Tipy pro sázkaře: Kdo vyhraje letošní Africký pohár?

Letošní Africký pohár národů vstupuje do své rozhodující fáze a s ní je nevyhnutelně spojené predikování celkového vítěze turnaje, ale i nějaké to více či méně relaxační sázení. Redaktoři EuroFotbalu si proto po dvou letech opět zahráli na prognostiky a dle svého nejlepšího úsudku seřadili všechny týmy podle jejich šancí na úspěch...

Stejně jako minule budeme brát v úvahu jak reálnou sílu daného mančaftu, tak sílu jeho části pavouka. Ohledy budeme brát rovněž na výši kurzu vypsaného Tipsportem. Zatímco předloni se všichni čtvrtfinalisté seřadili mezi 3,20 (Senegal) a 15,00 (DR Kongo), tentokrát je rozmezí podstatně divočejší.

Senegal opět u přední české sázkové kanceláře vede, dokonce mu teď bookmakeři věří ještě víc (2,90). Zato nad onu hranici 15,00 tentokrát vyletěli rovnou tři čtvrtfinalisté — pokořitel domácího Egypta z Jihoafrické republiky (17,00) spolu s naprostými outsidery z Madagaskaru (30,00) a Beninu (35,00).

Bookmakery nicméně z ledasčeho tentokrát nelze příliš vinit. Tohle složení čtvrtfinále je totiž objektivně divné. Pokud se podíváme na hodnoty xGS a xGA (očekávaný přísun vstřelených a obdržených gólů na základě kvality vytvářených příležitostí), pozitivní bilanci mají pouze tři týmy — a všechny najdete na vrchu našeho žebříčku. Zbylých pět čtvrtfinalistů správně doposud mělo inkasovat častěji než skórovat.

Zatímco specifikem předloňského čtvrtfinále bylo, že se tam dostaly prostě ty nejlepší týmy, jak by to asi v ideálním světě být mělo (a jak tomu přirozeně mnohem častěji bývá u formátu o 16 týmech namísto čtyřiadvaceti), tentokrát to říci úplně nelze. Obě části pavouka se nám každopádně vyvrbily následovně:

Senegal — Benin
Madagaskar — Tunisko

Pobřeží slonoviny — Alžírsko
Nigérie — Jihoafrická republika

Kdo z těchto osmi mužstev má na celkové vítězství podle nás ty největší šance? A kdo naopak v žádném případě? Inu, řekněme, že pokud se bude opakovat předloňský scénář, právě tyhle dva týmy se potkají ve finále...

---

Kurz na celkový triumf u Tipsportu: 5,00

Naše průměrné hodnocení: 8,25/10

Proč si vsadit na výhru:

Žádný jiný tým nepůsobí na tomto Afconu tak suverénním dojmem, a to ani zdaleka. Fenci jsou jediným manšaftem, který od nás v zápasovém hodnocení dostal čistou desítku (v osmifinále s Guineou), a když jsme počítali průměry známek u jednotlivých týmů, bylo právě Alžírsko jasně první - s obrovským (poměrově) náskokem před ostatními. Konkurovat mu může pouze Madagaskar, u kterého ale hrají výraznou roli i předturnajová očekávání: Alžířané mají ve svém středu vítěze Premier League, Malgaši borce, co hraje v Bulharsku. Takže tak.

Na první pohled v tom není ani žádný háček, žádná viditelná slabina, žádný "slon v místnosti”; alžírská jedenáctka je kreativní, talentovaná, sehraná, efektivní, defenzivně zodpovědná, její papírové hvězdy září (Mahrez, Feghouli) a "neznámí” hráči hrají jako papírové hvězdy (Atal, Bennacer, Belaili). Kdybychom se mermomocí pídili po alžírských slabinách na hřišti, najdeme zhruba tři, a to ještě s přimhouřenýma očima: Youcef Atal se proti Senegalu zapomínal příliš vysoko vepředu - tam je ale tak dobrý, že to v důsledku Fenkům víc pomáhá než škodí (a jinak jde o nejlepšího pravého beka turnaje). Rais M’Bolhi nepatří ke špičce mezi gólmany - ale spolehlivý je dostatečně. A Baghdad Bounedjah nedává góly - ale v pohybu a mezihře lepší hroťák na Afconu jednoduše neexistuje.

