SVLÉKLI BARCU DO NAHA!

Kdo dnes říká já to čekal, lže! Možná v těch nejtajnějších snech všech nepřátel Barcelony se na malinkou chvilinku objevili culés pokořeni, zadupáni, zničeni, bez nápadu, bez odpovědi. Ale procitnutí byla vždy stejná. Barca kráčela vítězoslavně od města k městu, od stadiónu ke stadiónu. Až přijela do Monaka, nastoupila proti Seville a ta jí..., ale to se již píše v titulku...

Mluvilo se o tom, že Barcelona chce letos vyhrát sedm titulů. Ztroskotala již při pokusu přivlastnit si ten druhý. Celé přípravné období si Frank Rijkaard a jeho svěřenci dělali co chtěli. Kráčeli od úspěchu k úspěchu, bavili se fotbalem, svou hrou vyvolávali nadšení. A zároveň se jich soupeři začali bát snad ještě více, než tomu bylo v minulé sezóně.

Po finále evropského Superpoháru tomu již tak není. Devatenáct týmů španělské ligy na čele s Realem Madrid, tři soupeři ve skupině LM, těm zase vévodí londýnská Chelsea, ti všichni mají dnes v trezoru, pečlivě na několik západů zamčeném, originál nahrávky utkání Barcelony se Sevillou. A jsem přesvědčen o tom, že tisíckrát, a možná ještě víc, budou tento souboj přehrávat, ukazovat, studovat každý pohyb hráčů na zeleném trávníku.

Jak tedy k této porážce Barcelony a zároveň velkému vítězství Sevilly došlo... Nejdůležitější bylo zatlačit soupeře de defenzívy, hrát osobní obranu na strůjce hry Barcelony, kombinovanou se zónovou obranou, nátlakovou hrou. To první se zcela nedařilo, hrálo se víc ve středu hřiště. Ale osobní obrana na hvězdy, Ronaldinha, Deca, Eto'o, Messiho, vyšla perfektně. Ti, kteří normálně kralují, nestačili ani myslet!

A střílet na Valdése, znervóznit ho. Není na to moc zvyklý. Povedlo se a pokusy Daniho Alvese v první a Escudého ve třetí minutě splnily svůj účel. Od nepaměti se říká: do třetice všeho dobrého a zlého. Pro Sevillu ta třetí střela znamenala to dobré, gól. Luis Fabiano vystřelil, Valdés s námahou vyrazil a Renato neměl potíže dorazit do opuštěné branky. Marquéz s Puyolem v tom svého brankáře nechali pěkně samotného.

Střed pole začal patřit Seville, ta na poměrně malém prostoru shromáždila velký počet hráčů, vraceli se ti, kteří jinak útočili po obou stranách, rozehrávače zdvojovali vysunující se obránci. Vypadalo to na rozestavení 2-5-2-1.

V prvních minutách utkání to byl rychlý přechod do útoku, od vstřelené branky se pak k rychlosti přidala přesnost, důraz a úspěšnost v osobních soubojích. Vítěz Poháru UEFA doslova dusil vítěze LM, zboural pracně postavenou konstrukci Rijkaardovy stavby. Trojice Leo Messi, Ronaldo de Assis "Ronaldinho" a Samuel Eto'o se po dlouhé minuty nepotkávala s míčem, který si bez svých "každozápasových" pánů musel připadat jako opuštěný sirotek.

Ještě k něčemu dopomohl vedoucí gól Sevilly. Ta se nyní mohla více spolehnout na protiútok, nemusela již vyvíjet onen vyčerpávající tlak po celém hřišti. Ronaldinho? Ve chvílích, kdy se k němu blížil míč, měl okolo sebe až čtyři hlídače! Zjistil to rychle, přečetl tuto taktiku Juande Ramose, přenechal levou stranu svému spoluhráči Samuelu Eto'o a sám se vysunul na hrot útoku. Díky tomu, že Sevilla udělala hezkých pár kroků zpět, uvolnila přeci jen od 15. minuty střed hřiště a dovolila Barceloně hrát. Ale jak Ronaldinho tak Eto'o, s nimi také Messi neustále měnicí místo, nenacházeli skulinku v obranné hrázi.

Na druhé straně se o něco podobného pokoušel Luis Fabiano, ale vysunutá obrana Barcy ho dokázala vždy zastavit, nebo nechat ho v postavení mino hru. Až ve 30. minutě se dostal Ronaldinho k jedné ze svých pověstných akcí, chvíli si pohrával se svými strážci, pak vrátil míč trochu zpět na Eto'o, ale ten nenašel skulinku uvnitř pokutového území a nedokázal zakončit.

Ronaldinho, Ronaldinho a ještě jednou on. Snad všechny přihrávky a pasy, ale také odkopy, končily na jeho kopačkách. Čekalo se, co vymyslí, co udělá, jeho spoluhráči věřili, že najde volné okénko, pootevřené dveře, propasíruje míč milimetrovým prostorem, ale hlavně najde volného některého z nich. Dokonce i Xavi se objevoval vedle Eto'a, zapojoval se do útoku. Ale soupeř nedovolil nikomu z Barcy přiblížit se na dostřel, ohrozit branku hájenou Palopem.

