Primera División Španělsko - Primera División

Ve Villarrealu skutečně dřímá potenciál, ovšem aby dovedla pochrupující žlutá popelka přehrát a udolat katalánskou fotbalovou mašinérii, potřebuje ještě několik ostrých zápasů a více tolik potřebné štěstěny. Na Camp Nou se Žlutá ponorka ukázala v dobrém světle, na soupeře však herně neměla, obzvláště pak ve druhém dějství.

Utkání bylo skutečnou pastvou pro oko příznivce kopané, který se mohl bavit nad líbivými a nápaditými kombinacemi i brankami, které by se mohli zapsat do učebnice fotbalu jako dokonalé příklady provedení jednotlivých herních situací. Jedinou černou kaňkou na výtečném představení byl výkon trojice soudců, která v mnohém svou roli nezvládala a dopustila se několika nevysvětlitelných chyb (ve španělském rozhodcovsském měřítku pochopitelných a obvyklých, bohužel).

O vítězství katalánského mistra se postaral krásnou brankou opět výborně hrající, probuzený kanonýr David Villa, kterého doplnil vítěznou a pojišťující brankou rosarijský šikula Lionel Messi, jehož podíl na vítězství je opět a zase neuvěřitelně vysoký. Na straně Blaugranas je třeba pochválit i Víctora Valdése a Pedra, kteří mají svými zákroky, respektive skvělými přihrávkami velký vliv na výši celkového skóre.

Na straně hostí krom dobře pracující zálohy v čele s Borjou Valerem rozhodně nezklamala dvojice nejlepších kanonýrů valencijského regionu, tedy brazilského forvarda Nilmara a Giuseppe Rossiho. Dobrý výkon předvedla i obrana, obzvláště zahrál někdejší kapitán Valencie Carlos Marchena.

Hostitelé utkání se již od začátku pokoušeli ohrožovat branku Diega Lopéze, přičemž první vážnější příležitost měl Lionel Messi, kterého ve čtrnácté minutě po centru Daniho Alvése vychytal Diego Lopéz, který na jeho hlavičku k tyči zareagoval včas a předvedl výborný zákrok.

V jednadvacáté minutě se již Barca prosadila. O zasloužený úder se postaral David Villa, který si výborně obhodil skuzujícího Marchenu a sám tváří tvář Diegu Lopézovi nezklamal a poslal Blaugranas do vedení. Velmi brzy však přišla série momentů, o nichž by se v případě ztráty Barcelony jistě sálodlouze diskutovalo.

Nejrpve pomezní rozhodčí nepochopitelně nedovolil pokračovat Lionelu Messimu a Pedrovi v postupu na samotného strážce svatyně Villarrealu, a hned poté vstřelil Nilmar vyrovnávací branku, když se výborně uvolnil Puyolovi, zmátl Abidala a přesně umístěnou ranou o pravou tyč nedal Valdésovi šanci.

Po brance se Villarreal chytl a do konce poločasu Barcu nepustil ke slovu. Domácí celek se musel bránit náporu Žluté ponorky, která si vytvořila dvě dobré příležitosti. Nejprve se mohl po Rossiho perfektním vybídnutí prosadit Nilmar, a posléze si Rossiho střelu málem sklepl k pravé tyči Andrés Iniesta.

Villarreal byl do konce poločasu lepší, ale po obrátce již otěže utkání patřili Guardiolovu týmu. Vůbec nejkrásnější moment celého utkání přišel v osmapadesáté minutě, kdy Xavi rychle rozehrál přímý volný kop na půlce hostí, přihrál Messimu, který se za pomoci čtyř narážeček s Pedrem dostal přes pětici obránců až před Lopéze, kterého úchvatným způsobem přehodil.

Barcelona jednoznačně kontrolovala vývoj utkání a osm minut před koncem utkání se dočkala zasloužené třetí odměny. Xavi na rohu vápna našel Pedra, který při pokusu o střelu trefil levačku Joana Capdevily, od níž se míč odrazil směrem k dobíhajícímu Messimu, který neměl potíž tečovat míč na zadní tyč. Messi se mohl radovat ze druhé branky v zápase, ač jí docílil z mírného ofsajdu. V závěru mohl Messi přidat po chybě zadáků Villarrealu třetí úder, ale jeho dorážku po střele Pedra zlikvidoval dobře stojící Mateo Musacchio. Zbytek utkání se dohrál v naprostém klidu, neboť bylo vše jasné. Barcelona si připsala zasloužené prvenství, ale Villarreal z Camp Nou odjíždí se ctí a se vztyčenou hlavou.