Ruský zápisník X. aneb Sudí se chyb nevyVARoval, má jich plnou Kroosnu

Videotechnologie posunuly fotbal na mistrovství světa o další úroveň výš. Přesto se však rozhodčí nestali stoprocentně neomylnými - a v některých momentech nad tím zůstává rozum stát. Jako v případě penaltového zákroku na Mitroviće; jako v případě jasného faulu Boatenga, za který měli Švédové kopat penaltu. I kvůli tomu nakonec Kroos vystřelil šanci na postup Německu.

Ještě, než se pustíme do rozboru všech tří utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Ruského zápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Byl tenhle zápas vůbec z letošního mistrovství světa? Belgie s Tuniskem do zápasu mimořádně vlétly a především Rudí ďáblové se k dosavadnímu stylu duelů na mundialu vůbec nehodili. Žádné takticky svázané výkony, ryzí divočina nahoru-dolů, která diváky nesmírně bavila. Za prvních dvacet minut padly tři góly a k vidění bylo hned 7 střel na branku. Takový počet ran mezi tři tyče jsme viděli jen jedinkrát dokonce i za celý poločas (1. pol. Německo - Mexiko).

Belgičané se blýskli pohledným fotbalem především zásluhou extrémně kreativní ofenzivní trojice ve složení Mertens - Lukaku - Hazard. Bylo hrozně příjemné po delší době sledovat opravdu líbivé a chtěné kombinace po dobu celého zápasu. A ještě příjemnější je sledovat tým, v němž máte Kevina De Bruyna, a přesto výše jmenovaní borci vytvořili jeden pro druhého ještě víc palebných pozic.

Soudě dle zápasu s Tuniskem můžou navíc ostatní velikáni závidět Belgii to, s jakým elánem se ofenzivní hráči neustále pohybují. Vpřed se valí i šest nebo sedm můžu naráz, kteří se mísí mezi sebou a navzájem si vytváří volné prostory. Všechny hvězdy si navíc rozumí, akce na jeden dotek jsou běžnou věcí.

Nakonec chci zdůraznit ještě jeden rys, za který je Belgičanům potřeba obzvlášť zatleskat. Eden Hazard mohl vybojovat ne jednu, ale dvě penalty. Nespadl však a následně zakončil akci gólem. To samé platí pro De Bruyna, jenž klopýtal po faulu těsně před šestnáctkou, ale místo pádu vytvořil šanci pro Batshuyie. No a Romelu Lukaku, ten se po kontaktu ve vápně na zem nakonec poroučel, obratem se ale přihlásil a přiznal, že o faul rozhodně nešlo. Měla by to být samozřejmost, jak ale můžeme na ruském šampionátu sledovat dnes a denně - ani ty největší fotbalové osobnosti současnosti zákony fair-play úplně v krvi nemají.

2) Tunisko se opět popravilo laxností a individuálními nedostatky, které včera měly společného jmenovatele - Aliho Maâloula. Levý obránce už v zápase s Anglií jednou zavanglil, když v malém vápně váhal s odkopem a byla z toho obrovská šance Lingarda. Proti Belgii začal ještě hůř a vezlo se to s ním celý zápas.

U branky na 2:0 špatně zpracoval balón a dovolil Mertensovi utíkat směr branka Tunisanů. Lukaku pak akci zakončil perfektně mířenou střelou. Když se pak arabský celek vrátil standardkou do zápasu, byl to zase Maâloul, kdo doslova přihrál Meunierovi, jenž Lukakuovi asistoval u gólu na 3:1. Špatnou chvíli si dvakrát vybral i ve druhém poločase - zase při mizerném zpracování, kdy umožnil soupeři zahájit protiútok. Tohle by se na úrovni světového šampionátu stávat nemělo.

Abych ale jen nekritizoval, Tunisku se povedlo najít jednu ze slabin belgické reprezentace. Záložní a obranná linie Red Devils nejsou společně stoprocentně kompatibilní, protože v systému 3-4-3 nemají žádného obětavého zloděje míčů typu N’Golo Kanté v Chelsea. Křídelní obránci jsou navíc vesměs ofenzivně ladění (hlavně Carrasco) a v klíčových momentech nevypomůžou defenzivě tak kvalitně, jak by bylo záhodno. Proti silnějším soupeřům budou tyhle dva nedostatky jednoznačně prověřeny ještě lépe.

3) Belgii sice rozestavení 3-4-3 svědčí, Kevin De Bruyne však radostí do vzduchu neskáče. Záložník Manchesteru City byl poslední roky zvyklý, že právě on je tou personou, jež táhne belgickou reprezentaci nejvýrazněji - teď má tuhle taktovku v ruce především kapitán Eden Hazard. Při tehdejším rozestavení 4-2-3-1 měl De Bruyne v roli desítky na růžích ustláno a odvděčoval se nekončící produkcí klíčových přihrávek. V sestavě Citizens pak prokázal, že umí tvořit i níže v systému 4-3-3. V aktuálním belgickém týmu jsou však jeho schopnosti mírně utlumeny.

