Představení účastníků MS 2010 - Pobřeží slonoviny

Před čtyřmi roky si Pobřeží slonoviny užívalo vůbec svoji první účast na světovém šampionátu a ve "skupině smrti" minimálně po herní stránce rozhodně nezklamalo. Letos je výběr trenéra Erikssona zkušenější, v první fázi ale na něj opět čekají velmi obtížné boje s Brazílií a Portugalskem...

Historie

Novodobá historie reprezentačního výběru Pobřeží slonoviny se začala psát, dá se říct, až v tomto století - do té doby nepříliš významný tým ukořistil "pouze" triumf na APN v roce 1992 v Senegalu. Na historickou účast na MS si museli Sloni počkat až do roku 2006 - a hned tam, díky mimořádné ofenzivní síle, jeli s gloriolou jednoho z nejsilnějších celků černého kontinentu. A očekávání do nich vkládaná, dá se říct, naplnili - ve "skupině smrti" s Argentinou, Nizozemskem a Srbskem a Černou Horou hráli velmi důstojnou roli, bavili diváky svým fotbalem a získali na svoji stranu srdce mnoha nestranných fanoušků. Díky závěrečné výhře nad SČH navíc získali i své první body.

Tým Slonů byl už tehdy velmi kvalitní, ale doplatil na nezkušenost, což se projevilo hned v několika faktorech - taktická organizace hry na mezinárodní úrovni se ukázala být nad síly nadšeně bojujících Afričanů, své udělala také nervozita v úvodním utkání, díky níž Sloni zabrali naplno příliš pozdě. Nezvládali začátky utkání - než se rozkoukali na hřišti, rozšifrovali hru svého soka a našli na ni odpovídající recept, prohrávali. Celkem z toho bylo 6 inkasovaných gólů - všechny v úvodním poločase... na druhou stranu jejich enormní útočná síla dostála své pověsti, díky čemuž drží mužstvo v oranžových dresech jeden zajímavý primát - jsou jediným týmem historie MS, který ve všech svých zápasech vstřelil alespoň jednu branku.

V roce 2010 je Erikssonův tým zkušenější, vyzrálejší a má o jednu velkou motivaci navíc - pro celou řadu hráčů "zlaté generace" to bude s největší pravděpodobností poslední velký mezinárodní turnaj, nebo alespoň poslední velký turnaj ve vrcholné formě. Útok je stále fenomenální, ve skutečnosti se zdá být ještě silnější než posledně - pokud má nějaké africké mužstvo na to, prolomit poprvé v historii brány semifinále, shoduje se většina expertů i nestranných pozorovatelů na tom, že největší šanci mají právě Sloni. Velice těžká skupina s giganty Brazílií a Portugalskem a podceňovanou, ale famózně organizovanou Severní Koreou (která ve skutečnosti může oranžovým dělat skoro největší potíže) prověří jejich taktické i fotbalové schopnosti na maximum.

Hvězda: Gervinho

Didier Drogba. To je jméno, které při vyslovení jména "Pobřeží Slonoviny" vyvstává na mysli fotbalovým fanouškům po celém světě. Střelec anglické Chelsea je tím vůdcem, lídrem týmu, který si tajně myslí na historický úspěch - a právě přítomnost Drogby dovoluje těmto myšlenkám růst, klíčit a přetrvávat.

Zároveň je fakt, že existuje jen málo hráčů, o kterých by vládlo větší obecné povědomí, než je právě silák z Chelsea. My se proto - na rozdíl od všech ostatních předturnajových prognóz, odhadů a představení - podíváme na zoubek někomu úplně jinému, někomu, kdo nakonec může hrát skutečně významnou roli, což by si vzhledem k fantastické uplynulé sezoně bez výhrad zasloužil. Jedná se o Gervinha, mladého forvarda severofrancouzského Lille.

Když se mladý dorostenec Gervais Yao Kouassi začal prosazovat v klubu ASEC Abidjan, znamém nejslavnější akademii v zemi, jeho brazilský trenér mu začal podle jeho jména říkat Gervinho. A kdo ho poslední dobou viděl válet za Lille, nebo koneckonců i dříve za Le Mans, ví, že to není jen tak nějaká náhoda - mladý Gervais totiž pohybem, stylem hry i produktivitou připomíná nejednoho fotbalového tanečníka ze země samby. Ofenziva čtvrtého týmu Ligue 1 byla postrachem celé ligy - Gervinho a Eden Hazard coby tvůrci hry vířící na polovině soupeře, před nimi gólový hrot Pierre-Alain Frau. Dokáže ho však zpochybňovaný trenér Eriksson plně využít?

Jednou z největších předností třiadvacetiletého forvarda je jeho univerzálnost. Dokáže hrát na hrotu útoku, ofenzivního středního záložníka, pravé i levé křídlo, ale nejlépe se zřejmě cítí v útočné dvojici vedle vysoké a silné věže - v takovém systému by jeho schopnosti a potenciál mohly doslova explodovat. Gervinhova schopnost vyslat chytrou přihrávku, zpracovat míč, překvapit obránce kličkou a přesně vystřelit, jeho nízké těžiště a schopnost bleskově změnit směr s míčem přilepeným na noze, to jsou atributy, které by Slonům mohly hodně pomoct při cestě za historickým úspěchem. A jeho letošní forma, kterou si do Jižní Afriky přivezl, slibuje opravdu mnoho.

