Představení účastníků ME 2016 - Belgie

Černý kůň šampionátu? Letos už ne. Silní Belgičané se zkrátka musí řadit mezi favority Eura; podle žebříčku FIFA jsou tím dokonce vůbec největším (2. místo za Argentinou). Dokážou svěřenci Marka Wilmotse potvrdit pověst zlaté generace?

Pokud se Belgie může spolehnout na jednu věc, jsou to její fanoušci. Les Diables Rouges mají pověst jednoho z nejvěrnějších davů napříč Evropou; pamětníci vzpomenou na MS 2002, kdy se jejich 'ďábelská' podpora vůbec nelíbila představitelům korejské církve. Všechny kvalifikační zápasy na letošní Euro byly z jejich strany vyprodány a Francie leží hned za hranicemi, takže můžeme na tribunách opět očekávat rudé inferno.

Jenže zápasy se rozhodují na hřišti, a v tomto směru je vztah většiny pozorovatelů vůči Belgii dost dvojsečný. Nikdo soudný nemůže popřít obrovskou kvalitu této generace, jejíž hráči dospívají do ideálního věku a letos mají podle mnohých špičkovou příležitost přetavit svůj talent ve velký týmový úspěch. Papírově jde o nejspíš nejsilnější belgický výběr všech dob. Tým, který má ve svém středu Hazarda s De Bruynem, zkrátka musí být kandidátem na medaili.

Na druhou stranu je tu i řada otazníků. Belgičané stále zůstávají spíše týmem s potenciálem než skutečným favoritem; k tomu by totiž byla potřeba nějaká (úspěšná) historie soubojů s těmi nejlepšími, ideálně na velkých turnajích. A ta Rudým ďáblům zkrátka chybí. Možná mají papírově lepší kádr než skupinový konkurent z Itálie, jsou ale i většími favority? Wilmots musí dokázat, že se pochybovači mýlí, když odmítají řadit jeho tým po bok absolutní světové elity, žebříčku FIFA navzdory.

A ještě jedna věc: hned jedenáct z třiadvaceti nominovaných Belgičanů hraje na klubové úrovni v Anglii, v soutěži, která je notoricky známá dlouhými a úmornými sezonami. Dva domácí poháry a žádné vánoční volno je tvrdá kombinace. "Ještě že se zranil právě teď," ulevil si Wilmots poté, co jeho klíčový muž Kevin De Bruyne vypadl v lednu na deset týdnů ze sestavy; kdyby se tak stalo o čtvrt roku později, o Euro by přišel. Což je ostatně případ jeho klubového spoluhráče, kapitána a duše belgického týmu Vincenta Kompanyho.


Belgičané jsou celkově vnímání spíše jako tým druhého sledu — kvalitní, ale s dlouhými pomlkami mezi (relativními) úspěchy. Na Euru ostatně startují po dlouhých šestnácti letech a celkově se jim to povedlo pouze pětkrát, z toho dvakrát šampionát sami pořádali.

Zároveň ale není možné Ďábly ve výčtu tradičních fotbalových národů opomenout. Svého prvního mezinárodního úspěchu ostatně dosáhli už v roce 1920, kdy doma v Bruselu ovládli olympijský turnaj (ve finále tehdy narazili na Čechoslováky a výsledkem byl jeden z nejkontroverznějších triumfů v dějinách). Zúčastnili se také prvních tří mistrovství světa, i když bez výrazného úspěchu.

Po válce přišla na fotbalovou Belgii deprese. V padesátých a šedesátých letech tým prakticky zmizel z elitní světové mapy a naživu jej udržovaly pouze dílčí úspěchy, jako výhry nad Západním Německem (1954), Maďarskem (1956) a Brazílií (1963). To ovšem šlo o přáteláky. Jakmile se Ďáblové postavili silnějšímu soupeři v soutěžním zápase, přicházel kolaps.

