Představení účastníků APN - skupina D

Africký pohár národů v Jihoafrické republice začíná už v sobotu, a je proto nejvyšší čas představit si jednotlivé účastníky. Jako poslední ze čtyř skupin je na řadě obávaná "skupina smrti", ve které se o dvě postupová místa vedle největšího kandidáta na vítězství z Pobřeží Slonoviny popere arabské duo Tunisko - Alžírsko, a o překvapení se bude snažit podceňované Togo.



POBŘEŽÍ SLONOVINY (Sabri Lamouchi)

O Slonech se není třeba příliš rozepisovat - jejich sílu všichni dobře znají, a to včetně těch, kteří je nijak podrobně nesledují. Už od průlomového mistrovství světa 2006 spoléhá tým v oranžových dresech na tutéž kostru hráčů, kteří tak mají letos definitivně poslední příležitost vytěžit z potenciálu "zlaté generace" medaile stejné hodnoty. Dokáže se našlapaný tým poprat se svojí úlohou lépe než při předchozích příležitostech?

Přednosti: Pobřeží je už sedmým rokem považováno za favorita Poháru národů (tedy na pátém turnaji v řadě), ale teprve letos se dá říci, že jde o favorita zcela jednoznačného a do velké míry osamoceného. Zatímco dříve měli Sloni silné konkurenty zejména v Egyptu a Ghaně, letos je situace jiná - všichni potenciálně vyrovnaní protivníci buď procházejí fází přechodu (Ghana, Nigérie, Alžírsko), nebo jsou notoricky známí neschopností dotáhnout věci do konce (Maroko, Tunisko), nebo se na šampionát ani nedostali (Kamerun, Egypt, Senegal). Co se kádru týče, vyjmenovávat jeho přednosti by bylo pomyslným nošením dříví do lesa - že má Lamouchiho tým neskutečnou ofenzivní sílu, zdaleka největší zkušenosti a celkově nejkvalitnější a nejhvězdnější obsazení, to nejsou žádné novinky. Za těch sedm let navíc dosáhli Sloni takové úrovně sehranosti, že i potenciálně slabší články v sestavě přesně ví, kde je jejich místo, a své elitní kolegy ideálně doplňují. V Boubacaru Barrym má západoafrický tým jednoho z nejlepších gólmanů Afriky, s Yayou na nejvysunutější pozici záložní trojice proudí do hry středu pole dostatečná kreativita, a Drogba je prostě Drogba - legenda, fenomén, nezastavitelný kanonýr, u kterého si můžete být jisti, že svoji poslední šanci na velkou mezinárodní trofej vezme smrtelně vážně.

Slabiny: Lepí se na Slony fotbalová smůla? Zatím se snad nikdy nestalo, že by Drogba a spol. narazili na jednoduchou skupinu či los - na obou mistrovství světa byli vylosování do "skupin smrti", což se zopakovalo i nyní. Na Poháru národů nejprve dvakrát padli se svojí starou Nemesis z Egypta, poté vyloženě smolně vypadli ve čtvrtfinále s Alžírskem, a naposledy prohráli ve finále se Zambií až na penalty - na turnaji, kde za celých 6 zápasů nedostali ani jeden gól. Pokud se však vrátíme zpět na hřiště, můžeme vysledovat určitý prvek uspokojení, který se zdá být největším katem tohoto týmu - Slony vždy jako by úspěšný začátek nějakým způsobem "uspal". Neschopnost absolutní koncentrace po celou dobu šampionátu není pro africké celky ničím novým, ale málokdo na ni doplácí tolik jako právě Pobřeží. Co se sestavy týče, největší otazníky leží v obraně - zatímco záloha a útok těžko hledají konkurenci, defenzivní vozba už letos působí na papíře přestárlým, pomalým a trochu neohrabaným dojmem. Minimálně pro trojici Eboué, Touré, Bamba to platí určitě - tady se musí Lamouchi spolehnout na jejich nepřeberné zkušenosti, dobrou podporu ofenzivy (u Ebouého) a perfektní poziční hru (u obou stoperů). A ještě jedna věc - bývalý skvělý záložník Lamouchi ještě nikdy netrénoval, a představuje tedy slušnou sázku na riziko...

