Představení účastníků MS - Belgie

Rudí ďáblové jedou na mistrovství světa už podvanácté, ještě nikdy se ale domů nevraceli s medailí. To by se podle mnohých mohlo letos změnit. Ve skupině H bude tým kolem Hazarda a Kompanyho jasným favoritem, a ve vyřazovací části se už může stát cokoliv..

Historie

Počátky kopané v Belgii sahají až do roku 1904, konkrétně do 1. května, kdy nově založený národní tým sehrál svůj historicky první zápas proti Francii. Patnáct stovek diváků vidělo divokou remízu 3:3. O dvacet dní později pak Belgičané pomáhali zakládat FIFA, spolu s šesti dalšími tehdejšími mocnostmi. Po první světové válce už západoevropský výběr platil za respektovanou fotbalovou sílu, v roce 1920 vyhrál olympijský turnaj (po kontroverzním finále s Československem) a o deset let později se zúčastnil premiérového mistrovství světa v Uruguayi.

Belgický progres na dlouhou dobu přerušila druhá světová válka a trvalo více než 30 let, než se Rudí ďáblové opět začali prosazovat na mezinárodní scéně. Před rokem 1980 se toho v zemi příliš nedělo; jistě, národní tým se dvakrát probojoval na mistrovství světa a v roce 1972 dokonce získal na domácím Euru bronzové medaile, to nejlepší však mělo teprve přijít. Připomeňme snad ještě osobu Pierra Sinibaldiho, dnes již zesnulého francouzského trenéra, který v první polovině 60. let během svého angažmá v Anderlechtu vynalezl ofsajdovou past.

Zlatou éru belgického fotbalu odstartovalo druhé místo na Euru 1980. O dva roky později se tým pod vedením legendárního kouče Guye Thise opět kvalifikoval na mistrovství světa, a od té doby se stal jeho pravidelným účastníkem až do roku 2002. Na medaili však Ďáblové nikdy nedosáhli - nejblíže byli v roce 1986, kdy je v semifinále vyřadil pozdější šampion z Argentiny. Ještě na turnaji v USA (1994) působila Belgie dojmem respektovaného a silného oponenta, bylo však už poznat, že přicházejí horší časy.

Pozici nejlepší reprezentace v Beneluxu opět převzalo Nizozemsko, a Belgie začala pomalu uvadat. Zlatá éra definitivně skončila po mistrovství světa 2002, na nějž tým trenéra Robera Waseigeho prošel přes nechvalně proslulou baráž s českou reprezentací; v Japonsku a Jižní Korei dosáhl osmifinále, kde jej vyřadila Scolariho Brazílie, pozdější šampion. Sám kouč se nechal slyšet, že právě zápas s Belgií byl pro Kanárky na celém šampionátu nejtěžší, to však výběru okolo kapitána Marka Wilmotse bylo jen slabou útěchou..

Wilmots po turnaji ukončil reprezentační kariéru, odešel také Waseige a přišla druhá doba temna, během níž fanoušci pouze nostalgicky vzpomínali na generace kolem gólmanů Jeana-Marie Pfaffa a Michela Preud'hommeho, Erika Geretse, Enza Scifa a Luca Nilise. Přelom tisíciletí zasáhl malou západoevropskou zemi jako uragán a trvalo dvanáct let, než se věci daly zase do pořádku.

Kvalifikace

Kvalifikační jízda byla v belgickém podání obdivuhodně impozantní, a to i pokud vezmeme v úvahu obrovský hráčský potenciál. V těžké skupině A se Wilmotsův tým utkal se třemi oponenty z Balkánu (Chorvatsko, Srbsko, Makedonie) a dvěma zástupci Velké Británie (Skotsko, Wales), od začátku však bylo jasné, že si první místo utéct nenechá.