Teprve v 70. letech pod vedením kouče Raymonda Goethalse dokázala Belgie zaznamenat první turnajové výhry na MS 1970 a Euru 1972 — na tom dokonce skončila celkově třetí. První zlatá éra se ale začala psát až o dekádu později, konkrétně na Euru 1980, kdy belgický tým došel až do finále, kde těsně podlehl Němcům. Mezi lety 1982 a 2002 nechyběli Ďáblové ani na jednom mistrovství světa; v roce 1986 došli do semifinále. To byla éra Scifa, brankáře Preud'hommeho a dalších raných hrdinů.

Po odchodu kouše Waseigeho po MS 2002 přišla další krátká éra neúspěchů, které kulminovaly kaskádou trapných výsledků a odchodem Georgese Leekense v roce 2012. Kormidla se ujala bývalá hráčská legenda Marc Wilmots...





Sedm výher z deseti kvalifikačních zápasů, jediná prohra, průměr 2,4 vstřelené branky na zápas (třetí nejlepší napříč Evropou), 207 střeleckých pokusů (druhé nejvyšší číslo), pět inkasovaných branek (páté nejlepší číslo). Belgická kvalifikace se sice neobešla bez škobrtnutí, nakonec ji ale Wilmotsův tým zvládl docela suverénně.

Ďáblové dostali coby nejvýše nasazený tým za soupeře Wales, Bosnu, Izrael, Kypr a Andorru, a začali demolicí posledního jmenovaného výběru 6:0. Následné remízy v Bosně (1:1) a doma s Walesem (0:0) sice fanoušky zrovna nenadchly, triumf 5:0 nad Kyprem a zejména výhra 1:0 na horké izraelské půdě ale vrátily do kabiny potřebný klid.

Jediné vyložené zaváhání přišlo loni v červnu v Cardiffu, kde domácí Wales zásluhou talismanu Garetha Balea udolal Belgii 1:0. Wilmotsův tým ale zareagoval ukázkově, odstřelil z cesty Bosnu (3:1) a definitivní klid mu zajistila trefa Edena Hazarda z 86. minuty zápasu na Kypru (1:0). Potom už stačilo rozsekat Andorru a Izrael souhrnným skóre 7:2 a hurá na Euro. Belgičané svoji skupinu vyhráli s 23 body, Wales jich nasbíral 21. Nejlepšími střelci se stali pětigóloví De Bruyne s Hazardem.

Přátelská výhra 3:1 nad Itálií po skončení kvalifikace protáhla sérii triumfů na pět, pak se ale věci začaly trochu hroutit. Listopadový zápas se Španěly byl zrušen, takže Ďáblové museli na další zkoušku počkat až do konce letošního března — a s Portugalskem prohráli 1:2. Od té doby sice drží neporazitelnost, po výhře 2:1 nad nebezpečným Švýcarskem se ale příliš nepředvedli, když s Finskem remizovali 1:1 a generálku s Norskem doma v Bruselu nechali dojít k přestřelce 3:2.


Když před čtyřmi lety nahrazoval na lavičce Ďáblů matného Georgese Leekense, fanoušci se měli na co těšit. Wilmots je hráčská legenda, rozený kapitán, skvělý středopolař nadaný nesmazatelnou autoritou. Problém je v tom, že občas působí dojmem, že by nejraději nazul kopačky a hráčům šel na trávník i ve svých sedmačtyřiceti pomoct sám. Stále místy vypadá spíše jako mazák kabiny než jako schopný stratég.

Své taktické schopnosti si ostatně ani neměl moc kde vypilovat. Poté, co v roce 2003 ještě na sklonku aktivní kariéry krátce vedl milované Schalke, absolvoval pouze jedinou sezonu v Sint Truidenu (2004/05), než si dal na čtyři roky pohov. Zkraje nového tisicíletí se i krátce věnoval politice a dokonce byl zvolen do belgického Senátu, i to ale mělo jepičí trvání.

