Představení účastníků MS 2010 - Portugalsko

Eusebio, Paulo Futre, Luis Figo, Rui Costa - žádná z těchto hvězd portugalské minulosti se velkého úspěchu v reprezentačním dresu nedočkala. Dnes nad ostatními ční Cristiano Ronaldo, bude to právě on, kdo dotáhne Portugalsko k vytouženému triumfu? Tým kouče Carlose Queiroze opět patří k těm, které by to na turnaji mohly dotáhnout daleko...

Historie

Asi tak jako Holandsko, i Portugalsko si začalo získávat dobré jméno ve světě fotbalu, ač nepatří počtem obyvatel mezi velikány. Právě naopak, je to trpaslík. První zápas se hrál v Portugalsku v roce 1888. Ale trvalo to až do roku 1914, kdy konečně vznikla fotbalová federace. V roce 1921 to pak byl první mezistátní zápas a hned prohra se sousedním Španělskem (1:3). V roce 1923 přišel vstup do FIFA a rok 1928 znamenal postup do čtvrtfinále na OH. Trvalo to ale 30 roků, než se začalo o Portugalsku mluvit. Snad jen v roce 1950 se svět podivil rozhodnutí odmítnout nabídku na start na MS v Brazílii, když bylo vyřazeno, od stolu, Turecko. Až na konci padesátých let se objevila Benfica a s ní Eusébio. Byl to právě on, kdo na MS 1966, hraném v Anglii, dal 9 branek, stal se králem střelců a mimo jiné obrátil nepříznivý vývoj zápasu s Korejskou LDR, když sám dal 4 branky. Třetí místo je historickým úspěchem, stejně jako jmenování Eusébia nejlepším fotbalistou Evropy o rok později.

Až v osmdesátých letech se podařilo trochu přiblížit tomuto zlatému období portugalského fotbalu, nové generaci na čele s Neném a Ruiem Jordãem, a především geniálním Paolo Futrem. Hned první start na ME v roce 1984 znamenal postup do semifinále, kde v nezapomenutelném zápase podlehli Portugalci 2:3 domácí Francii. MS 1986 v Mexiku pak bylo zklamáním. Sice tu byla výhra nad Anglií 1:0, ale brankář Manuel Bento si zlomil nohu a bez něj to nešlo. Prohry s Polskem a Marokem znamenaly návrat domů. Jména jako Luís Figo, Fernando Couto a Rui Costa se pak vážou k dalšímu období úspěchů. Zlaté medaile z MS juniorů v letech 1989 a 1991 jsou toho důkazem. Bohužel ani tato generace vynikajících fotbalistů nedokázala naplnit očekávání a Portugalsko na svůj den stále čeká. Nedočkalo se na MS v Asii, na domácím evropském šampionátu, kde skončilo druhé a poslední krok neudělalo ani na MS v Německu. V semifinále tehdy Portugalci prohráli s Francií a zápas o třetí místo s Německem pro ně již velkou motivaci neznamenal. Na minulém Euru se pro změnu parta kolem Cristiana Ronalda loučila se šampionátem už po čtvrtfinále. Opět nenaplnila očekávání. Tak že by teď, konečně?

Trenér: Carlos Queiroz

Pakliže je mnoha trenérům prostředí Jihoafrické republiky poněkud cizí, neznámé, minimálně jednoho muže, který ví, s čím počítat, bychom určitě našli. Je jím právě Carlos Queiroz, jenž kdysi dovedl Bafana Boys na asijské mistrovství, aby se krátce před jeho vypuknutím kousnul s tamní asociací a sám odstoupil. Nicméně faktem zůstává, že Queiroze si pamatujeme z docela jinačích důvodů. To on pro Selecção das Quinas začátkem 90. let objevil "zlatou generaci" v čele s Figem a Ruiem Costou. A ano, také on strávil v součtu rovnou pětiletku po boku Sira Alexe Fergusona v Manchesteru United. Teď se ale podruhé osamostatnil. Prvně velkého bosse opustil kvůli vidině trénování Realu Madrid, kde nezvládl závěr a po 10 měsících se vracel zpět, teď je jeho vyvolenou "vlastní" reprezentace, kde zatím nepřesvědčil. Docela se tedy nabízí otázka, jestli tenhle pán vůbec má i na něco víc než jen asistenta nějakého ambiciózního celku.