Navíc kouč Djamel Belmadi si v posledním skupinovém zápase proti Tanzanii dovolil vyměnit 9 (!) členů sestavy, rovnou i překopat celý systém (4-2-2-2 místo 4-2-3-1) a strategii (vše přímočaře dopředu na Slimaniho), a výsledkem byla výhra 3:0. Takže Fenci mají plán B, už si ho vyzkoušeli a funguje. Jo, a jeden z dosavadních nejlepších střelců turnaje je Alžířan, který SEDÍ NA LAVIČCE.

Napadá vás lepší definice slova "favorit”? Fenci zatím působí podobně suverénním dojmem jako ženský nároďák USA, a Mahrez s Belailim na křídlech v klidu vydají za jednu Megan Rapinoe.

Proč si nevsázet na výhru:

Nezní vám toto všechno tak nějak... příliš idylicky? Proti Alžírsku hraje něco, co bychom snad mohli nazvat lokálním specifikem: Afcon prostě podobně suverénně působící týmy zpravidla nevyhrávají. Na tomto turnaji většinou slaví úspěchy mužstva, která se rozjíždí pomaleji, mají propracovanou defenzivu, několik "únikových” strategií; jsou zkrátka opatrná, neustále ve střehu. Ne mužstva jako letošní Alžírsko, které prostě vlétne na hřiště jako RuPaul s křiklavou suverenitou a začne peskovat všechny okolo a vyučovat je z fotbalu.

To je první bod: Výhra Alžírska je pravděpodobná, pokud sledujete jen tento Afcon, ale zároveň není, pokud sledujete Afcon delší dobu. Pokud totiž sledujete Afcon delší dobu, začne Belmadiho tým rázem vypadat míň jako favorit na zlato a víc jako kandidát na vypadnutí na účet nějakého Beninu nebo podobné zhovadilosti.

Ten druhý pak bude souviset s tím, co Fenci předvedli ve skupině proti Senegalu: Při klíčové výhře 1:0 byli sice lepším týmem a triumfovali zaslouženě, ale zároveň se u toho chovali jako banda zákeřných zelených hajzlíků, neustále faulovali, remcali, okopávali soupeře jako brambory... prostě jakmile neměli míč na noze, nedalo se na to koukat. To může být šikovná psychologická taktika. Dokud vám to rozhodčí žere.

(dz)


Kurz na celkový triumf u Tipsportu: 2,90

Naše průměrné hodnocení: 6/10

Proč si vsadit na výhru:

U Alžírska jsem říkal, že takto prostě statisticky vzato vítěz Afconu nevypadá. U Senegalu platí opak: Všechny atributy, které zdobily zlaté medailisty z předchozích turnajů, jako by se sešly na jednom místě, a tím jsou právě letošní Lvi z Terangy.

Pomalý rozjezd? Check. Spolehlivá obrana? Check. Největší hvězda ve formě? Check - Sadio Mané viditelně roste a v tuto chvíli už vypadá jako jasný kandidát na nejlepšího střelce turnaje. Do toho mají Senegalci ze všech čtvrtfinalistů nejvyšší průměrné držení míče i přesnost přihrávek, ale zároveň i počet střel na zápas a poměr vyhraných hlaviček. Navíc jsou na špičce jak v počtu sólových průniků, tak v jejich úspěšnosti.