Zpět na fotbalovou mapu se vrátil v roce 2009 coby asistent belgického národního týmu — nejprve pod Dickem Advocaatem, posléze pod Leekensem, z jehož rukou také o čtyři roky později Ďábly přebíral. První ohlasy byly skvělé. Wilmotsovo vedení hráčům okamžitě pomohlo, pošramocené sebevědomí v kabině nabylo nových výšek a výrazného zlepšení doznala i týmová disciplína. Jenže stát se 'přísným bráchou' je jedna věc, vymyslet funkční taktický plán druhá.

Wilmots má obrovskou výhodu v tom, že jeho svěřenci jsou individuálně tak dobří, že mohou vítězit jednoduše silou své kvality. Do roku 2018 (kdy mu vyprší současná smlouva) však musí dokázat, že je schopen progresu. Belgie ještě nikdy nevyhrála žádnou trofej, ba ani neporazila ve velkém, důležitém zápase skutečně velkého soupeře.

Vzpomínáte na osmifinále posledního mistrovství světa? Belgičané v něm zasypali amerického veterána mezi tyčemi Tima Howarda rekordním množstvím střel a nakonec postoupili po prodloužení, přesto ale přetrvávající reakce na jejich výkon byla spíše negativní. Následující čtvrtfinálový exit na argentinském štítu také není žádnou ostudou, ale celkově působili Ďáblové krotkým, amorfním dojmem. Rozhodně ne jako rození vítězové, kteří jen neměli štěstí. Ostatně i koncem loňského roku, kdy vévodili žebříčku FIFA, nejspíš ani sám Wilmots nevěřil tomu, že jsou opravdu nejlepší. Chybí jim trocha 'německé' vítězné mentality — a to už padá na trenérovu hlavu.

Nikdo samozřejmě neříká, že letos to bude stejný příklad. Je ale faktem, že před stále ještě mladým koučem leží velká výzva. Dokáže se s ní poprat? Postup by ve skupině s Itálií, Irskem a Švédskem měl být povinností, ve čtvrtfinále ale může číhat Německo či Anglie...




Když Kevin De Bruyne táhl v sezoně 2014/15 Wolfsburg za skvělým druhým místem v lize a jeho čísla naprosto drtila konkurenci napříč Evropou, chytali se fanoušci Chelsea za hlavu. Londýnský klub mladého blonďáka kupoval z Genku už v lednu 2012, jeho kariéra v modrém dresu však měla k ideálu hodně daleko. Po obligátní hostovačce v Brémách mohl De Bruyne přestoupit do Bundesligy natrvalo, nový kouč Chelsea José Mourinho jej ale přesvědčil, aby se do Londýna vrátil — a šikovný playmaker se hned v prvním zápase sezony uvedl asistencí.

Přesto však o půl roky později putoval za 18 milionů do Wolfsburgu a část fanoušků dodnes nemůže Mourinhovi a vedení tento transfer odpustit. Jiní trvali na tom, že se Belgičanovi daří v Německu převážně proto, že tamní liga je hodně ofenzivně zaměřená a kouč Vlků Dieter Hecking často působil dojmem, že by nejradši nebránil vůbec; De Bruyne tak měl ke své hře absolutní volnost a minimum defenzivních povinností. To by se v Premier League nestalo!

Jenže poté, co v De Bruyneho vitríně přibyla loni v létě trofej pro nejlepšího hráče BL, následovalo další stěhování — za astronomických 55 milionů liber do City. Stal se tak nejdražším klubovým nákupem v historii. A přestože na wolfsburská čísla (16 + 27) v následující sezoně nedosáhl, alespoň definitivně potvrdil, že může obstát i v elitní konkurenci. To on ostatně vystřelil Citizens proti favorizovanému PSG historické semifinále Ligy mistrů. Ve svých čtyřiadvaceti letech tak už neplatí za talentovaného hráče, ale skutečnou světovou špičku mezi ofenzivními záložníky.

Vzhledem k tomu, že turnajový kapitán Eden Hazard jede na Euro ve zřejmě nejslabší formě své profesionální kariéry, leží před De Bruynem těžký úkol: fanoušci očekávají, že Belgii potáhne především on. Schopnosti na to má, statistiky (dvanáct reprezentačních gólů ve 40 startech) ostatně taky. Od kvalifikačního cyklu na MS 2014 je součástí sestavy, takže nestrádá ani ve zkušenostech. Wilmots jej postaví na jeho oblíbenou pozici volné 'desítky'. Scéna je připravena.