Nejzajímavější hráč: Wilfried Bony (Vitesse Arnhem)
Fakt, že Wilfried Bony má prakticky nulovou šanci na základní sestavu - pokud se s Drogbou nestane něco neočekávaného - je vlastně tím nejlepším potvrzením kvality Lamouchiho kádru. První náhradník na hrot útoku se v nizozemském Arnhemu rozehrál do fantastické formy, s 16 brankami v 18 podzimních zápasech patří k nejzářivějším hvězdám celé soutěže, a přestože si na šampionátu zřejmě příliš nezahraje, má potenciál dokázat velké věci i coby střídající hráč. Bývalý sparťan vyniká famózním zrychlením na prvních metrech, obrovskou silou v osobních soubojích a zabijáckým instinktem ve vápně - což jsou atributy, které využije zkrátka každý. I tým formátu Pobřeží Slonoviny.

Tip na sestavu: Boubacar Barry - Emmanuel Eboué, Kolo Touré, Souleymane Bamba, Siaka Tiéné - Didier Zokora, Cheick Tioté, Yaya Touré - Max Gradel, Didier Drogba, Gervinho

Co očekávat, na co se připravit: Sloni představují poslední tým kontinentální špičky, který doposud otálí s generační obnovou; to je logické - staří válečníci nechtějí opustit bojiště bez trofeje. Letos mají k jejímu získání blíže než kdy jindy, a mým tipem je, že se jim to konečně podaří. Lamouchi preferuje ofenzivnější styl s větším tlakem na míč, na rozdíl od Zahouiho, který loni (úspěšně) vsadil především na obranu; to by mohlo svědčit mimořádně široké a kvalitní útočné vozbě týmu, která i v případě problémů vzadu může každého soupeře jednoduše přestřílet. Sloni mají jasnou a perfektně vyváženou základní sestavu, silnou lavičku, ideální startovní pozici (první utkání s outsiderem z Toga je může ideálně "nakopnout") a navrch i velmi dobrou formu, když i bez největších hvězd vyhráli v Rakousku 3:0, s Ruskem uhráli remízu 1:1 a naposledy rozstříleli 4:2 Egypt. Tady už zkrátka platí otřepané "teď, nebo nikdy"...


TUNISKO (Sami Trabelsi)

Tunisané toho mají opět hodně co dokazovat. Loni se arabský celek sice dostal do čtvrtfinále, ale tam díky neuvěřitelnému kiksu gólmana Mathlouthiho skončil v prodloužení na štítě Ghany; i letos mají Trabelsiho svěřenci k dispozici slibný a talentovaný kádr, ale s naplněním svého potenciálu to budou mít opět hodně složité. "Skupina smrti" nedá nikomu nic zadarmo.

Přednosti: Kdyby se posuzovaly čistě individuální schopnosti, řadili by se Orli z Kartága mezi favority celého šampionátu - minimálně co se útočné vozby týče. Prakticky všichni nominovaní hráči oplývají vynikající technickou vybaveností a fotbalovou inteligencí, což pramení z dlouhodobé tradice - Tunisané byli vždy známí tím, že jim míč rozhodně nepřekáží a dokážou s ním velké věci. Hráči jako Msakni, Dhaouadi a Darragi své umění už předvedli minulý rok (a zejména Msakni se na loňském šampionátu zařadil mezi nejžhavější mladá jména); letos se k nim mohou zařadit třeba i Harbaoui s Khazrim, a dokonce ani obranné řady v této činnosti příliš nezostávají. Trabelsi má pod sebou širokou paletu šikovných borců, což mu skýtá řadu možností v rozestavení i skládání sestavy; právě systémová variabilita může Tunisanům v taktickém boji hodně prospět, neboť dobře ovládají jak výchozí 4-2-3-1, tak i defenzivnější 4-3-2-1 a "italské" 4-3-1-2 s Msaknim coby volným hráčem pod hroty. Ofenziva, kterou vedle několika skvělých záložníků táhnou produktivní zakončovatelé Jemaa a letos výborný Khelifa, snese nejpřísnější měřítka; horší už je to vzadu, ale i tam má Tunisko minimálně v Abdennourovi s Ifou hráče na velmi slušné úrovni...