Otázkou tak zůstává, jestli pro něj Eriksson najde ve své základní jedenáctce místo. Gervinhovi by nade vší pochybnost seděla pozice v útoku vedle Drogby, jenže naskýtá se otázka - kam se Salomonem Kalouem? Forvard anglické Chelsea je na největší hvězdu Slonů zvyklý z klubu, v oranžovém dresu podává stabilně velmi slušné výkony a patří tak trochu k inventáři ofenzivy národního týmu. Řešením by mohlo být přesunutí Gervinha do zálohy.

Nicméně ať už bude základní sestava v úvodním utkání MS vypadat jakkoliv, je téměř jisté, že Gervais Yao Kouassi svoji šanci dostane. A je zároveň velmi pravděpodobné, že ji chytne za pačesy a předvede, proč patří k nejlepším hráčům jedné z nejlepších lig světa. Není moc jmen, která by se vyplatilo sledovat podrobněji...

Trenér: Sven-Göran Eriksson

Přestože zkušený Sven-Göran Eriksson poslední dobou rozhodně nepůsobí jako elitní světový kouč, má jeho jmenování před nastávajícím šampionátem alespoň částečnou logiku. Umí totiž vyhrávat.

Podívejme se do jeho vitríny - ligový titul, dva domácí poháry a pohár UEFA s Göteborgem, tři ligové tituly a domácí pohár s Benficou, Coppa Italia s Římem, Sampdorií a dvakrát s Laziem, se kterým švédský lodivod dokráčel ještě dvakrát k italskému superpoháru, poháru vítězů pohárů, evropskému superpoháru a především Scudettu. To je přece fantastická statistika! Jenže problém je v tom, že tahle éra skončila před deseti lety, od té doby Erikssonova kariéra stagnuje.

Jistě, s Anglií dosáhl dílčích úspěchů - na výhru 5:1 na půdě Německa angličtí fanoušci nezapomněli dodnes, fantastický bodový průměr mu také nikdo neodpáře, stejně jako porážku Argentiny, tři čtvrtfinále na největších mezinárodních akcích a několik dalších úspěchů "Svengland" - jenže trofeje se nedostavily. A pozdější angažmá v Manchesteru City, u národního týmu Mexika nebo naposledy u Notts County se už mezi vydařené počítat moc nedají. Vyprávěli by o tom hlavně v Mexiku, které Eriksson málem "pohřbil" už v severoamerické kvalifikaci...

Na druhé straně tu máme mimořádně ambiciózní tým nabitý skvělými hráči, který nikdy ničeho nedosáhl. Od roku 2004, kdy se sešla současná generace, dokázali Sloni ze tří afrických šampionátů dosáhnout jen jednoho finále, které prohráli. Dvakrát jim vystavily stopku severoafrické týmy a pokaždé to byla na hřišti poměrně jasná záležitost; jak Egypt, tak Alžírsko jsou přitom známi svým pojetím hry, které má blízko tomu evropskému. A v mezinárodní konkurenci se Slonům nepodařilo postoupit do osmifinále. To sice lze omluvit těžkou skupinou, jenže těžká skupina na ně čeká i teď a "zlatá generace" pomalu uvadá... je potřeba přinést do týmu zkušenost a nějaký úspěch prostě udělat. Eriksson dokázal, že úspěch udělat umí. Pokud se přenese pár let zpátky v čase, může to být správná volba...

Po odvolání Vahida Halilhodžiće, který nedokázal naplnit očekávání na posledním APN v Angole, se hodně nahlas mluvilo o angažování Guuse Hiddinka. To je bezesporu excelentní manažer, který dokáže s podceňovanými týmy dělat zázraky - jeho životopis mluví za vše. Jenže s výhrami - nebo alespoň medailemi - je na tom podobně jako hvězdami nabitý kádr Slonů.

Erikssonovým úkolem je tedy jediné - uspět. Ukočírovat spolek skvělých individualit a udělat z nich konzistentní a fungující tým, což se ještě nikomu před ním nepovedlo. Na předchozích dvou šampionátech dokázal s Anglií projít dvakrát do čtvrtfinále - za podobný výsledek by se určitě nezlobili ani jeho současní zaměstnavatelé. Má k dispozici prvotřídní materiál v čele se zřejmě nejobávanějším zakončovatelem na světě. Pokud se Slonům podaří projít skupinou, není nic nereálné.

Pravděpodobná sestava: Barry - Eboué, K. Touré, Bamba, Boka (Tiéné) - Zokora, Y. Touré, Tioté - Gervinho, Dindane (Doumbia), Kalou

Kvalifikace

Mozambik, Madagaskar a Botswana - to pro tým kalibru Pobřeží Slonoviny nebyli v první fázi kvalifikace žádní soupeři. O něco větší problémy se očekávaly ve finální fázi, kde se Slonům postavily výběry Burkiny Faso, Malawi a Guiney... a tehdy ještě Halilhodžićův tým je smetl s jedinou remízou na kontě!

Nicméně i přestože se očekávalo, že by Burkina nebo Guinea mohly kousat, s postupem jednoznačného favorita počítal asi každý. Daleko víc se oči fanoušků i odborníků upínaly k lednovému Poháru národů v Angole, kde měli borci v oranžovém potvrdit pověst favoritů a dokázat, že se umí přenést přes vlastní ega, pracovat společně jako tým (což perfektně zvládají například pozdější vítězové z Egypta), a zejména vyhrávat klíčové zápasy, ne jen bavit diváky ofenzivní hrou. A to se nepovedlo, Sloni zůstali ve čtvrtfinále na štítě Alžírska, což stálo krk trenéra Halilhodžiće. Nepříjemné otázky před následujícím MS se tak zahnat nepodařilo, naopak.