"Když vidím Jasona hrát za Celtic, jsem ohromně hrdý, že patří nám," prohlásil předloni Patrick Vieira, bývalý legendární záložník a toho času zaměstnanec Manchesteru City. Po skončení sezony se Denayer ze Skotska stěhoval, ne však do Anglie; zakotvil v Galatasarayi. Nyní je mu dvacet let, na kontě má cenu pro nejlepšího mladíka skotské PL, skotský titul a pohár, zkušenosti z Ligy mistrů i Evropské ligy — a na Euru bude dost pravděpodobně součástí základní sestavy. Zdá se, že jeho budoucnost je nalajnována skvěle. Ať už pod Guardiolou u "nových" Citizens, nebo jinde.

Denayer je, jako většina belgických obránců, vychován jako stoper; dokáže ale zaskočit i na pravé straně, čímž dává Wilmotsovi vítanou možnost volby. Někteří pozorovatelé už dokonce prohlásili, že Kompanyho vypadnutí může být pro Belgii v dlouhodobém měřítku výhodou — vážený kapitán je sice stále v nejlepších letech, jeho tělesná schránka ale čím dál více vadne, a právě Denayer by se dost dobře mohl stát jeho nástupcem. Skok do nadupané belgické sestavy ostatně navzdory nízkému věku zvládl bravurně.

Teď jej čeká první opravdu velká výzva, ostře sledovaný turnaj, na němž bude Belgie pod velkým tlakem. Dokáže se s tím mladík s konžskými předky vyrovnat? Jisté je, že jeho herní atributy — rychlost, fyzickou sílu, slušnou techniku a přehled — Wilmots určitě rád využije.




Co se sestavy Ďáblů týče, jisté je, že Wilmots svoji jedenáctku seskládá do úhledného 4-2-3-1. Tento systém praktikuje dlouhodobě a několikrát (i v samotné přípravě na Euro) už ukázal, že se raději pokusí 'našroubovat' nějakého hráče do jeho pozic, než by jej měnil. Z branky bude na vybranou desítku dohlížet Thibaut Courtois, který sice neprožil v Chelsea zrovna ideální sezonu, ale pořád je daleko jasnější volbou než kiksař Mignolet a veterán Gillet. Dva roky staré spory mezi Courtoisem a Mignoletem o post reprezentační jedničky se rozhodně opakovat nebudou.

Ve všech ostatních řadách se však vznášejí otazníky, a hned zpočátku je nutno adresovat jednu obří slabinu, která se od brazilského Mundialu nezměnila a která tuto 'zlatou' generaci tak nějak definuje — nedostatek schopných hráčů na kraje hřiště. Je fascinující, že v této malé zemi vyrostlo během pár let tolik skvělých stoperů, středních záložníků, moderních kreativních desítek a hroťáků, ale prakticky žádní beci a ostrá křídla.

Zejména na krajích obranného kvarteta jde o dlouhotrvající problém. Pokud by byli všichni zdraví, Wilmots by na 99% postavil doprostřed vápna kapitána Kompanyho s Vermaelenem; v takovém případě by kraje defenzivy obsadili Toby Alderweireld (napravo) a Jan Vertonghen (nalevo), dva borci, kteří letos v Tottenhamu vytvořili dost možná nejlepší stoperskou dvojici PL. Jelikož však Kompany na turnaj nejede vůbec a Vermaelen kvůli čerstvému zranění zřejmě vynechá minimálně úvodní skupinový duel, musí se opět šachovat.