Slabiny: ...jinak však můžeme ve výčtu potenciálních potíží začít právě v defenzivě. Čistě kvalitativně na tom nejsou Orli nejhůře (ani nejslabší článek, levý bek Khalel Chemmam, není žádné "poleno"), horší už to však je s organizací hry. Celou obranu má pod palcem Abdennour, což je výborný hráč, ale jeho horká hlava a náchylnost k nečisté hře (zvlášť pod tlakem) jsou dobře známé faktory, které mohou negativně ovlivnit i zbytek týmu. Většina nominovaných obránců právě nevyniká v poziční hře a má sklony hrát naivně a "na krásu", a celkovému klidu rozhodně nepřispívá ani notoricky nespolehlivý brankář Mathlouthi. (Karim Haggui zkrátka chybí, a střed zálohy bude bez svého základního kamene Saïhiho rovněž nepříjemně zranitelný.) Taktická naivita, neschopnost zvládat klíčové okamžiky a obecně slabá disciplína jsou vleklými problémy, a jelikož Trabelsi nominoval hned 15 borců z domácí soutěže, nedá se očekávat, že by se na nápravě tohoto tradičního arabského neduhu nějak výrazněji zapracovalo. Tunisanům navíc dělá potíže dotáhnout dobře rozehraný zápas do konce - kromě už zmiňovaného čtvrtfinále s Ghanou si můžeme připomenout i loňské skupinové utkání proti Gabonu, kde byli celou dobu lepší, dokud je nepotopil (nečekaně) kiks brankáře, nebo letošní přípravný zápas opět proti Černým perlám, kde Trabelsiho tým ztratil vedení 2:0 a během pouhých 24 minut inkasoval hned čtyři branky. Orli z Kartága se navíc nemohou opřít ani o optimální formu - kvalifikaci proti Sierra Leoně zvládli jen díky většímu počtu branek ze soupeřova hřiště, a z šesti přátelských utkání vyhráli pouze dvakrát.

Nejzajímavější hráč: Bilel Ifa (Club Africain)
Abdennour je sice mimořádně schopným fotbalistou, ale sám na celou obranu stačit nemůže. Bude proto potřebovat pomoc - a tu mu může nejlépe poskytnout právě Ifa, chtělo by se říct typický tuniský obránce, který patří k dlouhé řadě klenotů z nastupující generace země. Teprve dvaadvacetiletá hvězda místního Clubu Africain se může pochlubit dlouhou řadou předností - Ifa je (samozřejmě) technicky velmi dobře disponovaný, ale také dostatečně fyzicky silný, a navíc dokáže adekvátně zahrát na pravém beku i na stoperu. Sledujte ho pozorně - právě jeho výkony totiž můžou být důležitým lakmusovým papírkem případného úspěchu či neúspěchu. Vratká tuniská defenziva potřebuje, aby byli její nejlepší hráči v ideální formě.

Tip na sestavu: Aymen Mathlouthi - Bilel Ifa, Walid Hichri, Aymen Abdennour, Khalel Chemmam - Khaled Mouelhi, Chadi Hammami - Issam Jemaa, Oussama Darragi, Youssef Msakni - Saber Khelifa

Co očekávat, na co se připravit: Ať už Orlům z Kartága vyčteme cokoliv, nemůžeme říct, že by nebyli zábavní na sledování - naopak, Trabelsiho rychlý, technický fotbal představuje pro neutrální fanoušky jedno z největších lákadel šampionátu. Největší slabiny Tuniska budou pořádně prověřeny až na hřišti, ale jedna důležitá otázka musí být rozřešena už předtím, než hráči v červených dresech vyběhnou k veledůležitému zahajovacímu utkání proti Alžírsku - co se základní sestavou? Její jistotu by měli mít pouze Mathlouthi, dvojice Ifa - Abdennour, kreativní génius Msakni a útočná jednička Khelifa; na zbylých pozicích Trabelsi v přípravě rotoval takovým způsobem, že prakticky každý zápas hrála úplně jiná jedenáctka. Do obrany může naskočit pravý bek Boussaidi (v takovém případě by se Ifa posunul na stopera místo Hichriho), střed zálohy je otevřený úplně (ve frontě čekají Yahia, Traoui a Barratli), ofenzivní trojzubec pod hrotem může oživit Dhaouadi (který se sice v Évianu neprosadil a je momentálně bez angažmá, ale za reprezentaci byl vždy velmi platným hráčem) nebo Khazri, a v útoku dostává hodně šancí Harbaoui. Bude hrát Msakni ze strany, nebo na pozici trequartisty (a jak se popere s faktem, že jej místo evropských trávníků čeká angažmá v Kataru)? Otazníků je hodně - celkově mnohem více, než by pro tým, který chce úspěšně projít skupinou smrti, bylo optimální. Proto tipuji konec před branami čtvrtfinále.