Klíčový byl zápas v Srbsku, který Belgie v říjnu 2012 vyhrála suverénně 3:0; jestliže předchozí výsledky byly vlastně očekávané (výhra ve Walesu, domácí remíza s Chorvatskem), demolice v Bělehradu tým definitivně "nakopla". V následujících třech duelech si Rudí ďáblové připsali plný počet bodů, aniž by jedinkrát inkasovali; jejich obranu prolomili až v odvetném klání v Bruselu Srbové, Kolarov však pouze kosmeticky upravoval na 1:2. Když pak díky dvěma trefám Lukakua Belgičané vyplenili Záhřeb, bylo rozhodnuto - první místo patří jim, Chorvaté musí do baráže. Závěrečná domácí remíza s Walesem už na řádu věcí nic nezměnila.

Belgie postoupila na šampionát s bilancí osmi výher, dvou remíz a impozantním skóre 18:4.

Hráč ke sledování: Axel Witsel

Před 30. srpnem 2009 znali Witsela pouze fanoušci belgické ligy, kde už ve dvaceti letech šéfoval záloze ambiciózního Standardu Lutych. Jeho hororový faul na Marcina Wasilewského z Anderlechtu, který polskému obránci přivodil ošklivou zlomeninu nohy, však obletěl celý svět, a od té doby je jméno Witsel u fanoušků zapsáno černým písmem - talentovaný středopolař získal pověst fotbalového kriminálníka.

Bylo by však nefér opomíjet proto jeho obrovské kvality, a dnes pětadvacetiletý hráč Zenitu touží na mistrovství světa ukázat, proč za něj ruský klub předloni v létě neváhal vysázet 40 milionů eur. Witsel je pro trenéra Marka Wilmotse klíčovou postavou na hřišti, možná proto, že jej svojí hrou sám připomíná - je tichým, pracovitým generálem, nezbytnou součástí týmu, obranářem i dispečerem. Obdivovatel Zinedina Zidana disponuje skvělým periferním viděním, a přestože se rozhodně nebojí přitvrdit, jeho hra zůstává za každých okolností kompaktní a elegantní.

Witsel je totiž v první řadě mimořádně talentovaným fotbalistou. Belgii reprezentuje od svých patnácti let, prošel všemi mládežnickými výběry, a nyní si klade za cíl oslnit na světové scéně. Schopnosti na to určitě má.

Trenér: Marc Wilmots

Týmové pojetí, příkladná mentalita, lidský přístup a vysoké sebevědomí. Taková je Belgie Marka Wilmotse, "Generála", který ještě coby kapitán vedl reprezentaci na její poslední MS, aby se o dvanáct let později vrátil v roli kouče. Ukazuje se, že jeho vůdcovská, buldočí povaha zásadním způsobem ovlivňuje i jeho novou kariéru. Ať už Rudí ďáblové dopadnou jakkoliv, můžete si být jisti, že budou bojovat až do konce.

Pětačtyřicetiletý Wilmots sice působil na hřišti občas jako "rapl", mimo něj je však nesmírně inteligentním a všestranným mužem. Po ukončení aktivní hráčské kariéry v roce 2003 se pokoušel uchytit v politice, to mu však příliš nevyšlo, stejně jako první trenérské angažmá v Sint-Truidenu. K reprezentaci se vrátil v roce 2009 jako asistent Dicka Advocaata a svoji pozici si udržel i pod Georgesem Leekensem, kterého také o tři roky později definitivně nahradil.

Je sice pravdou, že dostal možnost pracovat s dost možná nejtalentovanější generací belgické fotbalové historie, to by však nemělo snižovat zásluhy, kterých se mu zatím podařilo dosáhnout. V říjnu 2013 vytáhl Rudé ďábly na páté místo žebříčku FIFA, což je národní rekord. Dříve rozklížený a hašteřivý tým najednou působí semknutým a skutečně nebezpečným dojmem. Takticky Wilmots preferuje solidní defenzivní základ v rozestavení 4-3-3, které dává jeho útočníkům dostatek volnosti; tento systém perfektně vyhovuje zejména největší hvězdě týmu, Edenu Hazardovi. V přípravě na MS se zkoušelo i ofenzivnější 4-2-3-1, je však pravděpodobné, že v Brazílii bude trenérský elév spoléhat spíše na osvědčený recept: zodpovědně bránit, bojovat jako jeden muž a rychle přecházet do útoku středem pole.

