Tipy pro sázkaře: Kdo vyhraje letošní Africký pohár?

Letošní Africký pohár národů vstupuje do své rozhodující fáze a s ní je nevyhnutelně spojené predikování celkového vítěze turnaje, ale i nějaké to více či méně relaxační sázení. Redaktoři EuroFotbalu si proto v duchu dlouhé tradice opět zahráli na prognostiky a dle svého nejlepšího úsudku seřadili všechny týmy podle jejich šancí na úspěch.

Stejně jako minule budeme brát v úvahu jak reálnou sílu daného mančaftu, tak sílu jeho části pavouka. Ohledy budeme brát rovněž na výši kurzů vypsaných dvěma předními sázkovými kancelářemi, Tipsport a Fortuna, a hned úvodem je nutno podotknout, že bookmakeři si letos s favority příliš nevědí rady. Ten největší se už potřetí v řadě rekrutuje ze Senegalu, avšak kurz na něj je tentokrát vyšší než dříve (nejprve 3,2, potom dokonce 2,9).

Obě sázkové kanceláře tedy identifikovaly víceméně tři rovnocenné aspiranty na zlato (Senegal, Kamerun, Maroko), přičemž odepisovat by se neměly ani Egypt nebo Tunisko.

Naposledy, roku 2019, přitom Tomáš Daníček s Dominikem Zezulou bookmakery lehce převezli, když doporučovali spíš než na Senegal sázet na Alžírsko (s kurzem 5,0 u Tipsportu), naopak roku 2017 uspěl jejich nejmenší favorit (Kamerun), jemuž však obdobně nevěřily ani sázkovky.

Odpadnutí obhájců titulu z Alžírska, Ghany či vítězů dalších dvou relativně nedávných ročníků (Nigérie 2013, Pobřeží slonoviny 2015) má za logický následek velice rozplizlé pole čtvrtfinalistů. Hned tři týmy jdou u obou kanceláří nad 20,0 — minule to byly pouze výběry Beninu a Madagaskara, předminule dokonce vůbec žádný člen velice nečitelné grupy.

Takto se nám každopádně vyvrbily obě poloviny pavouka:

Burkina Faso — Tunisko
Senegal — Rovníková Guinea

Gambie — Kamerun
Egypt — Maroko

Kdo z těchto osmi mužstev má na celkové vítězství podle nás ty největší šance? A kdo naopak v žádném případě? Inu, pokud se bude opakovat minulý scénář, hned zkraje se dozvíte finálovou dvojici...

---

Kurz na celkový triumf u Tipsportu a Fortuny: 5,00 / 4,70

Nejvyšší dosavadní umístění v Power Rankings: 2.

Proč si vsadit na výhru:

Po vypadnutí Nigérie a Pobřeží slonoviny zůstává Maroko jednoduše papírově nejsilnějším týmem v osudí, vedle Senegalu, oproti kterému ale daleko více působí jako potenciální mistr. Na turnaji, kterému (což je na Afcon dost neobvyklé) dominují zodpovědné obrany, vypadají Lvi z Atlasu trochu jako zjevení: nejen, že v každém zápase dokázali vstřelit alespoň jeden gól ze hry, ale stihli už také prokázat, že je zdobí i další atributy obvykle připisované pozdějším vítězům. Na tomto turnaji si dokázali díky zodpovědnému výkonu poradit s podobně silným soupeřem (Ghana), nepřekvapil je nadšený outsider (Komory), dokázali dvakrát dotáhnout nepříznivý vývoj (Gabon) a naposledy i otočit zápas (Malawi).

Nenechte se zmást; Maročané sice skoro celý poločas po Mhangově úchvatné ráně prohrávali, ale i tak bylo víceméně jasné, že Malawi nemůže příznivý výsledek udržet celých 90 minut. Halilhodžićův tým svého soupeře jednoduše přejel, dovolil mu ubohých 25% držení míče, zasypal jej 24 střelami, vyhrál 3x více vzdušných soubojů a zkompletoval 10 úspěšných průniků jeden na jednoho. Hakimi, Boufal, Amallah, Louza, ale i vcelku aktivní palič En-Nesyri dávají vzpomenout na Alžírsko 2019 (v Nesyriho případě by jeho protějškem byl samozřejmě Baghdad "30 gólů za sezonu, 50 zahozených gólovek za sezonu” Bounedjah).

