Představení účastníků MS - USA

Na rozdíl od minulého šampionátu mají o poznání těžší pozici Spojené státy americké, které se ve skupině G potkají s evropskými velikány z Německa a Portugalska, do boje o postup pak bude chtít jistojistě promluvit rovněž Ghana. Právě tento zápas bude pro USA zřejmě klíčový.

Historie

Hned to první mistrovství přineslo Američanům nejvýraznější úspěch - bronzové medaile. Po dvou výhrách ve skupině, nad Belgií a Paraguayí, shodně 3:0, přišel semifinálový debakl s Argentinou v poměru 1:6 a tím to skončilo. O 3. místo se nehrálo, bronz dostali oba poražení semifinalisté. Jak jednoduché, že? Následující účast má letopočet 1950 a dostat se do Brazílie zase moc sil nestálo. Po nářezu 0:6 od Mexika stačilo porazit 5:2 Kubu a hurá na cesty. Španělsko a 1:3, to byl první zápas. Ale pak přišla senzace a hrdému Albionu spadl hřebínek namyšlenosti. USA totiž Anglii porazilo 1:0, gól dal Gaetjens a Borghi chytil Mortensenovi penaltu. Prohra s Chile 2:5 ovšem znamenala vystřízlivění a návrat domů.

Mistrovství světa pak uvidělo reprezentanty USA až za dlouhých 40 let. A ve skupině je čekalo Československo. Naši fotbalisté jim návrat pěkně "osladili" a bez slitování jim nasázeli "bůra". Jediný americký gól dal Caliguri, snižoval na 1:3, za nás skórovali 2x Skuhravý, Bílek, Hašek a Luhový. A to ještě Bílek nedal penaltu. Také další zápas skončil prohrou, tentokráte se ovšem reprezentanti "hvězd a pruhů" drželi mnohem lépe a Itálie se na konečných 1:0 zapotila. Zajímavostí je, že brankář USA Meola znovu zneškodnil pokutový kop. Prohra s Rakouskem 1:2 byla labutí písní amerického baletu. O čtyři roky později se hrálo v USA a všichni očekávali úspěch. Nevýrazné výkony ve skupině, 1:1 se Švýcarskem, 2:1 nad Kolumbii, 0:1 s Rumunskem, sice znamenaly postup, ale nic víc. Osmifinálové stop vystavila Brazílie, i když ani ona nepřesvědčila, jediný gól dal Bebeto.

Fotbal ve Spojených státech se ale začal zabydlovat a zejména díky milionové migraci Latinců získával na popularitě. O tom svědčí fakt, že na úrovni CONCACAF patří v posledních 20 letech ke stálici a ve finálové části MS nechybí. Ve Francii 98 vypadli fotbalisté USA ve skupině po třech prohrách s Německem 0:2, Íránem 1:2 a Jugoslávií 0:1. O 4 roky později, to se hrálo v Koreji a Japonsku, to však bylo mnohem lepší. Senzační výhra nad Portugalskem 3:2, remíza 1:1 s Jižní Koreou a prohra 1:3 s Polskem, postup ze skupiny. Tam výhra v derby nad Mexikem 2:0 a nečekaný postup mezi posledních osm. Branka Michaela Balacka v 39. minutě utkání ale cestu za medailí zastavila. MS 2006 a znovu se setkáváme ve skupině, tentokráte se jedná o souboj Česko - USA. Vyhráváme 3:0 a netušíme, že to budou jediné body...

Před čtyřmi roky se Spojené státy americké pro změnu opět potkaly s hrdým Albionem, který se záhy, díky Stevenu Gerrardovi ujal vedení, ovšem následně vinou Roberta Greena skončilo utkání remízou 1:1. Následovala další bodová dělba s houževnatými Slovinci a o postup museli svěřenci Boba Bradleyho zabojovat proti Alžírsku. Kýžená branka však dlouho ne a ne přijít, nakonec se však už během nastaveného času symbolicky prosadil Landon Donovan a zajistil USA osmifinále. Tím však pro Spojené státy americké cesta šampionátem končila, zásluhou Asamoaha Gyana, který rozhodl prodloužení, postoupila mezi nejlepších osm celků Ghana.

Kvalifikace

Podobně jako tomu bývá zvykem, prošlo USA kvalifikačními nástrahami jako pověstný nůž máslem a bez větších potíží si zajistili účast na sedmém mistrovství světa za sebou. Z první části kvalifikace postoupilo mužstvo Jürgena Klinsmanna podle očekávání z prvního místa, když si zapsalo jednu jedinou porážku na hřišti Jamajky. Právě tým z Karibského moře, díky lepšímu skóre, postoupil z druhého místa.

Ve finálové skupině se muselo USA, kromě Jamajky, vyrovnat ještě s dalšími nepříjemnými protivníky Kostarikou, Mexikem, Hondurasem nebo Panamou. Největší favorit ale hned od samého začátku potvrzoval svoji roli a se sedmi výhrami z deseti utkání si s přehledem zajistil účast na dalším velkém světovém fotbalovém turnaji. Kromě Spojených států amerických se do Brazílie kvalifikovaly ještě Kostarika, Honduras a z baráže proti Novému Zélandu vyšlo úspěšně Mexiko.