ALŽÍRSKO (Vahid Halilhodžić)

Alžířané dali letos dohromady nesmírně zajímavý tým, který se jednoznačně řadí k největším černým koňům šampionátu. Pod taktovkou zkušeného stratéga Vahida Halilhodžiće představují Fenci nebezpečný, ofenzivní fotbal vyznávající celek, který se již nespokojí s pouhým spoléháním na zajištěnou obranu a standardní situace (jak tomu bylo pod Saadanem na posledním mistrovství světa), ale snaží se svého protivníka aktivně přehrát. Setká se tato taktika na samém jihu Afriky s úspěchem?

Přednosti: Přestože největší síla alžírského týmu leží jednoznačně v útoku, není od věci začít na druhé straně hřiště, a to třeba hned u brankáře Raïse M'Bolhiho - tento nástupce talentovaného, ale zoufale nespolehlivého Faouzi Chaouchiho působí v kleci jistým a klidným dojmem a představuje dost možná nejlepšího současného gólmana z arabského severu. V obraně se letos zázračně vzepjal Carl Medjani - toto kdysi zázračné dítě alžírského fotbalu se po raketovém startu kariéry rychle vytratilo ze záře reflektorů, do níž se však v poslední době díky bezchybným výkonům v dresu Ajaccia opět vrací, a na šampionát přijíždí ve vynikající formě. Kouč Halilhodžić je tím typem vůdce, kterého by mnozí označili za despotu - nad svým týmem vyžaduje absolutní kontrolu, a v Alžírsku tak vlastně plní podobnou roli, jako dlouhou dobu před ním legendární Rabah Saadane; protřelý taktik se navíc rozhodně nebojí povolávat dravé mládí, a pod jeho taktovkou se v týmu etablovalo hned několik mladých, kvalitních fotbalistů, kteří stále čekají na velké mezinárodní objevení (a není vůbec vyloučené, že se jej dočkají právě v Jižní Africe). O mnohem kreativnějším stylu hry jsem se zmiňoval už v perexu; Fenci v roce 2013 vyznávají aktivní útočnou hru, jsou mimořádně silní na míči, spoléhají na vysoký presink a útoky rozehrávají už z hloubi pole, kde operuje sice relativně neznámé, ale výborně sehrané a versatilní duo Mehdi Lacén - Adlene Guédioura. Stejně jako sousedi z Tuniska mají i Alžířané k dispozici širokou paletu šikovných ofenzivních štírků, a navíc jde (na rozdíl od kartáginských Orlů) o Evropou prověřená jména - Kadir, Feghouli, Boudebouz - namíchaná s mladými, dosud neobjevenými talenty. Halilhodžićův tým navíc působí sehranějším dojmem než jeho arabští souputníci.

Slabiny: Zmiňovaná tvrdá ruka bosenského kouče má dvě strany mince - na jednu stranu pomohla sjednotit tým a vtisknout mu silnější kolektivní duch, na druhou to s sebou nese nutnou potřebu "odstranit" všechny klíčové ikony minulé úspěšné éry. Oběti? Nejsou malé - ofenziva takhle přišla o své tradiční talismany Zianiho s Matmourem, z obrany zmizeli postupně Yahia, Bougherra a Belhadj. Bude mít omlazený kádr dostatek zkušeností k dosažení výraznějšího úspěchu? Noví tahouni nejsou o nic horšími hráči - Medjani je přirozeným nástupcem Yahii, ofenzivu zase táhnou Kadir s Feghoulim - ale Jižní Afrika bude prvním skutečným testem jejich schopností v roli týmových lídrů. (A to byl ještě z rozhodnutí trenéra z konečné nominace vyřazen ve skvělé formě hrající Rafik Djebbour.) Z kvalitativního hlediska je pak největším problémem levá strana obrany (Essaid Belkalem je neprověřenou neznámou, a Djamel Mesbah nepůsobí zrovna zodpovědným dojmem). A jestliže jsem výčet předností začal Raïsem M'Bolhim, můžu nyní skončit stejným způsobem - jakkoliv jsou brankářovy výkony v reprezentaci zatím spolehlivé, v klubu (Křídla Sovětů) se letos mezi tyčemi ještě neobjevil, a jeho forma i herní praxe tak zůstává velkým otazníkem.

