Představení účastníků MS - Bosna a Hercegovina

Jednu velkou premiéru prožije na mistrovství světa v Brazílii reprezentace Bosny a Hercegoviny, která se ve své poměrně krátké historii ukáže na závěrečném turnaji vůbec poprvé! Ve skupině s Argentinou, Nigérií a Íránem se potom rozhodně musí porvat o postup.

Historie

Jak už bylo napsáno, fotbalová reprezentace Bosny a Hercegoviny za sebou nemá příliš dlouhou historii. Vznik samostatné bosenské reprezentace se datuje do roku 1993, kdy došlo k rozpadu bývalé Jugoslávie, krátce nato se pak východoevropská země stala členem FIFA a UEFA. Premiérový zápas odehráli bosenští hráči na půdě Íránu, odkud si přivezli vítězství 3:1.

Postupně se Bosna a Hercegovina zapojila do kvalifikačních bojů o mistrovství světa a Evropy, ovšem na závěrečný turnaj se do této chvíle ani jednou neprobojovala, přitom hned dvakrát k tomu měla opravdu velmi blízko. Poprvé to bylo při kvalifikaci na mistrovství světa 2010, kdy si Bosna podržela druhou příčku za suverénním Španělskem (jedenáctibodový náskok) a následně putovala do baráže, kde se potkala s Portugalskem. Zkušenější soupeř však oba zápasy opanoval nejtěsnějším možným rozdílem a bosenští hráči se tím pádem do Jihoafrické republiky nepodívali.

Hodně podobný scénář se opakoval před dvěma roky. Bosna a Hercegovina zaostala ve skupinové fázi za Francií o pouhý jeden jediný bod a znovu tak musela absolvovat zrádnou baráž. Los si s východoevropskou zemí trochu zalaškoval a přisoudil bosenským hráčům opět Portugalce. Úvodní duel na bosenské půdě i přes mírnou domácí převahu kýženou branku nenabídl, odvetu na Estádio da Luz následně výrazně ovlivnilo vyloučení Senada Luliče, po jehož odchodu ještě pyrenejský celek stihl za čtyřicet minut zaznamenat další čtyři góly a konečným výsledkem 6:2 nenechal nikoho na pochybách o zaslouženém postupu na ME.

Do třetice už to však Bosně přece jen vyšlo. Mužstvo kolem kanonýra ManCity Edina Džeka od samého začátku válcovalo jednoho soupeře za druhým a nakonec si z první pozice zajistilo účast na závěrečném turnaji. Druzí Řekové však nakonec zaostávali jen o skóre, které bylo z bosenského pohledu až neuvěřitelné, když třiceti vstřeleným brankám konkurovalo pouhopouhých šest inkasovaných (Řecko naproti tomu mělo skóre 12:4).

Kvalifikace

Bosenskou cestu do Brazílie už jsme nakousli, nyní se však na ni můžeme podívat ještě trochu podrobněji. Safet Sušić a jeho ovečky dostaly jednu z hratelnějších skupin, kde měli být nejtvrdším oříškem již zmínění Řekové a Slováci. Bosna a Hercegovina na rozjezd naprosto jednoznačně vyplanila Lichtenštejnsko, kterému nasázela potupných osm kousků (!) a jen o čtyři dny později čtyřmi góly zatížila branku Lotyšska. Následovala bezbranková remíza na řecké půdě a domácí výhry nad Litvou a právě Řeckem.

Po dalším snadném vítězství v Lotyšsku už začínalo být jasné, že by se Bosna tentokráte na závěrečný turnaj přece jen mohla kvalifikovat. Dobře rozehranou kvalifikaci však poté nečekaně zkomplikovala porážka se Slováky, tým z Balkánu však následně Slovensku prohru vrátil a následně dalšími dvěma vyhranými zápasy udržel výsostné postavení, díky kterému se premiérově kvalifikoval na světový šampionát.