Cissého tým nepůsobí zdaleka tak dominantním dojmem jako suveréni z Alžírska, ale zároveň ještě neukázal výraznější slabinu. A má dlouhodobou formu: po vypadnutí z loňského Mundialu vyhrál 9 z 11 zápasů a padl pouze ve skupině s Alžírskem. Navíc je fyzicky ohromně silný, což o sobě nemůžou říct ani Fenci, ani těkavá Nigérie nebo střízlíci z JAR. Čistá, brutální síla + fotbalové myšlení = favorit. Občas je to až takto jednoduché

Proč si nevsázet na výhru:

Senegal můžou srazit detaily: Soupeř dá první gól. Mané jde na penaltu. Cissé je tak v chillu, že prostě nedokáže svůj tým vyhecovat k nějakému zvířecímu výkonu, k heroickému obratu, k proražení pomyslné zdi. Lvi z Terangy proplouvají turnajem s takovým nenápadným klidem, že je snadné nechat se ukolébat silou jejich soupisky, jenže opravdu kvalitnímu soupeři zatím čelili jen jednou - bylo to Alžírsko, prohráli po zásluze 0:1 a ukázali přitom minimálně dvě slabiny:

Pokud jim protivník znepříjemní jejich hru (i za pomoci faulů), nechají se snadno otrávit;
Pokud prohrávají, chybí jim vnitřní síla k obratu, nejsou to buldoci, neumí překonávat překážky.

A pak je tu samozřejmě otázka dosavadních protivníků: Keňa i Tanzanie byly na turnaji do počtu, a Uganda v osmifinále sice představovala těžší zkoušku, ale pořád šlo papírově o souboj kočky s myší. Tohle Senegal umí, protože je to tým, který prostě neztrácí se slabšími. Cissého bilance proti těm silnějším je ale pořád tristní.

(dz)


Kurz na celkový triumf u Tipsportu: 7,50

Naše průměrné hodnocení: 4,5/10

Proč si vsadit na výhru:

Na všech dosavadních APN, kde přešli přes skupinovou fázi a první vyřazovací souboj, Nigerijci buď dokráčeli až do finále, anebo si aspoň po prohraném semifinále spravili chuť zbývající sadou medailí. Já vím, že na bronz v tomhle cvičení úplně nehrajeme, ale taky Nigérii řadíme až na třetí místo, které zároveň obsadila na čtyřech ze svých posledních šesti Afconů. Naposledy brala zlato. Něco na té Nigérii prostě je.

Ve čtvrtfinále budou Nigerijci jasnými favority a s Alžířany, pravděpodobnými soky v semifinále, potom neprohráli od jejich zlatého APN 1990 (kvalifikační zápas o MS 2018 byl později zkontumován ve prospěch Alžírska kvůli neprávoplatnému nasazení obránce Shehua, samotný zápas však skončil remízou 1:1).

Ať už se zrovna prezentují jakkoliv, Nigerijci jsou prostě vždycky dobrým turnajovým mužstvem. (Dokud tedy... zničehonic nejsou. Jako letos Ghana, a jako oni sami onoho nevysvětlitelného roku 2008, kdy končili ve skupině).

Mimoto není vyloučené, že jim potenciální tahouni ladí formu v tom správném okamžiku. Útočník Odion Ighalo má skvělý výběr místa a v osmifinále ho zúročil hned dvakrát. Trefil se i doposud tichý Alex Iwobi a závěrem svůj největší talent při pečlivém osobním bránění konečně prodal i Ndidi. Oba nigerijští beci Awaziem s Ainou se řadí k těm nejlepším, co se plnění defenzivních povinností týče. Atd.

Podceňovat bychom neměli ani lavičku náhradníků, ze které mohou do hry přijít Samuel Kalu, Moses Simon či Samuel Chukwueze. Poslední jmenovaný změnil rytmus osmifinále; první dva se zase řadili k nejlepším hráčům na hrací ploše ve dvou různých utkáních ve skupině. Pokud to Rohr dobře trefí, je to síla.

Proč si nevsázet na výhru:

Pokud to dobře trefí... to se přesně řeší celý turnaj a nedá se říct, že by sám Rohr cokoliv dořešil. Osmifinále bylo v tomhle ohledu dobrým příkladem. Super Eagles vypadali být v režii, pak se na pár minut sesypali a dvakrát inkasovali, aby se záhy (i díky necitlivému Seedorfově oslabení středu pole) vytasili s vlastním comebackem. Svá předešlá zlata Nigerijci uhráli, aniž by za celý Afcon jedinkrát padli a inkasovali více než čtyřikrát. Teď už jednu (ostudnou) prohru i čtyři obdržené branky mají za sebou... po čtyřech duelech.

