Preview kvalifikace na MS - zóna CONMEBOL (3. a 4. zápasy)

Po měsíci jsou opět nakrátko přerušeny ligové soutěže a bojovat se tak bude pro změnu na mezinárodní scéně. V Evropě se bude dohrávat baráž Ligy národů, ze které vzejdou poslední čtyři účastníci Eura, v jižní Americe se bude bojovat o vstupenky na Mistrovství světa v Kataru. Všechny ostatní zóny přesunuly kvalifikační zápasy až na březen roku 2021, což zejména v Africe, Asii a zóně CONCACAF začíná zavánět mírnou nejistotou, zda se vůbec kvalifikační zápasy stihnou odehrát s dostatečným předstihem před závěrečným turnajem, ne-li v celé své kráse.

Koronavirová situace v jižní Americe se sice nijak výrazně nelepší, ale ani nezhoršuje, tudíž tamní funkcionáři neshledali nutným kvalifikační zápasy odložit. Čeká nás tedy plná porce 10 kvalifikačních duelů, a tak se pojďme popořadě podívat, jak si před nimi stojí jednotlivé reprezentace a co od nich můžeme očekávat. Čtyři zápasy tentokrát budou začínat v příjemnějších časech i pro evropské fanoušky (mezi 21-22. hodinou), takže se vás pokusím následujícími větami navnadit ke sledování kvalitního mezinárodního fotbalu.



Momentálně vedoucí tým kvalifikační skupiny čeká nejprve domácí zápas v São Paulu s Venezuelou 14. listopadu (1:30 SEČ). Poté se "Selecão" přesune do Montevidea, kde odehraje 18. listopadu (0:00 SEČ) zápas s dlouholetým rivalem Uruguayí. Proti Venezuele budou Brazilci určitě favoritem, v zápase s Uruguayí opět půjde o velice zajímavou bitvu, u které lze těžko predikovat výsledek.

Zásahy do brazilské nominace, ať už z důvodu Covidu či zranění, byly značné. Brazilský fotbal sice disponuje velkým množstvím kvalitních fotbalistů, nicméně střed zálohy nemusí působit pro soupeře nijak zvlášť děsivým dojmem. Chybět totiž budou Casemiro, Fabinho i Coutinho. Ve středu zálohy se tak představí vedle Arthura a Douglase Luize pravděpodobně jeden z dvojice Éverton Ribeiro, Allan. V nominaci chybí také Éder Militão, jehož absence však díky přítomnosti dua Thiago Silva - Marquinhos není pro Titeho příliš bolestivá. Obrovskou ztrátou naopak je zranění Neymara, který sice na soupisce figuruje i přes protesty PSG, avšak jeho start proti Venezuele je prakticky vyloučený, a ten ve druhém utkání v Uruguayi přinejmenším dost nejistý.

Brazílie se v prvních dvou zápasech prezentovala suverénní hrou, o čemž svědčí také 9 nastřílených gólů. Absence Coutinha a Neymara však tentokrát mohou být klíčové. O nepostupu Brazílie se nicméně příliš nedá uvažovat, i kdyby z nadcházejícího dvojzápasu nezískala ani bod. Tento scénář sice není moc pravděpodobný, avšak ne úplně nereálný, jelikož Venezuele by měla sedět hra na protiútoky a Uruguay bude proti oslabené Brazílii v domácím prostředí mírným favoritem. Proti Venezuele bude důležité vstřelit první gól, a to možná co nejdříve, protože Brazílie bez Neymara a Coutinha rozhodně nebude tak kreativní jako v jiných zápasech.

Předpokládaná sestava (4-2-3-1): Alisson - Lodi, T. Silva, Marquinhos, Danilo - Douglas Luiz, Arthur, Éverton Ribeiro (Allan) - Richarlison, Firmino, Neymar (Éverton).



Kdo očekával klopýtnutí Argentiny v prvních dvou zápasech, ten se pletl. Modrobílí sice nepředvedli výkony, které by potěšily oči jejich fanoušků, nejprve ale porazili v domácím prostředí nepříjemný Ekvádor, načež se jim konečně po delší době podařilo vyválčit 3 body také v Bolívii, k čemuž jim notně pomohla decimace soupeřovy soupisky kvůli účasti nejlepších bolívijských klubů v pohárech. V následujících zápasech se Argentina představí 13. listopadu (1:00 SEČ) doma proti Paraguayi a 18. listopadu (1:30 SEČ) v peruánské Limě.