Je proto pravděpodobné, že Alderweireld s Vertonghenem zaujmou své přirozené pozice uprostřed obrany; jejich sehranost a celková kvalita by mohly být velkou belgickou zbraní. Post pravého beka by v takovém případě zaujal zde profilovaný mladík Denayer, zatímco nalevo by mohl nastoupit mladší Romelův bratr Jordan Lukaku, teprve jednadvacetiletý talent z Oostende. Mladý Lukaku je čistokrevný levý bek, což je v současném belgickém kádru vzácná výhoda; z osmi nominovaných obránců je i bez Kompanyho s rovněž zraněným Lombaertsem hned šest stoperů (přičemž pravý bek Thomas Meunier z Brugg šanci na základ nemá).

Takto načtrnutá defenziva nastoupila v generálce proti Norsku a inkasovala dva góly; se zdravým Vermaelenem v týmu by se tak oba tottenhamští stopeři mohli opět 'rozutéct' na kraje hřiště a katalánský krajánek by uprostřed spojil síly s Denayerem. Jedinou další ověřenou alternativou je třináctník Laurent Ciman, ten ale jede jako jasný náhradník. V přípravě si na beku zahrál dokonce i Axel Witsel, k tomu by ale na Euru dojít nemělo.

Právě bojovný Witsel nastoupí takřka jistě v pozici klasického štítu a vedle něj se postaví Radja Nainggolan coby pohyblivá box-to-box spojka. Právě Nainggolanova účast je mimochodem dobrým argumentem pro to věřit Belgii o něco více než před dvěma lety: jeho energie a dravost poskytují Ďáblům vítané herní oživení. Na lavičce bude připraven žolík Marouane Fellaini (ve skutečnosti nejlepší střelec z aktuálního kádru) a také Moussa Dembélé, který prožil excelentní sezonu v Tottenhamu. Na těchto pozicích je Belgie zásobená skutečně parádně.

Totéž platí i o ofenzivním trojzubci, kde ale Wilmots bude muset řešit přece jen palčivější otázky. Teď už je asi jasné, že De Bruyne je pro tým platnější coby klasický ofenzivní záložník, takže kapitán Hazard bude nastupovat z levého křídla. Spojená kreativní síla těchto dvou borců má potenciál Belgičanům celé Euro vyhrát; Hazard ale musí najít ztracenou formu. Pokud by Ďáblové v zápase ztráceli, přijde na řadu taktický plán B a jeden z těchto šikulů uvolní místo vysokému Fellainimu.

Jedním z velkých problémů Wilmotsovy Belgie je neschopnost poradit si se zataženou obranou; z tohoto hlediska by mohlo být užitečné najít v sestavě místo pro Yannicka Ferreiru-Carraska, zdaleka nejvíce přímočaré křídlo v kádru. Mladík z Atlétika se o pozici porve s neapolským Driesem Mertensem, v jehož prospěch však hovoří větší mezinárodní zkušenosti (45 startů oproti Ferreirovým čtyřem).

Zbývá hrotová pozice — a tady se Wilmotsovi povedl vpravdě nevídaný kousek, když do svého 4-2-3-1 nominoval hned čtyři devítky. Každá z nich vyniká něčím jiným; Romelu Lukaku je typické 'zvíře', navíc prožil v Evertonu vynikající podzim, do belgického herního stylu se ale až tak úplně nehodí. Z tohoto hlediska je nejlepší Christian Benteke, jemuž se ale v Liverpoolu dařilo mnohem méně. Mladíci Michy Batshuayi s Divockem Origim jsou zase stále relativně neokoukaní a svěží (navíc Origi může nastoupit i na provizorním pravém křídle, jak ukázal přátelák s Finskem).

V základu bude určitě Lukaku, který ostatně dal za Belgii gól ve čtyřech posledních zápasech, můžeme ale počítat s tím, že Wilmots nebere tři náhradníky na jednu pozici jen tak pro nic za nic. Vždyť kvůli tomu nechal doma borce jako Mirallas, Thorgan Hazard, Chadli nebo Januzaj. Dobrovolné oslabení kádru na podhrotové trojici a naopak bezprecedentní posílení na devítce dávají tušit nějakou strategii. Že by Belgie nakonec hrála na dva hroty? Extrémně nepravděpodobné, ale mohla by to být zábava...