Proč si nevsázet na výhru:

Samozřejmě bychom asi v první řadě měli poukázat na fakt, že Maročané jsou v té horší polovině pavouka; teď je čeká Egypt, kterému se už podařilo "zavřít” jednoho podobně dominantního soupeře (Pobřeží slonoviny), a v případě výhry pak v semifinále nejspíš domácí Kamerun. Takže to je jedna věc. Jenže na obzoru se rýsuje ještě druhá, potenciálně větší hrozba — Vahid Halilhodžić totiž neumí vyhrávat.

Bosenský kouč letos oslaví sedmdesátku a právem je považován za jednoho z nejlepších trenérů, které coby ambiciózní africký nároďák můžete zaměstnat: prakticky všude, kde byl, překopal kádr, vštípil mu vířivý, pekelně rychlý, agresivní herní styl, na který se výborně kouká a se kterým můžete snadno sklízet jeden dílčí triumf za druhým. Jenže v okamžiku, kdy se mu postaví nějaký takticky schopnější oponent, většinou přichází problém — a takového Maročané potkají právě teď, v podobě jiného matadora Carlose Queiroze.

Halilhodžićův hurá styl udělal ze Slonů i Alžířanů miláčky nestranných fanoušků, jenže oba tyto celky nakonec získaly vytoužené medaile až poté, co vyklidil pole. Jeho posledním hmatatelným úspěchem tedy zůstává triumf v africké Lize mistrů s Rajou Casablanca... v roce 1997. To ještě Achraf Hakimi ani nebyl naživu.

(dz)


Kurz na celkový triumf u Tipsportu a Fortuny: 3,50 / 3,60

Nejvyšší dosavadní umístění v Power Rankings: 4.

Proč si vsadit na výhru:

Koukat se na to moc nedá, ale faktem prostě zůstává, že Senegal ještě nedostal ani gól. Jako jediný ze čtvrtfinalistů. A to je rozhodně solidní medailový základ, jakkoliv nejtěžší překážky na Lvy z Terangy teprve čekají (Malawi, Guinea i Kapverdy sice prožily solidní turnaj, ale u takových soupeřů se víceméně ani nečekalo, že by měli Senegalce nějak zásadně ohrožovat). Tým Alioua Cissého má navíc obří výhodu v tom, že jej nyní čeká Rovníková Guinea (tedy další papírový outsider) a v případě postupu buď Burkina Faso, nebo Tunisko... což prostě na první pohled vypadá jako umetená cesta do finále. Mané & spol. zatím na turnaji rozhodně neohromují, ale nedělá jim přílišný problém uhrát to, co je potřeba. Podobně jako posledně, kdy z toho nakonec bylo stříbro (i když teď je jejich hra asi třikrát statičtější).

Proč si nevsázet na výhru:

No... jak to říct. Viděli jste je hrát? Asi by bylo nefér Lvům nějak vyčítat, že nebaví celý svět skvělým ofenzivním fotbalem; to ostatně nedělali nikdy, vždy to byl hlavně fyzický, rychlý tým, který spíše než na kreativitu na míči spoléhal na individuální sílu a pozvolné načasování formy. Na minulém Afconu jsem ostatně psal něco ve smyslu, že všichni pořád čekáme, kdy se Senegal konečně "rozjede”... ale to už bylo před branami finále.

Lvi zkrátka permanentně působí dojmem, že hrají maximálně na 60%; teď už asi můžeme celkem s jistotou říct, že to je prostě Cissého styl, a hned vzápětí dodat, že ještě žádnému týmu se nepodařilo vyhrát Afcon "jakoby mimochodem”.

(dz)


Kurz na celkový triumf u Tipsportu a Fortuny: 9,00 / 11,00

Nejvyšší dosavadní umístění v Power Rankings: 8.

Proč si vsadit na výhru:

Bizarní průšvihy ve skupinové fázi následované nepochopitelným vzkříšením v play-off se začínají stávat takovým tuniským trademarkem. Viděli jsme to na posledním Afconu i na loňském Arab Cupu — a jakkoliv se tuniská FA dušovala, že po Alainu Giressem chce u kormidla tuniského lodivoda srostlého s domácím prostředím a filozofií, Mondher Kebaier zatím působí úplně stejným dojmem jako jeho francouzský předchůdce: zmatlaná skupina, postup do play-off víceméně na základě individuálních kvalit ofenzivních hráčů, a pak bum, takticky špičkově zvládnutý duel. Kebaier měl tedy proti Nigérii covid, takže možná Orlové z Kartága papírového favorita vymazali ze hřiště jemu navzdory, ale to na pointě nic nemění. Tunisko má zkrátka dostatek hráčského potenciálu i chaotické energie na to, aby se probilo minimálně mezi nejlepší čtyřku — už na třetím turnaji v řadě.

