Portugalsko zažívá nový fenomén. Podléhá bragafikaci

Pamatujete na doby, kdy osu portugalské reprezentace tvořili "rekruti" z Porta, Sportingu či Benfiky? Není tomu tak dávno; a platilo to bezvýhradně ještě během evropských šampionátů v letech 2004 i 2008. Dnes je situace dosti jinačí. Především záložní řadu si pro sebe poněkud netradičně uzurpuje někdo jiný...

Podle komentátora serveru PortuGOAL.net Stephena Gilletta dnes Selecção podstupuje dokonce jakousi "Bragafikaci". A tenhle neologismus lze chápat dost dobře. Aktuálně třetí tým tabulky Primeiry Ligy totiž své věhlasnější bratříčky na poli reprezentačního exportu dokonale válcuje. V původní nominaci na Gabon bychom našli pět mužů z portugalského severozápadu, po vypadnutí Naniho a dosazení Héldera Barbosy (s mizernou formou mimochodem) už jich napočítáme celou šestici.

Naopak pokud bychom se zaměřili na onu takzvanou "velkou trojku", po sečtení všech jejích zástupců bychom se sotva dopočítali poloviny výpravy Arsenalistas. Loňský vicemistr, prvně jmenovaní Orli, nedodal vůbec nikoho (!), nepočítáme-li na hostování uvolněného Amorima; kolegové z Lisabonu se mohou pochlubit maximálně brankářskou jedničkou Ruiem Patríciem; a konečně obhájce titulu přispěl dvěma kousky (Moutinho a Varela).

Ještě před čtyřmi lety přitom na Euro do Švýcarska a Rakouska povolal Luiz Felipe Scolari právě oněch šest mužů z Porta. Krajánci tehdy tvořili jen nejtěsnější možnou většinu 23členného souboru; nicméně před teprve druhým výletem Portugalců na černý kontinent (první se uskutečnil roku 1955) doma působí stále 11 jedinců. Akorát jejich rozmístění po fotbalové mapě je nyní mimořádně odlišné.

Dragões, těsně následováni Benfikou, totiž zvládli od roku 2008 zcela vyhrotit svou známou obsesi latinskoamerickým prostředím, Sporting nakupuje hlava nehlava takřka kdekoliv, přičemž se od sezony 2008/2009 ani nepřiblížil prvním dvěma příčkám - a to pak rázem jde do čela ryze pragmatická, na Portugalcích životně závislá Braga.

Obchodní politika Arsenalistas je ve své podstatě vskutku jednoduchá: buď si lokální fotbalisty sám vychováš, nebo je přetáhneš ostatním portugalským klubům. Vzhledem k tomu, že se Porto či Benfica s významnými investicemi na své krajany už dávno neobracejí, chopila se zkrátka této úlohy právě Braga. Dvěma stálicím vrchu tabulky odloudila relativně nepotřebné kvarteto Rúben Amorim-Beto-Rúben Micael-Hélder Barbosa, aby se zároveň poohlídla i jinde v Primeiře a zajistila si služby pravého beka Custódia (Vitória SC) a především objevu letošního ročníku, kanonýra Édera (Académica).

Samozřejmě můžete argumentovat tím, že jde o přátelský zápas a jakmile dojde na opravdové lámání chleba, vše se zase "srovná". Jenže tak se jistojistě nestane. Vzhledem k tomu, že Rolando zjevně už moc dlouho Portu patřit nebude (nehraje, de facto stávkuje, motá se kolem něj Fenerbahce) a Nélson Oliveira do konce sezony hostuje v Deportivu, po zbytek ročníku bude možno reprezentační základnu "velké trojky" nafouknout maximálně o Miguela Lopese (pravého beka Porta). Dál už prostě není kam. Carlos Martins už v Benfice spíš vysedává (stejně jako jiný Martins ve Sportingu), přičemž takový André Gomes ještě nějakou chvíli potřebuje růst.

Zároveň je ale onen hypotetický argument nesmyslný i z opačného konce. V žádném případě totiž nelze předpokládat, že toto privilegium Bragu opustí hned s příštími soutěžními zápasy. Vzhledem k tomu, že Selecção od dob Nuna Gomese prakticky nepřetržitě hledá spolehlivého hroťáka, má rozstřílený Éder solidní šanci se v nároďáku naplno uchytit. To samé ofenzivní univerzál Hélder Barbosa, pokud si vzpomene na svou loňskou fazonou.

Rúben Micael potom rovnou startoval posledně proti Severnímu Irsku, zatímco jeho jmenovec Amorim alespoň střídal. Custódia jsme si dále mohli povšimnout jako nevzácné volby pro posílení defenzívy v koncovkách zápasů evropského šampionátu...a to už nám jinak zbývá akorát Beto, který - pravda - bude pouhým náhradníkem "na věky věků", na druhou stranu i on tu de facto platí a pár let také může platit za stálici (v roli náhradníka cestoval již na letošní ME).

Chtě nechtě nám tudíž vychází, že borci z Bragy v reprezentaci nutně nemusí hrát nějaké upozaděné housle; a taky že libovolně starý Portugalec do národního výběru snáze pronikne skrze kluby mimo staré firmy. Benfica, Porto i Sporting se už (bohužel?) přeorientovaly jinam a co je vůbec nejvíce zarážející, majoritním dodavatelem v současnosti nikdo z nich není ani na úrovni jednadvacítek.

Tam čerstvě, na prahu nové éry, senzačně vede Guimarães (pět vyslanců z celkového počtu devatenáct!), zatímco Porto hovoří řečí dvou mužů, Benfica nabízí jediného statečného a Sporting je pro jistotu nulový...