bych dělal v Bundeslize." Že to Stange nemyslel jako legraci, se ukázalo už brzy. Nenápadně se zmínil, že má v Dněpropetrovsku zajímavého hráče a že by stál minimálně za zkoušku.

Druhý Schaaf? Ani náhodou!

Po nástupu do funkce se Skripnik musel logicky vyrovnat s tím, že ho každý novinář začal srovnávat s legendou Werderu. Já si ale myslím, že blíže má k jiné trenérské legendě Valerijovi Lobanovskému. Právě od tohoto fenomenálního taktika-revolucionáře má téměř až vědecký přístup k vedení tréninků a zápasů. Zapálenost pro fotbal a hlad po vědění možná stálo za tím, že přišla šance od Fischera. Sám Skripnik přiznal, že se na srazech ukrajinské reprezentace často bavil s Lobanovským o jeho metodách a přístupu ke hře a samotným hráčům. Cennou vlastnost, kterou stihl pochytit za to minimum času, co mohl s tímto fantastickým trenérem strávit, je naslouchání vlastním hráčům. Dnes jako trenér vyznává úplně jiný styl koučování, než který sám zažil doma na Ukrajině za časů Sovětského svazu, kde byl trenér nezpochybnitelná autorita, a jakýkoliv náznak vzdoru byl potlačen. Nesnaží se působit dojmem diktátora nebo tyrana ve stylu "bude po mém a hotovo"! Na lavičce ale působí dojmem, jakoby ho samotná hra ani nebavila. Když na něho před zápasem zaměřila kamera, v klidu si pět minut před začátkem zápasu dopřál menší svačinu přímo na lavičce. Při samotné hře málokdy vstane z lavičky, aby osobně udělil hráčům pokyny. Člověk má někdy pocit, že ho ani samotná hra nebaví a jen si užívá prostou přítomnost mezi hráči na střídačce.

Emocionální složku má na starost evidentně Torsten Frings. Ten je naprostým opakem hlavního trenéra, během zápasu několikrát vstane, gestikuluje směrem k vlastnímu týmu, rozhodčímu či soupeři. Frings a Skripnik si padli do noty, právě Fringse si totiž vyžádal nejdříve jako svého asistenta k rezervě a po přesunutí k A-týmu se přesunul i bývalý německý reprezentant. Třetím do party je Florian Kohfeldt. Ten nikdy nepůsobil výše než v brémske lize, i na jeho názoru však záleží. To se ukázalo v zápase v Sinsheimu, kde právě na Kohfeldtovu radu Skripnik nakonec kývl a do hry za stavu 1:2 poslal krajního beka Sternberga, i když v těchto chvílích trenéři většinou posílají do hry stopera. Tento tah mu naprosto vyšel, domácí TSG se nedostalo do závěrečného tlaku a Werder bez problému uhájil vítězství.

Dalším docela významným plusovým tahem pro fanoušky bylo to, že konečně mohli vidět v akci vlastní talenty a to ne jen na posledních pár minut v rámci taktického střídání. Schaaf ke konci svého angažmá pár mladíků zkoušel, žádný z nich ale nedostal plnohodnotnou šanci. Například Florian Hartherz zpočátku nastupoval a svojí šanci využil, naskočil do deseti zápasů v řadě, v tom jedenáctém už ale příležitost nedostal a z klubu odešel, nejdříve na roční hostování a poté definitivně. Trybull, Füllkrug či věčně zraněný Yildirim se v zelenobílem dresu jen mihli, aniž by zanechali větší stopu. Dutt po svém nástupu do funkce prohlásil, že má v plánu zapojit do Bundesligy větší počet odchovanců či hráčů z rezervy. Skutečnost už tak růžová nebyla. Po prodeji Sokratise za 8 milionů euro Dutt jako první posilu představil svého starého známého z Freiburgu, Cédrica Makiadiho, naděje Juliana Von Haackeho tak klesly k bodu mrazu. S odstupem času je třeba přiznat, že zřejmě ani jeden z mnou vyjmenovaných by dnes neměl stabilní místo v sestavě, šanci nicméně dostat mohli.

