Proč finále DFB-Pokalu otřáslo německým fotbalem?

Navzdory hře proti oslabenému soupeři se Freiburg nedočkal první velké trofeje. V penaltovém rozstřelu na berlínském Olympiastadionu prokázali větší odolnost hráči Lipska. Poprvé ve své historii se tak naopak radoval klub, který se na fotbalové mapě Německa vyjímá. Což většina společnosti jen těžko akceptuje.

Podpora před finále německého poháru byla rozdělena jasně: nejen Bádensko-Württembersko tlačilo Sport-Club za velkým úspěchem. Podpora na adresu Freiburgu létala ze všech stran. Aby taky ne, bavíme se totiž o středně velkém klubu, jenž věru nemá mnoho nepřátel. Spíše disponuje řadou tichých obdivovatelů, kterým se na SCF líbí kontinuální práce, budování a rozvoj identity, vztah k regionu, z něhož pochází a zapracování vlastních mladíků do A mužstva. A když to celé vede charismatický Christian Streich, pak Freiburg opravdu nelze nemít rád.

Kdo ovšem vyjádřil podporu Lipsku? Jednoduše nikdo. Dokonce sami obyvatelé největšího saského města váhají, zda se na stranu kontroverzního mužstva přidat. RasenBallsport Lepzig se na vrcholové scéně pohybuje již šestým rokem, pořád ale zůstává izolován ve své lipské bublině. Případně se mu daří lákat sympatizanty až za hranicemi Bundesrepublik, nikoliv v jednotlivých spolkových zemích.

O příběhu Lipska a jeho komplikovaném vztahu s reáliemi německé kopané jste již nejspíš slyšeli. Přesto se sluší připomenout, proč Roten Bullen všichni tak nenávidí. Protože doteď šlo saský fotbalový experiment jakž takž ignorovat. Posbíral sice několik bundesligových placek, učinil již průlom v Lize mistrů, avšak na jakýkoliv blyštivý pohár si až do 21. května 2022 nesáhnul.

Teď už se ale bude RB Lipsko z historie jen těžko mazat. Figuruje v seznamu vítězů DFB-Pokalu po boku svých hlavních kritiků. Je tedy definitivně jedním z nositelů německého fotbalového odkazu?

Lipsko a Fuschl am See

Uplynulo jen pár měsíců od velkolepého vtrhnutí Hoffenheimu na bundesligovou scénu, při němž si pozorovatelé lámali hlavu nad tím, zda mají prvoligovou vesnici obdivovat či zatracovat. Teprve se připravovaly oslavy mistrovského titulu ve Wolfsburgu, který rovněž představuje jakousi anomálii. A na pozadí toho všeho se zrodil budoucí uchvatitel, mocnější než oba zmínění "cizinci".

V roce 2009 stálo Lipsko teprve na začátku dlouhé cesty, už tehdy ale mnozí - i kvůli zmíněným úspěchům Hoffenheimu a Wolfsburgu - zvedali varovný prst. V Sasku vznikalo něco podivného. Něco, co nemělo nic společného s tamními zavedenými značkami Lokomotive a Chemie. Něco, co zjevně vůbec nehledělo na zapuštěné kořeny a sledovalo pouze vlastní prosperitu a zisk.

Už nedlouho po založení nového klubu se fanoušci Lokomotive i Chemie sešli, aby vyjádřili nesouhlas s existencí konkurenta. I když konkurenta... poměrně rychle bylo jasné, že celky nadále nesoucí těžkosti z transformace východního Německa v 90. letech se s RB nemohou vůbec měřit. Avšak to je právě jádro pudla: nemohou se s ním měřit z důvodu bezohlednosti a nerespektování pravidel. Psaných i nepsaných.

Od samotného začátku není pochyb o tom, co fotbalové Lipsko prodává. Hraje v Red Bull Areně, v dresech, v nichž proti sobě běží dva rudí býci, kteří jsou ve stejné pozici zobrazeny i na klubovém logu. Sami si po sudokopytnících ostatně říkají Roten Bullen. Spojitost s městem, potažmo Saskem? Minimální. Linka mnohem spíš míří do rakouského Fuschl am See, kde sídlí centrála slavné výrobny energetických nápojů.

RB Lipsko zkrátka v prvé řadě představuje prostředek, díky němuž může rakouská firma propagovat svůj kultovní výrobek. Ostatní účastníci Bundesligy samozřejmě nehrají ve zcela čistých dresech a na stadionech, jejichž názvy neodkazují na sponzora (s výjimkou obou berlínských mužstev - Herthy i Unionu), nicméně tak daleko jako Red Bull zatím nikdo nezašel. Zatímco jinde mají prostor i jiné značky, v Lipsku narazíte výlučně na rudé býky. Red Bull si svůj monopol pečlivě hlídá.