Tým kolem Lionela Messiho nepříjemně zasáhla zranění některých velmi dobrých fotbalistů, ale přece jen se dá hovořit o štěstí v neštěstí, jelikož jde zpravidla o fotbalisty, za které má Argentina adekvátní náhrady. Kvůli zranění budou chybět náhradní gólman Musso, stopeři Rojo, Pezzella a Foyth, pravý bek Saravia, záložníci Acuña a Salvio a z útočných řad vypadly také hvězdy Agüero s Dybalou. Největší ztrátou ovšem bude, pro někoho možná překvapivě, stoper Germán Pezzella, jelikož stoperská dvojice Otamendi - Martínez Quarta místy posledně nepůsobila nejjistějším dojmem.

Vypomáhat by jim však měl kvalitní, snad jen trochu málo kreativní, střed zálohy. Kreativitu obstarává v reprezentaci téměř výhradně Messi, který ovšem bývá důsledně a důrazně krytý protihráči. Pro Paraguayce je navíc vždycky zápas s Argentinou svátkem i proto, že spousta fotbalistů Paraguaye v Argentině buď vyrůstala, nebo alespoň v Argentině hrála či hraje. Paraguay navíc disponuje poměrně kvalitní obranou, takže ze strany hráčů Argentiny bude nutné poskytnout Messimu příležitosti vysílat je do nebezpečných situací. Od Paraguaye totiž očekávám hru ze zataženého bloku a na protiútoky.

Proti Peru se zase Argentinci nesmí nechat vyprovokovat, protože potomci Inků hrávají velmi tvrdě, mnohdy až surově. Peruáncům sice bude chybět kvůli karetnímu trestu hlavní brusič Zambrano, i bez něj se ale dá očekávat tvrdá bitva. Argentinci tak oproti zápasům s Ekvádorem a Bolívií budou muset svou hru výrazně zrychlit, aby prolomili soupeřovy obrany.

Předpokládaná sestava (4-3-2-1): Armani (E. Martínez) - Tagliafico, L. Martínez Quarta, Otamendi, Montiel - De Paul, Paredes, E. Palacios - Ocampos, Messi - L. Martínez



Tým zkušeného stratéga Carlose Queiroze se představí nejprve 13. 11. od 21:30 doma proti silné Uruguayi. Druhý zápas odehrají "Los Cafeteros" 17. 11. od 21:30 v Ekvádoru. Oba zápasy by mohly nabídnout skvělou fotbalovou podívanou, a to v příjemných hracích časech.

Kolumbie patří mezi jasné favority na postup a v předchozích utkáních roli favorita také potvrdila. Sice nemá 100% úspěšnost, remíza v Chile se ale nedá považovat za nějakou zásadní ztrátu. Změny na soupisce nijak zvlášť neovlivnil Covid, nicméně Queiroz se bude muset obejít bez zraněných Falcaa, Mediny a Ariase. Právě poslední dva jmenovaní budou chybět hodně, jelikož jde o první dvě volby na místo pravého beka. Arias navíc bude chybět určitě delší dobu kvůli zlomenině kosti v kotníku. Alternativou tak pravděpodobně bude Luis Orejuela hrající za brazilské Grémio.

Uruguayi první dva zápasy herně vůbec nevyšly a v Kolumbii to bude mít velice těžké. Kolumbijci jsou díky Queirozovi velmi dobře organizovaní, k tomu si přičtěte ofenzivní hvězdy jako James, Cuadrado nebo Duván Zapata... Kvalita současné Kolumbie je nesporná, jedinou slabinou je občas nedůraz v obraně. Což o to, individuální kvalitu mají "Cafeteros" i v zadních řadách, ale občas mají hráči tendenci si dávat přednost nebo místo odkopnutí míče volí přihrávku na obsazeného spoluhráče. Uruguay navíc po prohře v Ekvádoru není v situaci, kdy by si mohla dovolit ztrácet další body. To by se totiž mohlo vymstít.