Proč vlastně? Vždyť i po boku Witsela hraje poměrně nízko a všechno má před sebou jako na dlani. Kromě toho, že se o něco víc než u City musí soustředit i na bránění, navíc v Belgii nemá dva rychlé letce v podobě Saného a Sterlinga, kteří jsou často přikovaní na lajnách na úplné špici rozestavení. To samozřejmě při hře na wing-backy není reálné.

O kolik víc si De Bruyne užil poslední půlhodinu, kdy Fellaini vyztužil střed pole a ryšavý kreativec dostal volnou pozici pod dvěma útočníky. Během té doby vytvořil víc šancí (3) než za celou dobu předtím (2). Chce ale Roberto Martínez kvůli De Bruyneho štěstí posadit na lavičku jednoho z dua Hazard - Mertens? V takovém porovnání se jeví obětování části tvůrčích schopností záložníka Man City možná snesitelná daň.

(mu)





1) Mexiko se muselo popasovat s novou rolí jasného favorita. Poté, co El Tri všem vyrazili dech brilantním výkonem a výhrou nad německými mistry světa, byla očekávání fotbalového světa před zápasem s Jižní Koreou podstatně odlišná. Potvrdí Mexičané svou fazonu, anebo stejně tak nečekaně klopýtnou?

Mexičané jsou známí pravidelnými extempore, jimž se hráči nevyhnuli ani letos v přípravě, kdy po přáteláku se Skotskem strávili večer ve společnosti dobré třicítky placených společnic. Juan Carlos Osorio však celý incident přešel, jako by se nechumelilo, a navzdory velkému tlaku na svou osobu před zahájením šampionátu ukazuje, že je mužem na pravém místě. Hráči za ním neochvějně stojí, do puntíku plní jeho vypočítavé taktické pokyny a přináší to ovoce.

Přestože sobotní výkon téže jedenáctky postrádal vytříbenost z duelu s Němci, na vyplašené Korejce to nakonec s přehledem stačilo. Mexické protiútoky jsou smrtící, střed pole s Herrerou a Guardadem patří k nejpracovitějším na celém šampionátu, totéž lze říci o neúnavných Lozanovi s Chicharitem a ve famózním Carlosi Velovi má národní tým El Tri klíčový klid na míči v závěrečné třetině hřiště včetně pokutových kopů.

2) Přímočarost a tah na branku leckomu chybí, zato Korejcům naopak přebývá. Naběhali toho víc, nasprintovali toho víc, nastříleli toho víc, a přesto se poroučeli se zaslouženou druhou prohrou na turnaji. Sledovat Jižní Koreu v akci je zábavné i frustrující zároveň, neboť lze na první pohled vidět neutuchající snahu cpát se kupředu, jenže když to nemá hlavu a patu, lze uspět jen těžko.

Korejský vstup do zápasu byl příkladný a zprvu se dokonce chvílemi zdálo, že se Mexičané pro toto střetnutí transformovali do role Němců z prvního zápasu. Son Heung-min i Hwang Hee-chan větrali soupeře jako na běžícím pásu a první tři slibné šance připadly outsiderovi. Jenže pak Jang Hyun-soo nešikovným skluzem se zdviženou rukou daroval Mexiku zničehonic pokutový kop a veškerá dosavadní snaha přišla vniveč.

Od chvíle, co se Mexiko ujalo vedení, zápas bez větších potíží kontrolovalo. Stačilo vlastně jen nechat čím dál zbrklejší Korejce vyrazit kupředu, obklíčit hráče s míčem a vyrazit do rychlého kontru v honbě za gólovou pojistkou. Přesně to se do puntíku stalo v 66. minutě, kdy Chicharito potvrdil roli nejlepšího mexického kanonýra a pro Koreu již nebylo návratu, i když v závěrečné dvacetiminutovce Mexičané v čele s Rafou Márquezem dělali vše pro to, aby ještě utkání zdramatizovali. Sonova pumelice však přišla příliš pozdě.

3) Osorio nasazuje perfektní jedenáctku, ale střídání mu drhnou. Kolumbijský kouč zatím silně připomíná svého krajana Jorgeho Luise Pinta, jenž před čtyřmi lety s podceňovanou Kostarikou sahal v penaltovém rozstřelu po šokujícím semifinále. Také Mexiko sází na sehranost, soudržnost, pracovitost a bleskové protiútoky ze zajištěné obrany, přičemž na jeho straně je navíc výrazně lepší individuální kvalita a technická vybavenost.

Jakmile se ale zápas přehoupne do závěrečné dvacetiminutovky, všechny přednosti El Tri jdou strmě dolů. Důvodem jsou stažení předních tahounů Vely, Guardada či Lozana, jejichž náhradníci navzdory čerstvým nohám nedokáží mexický recept na úspěch replikovat, a tak jsou závěrečné minuty v jejich podání sázkou do loterie, co se ještě před konečným hvizdem přihodí.