V tomto ohledu představuje Skripnik oproti svému předchůdci výjimku. Naděje z rezervy pozná dokonale, sám ji totiž vedl, a když má čas, klidně vyrazí na zápas výběru do osmnácti let, aby na vlastní oči viděl talentovaného juniora v akci. Samozřejmostí jsou i rozhovory s trenéry ostatních mládežnických celků. Tuto sezonu by se zabydlet v A-týmu měli Eggestein, Von Haacke, Grillitsch, Zander či Lorenzen. V přípravě toho nejvíc odehráli Grillitsch a Eggestein, druhý jmenovaný figuroval v předpokládané sestavě pro první kolo proti Königsblauen, šanci ale nedostal a v sestavě ho nahradil host z Leverkusenu Öztunali.

Znatelně zlepšená obrana přináší body

Co Werder dlouhodobě trápí a sráží ho k zemi je defeniva. Tři ročníky po sobě se počet inkasovaných branek dostal vysoko nad padesátigólovou hranici, což v dlouhodobé soutěži představuje největší problém pro případný posun v tabulce. Dávno jsou tytam časy, kdy měl Werder našlapanou ofenzivu a soupeře jednoduše přestřilel. Schaaf jakoby na tuto změnu nereflektoval a nadále se snažil o ofenzivní styl hry, údajně se pod jeho vedením 70% času věnovalo nácviku ofenzivních akcí a obrana byla zatlačena do pozadí. Nástupce Robin Dutt měl poněkud zvláštní přístup k obranné linii. Souboje s přímým konkurentem v tabulce většinou zvládl s nulou vzadu, ale s tím lepším co Bundesliga nabízí, vyloženě shořel a inkasoval debakl.

Když byl po devátém ligovém kole odvolán Dutt, jeho nástupce řešil hned dva problémy-ten první spočíval v neexistující obraně, která dovolila za devět kol soupeřům málo vídaných 23 branek, ten druhý představoval nalomenou psychiku a sebedůvěru na bodě mrazu. Ještě před prvním ligovým zápasem po odvolání Dutta čekal na nováčka u kormidla výjezd do třetiligového Chemnitzeru k zápasu druhého kola DFB Pokalu. Času na přípravu tedy bylo minimum, ale postup s nulou na kontě příjemně potěšil a navnadil před premiérou na půdě vždy nebezpečného Mainzu. První výhra v sezoně, následovaná domácím triumfem v zápase o šest bodů proti Stuttgartu, znatelné zlepšení v obranných řadách a nárůst sebevědomí. Asi takto v kostce se dá popsat způsob, jakým se mužstvo zvedlo z herní i výsledkové krize.

Obrat nastal s přesunutím kapitána Clemense Fritze do středu záložní řady. Ta tak dostala konečně celistvost a kompaktnost, Bargfrede už nebyl tak osamocen a přečíslení soupeřů znatelně ubylo. Skripnik si byl vědom, že nemůže zůstat jen u jedné taktiky a tak připravil konkrétní herní plán na každého soupeře zvlášt. Úvod jara přinesl naprostou fantazii, prvních pět zápasů a patnáct bodů, posun v tabulce z předposledního místa na místa zaručující v příštím ročníku evropské poháry. Za touto pohádkou se ukrývá jeden zimní přestup za směšných 2,5 milionů euro, když z Hoffenheimu přišel nevyužívaný dánský stoper Jannik Vestergaard.

Za proměnou se skutečně skrývá tento nesmírně vydařený tah s angažováním vytáhlého Dána. Obrana měla svého jasného vůdce, přestala kupit chybu za chybou v rozehrávce a samotný Vestergaard začal být pořádně nebezpečný ve vápně soupeře. Probudil se i Zlatko Junuzović, jeho přímé kopy byly ozdobou minulého ročníku. Spolupráce Di Santa a Selkeho fungovala přímo ukázkově, kvalitu přidal i Fin Bartels a Werder už nebyl jen fackovací panák, který kam přijede, tam dostane za uši.