Když už jsme u těch proher v Ekvádoru, Kolumbie se určitě bude chtít poučit z chyb, kterých se v rovníkové zemi dopouštěli Uruguayci. Klíčem k úspěchu bude přizpůsobit se fyzické hře Ekvádoru. Ekvádorci jsou rychlí, důrazní a technicky vyspělí, jejich slabinou je ale taktická vyspělost. Při soustavném tlaku ve vápně mají tendenci faulovat, čehož by Kolumbie měla využívat. Uvidíme, jak si mladá sestava Ekvádoru povede proti, nebojím se říct, ofenzivě světové úrovně.

Předpokládaná sestava (4-3-3): Ospina - Mojica, D. Sánchez, Mina, Orejuela - Barrios, Lerma, Cuadrado - Muriel, Zapata, Rodríguez



Červeno-bílo-modrá skvadra v prvních dvou zápasech příjemně překvapila a po dvou zápasech se drží na 4. místě tabulky. Zejména venkovní skalp Venezuely přišel poměrně nečekaně. Třetí kvalifikační zápas odehraje Paraguay 13. 11. od 1:00 v Argentině, čtvrtý zápas pak od půlnoci ze 17. na 18. 11. doma proti Bolívii. V prvním zápase by byl jakýkoliv bodový zisk úspěchem, naopak trápící se Bolívii by měli "Guaraníes" roznést na kopytech.

Absence na straně Paraguaye nebyly sice početné, ale zasáhly na nepříjemných místech. Chybět totiž budou kromě gólmana Fernándeze (ten bude zastoupen dle mého názoru lepším Silvou) také levý bek Riveros a záložník Cubas, který společně s Gastónem Giménezem vytvořili silné duo středních záložníků. Navíc oba jakožto rodáci z Argentiny by se určitě rádi předvedli proti zemi, kde vyrůstali (rodiny obou hráčů jsou ovšem původem z Paraguaye). Nahradit Cubase se nejspíš ještě podaří víceméně bez problému, ale extrémně rychlý a hbitý bek Riveros bude velkou ztrátou. Obrany soupeřů totiž i z pozice beka větral podstatně víc než křídelník Hernán Pérez.

Argentinský trenér Berizzo mě velice překvapil svou prací u Paraguaye - čekal jsem, že naváže na spíše defenzivní styl svých předchůdců a Paraguay opět bude hrát zejména na brejky. Sice to stále Paraguay umí, nyní se však ale nebojí také kontroly hry a snahu o překonání obrany soupeře kombinací. Skvělou práci v tomto odváděla právě výše zmíněná dvojice Cubas - Giménez. O finální a předfinální fázi se pak staral zejména Miguel Almirón, největší hvězda výběru.

Naopak slabinou byl určitě výkon hrotového útočníka Lezcana, který se sice snažil bojovat, ale do šancí se příliš nedostával. Nepředvedl se ani výše zmíněný Pérez a tak uvidíme, zda se Berizzo neodhodlá ke změnám v sestavě. Když totiž šel na hrot Bobadilla, rázem se obrana soupeře musela vypořádávat s mnohem tvrdší hrou a zvýšeným nebezpečím ve vápně. Proti Argentině se však dá čekat, že Paraguay opráší starou taktiku tvrdého betonu a rychlých protiútoků. Pro tento účel by však bylo změn v sestavě třeba víc... Naopak proti Bolívii by měl platit spíš konstruktivní "mód" hry.

Předpokládaná sestava (4-3-3): A. Silva - Arzamendia, Alonso, G. Gómez, Espínola - R. Sánchez, Villasanti, Giménez - Almirón, Lezcano (Sanabria), Ángel Romero (Pérez)



Zemi na severozápadním okraji kontinentu čekají dva veledůležité kvalifikační souboje. V tom prvním se střetnou 12. 11. v La Pazu s Bolívií, a to pro Evropana ve velmi příjemnou devátou hodinu večer. Druhý zápas čeká "La Tri" 17. 11. od 22:00 SEČ proti Kolumbii v Quitu.