Na koho se zaměřit: Michael Bradley

Do této rubriky by se z týmu Spojených států amerických dalo vybrat hned několik adeptů, kteří třeba nejsou fanouškům tolik známí, ovšem nejde opomenout hráče, který je pro hru USA pod Jürgenem Klinsmannem naprosto klíčový, přesně takovou úlohu zastává Michael Bradley.

Fotbalové krůčky Michaela Bradleyho jsou úzce spjaty s jeho otcem Bobem, který byl jeho trenérem u mužstva New York MetroStar, kde tehdy jeho syn podepsal první profesionální kontrakt. Typický pracant uprostřed zálohy však dlouho ve své domovině nezůstal a ve svých osmnácti letech se poprvé stěhoval do Evropy, konkrétně do nizozemského Heerenveenu. Růst holohlavého záložníka s citem pro hru na obou koncích hřiště však nabíral strmý vzestup a další přesun byl pouze otázkou času.

Nakonec se Bradley stěhoval do Mönchengladbachu, který se zrovna vrátil mezi německou elitu, ovšem zde mu postupem času pšenka zrovna dvakrát nekvetla, také díky tomu vzal zavděk krátkým hostováním v Aston Ville. Ani na půdě Premier League se nadějnému středopolaři nevedlo podle představ, nastal tak další přestup, tentokráte do Itálie, konkrétně si Bradleyho vyhlédlo skromné Chievo. Menší italské celky, včetně veronského celku, sází na absolutní dodržování taktických pokynů, jedině tak mají šanci uspět proti silnějším týmům Serie A, právě tento styl hry Bradleymu sedl jako ulitý a americký reprezentant opět začal pozvolna rozkvétat.

Podobní hráči, kteří jsou platní na obou stranách hřiště, jsou v dnešní době vysoce cenění, také proto se Bradley po pouhé sezóně znovu stěhoval, jeho kroky zamířily do římského AS. Zde však rozlet středového záložníka přibrzdilo hned několik zranění a během uplynulé zimní přestávky se tak Bradley rozhodl pro návrat do zámoří, kde posílil ambiciózní Toronto.

Rodák z Princetonu od svých 18 let pravidelně reprezentuje, postupně se vypracoval, jak už bylo nastíněno, do role nepostradatelného člena reprezentace Spojených států amerických. Celkem má ve svých šestadvaceti letech na kontě již 82 reprezentačních startů a 12 gólů. V roce 2007 dokázal s USA opanovat Gold Cup, když jeho tým ve finále udolal Mexičany.

Trenér: Jürgen Klinsmann

Velmi úspěšný hráč, kterému se po přechodu na lavičku ne úplně podařilo navázat na dřívější slávu, přesně takový je Jürgen Klinsmann. Největšího úspěchu na trenérské úrovni dosáhl s německou reprezentací na mistrovství světa 2006, kde s podceňovaným týmem obsadil třetí příčku. Následně však u Nationalelf skončil, ovšem angažmá v Bayernu Mnichov se mu zdaleka nevydařilo podle představ a nyní se Klinsmann pokouší napravit reputaci u reprezentace USA.

Takřka 50letý rodák z Göppingenu udělal první fotbalové krůčky za amatérský tým TB Gingen, když pak během jednoho utkání zaznamenal 16 gólů, bylo pouze otázkou času, kdy zamíří za lepším, nakonec se v deseti letech stěhoval do Geislingenu. Když bylo Jürgenovi 14 let, koupil jeho otec pekárnu ve Stuttgartu, kam se následně celá rodina přestěhovala.

Změna fotbalové adresy přišla krátce nato a nadějný kanonýr se stěhoval do Stuttgarteru Kickers, kde po dokončení plnoletosti, také kvůli tomu, že rodiče trvali na tom, aby dokončil vyučení v jejich rodinném podniku, podepsal svůj první profesionální kontrakt. Klinsmannovi dlouho netrvalo a prosadil se i ve druhé nejvyšší soutěži, dokonce zde pod Horstem Altmanem, jedním z nejlepších sprinterských trenérů v Německu, vylepšil své maximum na 100 metrů (zlepšil se takřka o celou jednu sekundu na 11 sekund). Další změna dresu byla jenom otázkou času.

Stalo se tak roku 1984, kdy si Klinsmanna vyhlédl Stuttgart. Hned ve své premiérové sezóně mezi elitou zaznamenal 15 přesných zásahů do černého, během následujících čtyř roků pravidelně svůj výkon minimálně zopakoval, poslední ročník svého působení ve Švábsku dokonce vstřelil 19 gólů a stal se nejlepším bundsligovým kanonýrem! Rok 1988 zakončil Klinsmann jako německý Fotbalista roku, během nadcházejícího ročníku s VfB dospěl až do finále poháru UEFA, kde však Stuttgart nestačil na Neapol, kterou tehdy vedl další slavný hráč Diego Maradona.