Na každý zápas jinak

Skripnikova mantra je rozestavení 4-4-2, které volně přechází v hybridní 4-3-3. Naprosto nezbytné pro tuto formaci je kompaktnost cele obranné složky. Čtyři obránci doplněné o dva zasunuté střední záložníky, v případě potřeby o třetího středopolaře má zajistit stabilitu a zamezit chaosu na vlastní polovině. Werder už nebyl tolik přehráván špičkou a dokázal držet krok, sice ne po celý zápas ale částečně ano. Z podobného systému vycházelo i Lobanovského Dynamo. Proč právě Lobanovskij? Inu proto, že je to Skripnikův trenérský vzor. Když se spolu setkali v národním týmu Ukrajiny, podle slov současného kouče Werderu byl vždy precizně připravený na soupeře, jeho herní plán selhal minimálně. Navíc, nikdy nenechal ze sebe promluvit emoce, problémy řešil vždy v klidu a s chladnou hlavou. Téměř úplně stejně se zatím prezentoval i jeho žák. Ale zpět k Bundeslize. Problém, který se zatím nepodařilo vyřešit, spočívá v tom, že Werder je hlavně v domácím prostředí často velmi neefektivní s míčem na kopačkách. Časté výměny míčů mezi stopery, případně mezi defenzivním záložníkem vede k vysokému procentu držení míče ale bez patřičného efektu v ofenzivě. Slabší soupeři se s oblibou zatáhnou dozadu a čekají, co domácí vymyslí, nejednou to už vedlo k chybám a k nebezpečnému brejku. Individuální kvalita není na takové výši, že by jeden hráč vyhrál týmu zápas. Werder zkrátka musí hrát týmově a doufat, že se podaří minimálně jeden gól vstřelit.

S rozpadem útočné dvojice Di Santo - Selke vyvstává nepříjemný problém: dokáží Ujah s Jóhannssonem alespoň částečně nahradit branky, které přes léto odešly? Antony Ujah je silný, pracovitý útočník s dobrým výběrem místa, bohužel jeho střelecká efektivita nepatří k nejvyšším a spoléhat se, že se rozstřílí, je sázka do loterie. Jóhannsson je v tomto směru daleko lepším hráčem, jenže toto není Eredvisie. V Alkmaaru býval navíc zraněný a údajně se mu nechtělo příliš pracovat v tréninku, což nezní příliš "lákavě". Pořizovací cena je 4,2 milionu euro, doufejme tedy, že tato investice nebude ztrátová.

Ukrajinský trenér ovšem chápe odchod Selkeho, pro klub to byla až příliš výhodná nabídka a peníze jsou potřeba. Nelze se ale zbavit dojmu, že Brémy mohly v budoucnu inkasovat více. Podivný odchod Di Santa ale rozzlobil jinak klidného člověka jakým Skripnik je. V podstatě celou přípravu odtrénoval s týmem, opakovaně prohlásil, že neskočí po první nabídce, ale nabídky o prodloužení spolupráce vytrvale odmítal a to i přesto, že manažer Eichin predložil na současné poměry klubu nadstandardní návrh. Jeho odchod do Schalke za 6 milionů euro je zklamáním, fanoušci v prvním kole letošního ročníku Argentince nešetřili a byl vypískán celým stadionem.

V polovině února se podařilo přesvědčit Zlatka Junuzoviče prodloužit smlouvu o další tři roky do léta roku 2018. Tento krok se dá v klidu označit za klíčový v postupném budování mužstva a jeho stabilizaci a následném rozvoji. Sám Junuzović tak svým podpisem potvrdil, že si Werder umí a chce zavázat své nejdůležitější hráče k dlouhodobé spolupráci, což je největší plus samotného podpisu. Právě rakouský reprezentant udával tón hry záložní řady ze všech nejvíce, ačkoliv byl dlouho ve stínu Aarona Hunta. Bosenský rodák totiž kromě mistrovsky zahraných přímých kopů i rohů rozjíždí ofenzivní akce svého mužstva.

V systému, který severoněmeckému celku ordinuje Skripnik nesmíme, zapomenout na post štítového záložníka. Ten momentálně patří Philippovi Bargfredemu, konkurencí je mu Felix Kroos anebo mladík Lukas Fröde, s Cedricem Makiadim se zřejmě nepočítá. Bargfrede by měl plnit roli distributora míčů mezi střední obranou a zbytkem zálohy při rozehrávání akcí, případně vyvážení balonu z vlastního vápna. Bohužel, až příliš často se stává, že Bargfrede jen stojí, přihrávku od stoperů přijmout nechce a celý útok se tím pádem odehrává v minimální rychlosti, jeho roli potom přebírá Junuzović, který ale poté chybí vepředu. Co patří k plusům tohoto nevysokého středopolaře je fakt, že pod tlakem víceméně vždy zvolí správné řešení a nevystavuje tak mančaft zbytečnému riziku a když už musí faulovat, tak většinou relativně daleko od vlastního vápna. Bohužel, jeho konkurent Felix Kroos je jeho naprostý opak. Do většiny soubojů jde s maximálním nasazením a touhou, která vyústí v nebezpečný zákrok a nějakou tu kartu třeba. V čem má Kroos navrch je jeho pohyb, působí daleko rychlejším dojmem a agresivněji v soubojích. Sem tam nějaký ten loket, přidržení soupeře za dres, skluz, žádný problém.