Nigérie prostě nepůsobí tak suverénně jako dřív. Oba aktuálně preferovaní křídelníci (Ahmed Musa, Moses Simon) jsou preferovaní hlavně kvůli tomu, že nabízí extra výpomoc defenzívě, přičemž na pravém beku raději hraje stoper Awaziem, a v základu nikdy nelze s Rohrem na lavičce vyloučit Johna Obiho Mikela na "desítce", kde se ve finále nikdy nepohybuje a utváří tak extrémně zaražený, defenzivní střed pole. Rohr to hraje na jistotu, přičemž mu mezi tyčemi šaškuje Akpeyi, který dosud vše chytil zjevnou náhodou. Je to takový zvláštní mix.

A když už jsme u toho středu pole — no vám to někdy přišlo nějak zásadně pod kontrolou? Mně teda velmi málokdy. Nigérie tu v podstatě sází na to, že Ndidi s Etebem — z nichž ani jeden kariéru nezačínal jako štítový záložník, a ani jeden se tak na tomto Afconu pořádně nechová — tak nějak každý přispějou svou měrou a oba se poskládají na jeden solidní štít. Což možná funguje v FMku, ale v praxi to nevypadá ani zdaleka tak dobře.

A já si osobně nevzpomínám, kdy naposledy na APN taková sázka na sumu defenzivních příspěvků od nezcela defenzivních záložníků namísto koncentrovaného defenzivního příspěvku od jedné osoby (a přizvukování ostatních) někomu vynesla zlato. Kamerun 2017 měl Sianiho, Pobřeží slonoviny 2015 Diého, Nigérie 2013 pozičně skvělého Onaziho, Zambie 2012 Sinkalu, egyptská dynastie libero v Saidovi, atd... Ndidi s Etebem se mezitím často snaží naráz dělat až příliš věcí, a ani jednu z nich pořádně.

(td)


Kurz na celkový triumf u Tipsportu: 7,00

Naše průměrné hodnocení: 4,25/10

Proč si vsadit na výhru:

Portugalsko 2016.

Dobře, Tunisané nemají Ronalda, ale mám vážný problém s hledáním jiných důvodů, které by byly dostatečně legit. Orli z Kartága jsou zvláštní tým. Na každém Afconu platí za jeden z nejtalentovanějších a nejlabilnějších týmů zároveň; taková je tuniská mentalita, je to vepsáno v jejich DNA, a od doby, co africký fotbal sleduji, což je asi 10 let, se ji ještě nikomu nepodařilo prolomit. Může to dokázat zrovna Alain Giresse? Ten defenzivní Glum, jehož nihilistický přístup k zápasové strategii nutí všechny fanoušky týmů, jež zrovna vede, mýt si po každém zápase oči louhem sodným?

Možná ano. Tunisany teď čeká outsider z Madagaskaru, který sice zatím hraje mnohem líp, ale pořád je hodně nezkušený, bude unavený a celkově vypadá jako top kandidát v konkurzu na oběť dalšího kola Giresseho demonstrace rituálů kultu fotbalové Nudy.

Ok, zkusím to pozitivněji: Francouzský kouč ve čtvrtfinále proti Ghaně ukázal překvapivou taktickou erudici (proč ji dosud skrýval?), když svůj manšaft seřadil ve fluidním rozestavení 4-3-3/3-4-1-2, v němž přirozeně vynikly dosud skrývané zbraně, jako inspirativní pohyb Youssefa Msakniho nebo bleskové výpady pravého beka Kechridy. Pokud v tom bude pokračovat, může být právě Tunisko letošním africkým Portugalskem: týmem, o kterém všichni tak nějak delší dobu víme, že patří mezi širší špičku a potenciální kandidáty na zlato, ale dosud jsme si reálně nemysleli, že by opravdu mohl vyhrát.

