Premier League Anglie - Premier League

Fulham na Old Trafford vyhrál všehovšudy dvakrát v historii a dneškem na téhle statistice nic nezměnil, přesto se bude Craven Cottage po následující dny tetelit. Cottagers totiž z Manchesteru po mimořádně pozdním zásahu Darrena Benta odvážejí senzační bod a zanechávají frustrovaného favorita s nehezkou 15bodovou ztrátou na vedoucí Chelsea...

Tvář hry byla prakticky po celých 90 minut neměnná. Jak se začalo, tak se i skončilo - na půlce Fulhamu. Tam se nicméně United až podezřele hodně trápili. Rooney dlouho vypadal být totálně ze hry, přičemž domácí projev v první i druhé řadě charakterizovalo ukrutné množství centrovaných balonů, na něž United jako by nebyli dost dobře zvyklí reagovat.

V první půli statistici United napočítali 39 centrovaných míčů, z toho jen šest si však našlo svého adresáta. Valná většina takových balonů přitom končila na vždy skvěle postaveném mladíkovi Danu Burnovi, vystupujícím ve svém teprve čtvrtém prvoligovém klání.

Delší dobu to však nebyl Burn, koho příznivci Fulhamu mohli vzývat jako svého největšího hrdinu, nýbrž Steve Sidwell. Právě jeho náběh z hloubi pole v 19. minutě nevzbudil absolutně žádnou pozornost v řadách soupeřů a vedl k první změně skóre. Na rozdíl od protivníků jej totiž Holtby zpozoroval tak akorát včas, aby zrzavého záložníka nakrmil delikátním pasem, který zkrátka nešlo neproměnit v senzační gól. Mimochodem první fulhamský po tříkolové odmlce - zrovna v takovém utkání!

Manchester United musel překvapivě dotahovat, a to mu (nepřekvapivě) proti zalezlému soupeři dvakrát nesvědčilo. První velkou příležitost zahodil Van Persie ve 22. minutě, když vysoko, ošklivě přeošklivě netrefil vymezený cíl po Rafaelově krásném centru na zadní tyč. Posléze se už musel činit i Stekelenburg, a to rovnou v akrobatickém duchu proti Evrově hlavičce.

Ve 38. minutě mohli Cottagers klidně přiživit šokující visáž duelu, když Richardson neuvěřitelným sprintem od vlastní šestnáctky po odvráceném rohu prakticky sám přečíslil zadáky ManUtd, aby pak vše zazdila jeho nezkušenost v koncovce. Tváří v tvář de Geovi o velký kus minul bránu. Za což mohl Fulham obratem pykat, na druhém konci hřiště se však neujala ani třetí (!) Carrickova rána v zápase, ba ani Van Persieho dorážka a následná Vidićova hlavička po rohovém kopu.

Do druhého poločasu ManUtd nastoupilo, jak se očekávalo - Fulham zamáčklo snad ještě blíže k vlastní brance, než se mu to dařilo doposud, a to je co říct. Další centry přitom přicházely nazmar, a když už Mata ve vápně dostal míč ke kopačkám a posunul jej do jasné příležitosti Rooneymu, blýskl se spektakulárním zákrokem Stekelenburg.

Tlak United nicméně nebyl věčný, následovalo totiž znovu obligátní období sucha, během něhož se akorát pro nic za nic centrovalo. Záběr televizních kamer z 66. minuty ukazující Davida Moyese s hlavou v rukách doopravdy říkal vše podstatné.

Ať už by se dal nicméně zmar domácích krájet jakkoliv hladce, ManUtd se kýžené vyrovnání přeci jen nevyhnulo. A nejen to. Zrovna pár vteřin poté, co se John Arne Riise vytasil se zřejmě nejheroičtějším blokem zápasu (a že konkurence by byla, ne že ne), se v 78. minutě Mata opřel do balonu a zprudka posadil balon přesně na Persieho pravačku. Ta se už tentokrát nemohla mýlit. A kolaps Fulhamu byl velmi nešťastnou cestou dokonán jen pár chvil nato, když Parker fatálně tečoval Carrickovu střelu.

O to hořčejší měl ale nakonec dnešní večer doznívání, protože Manchesteru United dnes jednoduše tři body nebyly souzeny. Jakmile tedy Richardson ve čtvrté minutě nastavení vystřelil a Bent hlavou navázal na de Geův zákrok... slyšeli byste na Old Trafford upadnout špendlík. David Moyes pak už jen v rychlosti podal ruce exmanchesterskému Meulensteenovi a značně rozzuřen si to namířil do kabiny, kde zřejmě vzápětí museli řádit všichni čerti.