Přednosti

Síla kádru. Ve spojení se vzpomínanou buldočí povahou, kterou Wilmots svým svěřencům vštěpuje, vypadá belgický tým na papíře skutečně impozantně. Rudí ďáblové mají na většině pozic hráče světové špičky - v brance nastupuje letošní kometa Thibaut Courtois, jeden z nejlepších gólmanů na světě, záda mu pak kryje Simon Mignolet z Liverpoolu.

Nezpochybnitelným generálem středu obrany je kapitán Vincent Kompany, kterému bude zřejmě dělat společnost Thomas Vermaelen (ten pro změnu nosí pásku v Arsenalu); v případě potřeby může naskočit i spolehlivý veterán Daniel Van Buyten nebo opora Zenitu Nicolas Lombaerts. Zálohu mají pod palcem Witsel s Marouane Fellainim, který v národním dresu dává zapomenout na matné výkony z Manchesteru United.

Největší hrozba však samozřejmě leží v útoku. Pokud se Wilmots nerozhodne nakonec upřednostnit ofenzivnější rozestavení 4-2-3-1 (což je nepravděpodobné), budou mít Belgičané na lavičce skutečné klenoty - Lukaku s Hazardem mají místo podle všeho jisté, o zbývající post se však budou rvát Kevin Mirallas, Kevin De Bruyne (se čtyřmi brankami nejlepší střelec kvalifikace), Dries Mertens a Adnan Januzaj. Málokdo na šampionátu se může pochlubit takhle našlapanou ofenzivní vozbou.

Slabiny

Romelu Lukaku přijíždí na šampionát v dobré formě, v přípravě sestřelil hattrickem Lucembursko... a přesto se nakonec může ukázat, že se do Wilmotsova fotbalu zkrátka nehodí. Mladý kouč totiž jedničkou na hrot určil Christiana Bentekeho, který je mnohem pohyblivější a vhodnější do kombinace; při jeho zranění tak týmu nezbývá než naučit se hrát s "věží" ve vápně. Lukaku je bezpochyby skvělým fotbalistou, v přípravě však bylo vidět, že měl být původně spíše taktickou variantou než stálicí základní sestavy. "Narazit si" mohou křídla daleko spíše s jeho náhradníkem Divockem Origim, ten je však pro změnu příliš nezkušený a na MS se jede hlavně otrkat. (Sledujte ho však pozorně - rozhodně může zazářit.)

Právě nezkušenost je samozřejmě největším limitem samotného Wilmotse, který sice roste ve velice schopného trenéra, stále však půjde o jeho první velkou zkoušku. Společně s korejským kolegou Hong Myong-Boem je tak čeká těžký křest: na druhé straně barikády stojí ostřílení veteránové Vahid Halilhodžić a Fabio Capello. Rudí ďáblové bývají navíc často tipováni i na medaile, což je hodně odvážná prognóza; jejich reálným cílem by mělo být osmifinále, a je na Wilmotsovi, aby všeobecná očekávání krotil a soustředil se nejprve na základní problémy. Jako třeba nezvladatelné ego Thibauta Courtoise.

Na hřišti jsou pak nejvýraznější slabinou kraje obrany - Belgičané nemají (s výjimkou Vanden Borreho) žádné ostré beky, Kompanyho s Vermaelenem tak doplňují na stranách další dva stopeři, Toby Alderweireld a Jan Vertonghen (Wilmots zkoušel i variantu s Vermaelenem nalevo). Na tomto místě je jinak nesmírně silný tým opravdu zranitelný.

Předpokládaná sestava

Courtois - Alderweireld, Kompany, Vermaelen, Vertonghen - Witsel, Fellaini, Dembélé - De Bruyne, Lukaku, Hazard