Po tomto momentu následoval přesun do Itálie, konkeétně si to německý reprezentační kanonýr namířil do Interu Milán, kde potkal své dva krajany Lothara Matthäuse a Andrease Brehmeho. "Klinsi" podepsal tříletý kontkart, přestože mu vyloženě defenzivní styl, který Nerazzurri orientoval Giovanni Trapattoni, neseděl, dokázal zaznamenat slušných 13 zásahů a Inter tím pomohl dovést na konečnou třetí příčku. Během nadcházející sezóny s milánským celkem triumfoval v Poháru UEFA, když ve finále tentokráte udolal římské AS. Jeho dny v Miláně se však čím dál tím více zdály být sečteny, což se definitivně potvrdilo po mistrovství Evropy 1992, kdy zamířil do Monaca.

Ve svém prvním ročníku dovedl knížecí celek na druhé místo v lize, následně se Monaco, díky úplatkářskému skandálu Olympigue Marseille, kvalifikovalo do Ligy mistrů, kde příjemně překvapilo a dokázalo postoupit až mezi nejlepší čtyři týmy soutěže. Po druhém roce však Klinsmann z Francie znovu odešel a tentokráte si jako svoji další destinaci vybral Londýn, přesněji Tottenham Hotspur, kde si dokázal obrátit fanoušky na svoji stranu, ale po pouhém roce opětovně změnil směr a vrátil se do své rodné země, nikoli však do Stuttgartu ale do Mnichova. Zde se hned dvakrát stal nejlepším střelcem Bayernu a kromě Bundesligy podruhé vyhrál Pohár UEFA, kde během 12 zápasů zaznamenal 15 gólů! Po neúspěšném angažmá v Sampdorii se vrátil do Tottenhamu, který pomohl udržet mezi elitou.

Po ukončení kariéry se Klinsmann ještě na chvíli vrátil na fotbalové trávníky, spíše už symbolicky však nastupoval za Orange Country Blue Star. Během své kariéry pravidelně reprezentoval, nejdříve západní Německo, celkem odehrál za reprezentační tým 108 zápasů, ve kterých dokázal vstřelit 47 gólů. Byl členem bronzového týmu z OH 1988, roku 1992 hrál finále ME, které o čtyři roky později opanoval. V roce 1990 dokázal vyhrát také mistrovství světa, byl zároveň prvním hráčem, který vstřelil branku na třech světových fotbalových turnajích po sobě.

Trenérskou kariéru začal symbolicky u německé reprezentace, kterou na domácím světovém šampionátu dovedl překvapivě k bronzovým medailím, následně však přenechal svůj post asistentu a současnému kouči Nationalelf Joachimu Löwovi. O poznání méně vydařené bylo jeho angažmá na lavičce mnichovského Bayernu, kde po řadě okolností musel předčasně skončit. Nyní se na lavičku vrátil a po triumfu Gold Cupu dokázal s USA postoupit na mistrovství světa 2014.

Přednosti

Nebojácnost, dravost a elán. Jürgen Klinsmann dokázal sestavit na poměry Spojených států amerických mimořádně perspektivní tým, kde se nachází plno "rekrutovaných" hráčů z německé Bundesligy nebo Premier League, které vhodně doplňují talentovaní hráči z domácí soutěže. USA však nemá ve skupině G zrovna snadnou pozici a případné naděje na úspěch vedou jedině přes výhru nad Ghanou, hned úvodní vstoupení na mistrovství světa tak má rozhodující charakter.

Předností současného výběru USA je jednoznačně skvěle fungující střed zálohy, kde si dvojice Michael Bradley a Jermaine Jones dokonale vyhoví - prvně jmenovaný má více času na distribuci míčů ke svým útpčným spoluhráčům, zatímco bývalá opora Schalke za ním "čistí" prostor.

Za normálních okolností by byla plusem také ofenzivní složka, ovšem Landon Donovan se do Brazílie vůbec nepodívá a Jozy Altidore má za sebou protrápenou sezónu v Sunderlandu. Hodně tak bude záležet na Grahamu Zusim, který je mnohými přirovnáván právě k Donovanovi, kterého by měla doplňovat další stárnoucí hvězda amerického výběru Clint Dempsey.

Slabiny

Sehranost a kompaktnost. To platí samozřejmě pro defenzivu, která toho ve svém ideálním složení společně opravdu mnoho neodehrála, a to by mohlo být proti Německu, Portugalsku i Ghaně opravdu citelně znát. Hodně bude záležet na osobě Matta Beslera, který se Sporting Cansas City opanoval MLS a právě on by měl být tmelícím prvkem obrany amerického výběru.

Předpokládaná sestava

Tim Howard - Fabian Johnson, Omar Gonzalez, Matt Belser, Geoff Cameron - Jermaine Jones, Michael Bradley - Alejandro Bedoya, Graham Zusi - Clint Dempsey - Jozy Altidore