Ekvádor a Bolívie jsou jediné dva národní týmy v jižní Americe, které hrají své domácí zápasy ve vysokohorském prostředí, nicméně na rozdíl od Bolívie, kde prakticky celý národní tým je složený z týmů z La Pazu a hráči jsou na toto prostředí zvyklí, je Ekvádor specifičtější zemí. Země se dá totiž rozdělit na vyloženě nížinný západ, kde leží například největší město Guayaquil nebo město Manta. V těchto městech hrají úspěšné domácí kluby jako Emelec, Barcelona SC nebo Delfín SC (Manta). Naopak střední část Ekvádoru je vysoko položená a leží zde hlavní město Quito (týmy LDU, Independiente del Valle, Universidad Católica). Východní část je pak stručně řečeno ponechána přírodě a místním indiánským kmenům.

V tomto duchu Ekvádoru momentálně nahrává, že poslední dobou dominují týmy z Quita a domácí vysokohorské prostředí je tak podobnou výhodou jako pro Bolívijce. Z výše uvedených důvodů to tak ale nemusí být vždy, čemuž nahrává i mnohem vyšší počet legionářů v reprezentaci Ekvádoru než v bolívijském týmu. Navíc výškový rozdíl mezi Quitem a La Pazem je stále přes 900 metrů!

Ekvádorský trenér Gustavo Alfaro však před zápasem s Bolívií jasně řekl, že cokoliv jiného než výhra by byla devalvací progresu, jaký s týmem udělal. Pokud by Ekvádor v Bolívii nevyhrál, byla by to docela vážná komplikace na cestě do Kataru. V Bolívii přece mají ztrácet jiní, navíc situace Bolívijců je vysloveně špatná a pohoda v týmu určitě nebude. To případná prohra se sousední Kolumbií by sice nebyla z hlediska postupu až taková tragédie, přesto by si Ekvádorci neměli dovolovat luxus v podobě domácích ztrát. Venku totiž zdaleka nebývají tak silní.

S trochou nadsázky se koronavirus nad Ekvádorem slitoval, a tak jedinou vynucenou změnou na soupisce byla ztráta náhradního gólmana Padilly, kterého nahradil Hernán Galíndez. Jasnou jedničkou ovšem zůstává zkušený Alexander Domínguez, chytající za Vélez Sarsfield v Argentině. Ekvádor se v posledním zápase s Uruguayí prezentoval pohlednou ofenzivní hrou s rychlým přechodem do útoku. Proti Bolívii však nejspíš bude muset hrát opatrněji, neboť to budou oslabení Bolívijci, kteří určitě budou chtít vyčkávat na chybu soupeře a vyrážet do smrtících brejků. Na druhou stranu to Ekvádor s opatrností nesmí přehánět, protože slabina Bolívie jednoznačně spočívá v chybující obraně a nepříliš jistém gólmanovi. Co se týče defenzivy, tak je třeba důkladně pokrýt Marcela Morena v útoku, případně nedat prostor Chumacerovi s Castrem. Pokud se to povede, Bolívie pravděpodobně začne praktikovat taktiku náhodných nákopů do volných prostor (tak volných, že tam nebývají ani spoluhráči).

Zápas s Kolumbií je z hlediska předpovědi tvrdším oříškem. Kolumbii vede protřelý stratég Carlos Queiroz, který určitě nedovolí, aby Ekvádor jeho svěřence rozebral podobným způsobem jako Uruguay. Naopak si myslím, že individuální kvalita kolumbijské ofenzivy se projeví a ekvádorská kosa narazí na kámen. Jako vhodnou cestu k vítězství Ekvádoru bych viděl tvrdou fyzickou hru, protože jako téměř každý jihoamerický stoper, mají i ti kolumbijští sklon chybovat pod tlakem.