Pak je asi zase potopí gólman, ale rozhodně to bude zábava.

Proč si nevsázet na výhru:

Zaprvé, Tunisané jsou notoričtí labilové. Připadám si trochu jako ohraná gramodeska, protože se to opakuje turnaj co turnaj, ale taková je prostě realita — i jejich nejlepší, rozdíloví hráči, Wahbi Khazri a Youssef Msakni, už na tomto turnaji (na ploše čtyř zápasů!) dokázali, že umí zároveň vypadat jako kandidáti na jedenáctku Realu Madrid a zároveň působit dojmem, že je tlačí kopačky. Některé týmy umí přesně tento typ hráčů využít — pamatujete si na éru borců jako Quaresma, Ben Arfa, Nani, Balotelli? Tak tuniská ofenziva (do které počítám i levého beka Aliho Maaloula) vypadá přesně takhle; celá. A co se defenzivy týče, Orlové prostě nejsou dostatečně suverénní. Až příliš často pouští soupeře do nebezpečných pozic, až příliš často to před jejich bránou smrdí nějakým průšvihem. Jako obvykle.

(dz)


Kurz na celkový triumf u Tipsportu a Fortuny: 4,00

Nejvyšší dosavadní umístění v Power Rankings: 2.

Proč si vsadit na výhru:

Domácí prostředí je výhodou vždy, ale v kamerunském případě se tento přirozený efekt ještě násobí — jednak díky nekonečně dlouhému čekání, jednak kvůli dlouhodobě nestabilní politické situaci, v jejímž středu figurují Nepřemožitelní lvi jako potenciální sjednotitelé rozervaného národa. Připočtěte k tomu fakt, že Vincent Aboubakar zatím skóroval v každém zápase, že André Onana po hodně průměrných výkonech ve skupině vystřihl v osmifinále proti Komorám výtečný výkon... a výsledkem je celkový obraz týmu, který má sice hodně chyb (je náchylný k výpadkům v obraně, jeho disciplína není úplně ukázková a takticky se zatím stále spíše hledá), ale zároveň působí dojmem, že dokáže vítězit čistě silou vůle. To vůbec není málo. Kamerunci navíc dosud nevyhráli v základní hrací době jen jednou (proti Kapverdám, kdy už o nic nešlo) a ve čtvrtfinále je čeká nováček z Gambie.

Proč si nevsázet na výhru:

Okolo Conceiçãova týmu se v tuto chvíli vznáší stín pochybností pramenící z toho, jakým způsobem vlastně postoupili z osmifinále. S Tomášem jsme dokonce před zápasem sdíleli obavy z toho, jaké světlo na Afcon vrhne výsledek typu 7:0, 8:0, 10:0... protože Kamerun měl Komory naprosto smáznout i za vyrovnaných podmínek, ale v okamžiku, kdy outsider nemůže nasadit 12 hráčů kvůli Covidu a v jeho bráně stojí levý bek, zdálo se být zaděláno na ostudu globálních rozměrů. Jenže Lvi se proti Komorám trápili. Vyhráli sice 2:1, ale jinak to byla — herně — naprostá tragédie. Chaker Alhadhur očividně neumí chytat (není to gólman!!!), což se ukázalo u obou obdržených gólů, ale přesto to byli domácí, kdo se v důsledku ještě bál o výsledek. Jasně, nakonec to nemusí znamenat vůbec nic — vyhrálo se, jde se dál. Ale pachuť přetrvává: tohle byla, výhře navzdory, vlastně ostuda jako řemen.

(dz)


Kurz na celkový triumf u Tipsportu a Fortuny: 40,00 / 45,00

Nejvyšší dosavadní umístění v Power Rankings: 10.

Proč si vsadit na výhru:

Gambie nemá žádný problém si vystačit s jednou nebo dvěma velkými šancemi na zápas, čímž tak trochu připomíná dvě z největších turnajových překvapení, které kdy fotbalová Afrika vyprodukovala — Kamerun 2017 i sousední Senegal 2002, jehož hvězdy typu El Hadjiho Dioufa a Khaliloua Fadigu si také mnozí tito Gambijci v dětství idealizovali.

