Primeira Liga Portugalsko - Primeira Liga

Tenhle mač se nesmazatelně zapíše do dějin profesionálního fotbalu. A může být opravdu zářnou vzpomínkou na doby, kdy se svět jen velmi stěží vyrovnával s pandemií koronaviru. Belenenses se trápilo s mutací s názvem omikron a na plac vyrukovalo pouze s devíti hráči. A jeho městský rival z Benficy mu stihl jenom do přestávky zasadit hned sedm přesných zásahů.

Paradoxem je, že domácí nejenže měli k dispozici jen devět statečných, jejichž předzápasová fotka působí jako na frontě amatérského sportu, v němž se zkrátka občas stane, že se mužstvo, lidově řečeno, nesejde, ale z prořídlého lazaretu byli zároveň zdraví dva brankáři. Takže Joao Monteiro si vlastně názorně vyzkoušel, jaké povinnosti by si případně musel plnit, kdyby se náhle rozhodl pověsit rukavice na hřebík a stát se výhradně právoplatným mužem do pole.

Problémy měli samozřejmě třeba i statistikáři či televizní pracovníci, kteří mohli vážně stěží odhadnout, v jakém systému se vlastně bude Belenenses prezentovat. Některé zdroje uvádějí úsměvné rozestavení 4-4-0, v podstatě byly znehodnoceny i veškeré dlouhodobé údaje k této sezóně, neboť duel byl ukončen ve 48. minutě pro pokles hráčů pod minimální hodnotu sedm.

Třeba finální hattrick Darwina Núňeze se zatím započítává do sumárních počtů Primeira Ligy, ostatně stejně jako dvě trefy od Harise Seferoviče, ta druhá se udála z penalty, nebo ta další od Juliana Weigla, přičemž na své konto zaznamenal vlastní gól Eduardo Kau, je ovšem otázkou, jestli by na tyhle počiny všichni zmínění dosáhli za normálního, běžného stavu. Pro všechny se jednalo zřejmě o nejbizarnější záznamy jejich kariéry, a to za hodně kuriózních, na úrovni profesionálů kontroverzních podmínek, které nejpopulárnější sport možná vůbec nepamatuje.

Domácí údajně žádali portugalské bafuňáře o přeložení tohoto utkání. Marně. Bylo vidět, že i Benficu nebaví hrát proti citelně oslabenému soupeři, který na hrací ploše přežíval, trápil se a byl evidentně předem smířený s porážkou. Po skončení prvního poločasu bezpochyby došlo v útrobách stadionu k mnoha diskuzím a otázkám, jak celou situaci jaksi vyřešit s co možná nejmírnějšími následky a co nejdůstojnější metodou. A hlavolam byl rozluštěn následovně.

Pochopitelně by každému nemělo příslušet sahat do svědomí jednoho či onoho celku, nakonec však střetnutí vyústilo v ne nelogický finiš. Pravidla kopané jsou totiž zcela nekompromisní vůči té chvíli, kdy se na hřišti pohybuje méně než sedm schopných fotbalistů, a rozhodčí musí vždy za každou cenu měření sil předčasně ukončit. Do druhého dějství vstoupilo Belenenses už jen se sedmi hráči, přičemž vážně velmi krátce po jeho zahájení se zranil Joao Monteiro.

Termín zranit se každopádně v tomto případě vyloženě nepotvrzuje význam tohoto slova, byť samozřejmě není nijak prokazatelné, zda k finálním krokům pro uzavření této tragikomedie nedospělo Belenenses cíleně a nevyužilo pouze těch nástrojů, které mu v ten moment nabízely fotbalové řády a předpisy. Sudí Manuel Mota prostě musel naposledy zahvízdat do píšťalky.

Se zhruba měsíčním odstupem se jednalo u kulatého stolu, zda se tohle klání nebude náhodou opakovat. Benfica prý nebyla proti, pokud by takový verdikt byl vynesen, její protivník by se za takový určitě nezlobil. Nakonec však bude asi výsledek ponechán, přičemž v dokumentech byla podniknuta opatření, aby již k takovému grotesknímu sci-fi v budoucnu nikdy nedošlo.