Předpokládaná sestava (4-4-2): Domínguez - Estupiñán, Arboleda, Arreaga, Preciado - Mena (Rojas/M. Caicedo), Gruezo, M. Caicedo (Franco), Ibarra - Valencia, Estrada



V prvním zápase to sice byla ze strany Uruguaye bída, nakonec se ale podařilo v nastaveném čase Chile udolat díky trefě Maxi Gómeze. Ve druhém zápase to byla ještě větší bída a nebýt dvou penalt na konci zápasu, odjížděla by z Ekvádoru s debaklem. Ve třetím zápase pojedou Uruguayci do Kolumbie (13. 11. od 21:30), kde by bylo záhodno bodovat. Čtvrtý zápas je čeká v domácím prostředí proti Brazílii, tradičnímu rivalovi (18. 11. od 0:00). V tom nejhorším možném scénáři, který není nereálný, by tak Uruguay mohla mít po čtyřech zápasech na kontě jen 3 body. Osobně ale očekávám ze strany "Celeste" výrazné zlepšení oceněné bodovými zisky.

Problémy Uruguaye byly prohloubeny asi nejpočetnější marodkou ze všech týmů. Z nominace vypadli obránci Araújo, Coates, Laxalt a M. Suárez, záložníci Vecino, de Arrascaeta, Valverde a Pereiro. Na poslední chvíli se teď poroučeli i útočníci Maxi Gómez a Stuani, takže se s velkou pravděpodobností dočkáme obnovené spolupráce veteránů Suáreze a Cavaniho.

I přes tyto početné absence má stále nejméně lidnatá země zóny CONMEBOL z čeho vybírat. Tradiční problém však bude na křídlech a taky je těžké určit, v jaké formě nastoupí Edinson Cavani, kterého dlouho trápila zranění. Osobně bych mu hodně přál, aby ve dvojici se Suárezem navázal na svá nejlepší léta. Uruguay to bude potřebovat. V zápase Kolumbie - Uruguay neočekávám nijak pohledný fotbal, spíše půjde o urputnou bitvu o střed hřiště. Ve druhém zápase pak Uruguay bude muset zůstat po celých 90 minut perfektně koncentrovaná a spoléhat na individuální schopnosti svých ofenzivních hráčů. Pikantní souboje lze očekávat mezi Cavanim a jeho bývalými spoluhráči Silvou a Marquinhosem.

Předpokládaná sestava (4-4-2): Campaña - Viña, Giménez, Godín, Cáceres - B. Rodríguez, Torreira, Bentancur, Nández - Cavani, Suárez



Od reprezentace Chile se žádné zázraky neočekávaly a ani k nim nedošlo. Přesto Chile podalo dva solidní výkony a pouze 1 získaný bod je celkem krutým a vzhledem k průběhu zápasu s Uruguayí i nespravedlivým vyústěním. Ze hry o postup ještě Chile venku není a vypadá to, že staří harcovníci v dresu Chile ještě stále mají v sobě jiskru. Nyní je čekají dva spíše jednodušší soupeři, se kterými bude důležité získat minimálně 4 body. Prvně se Chilané představí doma 14. 11. od 0:00 proti Peru, druhý zápas je čeká ve Venezuele, a to 17. 11. od 22:00.

Posledně jsem psal o konci reprezentační kariéry zkušeného beka či křídelníka Jeana Beausejoura a hle, máme ho zpět. Jeho výkony v týmu Universidad de Chile přesvědčily trenéra Ruedu, že ještě nepatří do starého železa a povedlo se mu Beausejoura přemluvit k návratu i v 36 letech. Osobně si ale pořád myslím, že Beausejour už má nejlepší léta nenávratně za sebou. Ale aby té nostalgie nebylo málo, při absenci současné jedničky Gabriela Ariase se navíc nejspíš znovu do brány vrátí velezkušený Claudio Bravo.

Mnohem zajímavější je však absence Charlese Aranguíze, bez kterého si vedle Vidala snad chilskou zálohu ani nelze představit. Odhadnout, kdo jej nahradí (a jakým způsobem), je složité. Chilané se snažili praktikovat přecházení mezi diamantem a rozestavením 4-3-3, kde Aránguiz plnil roli nejkreativnějšího hráče, zatímco Fuenzalida či Pinares obhospodařovali křídelní prostory. Při nahrazení Aranguize Pulgarem by se rázem hra stala sice méně kreativní, ale zato mnohem více atletickou. Druhou možností je pak postavení Césara Pinarese na místo Aranguize a křídelního záložníka by pak mohl hrát Jean Meneses, maličký a hbitý hráč mexického Leónu. Přikláním se spíše k první variantě, jelikož Pulgar je zkušenějším borcem, co se mezinárodních střetnutí týče.