Právě po vzoru Lvů z Terangy rovněž Gambijci hrají na brejky bez toho, aby se unáhlovali, a brání v bloku bez toho, aby působili zoufale. Mančaft zcestovalého Belgičana Toma Saintfieta se systematicky soustředí na ucpávání středového prostoru, přičemž všichni útočníci si umí najít volno a zorientovat se v něm, či si navzájem vypomoci. Ablie Jallow a Musa Barrow už navíc na šampionátu vstřelili dohromady tři góly, které zdobila neuvěřitelná pohotovost, a takový atribut často vyhrává těsné zápasy, které Gambie sehrává se železnou pravidelností.

Nepodceňujte ani faktor národní hrdosti: zatímco jiné překvapující týmy (viz hned ten další v pořadí) se opírají o hráče odkojené v zahraničí, nejlépe z diaspory, gambijská reprezentace je bezmála ze 100 procent tvořena borci, kteří vyšli z domácí soutěže, a mají k tamní kopané velký vztah. Mladík z AS Řím Ebrima Darboe je uprchlíkem, který se do 14 let učil fotbalu v rodném distriktu Serekunda (no jistěže na v Česku asi nejslavnější africké město muselo dojít!), a dvojice největších letošních tahounů týmu ročníku 1998 — Ablie Jallow a Musa Barrow — domácí prostředí opouštěla prakticky ruku v ruce, teprve zhruba před šesti lety.

Nejprve Gambii dostali na Afcon jako vůbec poslední zbývající západoafrickou reprezentaci, potom utnuli malijskou sérii sedmi čistých kont (táhnoucí se od června 2021) a nyní mají možnost ukončit po desetiletí trvající domácí neporazitelnost Kamerunu. No nedávalo by vám to pro tak mimořádný rok 2022 totální smysl? Mně tedy ano. Kór když uvážíte, že tři členové této výpravy už Afriku jednou dobyli — Omar Colley s týmem do 17 let (2009) a Pa Modou Jagne s Ebrimem Sohnou dokonce na úrovni dvacetiletých (2007). Nejsou to žádné padavky.

Proč si nevsázet na výhru:

Gambijci dosud na šampionátu nepoznali hořkost porážky a pouze jednou inkasovali, což se může zdát jako nutné dílo náhody a... taky tomu tak do značné míry je. Soupeři Gambie měli dle modelu očekávaných gólů databáze Wyscout udeřit rovnou šestkrát, přičemž zatím v každém zápase si vytvořili kvalitnější šance a obecně měli zkrátka herně navrch. Naposledy pozlacené Alžírsko mezitím až do čtvrtfinále soupeře válcovalo a takovým sériovým popíračem xG nebyl ani Kamerun roku 2017 (který si vyšlápl alespoň na Guineu Bissau). Gambii navíc postupem času směrem dopředu viditelně dochází dech i bez ohledu na xG — proti Mali z vápna pálili jen při penaltě, proti Tunisku taky jen jednou, a Guinea sice čelila čtyřem takovým střelám, avšak hned tři z nich vylétaly z perimetru pokutového území.

Zároveň je nutno podotknout, že ačkoliv je gambijská jízda do čtvrtfinále učiněnou pohádkou o Popelce, takové příběhy se na Afconu obvykle až do medailových bojů netáhnou. Madagaskar naposledy narazil na strop právě ve čtvrtfinále, stejně jako Kapverdy a Rovníková Guinea při svých premiérových účastech v letech 2013 a 2012. Historie APN zatím zažila jen dva celkové triumfy nováčků — Ghaně (1963) přitom stačilo vyhrát dva zápasy a Jihoafrická republika (1996) byla přeci jen specifickým debutantem, který byl dlouho ve vyhnanství kvůli apartheidu a hned "na prahu historie” čítal dva zástupce Premier League.

(td)


Kurz na celkový triumf u Tipsportu a Fortuny: 55,00 / 60,00

Nejvyšší dosavadní umístění v Power Rankings: 8.

Proč si vsadit na výhru:

Na první dobrou to asi bude znít přitaženě za vlasy, ale ono to opravdu sedí: Rovníková Guinea 2022 v mnohém (nepříliš fotbalovém) připomíná Alžírsko 2019. Pokud si vzpomenete na obě alžírská setkání se Senegalem, při každém nám severoafrický výběr ukázal svou cynickou až otravnou tvář — soupeře hlavně během prvního vzájemného duelu ve skupině okopávali jako brambory a sami se teatrálně váleli při každém náznaku kontaktu.

