Real Madrid v zrcadle své "Ligy rekordů"

Hodně dlouho čekal Real Madrid a jeho fanoušci na 32. ligový titul. Hegemonie jeho největšího konkurenta Barcelony se zdála nekonečnou. Přesto po vítězství Realu v Bilbau mohly vypuknout dvě kola před koncem bujaré oslavy na Plaza de Cibeles a mnoha dalších místech. Radost násobil i fakt, že královský klub překonal řadu klubových a ligových rekordů.

Abychom si mohli udělat představu, co všechno stálo za kýženým triumfem Bílého baletu, musíme se vrátit na počátek sezony 2011 - 2012, nebo lépe řečeno ještě před něj, na konec května. Hned po posledním kole sezony předcházející byl odvolán generální ředitel Jorge Valdano pro neshody s trenérem Mourinhem. Portugalec tak získal větší pravomoci.

Letní přestupové období Real využil k rozšíření a zkvalitnění svého kádru. Nejdražší posilou se stal portugalský bek Coentrão, který přišel za 30 milionů eur z Benfiky. Z Dortmundu se stěhoval na Santiago Bernabéu záložník Sahin, z Bayernu univerzál Altintop, ofenzivní Callejón přišel z Espanyolu a mladý stoper Varane z Lens. Naopak řady Bílého baletu opustili nadobro či na hostování Dudek, Adebayor, Garay, Drenthe, Gago, Mateos, Canales a Pedro León.

Aperitivem nabité sezony byla dvě utkání španělského Superpoháru, která opět svedla dohromady Real s Barcelonou. Po dramatickém průběhu se z trofeje radoval katalánský celek, ovšem Real naznačil zlepšení v boji s bezprostředním sokem. Skvrnou na fotbalové podívané byla dohra druhého střetnutí, kde došlo k šarvátce mezi lavičkami obou týmů a trenér Mourinho zbytečně napadl tehdy druhého kouče Barcelony Vilanovu.

Mnohé o osudu nového ročníku La Ligy napovědělo hned první kolo, kdy Real deklasoval Zaragozu na jejím vlastním hřišti v poměru 6-0 včetně hattricku Ronalda. Že bude Portugalec dávat góly, se čekalo, pozitivní zprávou pro fanoušky "pusinek" byl díky tomu stálý přísun bodů ze hřišť soupeřů, což v předchozí sezoně pravidlem nebylo. Tento faktor se promítl v konečném výsledku - Real zaznamenal rekordní šňůru venkovních triumfů, zatímco Barcelona v nejméně vhodných okamžicích venku ztrácela.

Ačkoli i další týmy La Ligy pro boj o titul posílily, bylo již od počátku jasné, že se o něj opět poperou pouze Real s Barcelonou. Přesto, kdo by si například vsadil, že mezi prvním a třetím bude na konci 39 bodů rozdílu? Obdobná situace panovala i v úvodní fázi Ligy mistrů, kde si oba giganti počínali suverénně. Bílý balet vyhrál svoji skupinu jako první v historii bez ztráty bodu a tento rekord tak trochu předznamenal i "Ligu rekordů", jak letošní skončený ročník nazval španělský tisk.

Duel obou velkoklubů byl zároveň i duelem jejich nejlepších hráčů. Cristiano Ronaldo a Messi zažili úžasnou sezonu ve znamení neuvěřitelných střeleckých dostihů, na které s otevřenými ústy zírala celá Evropa. Je přesto zajímavé, že Real dokázal vítězit, i když Ronaldo nevsítil žádný gól, zatímco Barcelona měla daleko větší potíže vyhrát, když se Messimu výjimečně střelecky nedařilo.

Rozdílný byl i poměr mezi domácí a venkovní střeleckou bilancí mezi oběma fotbalisty: Portugalec střílel stejně dobře venku jako doma, zatímco Argentinec si střelnici otevřel hlavně na Nou Campu. Možná nejdůležitější ligový gól ovšem zaznamenal právě na Nou Campu Ronaldo, který rozhodl o vítězství Realu a prolomení "barcelonské" kletby, jež visela jako Damoklův meč jak nad portugalským kanonýrem, tak nad Bílým baletem po celou Guardiolovu trenérskou éru. Ve finále se z titulu krále ligových střelců a trofeje Pichichi radoval malý Argentinec, který zaznamenal neuvěřitelných 50 gólů oproti 46 zásahům Portugalcovým.

Individuální tituly Barcelony vyvážil Real úspěchy týmovými, ač se mu nepodařila obhajoba titulu Copa del Rey, jelikož byl vyřazen právě svým největším rivalem po vyrovnaném boji ve čtvrtfinále této soutěže, kterou nakonec katalánský tým vyhrál a spravil si chuť po jarní titulové abstinenci. Trenér Mourinho dostál své pověsti a ve druhé sezoně svého působení stmelil tým, který šel až na drobné zejména podzimní výpadky a tu a tam i s dávkou štěstí cílevědomě za vítězstvím v La Lize. Navíc Portugalec snad definitivně pohřbil mýtus defenzivního trenéra.