Obzvláště nasazování Rafaela Márqueze s čtyřicítkou na krku se jeví jako Osoriova oblíbená varianta, která se však jeví jako oblíbená spíše pro naděje soupeře na zvrat. Nezbývá než doufat, že v podání kolumbijského kouče šlo o snahu ulevit svým vyčerpaným hvězdám, ať jsou fit na další kolo. Dvakrát ještě ucho mexického džbánu vydrželo, třetí test nyní představuje zápas o všechno se Švédy.

(mk)





1) Tenhle šampionát přeje gólům značky pozdní sběr. Vezměte si jen poslední dva dny - nejprve Brazilci rozhodli o svém vítězství nad Kostarikou, v nastaveném čase, ve večerním utkání téhož dne si pak v posledních minutách tři body vystřelili Švýcaři.

No a utkání Němců, to už je jiná písnička. Krásný gól Toniho Kroose z posledních vteřin si zaslouží uznání, stejně jako si ho zaslouží i samotný exekutor. Jasně, není třeba z něj dělat boha, neboť utkání obecně nepatřilo k jeho nejpovedenějším.

Zkazil dvě přihrávky, což se mu úplně často nestává. A pro Němce obě s fatálním důsledkem. Zatímco u té první lze s trochou nadsázky říct, že kvůli jeho příliš dlouhému pasu dostal Sebastian Rudy naloženo a musel střídat (což mělo na německou hru zásadní vliv), za tu druhou už Kroos zaslouží céres ve vší vážnosti.

I přes podíl na švédském gólu se ovšem záložník Realu dokonale vykoupil. A je třeba ocenit ho za odvahu - mohl alibisticky poslat míč do vápna a doufat, že něčí hlavičkou či šťastným odrazem skončí za Olsenem v brance. On by byl z obliga, přece odcentroval, co měl dělat víc?

Německá osmička to ovšem vzala na sebe, přiťukl si míč s Reusem a pálil na bránu (jak mu dle slov křídelníka BVB autor první německé trefy prý poradil, neboť usoudil, že nemá smysl centrovat, jelikož Němci jsou moc vysocí).

To zaslouží poklonu. Kdyby se mu střela nepovedla, skončila by ve dvacáté řadě na tribuně či pohodlně v náručí švédského gólmana, byl by Kroos před celým fotbalovým světem za pitomce. Proč jsi necentroval, měl jsi ve vápně Gomeze a další, halekala by média. Toni se nebál a byl za to po zásluze odměněn.

2) I přes tři body, jeden německý problém zůstává. A je, stejně jako Kroos, ve středu pole. Jogi Löw zaslouží pochválit za to, že se nebál do sestavy říznou (po mizerných výkonech proti Mexiku z ní vypadli Khedira a Özil), Khedirův nástupce Sebastian Rudy si ovšem po zhruba půlhodině natloukl nos a ze hřiště se musel pakovat.

A jeho náhrada... no, škoda slov. Ilkay Gündogan má štěstí, že hráli ve středu obrany chybující Rüdiger a nedisciplinovaný Boateng, jinak totiž patřil spolu s Julianem Draxlerem (který spálil, co mohl), k jednoznačně nejhorším hráčům utkání.

Středopolař, u nějž jsme zvyklí na nápadité kolmice a skvělé průnikové přihrávky, nepředvedl zhola nic a o místo vedle Kroose si rozhodně neřekl. Vlastně na hřišti toho dne neřekl vůbec nic. Pokud Rudy nebude s to nastoupit, možná by bylo namístě zkusit Leona Goretzku. Rébus pro Löwa každopádně zůstává.

3) A zatímco o postupu Němců do osmifinále už asi nikdo nepochybuje, Švédové si to pořádně zkomplikovali. Byli krůček od účasti v nejlepší šestnáctce turnaje, teď musejí porazit zatím bezchybné Mexiko a ještě jim musí hrát do karet gólový rozdíl. Přitom stačilo tak málo.

Kdo viděl posledních zhruba 12 minut zápasu, musel mít pocit, že týmem, který hraje v početní výhodě, jsou Němci. Löwovo mužstvo mělo na hřišti po odchodu Boatenga o muže méně, přesto byli oni, kdo drželi míč a podnikali jeden nebezpečný výpad za druhým. Švédové se zmohli jen na tupou obranu, bez jakékoliv známky kontru, přechodu do útoku, možnosti přečíslení.

Ano, samozřejmě, bráníte remízu proti mistrům světa, proti týmů s lepšími jmény, než máte vy. Ale také proti týmu, které má na hřišti o chlapa méně. A přesto se zmůžete jen na beton bez jakékoliv přidané hodnoty. Švédové podali sympatický výkon, za tuhle pasivitu ve vlastní přesilovce si ale ten Kroosův gól zasloužili.

(jp)