Guinejci mají přesně tohle, zdá se, taky v krvi... i pokud pomineme kontroverzní tuniskou minulost. Však si vezměte největší hvězdu EQG tady v Kamerunu: Ibán Salvador už zaujal koncentrovanou fotbalovostí i žlutou kartu za filmování a ustavičným žvaněním mimo hru. Celý tenhle mančaft nejen, že umí setsakra dobře hrát fotbal a kombinačně si na pár dotyků vyhoví lépe než kterýkoliv tým, co se nejmenuje Maroko, ale taky dokonale ovládá umění tzv. "shithousery”, esenciální součásti tolika úspěšných tažení na Africkém poháru národů.

Stejně jako Alžírsko před dvěma a půl lety je i Rovníková Guinea uzlíčkem emocí, který může kdykoliv bouchnout, ale taky právě proto dojít velice daleko, ne-li nejdále, kam je to možné. Vždyť z reakce Guinejců na guinejské penalty v rozstřelu zaboha nešlo odvodit, zda střelec proměnil nebo ne — pokaždé spoluhráči zuřivě tleskali, zuřivě hecovali, zuřivě burcovali. Až na brankáře Jesúse Owona teda. Ten naopak ještě snad neprojevil jedinou výraznější pozitivní či negativní emoci a svým klidným vystupováním na čáře, ale i útlým věkem (20 let) nápadně připomíná senzační jedničku stříbrné Burkiny Faso z roku 2013, Hervého Koffiho.

Proč si nevsázet na výhru:

Může to být i plus, protože Rovníková Guinea má na rozdíl od typického outsidera s touto turnajovou fází relativně bohaté zkušenosti, ale což když je to spíš prostě její přirozený limit?

Guinejci sice letos hrají na pohled vyzrálejší fotbal než v letech 2012 a 2015, kdy došli do čtvrtfinále, resp. semifinále, ale jen těžko lze ignorovat fakt, že dva vyřazovací zápasy ještě na žádném šampionátu nezvládli. Teď tedy sice zase hrají prakticky doma — Douala a Limbé, dosavadní dějiště zápasů EQG, jsou od Malaba vzdálené jen 50 až 110 kilometrů — ale Yaoundé je zaprvé trochu dál (cca 300 km), zadruhé jejich třetí různý stadion, kde Senegal odehrál už své osmifinále, takže má určitou výhodu, a zatřetí... ani domácí prostředí přece v minulosti labilním technikům z Rovníkové Guiney nebránilo v takřka identických kolapsech s Ghanou a Pobřeží slonoviny (v obou případech prohry 0:3, kdy nebylo co řešit).

(td)


Kurz na celkový triumf u Tipsportu a Fortuny: 6,50 / 7,00

Nejvyšší dosavadní umístění v Power Rankings: 5.

Proč si vsadit na výhru:

Talismanický Mohamed Salah se v Kamerunu rozjížděl velmi pozvolně, jednou až dvakrát ho dokonce mnozí kritici na Twitteru označovali za nejhoršího Egypťana (tak dramatické to snad nikdy nebylo), ale osmifinále s Pobřeží slonoviny bylo jeho velkou show a momentálně platí, že pouze Vincent Aboubakar byl zapojen do více akcí svého týmu zakončených střelou (28 vs 29) a nikdo podle databáze Opty nevytvořil více šancí než právě liverpoolská star (11). Naposledy Faraoni vypálili devatenáctkrát, přičemž pod devíti střelami byl přímo podepsán sám Salah (dvakrát napřahoval, sedmkrát chystal) — ve dvou případech krásnou ulicí do vápna. Do toho egyptská modla s přehledem proměnila rozhodující pokutový kop v rozstřelu.

Bylo by tedy s velkým podivem, kdyby se teď Salah na zbytek turnaje proměnil v Hulka?

Proč si nevsázet na výhru:

Před pěti lety jsme o Egyptu psali jako o absolutním favoritovi se skálopevnou obrannou hrází, snad dědičnou mentalitou vítězů (toho času před čtvrtfinále na APN vyhráli 22krát v řadě) a občasným zábleskem geniality Mohameda Salaha jakožto ingrediencemi úspěchu.

Skončilo to neúspěšným finále, kdy ona skálopevná obrana poprvé pustila dva góly.