Tak jako tak kreativita rozhodně nebude v příštích zápasech silnou stránkou Chile, zato bychom ze strany Chile mohli vidět rychlý a atletický fotbal. Důležité je, aby Vidalovi zase jednou neruply nervy...

Předpokládaná sestava (4-1-2-1-2): Bravo - Beausejour (Vegas), P. Díaz, Sierralta, Isla - Baeza - Pulgar (Meneses), Pinares - Vidal - Sánchez, Vargas



Bojovnost nechyběla, kvalita ano. Tak by se dalo shrnout působení Peru v prvních dvou zápasech. Následující zápasy odehrají v Chile (14. 11., 0:00) a doma s Argentinou (18. 11., 1:30). V obou případech půjde dle mého názoru o poměrně vyrovnané zápasy. V případě Argentiny se mnou mnozí nebudou souhlasit, ale pokusím se to vysvětlit na následujících řádcích, ačkoliv lehce bylo již téma nakousnuto u Argentiny.

Nejprve však k absencím a změnám v nominaci. Absence se dají shrnout velmi stručně, protože kromě alternujícího krajního beka Loyoly budou významné absence jen dvě, zato však pořádné. Tou první je delší dobu zraněný José Paolo Guerrero, druhou pak Jefferson Farfán, čili dva symboly peruánské reprezentace. S touto situací se však peruánský svaz rozhodl rázně zatočit a povolal "Itala" Gianlucu Lapadulu z Beneventa, jehož maminka je Peruánka. Sám Lapadula dostal první nabídku od reprezentace Peru už v roce 2016, tehdy však ještě věřil v prosazení se do kádru Itálie. Každopádně v Lapadulovi získalo Peru konečně zase útočníka v nejlepších letech, který bude schopen střílet góly a bořit obranu soupeře jako před ním Guerrero. Trochu ve stínu tak stojí další "zahraniční" akvizice Peru, pro změnu do středu obrany, Jean-Pierre Rhyner z druholigové španělské Cartageny. K tomu se navíc do nominace vrací šikovný křídelník Edison Flores.

Získáním výše zmíněného Lapaduly by se mohly mnohé problémy Peru vyřešit. Hlavním problémem totiž byla právě absence gólového útočníka, který se navíc s obránci rve jako lev a dokáže podržet balón na soupeřově polovině. To při vší úctě k Raulu Ruidíazovi (168 cm) útočník jeho fyzických parametrů dokázat snad ani nemůže. S výpadkem formy Cuevy tak rázem chyběl Peru dostatek kreativity na vytváření šancí, což kompenzoval akorát André Carillo střelami z dálky a využíváním chyb soupeřových obran.

Teď zas může praktikovat Peru to, co je zdobilo v roce 2018. Konkrétně myslím dlouhé nákopy za obranu tak, aby měl útočník šanci míč buď udržet nebo jej nekompromisně posílat rovnou směr brána. A takové míče umí například Yoshimar Yotún posílat stále perfektně. K tomu si přičtěte velice tvrdé obránce a záložníky, rychlé krajní beky s dobrým centrem a nově skvělého útočníka-zakončovatele. Troufnu si říct, že po ospalém začátku se Peru v dalších zápasech může vrátit do boje o postup.

Předpokládaná sestava (4-3-3): Gallese - Advíncula, Abram, Araujo, Trauco - Yotún, Tapia, Cueva (Aquino) - Flores, Lapadula (Ruidíaz), Carillo



"La Vinotinto" alias červené víno, jak se venezuelské reprezentaci přezdívá, odehrála dva vyloženě nepovedené zápasy. Ale asi těžko vinit nového trenéra Peseira, který neměl zatím moc možností tým sehrát a vštípit mu svou vizi. Zdali úspěšně složí reparáty, se uvidí 14. 11. od 1:30 v Brazílii a následně 17. 11. od 22:00 doma proti Chile. Samozřejmě v Brazílii se bodový zisk nedá očekávat, doma proti Chile však musí Venezuela naplno bodovat, pokud se chce přiblížit realizaci snu o prvním MS v historii této země.

