League Cup Anglie - League Cup
Rozhodčí: ?
Diváci: ?
Reportáž
Birmingham díky selhání Arsenalu senzačně slaví!
Vážně škoda, že už známe nominace na Oscara, po dnešku by totiž Akademie mohla vybírat z ještě jednoho žhavého kandidáta na nejlepší scénář. Odpuštěná penalta a červená karta již ve třetí minutě, následné vedení Birminghamu, obrat o 180 stupňů a v závěru zase vše naruby po hrubce dua Szczesny-Koscielny. Stěží si představit více strhující finále Carling Cupu, které na jedné straně přineslo Arsenalu další zklamání, na straně druhé ale Birminghamu darovalo teprve druhou trofej za jeho 136leté existence.
Jestliže jsem v předzápasovém rozboru doufal, že se tentokrát Deanovo představení neobejde bez kontroverzí, má myšlenka se ukázala být utopickou opravdu velmi brzy. V hlavní roli ale tentokrát hrál spíše jeho pomocník na čáře. Ten totiž ve třetí minutě odmával nesmyslný ofsajd Bowyerovi, který byl následně sestřelen Szczesným. Arsenal tak se štěstím unikl červené kartě pro golmana a penaltě. Spravedlnosti se však přesto vzápětí dostálo. Poté, co Aršavin nenachytal Fostera mezi nohami, totiž Žigič nenašel ve vápně Gunners žádného sobě rovného hlavičkáře, a jelikož zároveň Szczesny při výběhu zaspal, nedělalo srbskému dlouhánovi příliš problémů otevřít skóre. Komunita fandů Arsenalu zůstala otřesena, outsider se skutečně (a po zásluze!) dostal do vedení.
I sami fotbalisté v červeném byli poté dosti nesví. Hlavně v obraně kupili jednu amatérskou chybu na druhou, vepředu také často až příliš lacině ztráceli míče. Ve 34. minutě navíc málem prohrávali už o dva góly. Gardner byl na hraně šestnáctky sice faulován, ovšem balon se odrazil do cesty Žigiče a toho musel zblízka vychytat až dobře postavený Szczesny. Závěr poločasu se potom stal konečně pasáží, která víceméně patřila Arsenalu. Nejprve tu byla Wilsherova plachtící střela, která dopadla na břevno a na níž přímo navázal Aršavinův citlivý nízký centr a Van Persieho brilantně zvládnutá koncovka v nelehké pozici. Pak se z dálky pokoušel zaskočit Fostera i Nasri, jeho zprvu nadějný projektil se však stočil akorát do míst, kde anglický brankář postával.
O druhé půli už by se povrchně chtělo říct, že se odvíjela pod přísným dohledem Arsenalu. Třebaže si však Londýňané skutečně užívali značné optické převahy, dlouho to tak přísný dohled nebyl. Za vše hovoří Faheyho rána do tyče, které předcházel další ze šťastných odrazů, tentokrát od spoluhráče Žigiče. To ale byla na dlouho poslední promluva Brums, zejména od 70. minuty už taktovku zápasu doopravdy pevně svírali Kanonýři. Jenže Foster byl dnes náramně houževnatý. Nechal se trefit Nasrim, který se s pár spoluhráči utrhl do zajímavého brejku, poradil si i s Bendtnerovou nepříjemně tečovanou střelou a přečetl Rosického úmysl prostrčit mu míč patou mezi nohami. To vše pak vykulminovalo v situaci z 80. minuty, kdy z hranice šestnáctky povedeně pálil Nasri - Foster ani teď neponechal nic náhodě a u vzdálenější tyče bravurně zasáhl.
Vypadalo to, že do konce zápasu bude Arsenal bušit na birminghamskou bránu, dokud nepovolí. Publikum už se zároveň nejspíš smiřovalo s tím, že se tak bude dít i v prodloužení. Proti však bylo duo Szczesny-Koscielny, které svým spoluhráčům, fanouškům, trenérskému ansámblu i sobě samotným zadělalo na učiněnou noční můru. Fosterův zoufalý odkop proskákal až ke Szczesnému, kterého zbytečnou snahou zakopnout míč rozhodil Koscielny a výsledkem toho všeho byla Martinsova koncovka do zcela odkryté brány. Toto nedorozumění, příchozí v 89. minutě, už pak samozřejmě znamenalo instantní konec arsenalských nadějí na trofej. Zase to jednou nevyšlo.