Nejzajímavější hráč: Foued Kadir (Olympique Marseille)
Středobodem alžírských útočných akcí bude Sofiane Feghouli, který se letos potkal s životní formou a konečně naplňuje pověsti o svém talentu; Kadir sice zůstává trochu v jeho stínu, to však neznamená, že by nešlo o důležitého nebo schopného hráče. Tomuto ofenzivnímu univerzálovi sice táhne už na třicet, ale zatím nikdy v kariéře nehrál lépe - za kalendářní rok 2012 si ve třech desítkách zápasů připsal 11 gólů a 10 asistencí, dva roky táhl oceňovanou ofenzivu Valenciennes, a lednový přestup do Marseille si za své výkony jednoznačně zasloužil. Podceňovaný Kadir je skvělým a produktivním technikem, který má předpoklady zařadit se k nejpříjemnějším překvapením šampionátu.

Tip na sestavu: Raïs M'Bolhi - Mehdi Mostefa, Carl Medjani, Essaid Belkalem, Djamel Mesbah - Mehdi Lacén, Adlene Guédioura - Foued Kadir, Sofiane Feghouli, El Arbi Hillel Soudani - Islam Slimani

Co očekávat, na co se připravit: Zapomeňte na mistrovství světa 2010 - Halilhodžićovo Alžírsko bude letos daleko spíše připomínat přímého soka z Tuniska, jen v kompaktnějším a sehranějším balení (Tunisané zase vypadají efektivněji v útoku - Fenci v posledních dvou přípravných zápasech nevstřelili ani gól). Bosenský lodivod bude muset vyřešit otázku na křídlech; zatímco Feghouli na trequartistovi a Slimani na hrotu vypadají jistě, po stranách se budou nejspíš točit Kadir, vysoko hodnocený Soudani a trochu upozaděný Boudebouz. Zbytek sestavy vypadá poměrně stabilně, až na post pravého beka, o nějž se poperou Mostefa a Cadamuro. Alžířané rozhodně mají na medaili - alespoň na papíře; pokud se jim podaří postoupit ze skupiny smrti, vsadil bych se, že dojdou hodně daleko. Kromě efektivity je může zradit především nezkušenost, možná přílišné nadšení, a vyloučit nelze ani nějaký kolaps pod tlakem očekávaní - ten však u nich vypadá méně pravděpodobně než u jiných arabských týmů. Každopádně si tipnu, že spolu s Pobřežím Slonoviny projdou dále právě oni.


TOGO (Didier Six)

Tým z Guinejského zálivu sice nemá na papíře nejslabší tým, ale při pohledu na konkurenci ve skupině přesto vypadá jako jeden z největších outsiderů šampionátu. Kromě Adebayora chybí Jestřábům rozdílový hráč, kádr je rozložený hádkami o finanční záležitosti, a přestože má v Didieru Sixovi dost možná nejlepšího manažera od památného postupu na Mundial 2006, postup by se v jejich případě rovnal zázraku.

Přednosti: Je to sice otřepané klišé, ale sem se vlastně náramně hodí - Togo nemá co ztratit. To je jejich největší zbraň; šance, že je soupeři podcení (zvlášť když těmito soupeři jsou Sloni, kteří už mnohokrát ukázali, že jsou k tomuto problému dost náchylní, a dva arabské týmy, kterým sebevědomí nikdy nechybí), bude faktorem, na který se mohou spolehnout nejvíce. Jestřáby může protáhnout do čtvrtfinále pouze výborná forma Adebayora a taktické mistrovství kouče Sixe, který po více než 40 letech působení v evropském a africkém fotbale stojí před jednou z největších výzev své kariéry. Francouzský lodivod vyznává pohyblivé rozestavení 4-3-3 klasicky afrického střihu se silným středem zálohy, elitním forvardem na hrotu a dvojicí rychlonohých křídel; velkou výhodu pak bude mít v Kossi Agassovi, který na stará kolena chytil v Remeši vynikající formu a podle hodnocení renomovaného serveru L'Equipe je dokonce druhým nejlepším gólmanem podzimní části Ligue 1.