Absence Venezuely jsou sice opravdu početné, naštěstí by však neměl chybět žádný z hráčů pravidelné základní sestavy. Navíc se do nominace vrací Salomón Rondón, který je podobně klíčovým mužem venezuelské sestavy, jako je například Paolo Guerrero pro Peru.

Pouze personální změny však Venezuele nepomůžou, hlavně je třeba začít hrát mnohem rychleji, důrazněji a chytřeji. Co na tom, že je Darwin Machís extrémně rychlý fotbalista s výbornou kličkou (trochu škodolibě musím zdůraznit singulár u slova klička, používá totiž prakticky jen jednu), když potom centruje do vápna ve chvíli, kdy v něm není žádný, případně jeden, spoluhráč. Proti Brazílii se pokusí nejspíš Venezuela zaparkovat autobus ve vápně a spoléhat na nakopávané míče na Rondóna, který by je sklepával právě pro rychlíky Machíse či Sotelda. V úspěch této taktiky však moc nevěřím, jelikož rozdíl v kvalitě brazilské ofenzivy a venezuelské defenzivy je enormní. Proti Chile by si však kouč Peseiro měl důkladně nastudovat hru svého týmu pod Rafaelem Dudamelem, neboť by mu to mohlo být inspirací k pohledné, a hlavně efektivní, kombinační hře.

Předpokládaná sestava (4-2-3-1): Faríñez - Rosales, Ángel (Osorio), Chancellor, Feltscher - Rincón, Herrera - Soteldo, Otero, Machís - Rondón



Vysokohorský vnitrozemský stát se nachází momentálně v krizi, a to nejen fotbalové. Bolívie už delší dobu neatakuje příčky zajišťující postup na MS a nevím, co by se muselo stát, aby se tak stalo letos. Kvůli postupu klubu Jorge Wilstermann do vyřazovací fáze Copy Libertadores a Clubu Bolívar do Copy Sudamericana už podruhé budou Bolívii chybět reprezentanti z těchto týmů. Už tak nejslabší reprezentace v zóně CONMEBOL tak dostala ránu do vazu a naopak soupeři se můžou radovat. Do toho panuje nejistota ohledně pokračování trenéra Fariase, kterého s nabídkou kontaktovalo brazilské Botafogo. Farias by údajně rád nabídku přijal a čeká se pouze na povolení od bolívijského svazu.

V následujících zápasech čeká Bolívii doma Ekvádor (12. 11. od 21:00 SEČ) a venkovní zápas s Paraguayí (18. 11. od 0:00 SEČ). Domácí zápasy Bolívie normálně bývají pro soupeře utrpením, jenže ne zrovna pro Ekvádor, který hraje domácí zápasy taky pořádně vysoko. Nicméně jak už bylo napsáno u Ekvádoru, výškový rozdíl mezi Quitem a La Pazem je stále enormní, navíc za Ekvádor nastupují také legionáři hrající v "normální" nadmořské výšce (mimo hráče z Mexika). Výhoda vysokohorského prostředí tedy stále bude na straně Bolívie, nicméně kvalita bude při velkém počtu absencí jednoznačně na straně jejího soupeře. Proti Paraguayi bude pro Bolívijce důležité držet dlouho čisté konto. Paraguayci nejsou rozhodně zvyklí útočit do uzavřené obrany a Bolívie naopak protiútoky umí. Pokud by se Bolívii podařilo vstřelit první gól, a že Bolívijci útočit umějí, zápas by dostal pořádný náboj a znervóznělí Paraguayci by mohli začít kupit chyby.

Předpokládaná sestava (4-3-1-2): Lampe - José Sagredo, Carrasco, Valverde, Torres - Castro (Céspedes), Wayar, Chumacero - R. Cardozo - Miranda (Saucedo), Moreno


3. hrací den
Bolívie - Ekvádor 2
Argentina - Paraguay 1
Kolumbie - Uruguay 1
Chile - Peru 1
Brazílie - Venezuela 1

4. hrací den
Venezuela - Chile 10
Ekvádor - Kolumbie 0
Uruguay - Brazílie 0
Paraguay - Bolívie 1
Peru - Argentina 02