Narazil jen v případě pojmenování klubu, neboť pravidla Bundesligy neumožňují výskyt jména sponzora v názvu oddílu. I s tím si ale Red Bull poradil. Implementace zkratky RB má dle oficiálního vysvětlení odkazovat na účelově vytvořené spojení RasenBallsport. S pochopením slova tápou sami Němci, takže si v ničem nepomůžeme ani krkolomným překladem "travnatý míčový sport". Reálně se ale používá jen RB Lipsko. A všichni dobře ví, nač zkratka poukazuje. Rozhodně ne na nějaký RasenBallsport.

Pozoruhodný marketingový trik by v jiných odvětvích sklidil ovace, v Německu se ovšem většinou potkává s odporem. Reálně tak RB fandí víceméně jen na dvou místech: v Lipsku samotném, kde je dav po hladových letech vděčný za boje na nejvyšší úrovni, a ve Fuschl am See, odkud je saský tým prakticky řízen. Což je zřejmě vůbec ten nejhorší defekt, jímž Red Bull píchá do vosího hnízda.

pic.twitter.com/zbCW1tFH6j

— SC Freiburg (@scfreiburg) May 21, 2022

Umění dialogu? Děkujeme, neovládáme

Vstupování silných mimofotbalových hráčů do struktur kopané za cílem komerce už považujeme za jev již zcela normální a běžný. Německo není v tomto směru výjimkou. Kolem takového Bayernu se točí Deutsche Telekom, Adidas, Allianz nebo Qatar Airways. Navzdory nelibosti fanoušků mají na chod klubu výrazný vliv.

Avšak nikoliv neomezený. Pravidlo 50+1 uchovává pro fanoušky možnost být součástí vize a plánů milovaného mužstva. Příznivci klubu jsou totiž obvykle také jeho členy. A jako členové si uchovávají 51% podíl (proto 50+1) akcií daného klubu. Drží tak (minimálně) těsnou většinu, v některých bundesligových klubech však fanoušci-členové disponují vyšším než 51% podílem.

Takový mandát pak rezultuje v silnou pozici při vnitřních rozhodovacích procesech. Zpravidla se odráží v cenách vstupného, které je v Bundeslize oproti jiným elitním ligám zpravidla nižší, neboť částku si určují sami příznivci při hlasování. Zatímco jinde se majoritní vlastník žene za co nejvyššími výnosy, ať už mu na stadion chodí kdokoliv, v Brémách či Stuttgartu usilují především o záchovu co nejlepšího požitku nejen z dění na hřiště, ale též v ochozech. Do nich se tak snáze dostanou ti, kteří se starají o dechberoucí atmosféru. Kterou pak Bundeslize ostatní soutěže závidí.

Pravidlo 50+1 musí (až na tři specifické výjimky) dodržovat každý bundesligový účastník. Tedy Lipska nevyjímaje. Přesto fanoušci do saského mančaftu jen stěží proniknou tak jako jinde. Přesněji řečeno do něj neproniknou vůbec, načež si klubové vedení určuje svůj osud samo. Přesto pravidlo 50+1 respektuje. Alespoň formálně.

Lipsko stejně jako další bundesligová mužstva nabízí klubové členství, na které ovšem dosáhne pouze úzká skupina vyvolených. Budeme-li konkrétní, dosáhne na něj pouze pár desítek zaměstnanců Red Bullu. A pokud byste se náhodou chtěli do struktur RB prodrásat, bude vás taková sranda stát mnohonásobně víc než v jiných německých městech. Klub=firma zkrátka dělá vše pro držení svého monopolu.

Model, jenž v Německu nemá obdoby, mohou smělí obhájci bránit s argumentem, který říká, že pokud Red Bull vede klub ku prospěchu, není důvod k obavám. Fanouškovská základna se kolem něj stejně vybudovala, přičemž nelze říct, že by stadion oněměl. Lipsko má - alespoň na první pohled - normální kotel za bránou, příznivci si tak mohou na tribunách juchat, jak se jim zlíbí...

...dokud nedojde na politiku. Řada německých fanouškovských táborů dává hlasitě najevo svůj odpor vůči krajně pravicovým uskupením, aktivní je v tomto směru například Frankfurt. Také Lipsko se svého času chtělo na totožnou notu naladit protestem proti tamní odnoži extremistického hnutí PEGIDA. Jenže klub zakázal vstup na stadion fanouškům nesoucím transparent, který poukazoval na neonacistické pozadí kritizovaného sdružení. To, co je jinde s lidským pochopením tolerováno, představuje pro vedení RB tabu.

Generální ředitel Lipska Oliver Mintzlaff se přitom nedávno pro Bild.tv rozplýval, kterak má RB "extrémně rodinně-přátelskou fanouškovskou základnu". To ale platí zřejmě jen pro vztahy uvnitř oné základny. Proč v takovém rodinném prostředí nelze vést dialog s hlavními představiteli oddílu? Proč jako přátelé nezasednou společně k jednání?