A pak najednou končí finále, hráči zvedají pohár nad hlavu, a půlka z nás pořád tak nějak nechápe, jak se to vlastně stalo.

Proč si nevsázet na výhru:

Je to Tunisko.

Come on. Je to TUNISKO. Vážně se tady budeme bavit o tom, proč nevsázet na zlato pro Tunisko?

Zápas proti Ghaně ukázal hodně, ale pořád to byl jen jeden zápas, zvládnutý víceméně se štěstím: ne že by jej Orli z Kartága nějak vyloženě uhaluzili, ale mohl skončit jakkoliv (i když Giresse si chudáka Kwesi Appiaha strategicky namazal na chleba - taky už Ghaňané čile rokují o tom, že svého kouče vyhodí, protože co v takové situaci jiného dělat? To je jak prohrát pexeso se slepým dítětem).

Do té doby byl arabský celek vyloženě pro smích; proti Mauritánii byl regulérně horším týmem (!), přehrávala jej i Angola. Je nad slunce jasnější, že Giresse prostě z tohoto výběru neumí dostat to nejlepší. Navíc jsou Tunisané labilnější než Billy Corgan a křehčí než maskulinita průměrného fotbalového fanouška.

Ne, tento tým prostě nemůže vyhrát zlato. I kdyby vedl 1:0 v 90+6’ ve finále, donese si Mouez Hassen míč v 90+7’ sám do vlastní brány.

(dz)


Kurz na celkový triumf u Tipsportu: 17,00

Naše průměrné hodnocení: 5/10

Proč si vsadit na výhru: Eh... No, asi takhle: Čekali jste, že Jihoafrická republika může vyřadit domácí Egypt? Já taky ne. Bafana Bafana jsou vzácným příkladem týmu, který - když mu to sedne - může opravdu (na africké scéně) porazit kohokoliv. A to prostě proto, že se v něčem totálně vymyká obvyklým fotbalovým, a možná i fyzikálním zákonům.

Jihoafričané vypadají tak trochu jako mem převlečený za fotbalový tým: jejich kouč Stuart Baxter zásadně nestřídá, fanoušci si myslí, že jejich tým je ve skutečnosti africká Brazílie, a on skutečně jako Brazílie umí zahrát, když se zrovna všichni dobře vyspí a vstoupí do nich Duch svatý nebo nevím. (Vážně se to nedá dopředu moc tipovat.) A protože jedna Brazílie už letos zlato brala, existuje tu... jistý precedens.

Baxterův výběr nemá žádné problémy soupeře přehrát; mívá pouze potíže jej porazit. Přitom jeho opory v čele s útočníkem Percy Tauem (a žolíci v čele s křídelníkem Thembinkosi Lorchem) rozhodovat zápasy umí - Lorch to proti Egyptu ostatně ukázal. Jihoafrický fotbal je založený na hře s míčem, v čemž mají Bafana Bafana proti zbytku kontinentu náskok, a když se k tomu přidá psychická vzpruha v podobě vyřazení domácího megafavorita zkřížená s vědomím, že možné je všechno... možné je opravdu všechno.

Proč si nevsázet na výhru: Protože statisticky (a empiricky) byl zápas proti Egyptu spíš bizarně pozitivní náhodou, výchylkou z jihoafrického trendu, který jsme viděli spíš ve skupinové fázi? Tady v podstatě můžeme zopakovat stejné pointy z předchozího bodu: ano, JAR má problémy střílet góly, a ne proto, že by snad nechtěla (jako Benin) nebo byla "zaseklá” (jako Nigérie) nebo měla forvardy z formy (jako Pobřeží), ale prostě proto, že to neumí, není to součást její mentality, její filozofie končí na hranici soupeřova vápna. Nebo spíš těsně za ní - Bafana Bafana se do 54% svých dosavadních střeleckých pokusů opřeli za šestnáctkou. Do vápna se prostě Baxterovu týmu nechce, necítí se tam dobře, neumí to tam.

