Euro 2012 UEFA - Mistrovství Evropy 2012

Máme za sebou první opravdový šok turnaje! Hned první zápas s výrazným favoritem nachází svého vítěze v podceňovaném Dánsku, které Nizozemcům uštědřilo pravou lekci z efektivity. Své tutovky spálili Robben, Van Persie a nakonec i Huntelaar, navíc Oranjes možná měli kopat penaltu; zkrátka "den blbec"...

Nizozemci pochopitelně naskočili do úvodního střetnutí se všemi hvězdami a řádně nabuzení; právě největší postavy favorizovaného mužstva nicméně po celých 90 minut soustavně selhávaly. Například Robbena na levé straně celkem pěkně vygumoval Simon Poulsen, který zcela postrádal ochotu skákat mu na jeho oblíbené kličky a za sebe ho pořádně pustil jen jednou při parádní narážečce Robbena s Van Persiem. Tehdy tulipány neměly v blízkosti branky premiéru ani derniéru; zároveň ale také ne naposledy Robben zazdil velkou příležitost.

Obě velké šance, nesoucí jeho jméno, měly navrch jedno společné: Robben je řešil až přespříliš individuálně. Poprvé v 18. minutě moc váhal a Sneijderovi přihrával až v tuze nevhodnou chvíli, podruhé opomenul fantasticky postaveného Van Persieho, aby rozezvučel pravou tyč dánské klece. Čisté "loženky" pak s přehledem zahazoval právě i kanonýr Arsenalu. Chvíli před pauzou, a nejen tehdy, osvědčil svou nedůvěru v pravačku. Poté, co si Sneijderův pas špatně (a úplně zbytečně) zpracoval silnější nohou, byl už v daleko horší pozici než v té výchozí - a nastřelil pouze Andersena.

Také mimo tyhle stoprocentní šance se Robin Van Persie nebo Ibrahim Afellay zvládali docela pravidelně prosazovat, zrazovala je každopádně finální řešení. Naopak Dánové byli více než efektivní; a těžili přitom z tragické práce Nizozemců uvnitř šestnáctky. Ti neustále opomíjeli něco jako druhou vlnu, podivně vykrývali volné prostory a nejdrsněji pykali ve 24. minutě. Tehdy Krohn-Dehli perfektně zaobalil a spojil dohromady naznačení střely s delší kličkou, aby následně mezi nohami prostřelil svého někdejšího spoluhráče z Ajaxu, Maartena Stekelenburga. Senzační úder, a později i mohlo být hůře, kdyby Zimlingovi lépe sedl halfvolej.

Teprve druhé dějství, zejména tedy jeho úvod, se neslo ve znamení totální dominance Oranjes. Ti na předem zaskočeného protivníka vlétli jako uragán, jenže ani to nestačilo. Van Persie totiž dál tápal. Jednou mu při střelbě podjela stojná noha, pak pro změnu zakončoval v cíleném, avšak krkolomném skluzu - navíc dnes trestuhodně nefunkční pravačkou. Záhy ke všemu hra upadla do mdlého stereotypu, který mělo narušit až dvojité střídání. Od 71. minuty totiž Oranjes hráli na dva útočníky a s jediným defenzivně laděným záložníkem...

...obrázek hry se nicméně změnil pramálo. Robben hrál dál jen na sebe a nerušeně posílal na tribunu jeden míč za druhou, zatímco Huntelaar maximálně přebral Van Persieho úlohu paliče. Jeden z mnoha geniálních balonů Sneijdera (nejlepšího hráče zápasu) pálil na bránu již v těsné blízkosti pohotového Andersena. Ten dále de facto nemusel zasahovat, Dánové si dokonce místy užívali míče na kopačkách déle než čím dál nervóznější favorité. Poslední kapkou vskutku nešťastného dne tulipánů pak bylo opodstatněné volání po penaltě, když rukou zahrál jeden z Dánů. Rozhodčí však mlčel, stejně jako dnes všechny nizozemské hvězdy; snad s čestnou výjimkou v osobě Sneijdera.