Slabiny: ...vlastně všechno ostatní. Začít můžeme třeba u oněch propíraných finančních machinací: po sporech o vyplacené prémie s reprezentací opětovně skončil hvězdný Adebayor, kterého málem následovali další zkušené opory, Agassa s Romaem; není třeba zdůrazňovat, že bez této trojice by se mohli Jestřábi z turnaje rovnou odhlásit. Nakonec vše skončilo dobře a trojice základních stavebních kamenů bude na šampionátu přítomna; šrámy, které celá aféra v kabině zanechala, však zjitřily atmosféru natolik, že sázet na tožské překvapení se momentálně rovná nemístnému hazardu. Do nominace se navíc nevešel křídelník Razak Boukari, čímž outsider přišel o výraznou útočnou zbraň; zbytek sestavy kromě zmíněného trojlístku se tak svým konkurentům rovnat zkrátka nemůže. Obrana pod vedením žilinského legionáře Akakpa nepůsobí zrovna nepropustným dojmem, střed zálohy je silně nekreativní, a ať už na křídlech nastoupí kdokoliv (zřejmě dva z trojice Gakpé, Womé, Segbefia), zdá se být jasné, že tíha na efektivitě útoku bude ležet převážně na Adebayorovi.

Nejzajímavější hráč: Kossi Agassa (Stade Reims)
Brankář přezdívaný "Magické ruce" bude muset předvést nadlidský výkon, mají-li Jestřábi překvapit a proklouznout do vyřazovacích bojů. Dobrou zprávou pro fanoušky je, že jeho forma poslední dobou kulminuje - po váhavém začátku se v Ligue 1 rozehrál k vynikajícím výkonům, a přestože je jeho styl chytání spíše nenápadný (na rozdíl od většiny kvalitních afrických gólmanů), spoluhráči v něm mají uklidňující, vítanou jistotu. Agassa navíc představuje nevysychající studnici zkušeností - obranu západoafrického týmu dirigoval už před sedmi lety na mistrovství světa.

Tip na sestavu: Kossi Agassa - Abdoul-Gafar Mamah, Serge Akakpo, Daré Nibombé, Vincent Bossou - Djene Dakonam, Alaixys Romao, Moustapha Salifou - Prince Segbefia, Emmanuel Adebayor, Serge Gakpé

Co očekávat, na co se připravit: Togo v generálce na šampionát porazilo silné Maroko díky Adebayorově brance 1:0 - to je bod, od kterého se Jestřábi mohou odrazit. Pokud chtějí postoupit, musí za sebou (pravděpodobně) nechat oba severoafrické týmy, a utkání s Lvy z Atlasu ukázalo, že to nemusí být až tak nereálné. Mimořádně důležité bude hned úvodní utkání proti vysokému favoritovi z Pobřeží Slonoviny - pokud Sixovi svěřenci uhrají dobrý výsledek, mohou dosáhnout na velké překvapení, pokud propadnou, bude s jejich šancemi zřejmě amen. Živelný, fyzický styl fotbalu založený na občas trochu zmateném, leč odhodlaném kolektivním bránění a brejcích ve stylu "vše na Adeho" zřejmě nikoho příliš nepřekvapí, a stojím si za tím, že na nějaké šokující výsledky je Togo příliš čitelné; pokud však Six zúročí své nepřeberné zkušenosti a vymyslí nějaký geniální taktický plán, může jeho "Mission Impossible" dojít ke zdárnému konci. Spíše s tím ale nepočítejte.


Tipy na pořadí:

Dominik Zezula:
1. Pobřeží Slonoviny
2. Alžírsko
3. Tunisko
4. Togo

Tomáš Daníček:
1. Pobřeží Slonoviny
2. Alžírsko
3. Tunisko
4. Togo

Až v poslední skupině jsme se v redakci shodli stoprocentně - skupinu vyhrají nezastavitelní Sloni, následovat je bude nadějné Alžírsko, černého Petra si v postupovém boji vytáhne nevyrovnané Tunisko, a outsider z Toga nepřekvapí a odjede s prázdnou. Není pochyb o tom, že "skupina smrti" bude pro všechny zúčastněné extrémně náročná; předpokládáme také, že minimálně zápasy silnější trojice nabídnou atraktivní, vzrušující podívanou. Každopádně lze očekávat, že ať už z "déčka" do čtvrtfinále postoupí kdokoliv, bude mít dobrou šanci dojít hodně daleko...