Zkušenosti kapitána Clemense Fritze jsou neocenitelné v defenzivní práci. Všudybyl Fritz zastavuje útoky soupeře a dopřává tak přetížené defenzivě chvilku oddechu. Zkušený veterán jakoby chytil druhou mízu po přesunutí z pravé strany obrany do středu hrací plochy, ovšem občas také dokáže předvést neuvěřitelný lapsus a připraví tím soupeři vlastní chybou slušnou šanci, tak jako v prvním kole proti Schalke.

Na pravém kraji obrany pravidelně nastupuje český reprezentant Theodor Gebre Selassie. Bývalý hráč Liberce je dnes pro Skripnika volbou číslo jedna a to zcela po právu. Také on se nevyhne chybám a zkratům, po počátečních problémech zejména v defenzivní práci ale přesvědčil a dnes si bez problémů troufne na podporu útoku. Na opačné straně od této sezony začne boj mezi dvěma hráči s příjmením Garcia. Nováček, který aktuálně hájí post před svým konkurentem, dorazil před startem nového ročníku ze švýcarského Grasshoppers Curych jako volný hráč. V přípravě podával vyvážené výkony, přeci jen o něco více byl vidět při podpoře útoku. Podobně se prezentuje i jistý Abdul Baba Rahman, jenže hned první kolo naznačilo Garciovu slabinu - bezmyšlenkovitá podpora útoku a propadnutí u soupeřovo pokutového území. Vestergaard se mohl uvztekat, když asi třikrát během prvního poločasu měl proti sobě rychlonohého soupeře s míčem na kopačce. Santiago Garcia je momentálně zraněný a ještě nějakou dobu bude. Oproti svému konkurentovi je daleko jistější v defenzivě, zbytečně nepropadá a svoji stranu dokáže bezchybně "zavřít". Takticky je zkrátka vyspělejší než jeho náctiletý konkurent.

Poslední zbývající článek sestavy se jmenuje Fin Bartels. V uplynulém ročníku se často pohyboval na obou krajích hřiště, od nové sezony to bude nejbližší partner pro Antonyho Ujaha. Bartels je velice inteligentní fotbalista s citem pro správný náběh za soupeřovu obrannou linii, vše ještě dokáže vyšperkovat příkladným napadáním a dvojitými plícemi. Bohužel, jeho obrovskou nevýhodou je koncovka, pouhé čtyři branky tento fakt dokládají, gólů mohl mít v ideálním případě klidně deset.

Za dost velkou slabinu se dá považovat lavička plná mladíků. V případě dlouhodobějšího zranění některého stabilního článku základní sestavy, případný náhradník nedisponuje potřebnou kvalitou. Tento problém bude zřejmě přetrvávat i nadále, vedení klubu tak musí pracovat s tím, co je k dispozici. Co se naopak podařilo přes letní pauzu vyřešit, je otázka brankářské jedničky. Na Weserstadion se totiž vrátil Felix Wiedwald, v posledních dvou sezonách náhradník Kevina Trappa ve Frankfurtu. Bývalá jednička Raphael Wolf se tak posadí na lavičku náhradníků a bude čekat na svoji šanci.

Pevně věřím, že se Werder Brémy opět zvedne a na Weserstadionu si opět v budoucnu zahrají v pohárové Evropě. Nutný předpoklad k tomu ale je, že se klub nejprve udrží v Bundeslize a časem zamíří výš. Nejčernější scénář potom znamená pondělní šlágry od 20:15 a toho se snad tento významný klub německé ligové kopané a druhý tým s nejvyšším počtem bodů v historii jen tak nedočká.