League Championship Anglie - League Championship

Anglii pro dnešek ovládli hráči Crystal Palace. V nervy drásajícím finále play-off Championship zdolali Watford 1:0 po prodloužení a slaví vysněný návrat do Premier League. Jedinou branku utkání vsítila legenda ostrovního fotbalu Kevin Phillips, jenž na sklonku první části prodloužení proměnil penaltu.

K prasknutí zaplněné Wembley, kde jen před dvěma dny slavil s ušatým pohárem nad hlavou nejlepší tým v Evropě, zažil další fotbalový svátek. Úvodní dvacetiminutovka nicméně zaujala spíše parádní atmosférou než krásou fotbalovou. A o veškerou (nepříliš nabitou) akci se v začátku finálového duelu staral jediný muž.

Wilfired Zaha si s obranou Watfordu dělal doslova, co chtěl. Ať už však předvedl jakoukoli parádu, vždy mu ke štěstí chyběl poslední krok. Buď vlastní vinou, když po neobyčejně lehkém přejití dvou protihráčů na kraji vápna zaplul s míčem za brankovou čáru, nebo i na konci zmíněné pasáže, když jeho parádní sólo zhatil včasným blokem proti Garvanově střele Lloyd Doyley.

Výrazná převaha Crystal Palace vzala za své zhruba po půlhodině hry, kdy už náznaky nebezpečí přicházely i ze strany Hornets. Klíčovým blokem se tentokrát zaskvěl Delaney, jenž na druhé straně překazil dost možná gólovou ránu Matěji Vydrovi. Tím ovšem, co se ohrožení branek týče, obě mužstva skončila a to bylo v porovnání s očekáváním před duelem zatraceně málo.

Druhá polovina ostře sledovaného klání už začala bez Matěje Vydry; Football League oceněný nejlepší hráč Championship uvolnil místo v útoku Alexandru Geijovi kvůli zranění. Té první scházely především střely, snad i proto se snažil hned zpočátku Nathaniel Chalobah rozvzpomenout na fenomenální dalekonosnou ránu proti Leicesteru ze závěru sezony; tentokrát však branku minul.

Oproti prvnímu poločasu nicméně byla znát velká změna v projevu obou celků. Unavenou hru nahradilo vášnivější a o poznání bojovnější vzezření londýnských soupeřů. Divoký fotbal vygradoval na konci hodiny hry; nejprve se Pudil po zajímavě vyhlížejícím brejku zbytečně dožadoval penalty a z následného protiútoku propásl gólovou šanci Aaron Wilbraham, jenž se prchajíc k Almuniovi nechal brzy dohnat obránci a po zpomalení celé akce už pálil jen do vhodně postavených beků Watfordu.

O poznání lepší podívaná pokračovala ke štěstí všech přítomných i nadále. O pět minut později si konečně regulérně zachytal i jeden z brankářů, hned dvakrát musel hasit přehmaty obránců Hornets Manuel Almunia, který si skvěle poradil jak proti střele O’Keefa, tak proti bezprostřednímu nebezpečí z kopačky Wilbrahama, jemuž umožnili zakončení nevídaně nedůslední Cassetti s Pudilem. Tlak Palace nevyužili ani po pro změnu nejistém zákroku španělského gólmana, díky němuž stanul z úhlu před prázdnou branou stoper váhající stoper Gabbidon.

V závěrečných minutách se někdejší brankář Arsenalu pasoval do hlavní role, osm minut před koncem zneškodnil další gólovou příležitost z kopačky zoufale nepřesného Wilbrahama, jemuž šanci přichystal opět skvělý Zaha. Zapotil se i Speroni na druhé straně, když krátce nato včasným výběhem přemohl v souboji jeden na jednoho Geija. No a vzhledem k tomu, že ani v poslední minutě nastavení neuspěl s nebezpečně vyhlížející hlavičkou Jedinak, šlo se ve Wembley do prodloužení.

Jako politi živou vodou do něj vstoupili svěřenci Gianfranca Zoly. Abdiho centr div nepřetavil v branku hrdina semifinále Deeney a i nadále se Hornets vzepřeli nastolenému trendu z velké části druhého dějství. Čerstvý Forestieri v jakémsi berserkrovském fotbalovém amoku našil míč po hbité kličce ve vápně z úhlu do boční sítě. Další střídající hráč Battocchio pro změnu tvrdě zkoušel štěstí z dálky.

V samém závěru první patnáctiminutovky ale přišla zkáza Watfordu podobná té ze zmíněného semifinále. Cassetti neohrabaným zákrokem poslal k zemi nejlepšího hráče zápasu Wilfrieda Zahu a Martin Atkison odpískal pokutový kop. Situace z utkání s Leicesterem se neopakovala, Almunia na skvěle kopnutou penaltu Kevina Phillipse nedosáhl a Crystal Palace šel do vedení 1:0.

Zbylá čtvrthodina byla rozkouskovaná, Hollowayovi svěřenci se logicky nikam netlačili a spíše hru zdržovali - proto jim jistě vyhovovala neschopnost Hornets dlouho si vytvořit jakýkoli náznak šance. Až dvě minuty před koncem měl Abdi na noze možnost vyrovnat, ale po odraženém míč ve výborné pozici nepochopitelně přestřelil branku o parník. Ještě větší nervy měli fanoušci Palace o minutu později, Forestieri ovšem svou šikovnost nekorunoval gólem - hlavičkou z brankové čáry zpečetil postup modročervených Joel Ward.