Na koho se zaměřit: Edin Džeko

Při pohledu na bosenskou soupisku se nám pohledy snad automaticky zaměří na Edina Džeka, kterého si většina českých fanoušků částečně přivlastňuje. Právě rodák ze Sarajeva je s jistotou největší hvězdou premiérového účastníka světového mistrovství a na Džekovi bude ležet největší díl odpovědnosti za úspěch nebo neúspěch reprezentace Bosny a Hercegoviny.

Fotbalový životopis Edina Džeka je všeobecně velmi známý, můžeme si ho však alespoň ve zkratce připomenout. První fotbalové krůčky Edin udělal v Željezničaru Sarajevo, kam ho na tréninky začal vodit jeho otec, jenž dříve taktéž hrával fotbal na profesionální úrovni, ale z bosenské nejvyšší soutěže se dále nepodíval. Přes mládežnické kategorie se nadějný kanonýr dostal až do prvního mužstva Željezničaru, kde ho během sezóny 2004/05 vedl český trenér Jiří Plíšek. Právě on následně přivedl tehdy 19letého Džeka do České republiky, konkrétně do Teplic, kde mládežnický reprezentant podepsal čtyřletý kontrakt.

Ještě před nástupem do teplického dresu se však Džeko ukázal na hostování ve druholigovém Ústí nad Labem, kde pod vedením Jiřího Plíška během 15 podzimních zápasů nasázel šest branek a na zimní přípravu už putoval zpátky do Teplic. Na jaře si odbyl debut na české nejvyšší úrovni a do statistik si zapsal tři branky. Naplno však bosenský šutér zazářil během nadcházející sezóny, kdy dokázal vstřelit třináct gólů a kromě ocenění pro nejlepšího cizince Gambrinus ligy si vysloužil také zájem zahraničních klubů. Nakonec během léta 2007 přece jen změnil dres, když za zhruba 4 miliony eur putoval do německého Wolfsburgu.

Zde se Džeko okamžitě adaptoval a postupně vytvořil s Brazilcem Grafitem doslova smrtelné útočné duo, které rozvracelo jednu bundesligovou defenzivní hráz za druhou. Ve své druhé sezóně s VfL po skvělém jaru překvapivě získal ceněnou Meisterschale a sezónu 2009/10 pro změnu zakončil jako nejlepší bundesligový střelec (22 gólů). Na začátku dalšího ročníku se stal Džeko historicky nejlepším ligovým střelcem Wolfsburgu, když s 59 góly během 96 utkání překonal dosavadní primát Diega Klimowicze.

Tou dobou už však začínal být automobilový celek Džekovi těsný a bylo jen otázkou času, kdy zamíří za lepším. Na podzim stihl své bundesligové konto vylepšit o dalších deset přesných zápasů, během zimní přestávky ale za astronomických 32 milionů eur přestoupil do ambiciózního Manchesteru City. Zde však Džeko na své gólové manévry z Německa okamžitě nenavázal a za 15 ligových duelů si zapsal pouhé dvě branky.

Hned od dalšího ročníku se však opět stal postrachem soupeřových brankářů a třikrát po sobě si vylepšil počet ligových gólů, vzhledem ke končící smlouvě se však pozvolna opětovně začíná spekulovat o jeho odchodu. Džeko pochopitelně s železnou pravidelností reprezentuje, když za 61 zápasů stihl nasázet 33 gólů! Nikoho pak jistě nepřekvapí, že již třikrát získal ocenění Idol Nacije (Idol národa - pozn. red.), které se v Bosně a Hercegovině uděluje fotbalistovi roku.

Po skončení fotbalové kariéry by se Džeko dost možná uživil také jako lingvista, plynně totiž zvládá mluvit čtyřmi jazyky: bosensky, česky, německy a anglicky. Jeho oblíbeným klubem byl AC Milán, kde hrával jeho vzor Andrej Ševčenko. Ukrajincův dres s číslem 7 stále zdobí jeho zeď doma v Sarajevu. Edin Džeko je mimo jiné bratranec Emira Spahiče, současného kapitána bosenské reprezentace.