A zároveň nedisponuje zrovna nepropustnou obranou, aby si mohl dovolit turnajem prostě "projet” na čistě defenzivní mód. Ne, tohle je tým jedné tváře. Tau & spol. nejsou z formy, toto je jejich forma. To jsou oni. JAR je prostě neefektivní tým.

(dz)


Kurz na celkový triumf u Tipsportu: 30,00

Naše průměrné hodnocení: 7,5/10

Proč si vsadit na výhru:

Protože zambijská pohádka je pořád jenom, a zároveň už sedm let stará a minulý nečekaný triumf Kamerunu nás spíš rozlítil než opětovně nasytil nějakou popelkovskou jízdou. Pomůže vaše sázka k tomu, aby to Madagaskar skutečně dotáhl do konce? Spíš ne; moje by byla spíš jeho zkázou. Ale můžete to zkusit.

Každopádně Madagaskar vypadá být dobře naladěný a do čtvrtfinále jako jediný tým spolu s Beninem vstupuje s bonusovým pocitem, že nemá dál co ztratit, přičemž na rozdíl od Beninu chce a umí hrát fotbal. (Jihoafrická republika by do téhle kategorie taky patřila, ale zkuste tohle nakecat jejím vlastním fanouškům... já na vás počkám třeba před Edenem.) Madagaskar je v ofenzívě občas trochu hrr, a určitě to tak vypadalo proti DR Kongo, ovšem tentokrát se z trestu vrací Ilaimahirtra, který dosud zálohu řídil.

V čem jsou nicméně Malgaši skutečně elitní, to je křídelní podpora od obou vytahujících se beků. Romain Métanire se napravo regulérně řadí k nejtvořivějším a nejlepším ofenzivním bekům severoamerické MLS, přičemž Jérome Mombris se nalevo ukazuje být jedním z nejpříjemnějších objevů šampionátu. Oba se nakonec výraznou měrou podílí na tom, že Madagaskar rád útočí a útočí s vervou i sebevědomím. (A oba také suverénně proměnili své penalty v rozstřelu s DRC, což jedině dokládá jejich um na balonu.)

Konečně je tu potom Andrea, který se tu zjeví na levém křídle, tu na hrotu, a zatím se na turnaji prezentuje mimořádným elánem někoho, kdo právě 22 brankami dotáhl svůj tým do první saúdskoarabské soutěže. Právě Carolus Andriamatsinoro je vhodným epitomem celého Madagaskaru — živelný, nezkrotný, občas trochu janek, ale taky zatraceně nebezpečný, jakmile si chvíli nedáte pozor. Vždyť celý tým na turnaji, kde se góly tolik nerodí, nasázel již sedm branek (!), čímž Malgaši překonali už i památné zimbabwské vniknutí na scénu roku 2004 (skóre 6:8; z většiny díky prohře 3:5 s Kamerunem), které končilo hned ve skupině.

Madagaskar se fotbalem jednoduše baví, a to nemusí favoritům se sevřenými půlkami tolik vyhovovat.

Proč si nevsázet na výhru:

Obávám se, že závěr utkání a zvláště prodloužení s DR Kongo dalo nahlédnout pod pokličku závěru celého turnajového tažení. Jak upozorňoval kolega Dominik v posledním zápisníku, Malgaši jsou mimořádně čilí a běhaví, dokud... prostě přestanou být. A že ta chvíle v zápase vždy v určitém bodě přijde, a potom se naplno projeví individuální technické i taktické nedostatky, protože Madagaskar moc betonovat neumí a nikdy to nedělal. DRC si v závěru vytvářelo šance jako na běžícím páse, velice jednoduše, a mělo potřetí udeřit. Že se tak nestalo, je spíš jejich vlastním dílem; Malgaši se pořádně ani nezvládali vrhat do střel, nic.

Individuálně Malgaši nejsou vůbec špatní fotbalisté, ale taky plno z nich už překročilo třicítku a hraje v nižších francouzských soutěžích, či nehraje v té nejvyšší. To se holt musí projevit a čirý entuziasmus vás může pohánět jenom omezenou dobu.