Protože jednání přináší těžkosti, nutnost kompromisu. Poskytnutí určitých svobod fanouškům by mohlo vést k nepříjemné konfrontaci s ostrou kritikou. A tak zatímco v Bayernu lze navzdory silné pozici sponzorů brojit proti partnerství se společností pošlapávající lidská práva, Lipsko zůstává ve své bublině. Pohoda, klídek.

Bayern Munich's AGM decends into chaos... pic.twitter.com/aijJIs6bS6

— DW Sports (@dw_sports) November 26, 2021

RB jako AfD

Zmíněný zákaz protestu proti extremistické formaci ještě nemusí znamenat, že RB sympatizuje s krajní pravicí. Obdobnou populistickou rétoriku ovšem rádo taky umně využívá. Dánský útočník klubu Yussuf Poulsen prohlásil v časopisu Spiegel, že "většina východoněmeckých fanoušků podporuje nás". Šéf RB Mintzlaff pak v již citovaném příspěvku pro Bild.tv uvedl: "Jsme číslo jedna v Durynsku, Sasku i Sasku-Anhaltsku".

Podle Poulsena i Mintzlaffa je tak RB reprezentantem východoněmecké kopané i celé někdejší NDR. Což evokuje myšlenku, že celá kritika Lipska je založena na protivýchodoněmeckých náladách. Jsme zkrátka jiní, ale jsme na to hrdí. Lišíme se od establishmentu a zastupujeme poražené z procesu reunifikace Německa. Takové asociace zní skoro jako část prohlášení politické strany Alternativy pro Německo (AfD), která s východoněmeckou otázkou často pracuje. Jsou takové asociace divoké? Možná, proč pak ale mají Poulsen s Mintzlaffem vůbec potřebu zaštiťovat se dalšími spolkovými zeměmi z NDR? Proč nestačí budovat jen saskou identitu?

Je tedy přinejmenším komické, jak RB verbálně přebírá vůdčí roli regionu, jehož historii absolutně nesdílí. Se založením v roce 2009 nemůže Lipsko vůbec nic vědět o finančních těžkostech klubů jako Hansa Rostock, 1. FC Magdeburg nebo Dynamo Drážďany. Zní to vyloženě urážlivě i vůči oběma lipským tradičnějším značkám, Lokomotive a Chemie. Ve skutečnosti mají Roten Bullen mnohem víc společného s opačným pólem, tedy kapitalistickým západem. Díky němu parazitují na území, v němž se tradičním klubům může o podobných finančních možnostech pořád jen zdát.

Možnost jakkoli se odlišit je ale zkrátka příliš lákavá na to, aby jí šlo odolat. Nakonec tak dochází k situaci, kdy Lipsko přímo vyžaduje, aby se dočkalo kritiky. A tak se návodně ptá, proč se nesouhlasné hlasy koncentrují právě v Sasku a už ne tolik v Leverkusenu, Wolfsburgu a Hoffenheimu. Tedy u trojice, která pravidlo 50+1 nectí ani formálně, což RB na rozdíl od nich dělá.

Nenechme se ovšem zmást, protože taková prohlášení mají pramálo společného s realitou. Ve skutečnosti totiž sklízí kritiku i Leverkusen s Wolfsburgem a Hoffenheimem. Zvlášť po loňském prohlášení Spolkového kartelového úřadu, podle něhož by se pravidlo 50+1 mělo uplatňovat u všech bez výjimky. Takže nejen Lipsko musí odrážet dotěrné útoky tradicionalistů.

Přesto je dobré jednotlivé případy odlišit. Bayer Leverkusen a VfL Wolfsburg vznikly jako dělnické kluby z prostředí farmaceutické firmy, respektive automobilky. Pravidlo 50+1 se jich netýká díky splnění podmínky nepřetržitého financování klubu po dobu nejméně 20 let, přičemž jméno sponzora v oficiálním názvu bylo s Leverkusenem spjato dávno před zavedením regulace. Finanční podmínku splnil také mecenáš Hoffenheimu Dietmar Hopp, jenž TSG z většiny ovládá podobně jako Bayer kontroluje Leverkusen a Volkswagen zase Wolfsburg.

Takže vlastně ano, RB Lipsko je skutečně unikátním projektem. A za dílčí věci si i zaslouží pozornost. Například za až vědecký přístup k výchově hráčů a propracované struktuře spřátelených klubů, které nicméně dotuje pořád ten samý gigant. Nebo za inovativní herní prvky a pohledný styl, jímž každoročně obohacuje Bundesligu i evropské soutěže.

Ale do německého prostředí se vůbec nehodí. A je třeba si to neustále připomínat. Obzvlášť u začátku sběru trofejí, jimiž by se mohlo legitimizovat. Ne, pořád je to stejný parazitující Red Bull.