Sevilla? Bránila, čekala na příležitost vysunout Fabiána. Ale také na šanci dostat se blíže k brance Valdése, nacentrovat míč a zahrozit třeba pěknou hlavičkou. A povedlo se. Ve chvílích, kdy Rijkaard již přemýšlel, co řekne svým svěřencům v šatně, jaké čáry máry vymyslí, udeřilo podruhé. Víctor Valdés vyběhl z branky, vyskočil na centrovaný míč a udělal to, co se gólmanům celého světa zakazuje již od žáčků. Vyboxoval míč před sebe a ne do strany, upadl a než se znovu zorientoval, měl míč v síti. Malijský útočník Kanouté mu ho tam hlavičkou, zády k brance, vrátil.

To čekal málokdo, Sevilla vedla 2:0 a od této chvíle se stala favoritem na zisk Superpoháru. O přestávce se fanoušci Barcelony navzájem uklidňovali a se slovy: "Ono se nám to ještě podaří otočit, Rijkaard ví co dělá, to on jen tak zkouší jaké je to dotahovat dvoubrankový náskok soupeře!", si dopřávali doušky naděje.

Druhý poločas byl ale v podání Barcy ještě horší, než ten první. Hned v úvodu se ukázala křehkost obrany, ale Christian Poulsen příliš dlouho váhal se střelbou a Puyol a spol. se stačili vrátit a doslova se vrhli na vetřelce, aby ho zbavili míče.

Barcelona se vrhala do jedno útoku za druhým, ale působila neurovnaným dojmem, každý si dělal co chtěl, nebo co mu obrana soupeře dovolila. Na druhé straně chyběl Fabiáno, kterého střídal Marti, od něj se čekalo, že bude působit potíže zadákům, zejména Puyolovi s Márquezem. Ale nebyl to on, kdo střílel jako první, místo něj po pravé straně utekl Jesus Navas a nebezpečně vypálil. Rijkaard se rozhodl posílit útok, na hrací plochu poslal Eidura Gudjohnsena místo Thiaga Motty, ve stejnou minutu pak Andrés Iniesta nahradil Xaviho.

A byl to Gudjohnsen, který začal nebezpečně rozvracet do té doby skálopevnou obranu Sevilly. Pravděpodobně jeho postava a rozdílný způsob hry dělaly v těchto chvílích potíže zadákům, kteří byli zvyklí na něco jiného. Barca pokračovala v útočení, ponechávala vzadu často jen Puyola a ten se pěkně naběhal a nalítal.

V 66. minutě to mohlo být 3:0, Renato tentokráte hlavou, ovšem poslal míč vedle branky. Jak se do této šance dostal? Víctor Valdés znovu všechny přesvědčil, že nepatří k tomu nejlepšímu, co Barcelona má, proletěl vzduchem jak motýlek a promáchl...

Leo Messi se snažil, pletl hlavu svým strážcům, předváděl svá oblíbená kouzla, jakési zamotávání do šnečí ulity, z které vždy k velkmu překvapení vyrazil vpřed. Nic platno. Rijkaard vypálil poslední ránu, stáhl ze hry Sylvinha, poslal do útoku dalšího hráče, tentokráte Giulyho, ale už bylo pozdě...

Ještě vystřelil zdálky Eto'o, napodobil ho Messi. Ale gól dala Sevilla, penaltu zavinil Puyol, kterému docházel dech, Maresca mířil téměř do středu branky, Valdés padal po své levé ruce, snažil se zasáhnout míč, nepovedlo se. Finále skončilo pár vteřin po této třetí brance.

Přípravné letní období definitivně zavřelo brány. Již dnes začíná La Liga. Po tomto zápase se zdá, že nebude mít jen barvu azulgrana. Několik dalších odstínů se hlásí o slovo. Recept jak na malířské paletě namíchat barvy duhy dnes všem dala Sevilla...


FC Barcelona - Sevilla CF 0:3 (0:2)

Branky: 7. Renato, 45. Kanouté - 90. Maresca (pen.)

Barcelona: Valdés, Belletti, Puyol, Márquez, Sylvinho (72. Giuly), Motta (57. Gudjohnsen), Xavi (57. Iniesta), Deco, Messi, Ronaldinho, Eto'o.

Sevilla: Palop, Dani Alves, Javi Navarro, Escudé, David, Poulsen, Renato, Jesús Navas (75. Maresca), Adriano (80. Puerta), Kanouté, Luis Fabiano (46. Martí).

Rozhodčí Stefano Farina (Itálie) ukázal žluté karty Sylvinhovi (47) z Barcelony a ze Sevilly hned pětici hráčů: Kanouté (49), Dani Alves (54), Javi Navarro (60), Palop (77) a Escudé (85).

Superpohár Evropy získala Sevilla, hrálo se na stadiónu Luise II před návštěvou 20 tisíc diváků. Na čestné tribuně přihlíželi princ Albert , ministr sportu Jaime Lissavetsky a prezident Parlamento de Cataluña Ernest Benach. Pohár odevzdal prezident UEFA Lennart Johansson.