Druhým důležitým aspektem byl souboj kormidelníků obou mužstev. Pep Guardiola pokračoval v osvědčeném trendu předchozích let, ač musel často improvizovat kvůli častým zraněním svých hráčů se sestavou, kde byl jedinou stálicí Messi. José Mourinho mírně změnil svůj postoj a oproti předchozí "válečné" sezoně zklidnil své počínání vůči tisku i konkurenci, zejména po vlně kritiky následující po španělském Superpoháru. Nakonec našel postupně i recept na hru a taktiku svého největšího soupeře a v nejdůležitějším zápase ho dokázal s pomocí svých hráčů porazit!

Pokud bychom se zaměřili, kteří hráči Bílého baletu stáli zejména za triumfem v La Lize, musíme začít od tří článků obrany. Levý bek Marcelo vyrostl v jednoho z nejlepších na svém postu, zejména jeho útočné dovednosti se blížily legendě Roberta Carlose, nicméně zapracoval i na defenzivě. Sergio Ramos se přesunul do stoperské dvojice k Pepemu, který se po většinu zápasů vyhnul minulým excesům, a díky tomu oba vytvořili jednu z nejlepších stoperských dvojic v Evropě.

U zálohy Realu takový kvalitativní posun znát nebyl. Özil střídal úžasné výkony se slabšími zápasy, stálice Xabi Alonso vydržel řídit tempo hry v drtivé většině zápasů a ke konci sezony na něm už byla znát únava. Skvělý závěr podzimu měl Di María, strůjce mnoha přesných pasů a následných bodových zisků. Jeho zranění zkraje nového roku způsobilo Realu značné potíže a už nevítězil tak hladce. Nezklamal rozhodně žolík Callejón, naopak po slibném podzimu pomalu pohasla naděje Kaká.

To v útoku byla situace jiná. Ke střeleckému kulometu méně simulujícího a více soustředěného Cristiana Ronalda se přidal znovuzrozený Benzema, kterému pomohlo i zranění na podzim suverénního Higuaína, aby si vydobyl pevné místo v základu Bílého baletu. Argentinec se vrátil po dlouhé pauze až na jaře, aby dalšími brankami pomohl Realu k celkovému triumfu. Trio útočníků zaznamenalo ve všech soutěžích dohromady přes sto gólů a překonalo i ligový rekord, který držela trojice Messi - Eto'o - Henry.

Asi největším zklamáním pro fanoušky Realu bylo vyřazení v semifinále Ligy mistrů. Bílý balet narazil na Bayern Mnichov a po penaltovém rozstřelu odešel poražen. Přitom skupinovou fází proplul Real bez ztráty kytičky, v osmifinále si poradil s CSKA Moskva a ve čtvrtfinále zdolal APOEL Nikósie. Není proto divu, že hlavní prioritou následující sezony je podle slov kouče Mourinha i prezidenta Péreze právě kýžená La Décima - desátý titul v nejprestižnější evropské pohárové soutěži.

Finále Ligy mistrů proběhlo bez španělské účasti, neboť i cesta Barcelony Ligou mistrů skončila v semifinále, finální část domácího šampionátu se víceméně rozhodla právě utkáním obou gigantů na stadionu Nou Camp v Barceloně, kde Real už řadu let nevyhrál. Herní tendence patrné v odvetě Superpoháru a čtvrtfinále Copa del Rey se v tomto střetnutí projevily naplno a Bílý balet svým nasazením, presinkem a aktivní hrou, jež vedly k vítězství, takřka zpečetil svůj 32. ligový titul.

Alirón neboli oslava vítězství však musela počkat až na dvě kola před koncem, kdy shodou okolností nastoupil Real v Bilbau, proti Athleticu, který zažil úžasnou sezonu, jelikož dokráčel do finále Copa del Rey, kde podlehl Barceloně, a do finále Evropské ligy, ve kterém nestačil na Atlético Madrid. Baskičtí lvi nakonec podlehli Bílému baletu 0-3 a vlna nadšení, tak dlouho odkládaná neúprosným barcelonským rivalem, mohla konečně vypuknout naplno.

Rekordní sezona ovšem pro Real ziskem ligového titulu neskončila. Bílý balet si dal za cíl překonat i historický bodový zisk Barcelony a jako první tým dosáhnout bájné hranice 100 bodů. To se mu po infarktovém závěru v Granadě a domácím triumfu v závěrečném kole proti Mallorce skutečně podařilo.

Stručně si pro jistotu připomeňme, jakých rekordů v uplynulém ligovém ročníku Real Madrid dosáhl:
- nejvyšší počet bodů: 100
- nejvyšší počet vstřelených gólů: 121
- nejvyšší počet výher na hřišti soupeře: 16
- nejdelší šňůra vítězství na hřišti soupeře: 10
- vítězství na hřišti všech bývalých mistrů španělské ligy hrajících tento rok nejvyšší soutěž

A jaké jsou ambice čerstvého mistra? Poměrně jasné - obhajoba ligového titulu, zisk španělského Superpoháru a Copa del Rey, ale především po 11 letech dobýt desátý titul v Lize mistrů. Tým bude mít předpoklady v sehranosti, ideálním věku i motivaci. Trenér Mourinho nedávno prodloužil smlouvu až do roku 2016 se slovy, že chce dovést Bílý balet na cestu vítězství. Fanoušek Realu se může proto jen těšit na to, zda se jeho cíle naplní, aby si mohl spokojeně zakřičet: "Hala Madrid!"