Trenér: Safet Sušić

Na bosenské lavičce najdeme jedno z těch méně známějších trenérských jmen. Safet Sušić je však bývalým úspěšným reprezentantem Bosny a Hercegoviny, za kterou však po osamostatnění stihl odehrát pouhopouhé dva zápasy, předtím pochopitelně nastupoval za Jugoslávii (54 zápasů a 21 branek). Pod jeho jménem se pak objevují největší úspěchy současné bosenské fotbalové reprezentace, kterou vede od konce roku 2009.

Sušičova fotbalová kariéra začala v klubu Krivaja ve městě Zavidovići, následně však jeho kroky směřovaly do slavnějšího FK Sarajevo, kde se během následujících 9 let stal doslova legendou. Jako ofenzivní záložník s neobyčejným čichem na góly stihl ve 221 zápasech zaznamenat 85 branek, stal se nejlepším střelcem jugoslávské ligy (17 gólů během ročníku 1979/80) a tentýž rok byl oceněn jako jugoslávský Fotbalista roku.

Od roku 1982 pak oblékal dres pařížského Saint-Germain, kde dokázal prorazit i na evropské scéně. Sušić měl jakožto hráč štěstí na zranění, díky čemuž si dokázal udržet výkonnost na velmi vysoké úrovni i po uplynutí 30 narozenin. Za PSG stihl mezi lety 1982 až 1991 úctyhodných 96 gólů a navrch přidal 61 asistencí. Poslední rok aktivní hráčské kariéry následně Sušić odehrál za Red Star Saint-Quen, tou dobou už však měl jasno, že se chce stát trenérem.

Trenérské působení začal v Cannes, přes Istanbulspor a krátkou anabázi v Al-Hilalu se potom dostal do Konyasporu, po dalších tureckých klubech Ankaragücü, Rizesporu a Ankarasporu nakonec zakotvil u bosenské fotbalové reprezentace, která tehdy měla za sebou neúspěšnou baráž s Portugalskem o postup na mistrovství světa 2010. Během kvalifikace o nadcházející Euro to po sérii špatných výsledků nevypadalo se Sušičem kdovíjak růžově, ovšem nakonec dostal důvěru, za kterou se nyní odvděčil postupem na MS do Brazílie. Před deseti lety byl Safet Sušić zvolen jako nejvýraznější bosenský hráč za posledních 50 let.

Přednosti

Jednoznačně útok. A to rozhodně nejde pouze o osobu Edina Džeka, který na sebe logicky strhává největší pozornost, ale rovněž Vedad Ibišević dlouhodobě prokazuje na bundesligových trávnících své nesporné kvality a společně se Salihovičem, Misimovičem a Pjanićem dokáží rozebrat prakticky každou obranu. Výhodou výše zmíněných hráčů je také skvělá sehranost, neboť spolu poměrně dlouho působili na klubové úrovni (Misimović a Džeko ve Wolfsburgu, Salihović a Ibišević společně hráli za Hoffenheim atd.).

Při zmínce skóre z kvalifikace (30:6) je sázka na ofenzivní stránku hry na první pohled jednoznačná, ovšem ani obrana rozhodně nezaostává. Kapitán Emir Spahić i ve svých takřka 34 letech prokazuje kvality v Leverkusenu, kde mimo jiné dokázal posadit na lavičku nadějného Philippa Wollscheida. Také Mujdža, Kolašinac nebo Bičakčić patří mezi bundesligové stálice a to nemluvě o Begovičovi, který patří mezi nejspolehlivější brankáře Premier League, kde chytá za Stoke.

Slabiny

Mínusem může být a zřejmě také bude prakticky nulová zkušenost z podobných reprezentačních akcí, kterou by ale částečně měla smazat protřelost některých hráčů z klubové úrovně a zejména pak osoba Safeta Sušiče, který již mnohokrát prokázal, že je opravdu skvělým stratégem.

Předpokládaná sestava

Asmir Begović - Mensur Mujdža, Ermin Bičakčić, Emir Spahić, Senad Lulić - Haris Medunjanin - Mirajem Pjanić, Sejad Salihović - Zvjezdan Misimović - Vedad Ibišević, Edin Džeko