Jestliže jsem v předzápasovém rozboru doufal, že se tentokrát Deanovo představení neobejde bez kontroverzí, má myšlenka se ukázala být utopickou opravdu velmi brzy. V hlavní roli ale tentokrát hrál spíše jeho pomocník na čáře. Ten totiž ve třetí minutě odmával nesmyslný ofsajd Bowyerovi, který byl následně sestřelen Szczesným. Arsenal tak se štěstím unikl červené kartě pro golmana a penaltě. Spravedlnosti se však přesto vzápětí dostálo. Poté, co Aršavin nenachytal Fostera mezi nohami, totiž Žigič nenašel ve vápně Gunners žádného sobě rovného hlavičkáře, a jelikož zároveň Szczesny při výběhu zaspal, nedělalo srbskému dlouhánovi příliš problémů otevřít skóre. Komunita fandů Arsenalu zůstala otřesena, outsider se skutečně (a po zásluze!) dostal do vedení.
I sami fotbalisté v červeném byli poté dosti nesví. Hlavně v obraně kupili jednu amatérskou chybu na druhou, vepředu také často až příliš lacině ztráceli míče. Ve 34. minutě navíc málem prohrávali už o dva góly. Gardner byl na hraně šestnáctky sice faulován, ovšem balon se odrazil do cesty Žigiče a toho musel zblízka vychytat až dobře postavený Szczesny. Závěr poločasu se potom stal konečně pasáží, která víceméně patřila Arsenalu. Nejprve tu byla Wilsherova plachtící střela, která dopadla na břevno a na níž přímo navázal Aršavinův citlivý nízký centr a Van Persieho brilantně zvládnutá koncovka v nelehké pozici. Pak se z dálky pokoušel zaskočit Fostera i Nasri, jeho zprvu nadějný projektil se však stočil akorát do míst, kde anglický brankář postával.
O druhé půli už by se povrchně chtělo říct, že se odvíjela pod přísným dohledem Arsenalu. Třebaže si však Londýňané skutečně užívali značné optické převahy, dlouho to tak přísný dohled nebyl. Za vše hovoří Faheyho rána do tyče, které předcházel další ze šťastných odrazů, tentokrát od spoluhráče Žigiče. To ale byla na dlouho poslední promluva Brums, zejména od 70. minuty už taktovku zápasu doopravdy pevně svírali Kanonýři. Jenže Foster byl dnes náramně houževnatý. Nechal se trefit Nasrim, který se s pár spoluhráči utrhl do zajímavého brejku, poradil si i s Bendtnerovou nepříjemně tečovanou střelou a přečetl Rosického úmysl prostrčit mu míč patou mezi nohami. To vše pak vykulminovalo v situaci z 80. minuty, kdy z hranice šestnáctky povedeně pálil Nasri - Foster ani teď neponechal nic náhodě a u vzdálenější tyče bravurně zasáhl.
Vypadalo to, že do konce zápasu bude Arsenal bušit na birminghamskou bránu, dokud nepovolí. Publikum už se zároveň nejspíš smiřovalo s tím, že se tak bude dít i v prodloužení. Proti však bylo duo Szczesny-Koscielny, které svým spoluhráčům, fanouškům, trenérskému ansámblu i sobě samotným zadělalo na učiněnou noční můru. Fosterův zoufalý odkop proskákal až ke Szczesnému, kterého zbytečnou snahou zakopnout míč rozhodil Koscielny a výsledkem toho všeho byla Martinsova koncovka do zcela odkryté brány. Toto nedorozumění, příchozí v 89. minutě, už pak samozřejmě znamenalo instantní konec arsenalských nadějí na trofej. Zase to jednou nevyšlo.
Komentáře (534)