Takhle... může Madagaskar doručit ještě jedno překvapení proti Tunisku? Jednoznačně, Tunisané jsou prozatím špatní v přechodu z útoku do defenzívy, a přesně v tomhle ohledu je mohou Malgaši ukázkově nachytat na malinách. Ale Senegalci už fyzicky nehezky šikanovali i Ugandu a jejich hbití křídelníci, kteří jsou ohromně zdatní v soubojích 1 na 1, mohou oba ofenzivně laděné beky Madagaskaru pěkně vykoupat.

Takže semifinále si představit dokážu, ale tam si pak naopak dokážu představit nedůstojný debakl.

(td)


Kurz na celkový triumf u Tipsportu: 7,00

Naše průměrné hodnocení: 4,75/10

Proč si vsadit na výhru:

Proto, že jste měli rádi Kolečka v Arsenalu nebo Didiho v Chelsea a stále z toho žijete. Anebo proto, že si ke snídani rádi dáte kakao a Pobřeží slonoviny produkuje nejvíc kakaových bobů na světě, což z nějakého důvodu komentátor BeIN cítí potřebu zmínit při naprosto každém zápase. Ani jeden důvod vám brát nebudu. Ale pro to, jaký fotbal aktuálně Sloni hrají, to asi nebude, protože ten může optimismem naplňovat pouze někoho, kdo je optimismem už dávno naplněný po okraj a žádný navíc nepotřebuje.

Každopádně faktem je, že zkušenosti tahle skvadra nezapře, a ty mohou rozhodovat, jako rozhodly už roku 2015 (s lepším trenérem a lepším kádrem), anebo letos v osmifinále s Mali. Brankář Gbohouo sice občas vyvede nějakou lumpárnu, ale onoho zlatého roku taky vyhrál Zlatou rukavici a letos sem tam rozdílový zákrok též vytáhne. Kessiému je sice teprve 23 let, ale na reprezentační scéně ho beztak vídáme už od třinácti nebo já nevím. Serey Dié to ve středu v poklidném klusu kontroluje a vpředu dovede gól z ničeho dát minimálně Zaha.

Konstantní respekt tedy letos z Pobřeží slonoviny v žádném případě nejde, a očekávaný tahoun Nicolas Pépé se naposledy jakž takž předvedl v prvním skupinovém utkání, ale zaskočit vás mohou jedním vysokým balonem za obranu, jako to provedli už tolika soupeřům. Pokud pak Kodjia/Zaha své šance dají, může být hotovo, ani se nenadějete. I 90 % času strávených ničím světaborným a 10 % času strávených bohapustým střílením gólů tak trochu zčistajasna vám vlastně může vyhrávat tituly. Aspoň teda tuším...?

Proč si nevsázet na výhru:

V první řadě: ten kurz vymýšlel někdo, na koho přesně pasuje ta první věta z "Proč si vsadit na výhru". To je strašný relikt.

Takže už jen to by měl být dostatečný důvod. A dál se jich popravdě nabízí nepřeberné množství. Zaprvé, takový Zaha si občas svými sólíčky hraje na Neymara, aniž by jakkoliv dosahoval jeho techniky, čímž dosti paralyzuje celou ofenzívu, která je na individuálním driblinku až nezdravě závislá. Sloni se do soubojů 1 na 1 pouští skoro třicetkrát na zápas (3. největší číslo ze všech 24 účastníků), avšak s úspěchem završí jen 57 % takových průniků (což je naopak 4. nejhorší číslo ze všech 24 účastníků). To je hrozná bilance, dalece dalece zaostávající za takovými Senegalci či Konžany, dalšími velice náruživými dribléry, kteří to taky umí.

Zadruhé, oba krajní beci na mezinárodní úrovni tolik zkušeností nepobrali (Bagayoko loni hrál druhou francouzskou ligu, Coulibaly válí doma za ASEC Mimosas), a už byli nehezky větráni. Oba stopeři občas taky dovedou zmatkovat a střed pole je nadále obsazený třemi hráči, kteří se ale zároveň nijak vhodně nedoplňují a utváří prapodivně nekomplexní útvar bez jediného opravdu schopného výherce balonů i tvořivého záložníka. Všichni možná mají od každého něco, ale nic není dotažené — čili takový nigerijský syndrom, akorát v ještě menší kvalitě (krom Kessiého, který všechny převýší, ale v repre se stále hledá).