Letos Egypt rovněž budí tak trochu dojem defenzivní bubliny, která jednou splaskne. Koledoval si upřímně už proti Slonům, kdy se jinak solidní struktura Queirozova obranného bloku nechala několikrát nepříjemně vycukat a rozběhat. Gólman El Shenawy likvidoval sedm střel a v pár dalších situacích si musel oddychnout, že Sloni váhali. Když tedy uvážíte, že jediná konzistentní kvalita Egypťanů ve skupinové fázi spočívala v mechanické cirkulaci balonu ve střední třetině hřiště a vytříbené poziční hře bez balonu, tak jaký reálný základ úspěchu vám zbyde, když se jeden z těchto dvou pilířů sesype tak jako v osmifinále?

Konečně potom, pokud jsme u Halilhodžiće zmínili jeho neschopnost sbírat medaile/trofeje, nemůžeme nechat nit suchou ani na Carlosi Queirozovi — muži, kterého celý Írán miluje, protože vzkřísil jeho chřadnoucí národní tým, ale zároveň se nemůže ubránit dojmu, že mezi kontinentální smetánkou vcelku pohořel. Ve čtvrtfinále Asijského poháru 2015 se ve čtvrtfinále dostavil památný kolaps s Irákem (ovlivněný hrozivým rozhodčím, pravda), roku 2019 se mu zase do té doby bezchybná defenzíva ve druhé půli s Japonskem zhroutila jako domeček z karet a po třech inkasovaných gólech se poroučela s ostudou. K tomu přidejte perfektní skupinové boje a okamžitý čtvrtfinálový exit s Kolumbií na Copě Américe 2019, a vychází vám vlastně dokonalý Halilhodžićův odraz; další zdánlivý spasitel, který klame tělem.

(td)


Kurz na celkový triumf u Tipsportu a Fortuny: 20,00 / 22,00

Nejvyšší dosavadní umístění v Power Rankings: 11.

Proč si vsadit na výhru:

Protože jste pověrčiví. Nerad se opakuji, ale tahle věta z turnajového preview za to stojí: "Konec ve skupině-stříbro-konec ve skupině-bronz-absence na turnaji-zlato...?” Burkina Faso doposud na Afconu hrála vyřazovací fázi třikrát (ještě roku 1998), a pokaždé bojovala o medaile. To už pomalu zavání nějakým africkým ju-ju, s nímž mají v této západoafrické zemi přirozeně bohaté zkušenosti jako takřka kdekoliv jinde v regionu.

Čistě po fotbalové stránce, když odhlédneme od spirituálna a zdánlivých turnajových vzorců, nemá letošní Burkina Faso příliš co nabídnout. Nenadarmo je její doposud nejvyšší usmítění v Power Rankings zároveň nejnižší ze všech čtvrtfinalistů, což je v konkurenci Rovníkové Guiney a Gambie vpravdě co říct. Na druhou stranu, pokud se Bertrand Traoré v osmifinále dočista nevyšťavil (trochu to tak vypadalo), může se v další fázi projevit jako ten příslovečný X faktor, který zatím Burkině jaksi scházel. V tom pozitivním smyslu. Jinak jím byl stoper Dayo.

Proč si nevsázet na výhru:

Hřebci prozatím v Kamerunu porazili v normální hrací době jenom Kapverdy. Ze čtyř pokusů. Sotva. 1:0. To prostě na první ani druhou dobrou nevypadá jako šampionova vizitka. Burkině Faso chybí jakýkoliv dirigent, neřkuli tvůrce hry, když nejkonzistentnějším zdrojem nebezpečí pro soupeře se dosud zdál být pravý bek Issa Kaboré. Jakože, jo, nosí číslo 9, ale...

Jak by tedy Burkina teoreticky mohla všechny zaskočit? Tak, že se k triumfu probrání. Pamatujte, Hervé Koffi se už na jednom Afconu řadil k nejlepším a dosud v Kamerunu nebyl ze hry, normální cestou pokořen: Aboubakar musel využít dvou penalt a Ecuele Manga jednak hlavičkoval po rohu, jednak nepřesně a z gólu se radoval jen díky přispění soupeře. V osmifinále navíc obrana bez zmateného stopera Daya ani ke Koffimu nic moc nepropustila; lapit musel jen tři rány z uctivé vzdálenosti a jednu výrazně zpomalenou blokem Burkiňana.

Vydrží tento trend až do finále? To asi těžko, ale Koffi už dřív ukázal, že i chytí nemožné.

(td)