Nejprve, než se vrhneme na strasti a slasti - no spíše strasti - Queirozovy trenérské kariéry, slušelo by se vysvětlit, proč to "vlastní" v uvozovkách. 57letý typický jižan totiž nepochází tak úplně z Portugalska, nýbrž z jeho kolonie, Portugalské východní Afriky, jiným slovem Mozambiku. Ale to není ani tak důležité. Hlavní je, že se Queiroz před dvěma roky opravdu vrátil na místo, které by mu mohlo vyhovovat víc než kterékoliv jiné. Teda - v Portugalsku už působil u dvou mužstev, u juniorského i seniorského výběru. A zatímco s mladíky Figem, Coutem či Ruiem Costou dvakrát vyhrál světový šampionát, s pomalu odumírající generací nepostoupil na Euro 1992 a vyhořel také v kvalifikaci pro příští MS. Zkrátka a dobře - je to mistr kontroverzí. Střídá úspěchy s prohrami, bezproblémová angažmá s těmi vyhrocenými. Obzvláště slavné jsou jeho tahanice s fotbalovými asociacemi. Prvně reprezentační kormidlo opouštěl se zatrpklými slovy o "špinavém svazu", kvůli němu se rozešel s Jihoafričany a vedení mu dělalo naschvály i v Realu Madrid, když mu třeba proti jeho vůli prodalo Makeleleho. Queiroz je rovněž označován za hlavního viníka útěku Roye Keana z Old Trafford. Vážně těžké to mívá tento muž. Ale podobně jsou na tom ti, kdo s ním spolupracují, nepochybně. A jelikož si rodák z Nampuly s portugalskou eskadrou evidentně zatím nesedl, jen těžko se dá odhadovat, co pro nás chystá tentokrát.

Hvězda: Cristiano Ronaldo

Nic se nezměnilo. Před dvěma lety jsme vám na tomhle místě představovali stejného borce jako nyní. A to i přesto, že se v jeho životě za tu dobu událo tolik kruciálních změn. Od Queiroze dostal kapitánskou pásku, stal se FIFA hráčem roku, s obrovským náskokem porazil v boji o Zlatý míč Lionela Messiho a ještě si zahrál své druhé po sobě jdoucí finále LM. Tentokrát neúspěšné. Především na něj ale loňské léto spadl balvan o hmotnosti nejdražšího fotbalisty planety, i celé historie. Přesně řečeno vážil 80 milionů liber a iniciátorem celé akce byl všemocný Real Madrid. Pro Ronalda se tak začala odvíjet nová etapa v jeho zatím ne moc dlouhé, zato již tak dost bohaté kariéry.

Je mu 25 let, přitom už třikrát vyhrál Premier League, jednou triumfoval v Lize mistrů a Manchesteru pomohl také ke třem pohárovým trofejím. Individuálních ocenění se pak dočkal tolikrát, že ani nemá smysl je všechny jmenovat. Z celé té parády lze vypíchnout snad účast v dream teamu Eura 2004 a dvojnásobná dekorace nejlepším hráčem Premier League od fanoušků i protihráčů. Jednoduše - Ronaldova vitrína puká a on přitom neustále pracuje na jejím rozšiřování. Realu sice k nějakému výraznějšímu úspěchu nepomohl, ale aspoň se stal jeho prvním hráčem v historii, jenž se trefil ve všech svých úvodních čtyřech ligových střetnutích. Dohromady potom nasázel tolik branek, že v součtu dávaly bezmála průměr gólu na zápas (29/26 v lize, 35/33 i s Champions League). Nakonec ho tedy v tabulce produktivity překonal jen Higuaín, a to o pouhý jediný zásah. Ronaldův transfer se tak zatím neukazuje býti prodě lečným a navíc - vynášet relevantní soudy po jeho premiérovém ročníku taky dost dobře nelze. A i tak by se fenomén současnosti opravdu neměl za co stydět. Teď jen jestli se mu podaří táhnout i reprezentaci, kde se na něj spoléhá snad ještě více a kde poslední dobou upoutal jen zraněním, po kterém se bouřil celý Madrid.

Ideální sestava: Eduardo - Ferreira, Alves, Carvalho, Duda - Pepe, Raúl Meireles - Ronaldo, Deco, Danny - Liédson

Kvalifikace

Zklamané bylo Portugalsko po kvalifikaci, zase jednou zklamané. Když k ní přičteme i baráž, vyzkoušeli si vlastně hru na třech místech, která jsou vyhlášená tím, že se tam favoritům nehraje zrovna nejlépe a často tam ztrácejí body - dvakrát na severu Evropy a na Balkánu. Ve skupině to byli Švédové a Dánové, kdo si to zároveň měli s Portugalskem rozdat o dvě postupová místa, chcete-li zároveň o to první, výhodnější. Tenhle boj ale Queirozova banda ustála jenom napůl. Severské stadiony, jak se dalo očekávat, nedobyla ani jednou, navíc doma senzačně nevstřelila gól Albánii a prohrála s Dány. Ve finále tak Selecção das Quinas neklopýtla jen v bitvách s Maďary a Maltou. A to je zatraceně málo. Stejně jako pouhých 19 bodů, které nakonec Portugalsko uhrálo. A jelikož Dánsko jich po konečném zúčtování mělo na kontě 21, museli "Queirozovci" na onen zrádný východ odehrát baráž. V obou zápasech s Bosnou potom nebyli daleko od dalších bezbrankových remíz, které ve skupině uhráli hned třikrát, nakonec ale jak doma, tak venku zvítězili poměrem 1:0 a mohli se začít těšit na africké savany. Mimochodem - barážová čistá konta dala dohromady celkový počet devíti nul! Znamená to, že by se obvykle ofenzivně ladění Portugalci začali orientovat spíše na pevnou obranu?