Zhruba takhle: Pobřeží slonoviny tady ve čtvrtfinále trčí, přestože je Malijci přehráli ve všech možných i nemožných statistických ohledech stejně jako docela jednoduše opticky. Jednou si to tedy vybrali; zvládnou si to vybrat ještě třikrát, aby to celé dotáhli? Protože hmatatelné zlepšení se od prvního zápasu do čtvrtého de facto nedostavilo, takže o co jiného než štěstí a střeleckou formu individualit to opírat?

(td)


Kurz na celkový triumf u Tipsportu a Fortuny: 35,00

Naše průměrné hodnocení: 4,75/10

Proč si vsadit na výhru:

Minule jsme na tomhle místě měli Kamerun. *gulp*

A Benin svým způsobem vypadá jako takový letošní Kamerun; vyloženě defenzivně laděný celek, jenž dal v prvních čtyřech zápasech turnaje 2 góly, 1 gól a dvakrát 0 gólů, a který to sem přijel v první řadě cynicky umlátit, potažmo to uhrát na penalty. To druhé se Kamerunu minule podařilo rovnou ve čtvrtfinále se Senegalem. A vzpomínáte si, komu Senegal čelí ve čtvrtfinále letos? Yup, it’s happening...

A i kdyby ne, tak s tím kurzem tam můžete pětku poslat tak jako tak, a litovat nebudete v žádném případě.

Proč si nevsázet na výhru:

Výše zmíněné paralely s Kamerunem jsou křečovité, protože jsme prostě na nějaký důvod přijít museli. A pakliže senegalský krach ve čtvrtfinále po předloňsku opravdu není zcela nepředstavitelný, Benin si jeden absurdní skalp vybral již v osmifinále, kdy i přes rozestavení se třemi stopery propadal a v poslední minutě základní hrací doby utíkal hrobníkovi z lopaty při Ziyechově penaltě.

To je přesně ono. Benin je cynický a vyloženě negativní, ale taky ukrutně pasivní, krom Verdona na levém stoperu nemá žádnou další stabilní oporu (minule se na pravého křídelního beka přesouval Seïbou Mama, do té doby levý střední záložník!) a o jejich bránících hráčích se ani nedá říct, že by byli psychicky odolnými skálami. Onu penaltu v 90. minutě koneckonců děsivě vyrobil ten nejzkušenější, Stéphane Sessègnon. Představuju si to tak, že Dussuyer prostě nahňácá všechny lidi za balon a řekne jim "míč — v síti — nechci".

A Benin je přitom v posledních zápasech opravdu doslova jenom o bránění; na ofenzívu proti Kamerunu a Maroku kompletně rezignoval. Minule se krom gólové standardky a jedné Sessègnonovy dalekonosné rány za 120 minut hry zmohl na 0,08 xG (očekávaných gólů); proti Kamerunu to za 90 minut bylo 0,06 xG. To se holt stává, když vám na hrotu neběhá Vincent Aboubakar a pod ním neoperuje jeden z největších objevů turnaje a pozdější nejužitečnější hráč celého šampionátu Christian Bassogog.

Takže ne, Benin vážně není druhým Kamerunem. Ale zkusili jsme to, dali jsme tomu vše, co tomu dát šlo.

Pro Benin je už čtvrtfinále obřím úspěchem a to mu nikdo nevezme. Ale pokud by se mu podařilo podobně uhaluzit i semifinále, byla by to pro celý turnaj opravdu nebývalá katastrofa. A že Dussuyerův tým už teď přesluhuje, o tom vypovídají také jeho minulé dvě zkušenosti s vyřazovacími souboji, kdy s Guineou (2004, 2015) vždy letěl hned na první překážce — roku 2015 dokonce po familiárních třech remízách ve skupině.

(td)