Africká kvalifikace ve finále: Poznámky k losu baráže o MS

Dnes odpoledne se v Káhiře losovaly barážové dvojice afrických týmů, které se mezi sebou utkají o pět vstupenek na mistrovství světa. Eurofotbal přináší bližší pohled na šance jednotlivých účastníků.

Ačkoliv druhá, skupinová fáze kvalifikace na černém kontinentu nabídla očekávaně opět celou řadu překvapení, favorité nakonec dokázali včas zabrat a do finálního kola proklouzli takřka všichni; netýká se to vlastně pouze dvou celků, přičemž Maročany svedl los do jedné skupiny s Pobřežím Slonoviny. K devíti těžkým vahám (snad jen u Burkiny Faso by se o tomto označení dalo polemizovat, avšak stříbrný medailista letošního Poháru národů byl ve své skupině i tak hlavním kandidátem na první příčku) tak přibyl všehovšudy jeden outsider - Etiopie smetla jihoafrický dvojblok JAR - Botswana a v baráži se postaví Nigérii.

První kolo je naplánováno na termín 11. až 15. října, odvety proběhnou mezi 15. a 19. listopadem.


Pobřeží Slonoviny - Senegal

Fotbal má rád ironii - Sloni už letos Senegal vyštípali z jednoho turnaje a nyní by rádi, aby se historie opakovala. Lvi z Terangy byli v závěrečném kole kvalifikace na Pohár národů nejvýše nasazeným týmem z druhého koše, ale ani to je neuchránilo od krutého osudu, a Drogba a spol. si očekávaný postup zajistili bez větších problémů. Šance, že se tentýž scénář bude opakovat i nyní, je nemalá, ačkoliv senegalská hra se po odchodu neúspěšného a taktickou disciplínou nepolíbeného kouče Amary Traorého výrazně zvedla, tedy alespoň co se organizace, přesnosti a přesunu od individualismu k týmovosti týče.

Oba západoafrické týmy prošly svými kvalifikačními skupinami bez prohry, nepříjemným protivníkům (Maroko u Slonů, Angola s Ugandou u Senegalu) jen málokdy povolili doufat v první místo, a nyní stojí proti sobě. Půjde zároveň o souboj dvou francouzských koučů - a je na Alainu Giressem, aby vyrukoval se svými triumfy jako první (konkrétně je třeba oživit útočnou fázi, jelikož vynecháme-li zápasy proti slabé Libérii, skórovali Senegalci pouze čtyřikrát ve stejném počtu utkání). Sabri Lamouchi, kterého federace Pobřeží Slonoviny podržela ve funkci i přes neslavný čtvrtfinálový konec na lednovém Poháru, může spoléhat na zaběhlé zvyklosti - zkušený (nebo, podle úhlu pohledu, přestárlý) tým Slonů bude ještě v Brazílii pokračovat s talentovanou, leč zlatem stále neověnčenou generací hráčů kolem Drogby, Zokory, Tourého a Barryho.

Šance na postup: 60% - 40%


Etiopie - Nigérie

Papírově nejjasnějším duelem bude souboj aktuálních kontinentálních mistrů z Nigérie s drzou Etiopií; oba soupeři se už letos potkali ve skupinové fázi na Poháru národů v zápase, který Super Eagles nutně potřebovali vyhrát, což se jim nakonec povedlo až díky dvěma penaltám v samém závěru. Antilopy sice vypadají vedle ostatních postupujících jako jejich chudý příbuzný, ale to by bylo hrubé podcenění - jejich nezastíraná touha prezentovat se útočným, technickým fotbalem si na jednu stranu vynáší nutnou daň v podobě náchylnosti k defenzivním hrubkám a chaotické herní organizaci, ale zároveň jde o klíčový faktor jejich nedávného vzesupu (a také důvod, proč řada nestranných fanoušků bude držet palce právě jim).

Bude to vlastně tak trochu souboj dvou z nejúspěšnějších a nejinovativnějších trenérů kontinentu - zatímco Sewnet Bishaw využívá zejména dokonalé znalosti etiopského prostředí a mentality, Stephen Keshi implantoval skomírající Nigérii jednoduchou a jasnou taktiku v přímočarém rozestavení 4-3-3, v němž hraje klíčovou roli John Obi Mikel, v zeleném dresu stažený tvůrce hry. Nigerijci nezklamali ani na letním Konfederačním poháru, a jen těžko si lze představit, že by nevyužili příležitost postoupit podruhé za sebou na mistrovství světa.

A to i přesto, že si v kvalifikační skupině (vedle Malawi, Keni a Namibie jedné z vůbec nejjednodušších) nepočínali se třemi výhrami a třemi remízami tak suverénně jako jejich barážový protějšek - Etiopané se museli popasovat s těžkou konkurencí, ale ke třem domácím výhrám přidali i dvě venkovní (a jednu remízu navrch), takže si dokonce mohli dovolit i luxus tří odebraných bodů. Utkání v Botswaně, kde zvítězili 2:1, bylo díky nasazení nepovoleného hráče kontumováno 3:0 ve prospěch jihoafrického celku.

Šance na postup: 20% - 80%


Tunisko - Kamerun

Bez hlavního kouče, bez sebevědomí a s pořádnou dávkou štěstí půjdou Tunisané do dvojutkání s Kamerunem. V závěrečném kvalifikačním zápase se Orli z Kartága před třicetitisícovým davem postavili Kapverdám s vědomím, že jim k postupu stačí remíza, jenže vyslanci bývalé portugalské kolonie vykradli stánek v Radès 2:0, a až problémy s nasazením vykartovaného Fernanda Varely přihrály barážové místo do klína arabskému celku. Nyní existují pouze dva reálné scénáře - buď se Tunisko rozhodne neprovokovat fotbalové bohy a nabídnutou šanci chytne za pačesy, nebo si s sebou do rozhodujícího dvojutkání přinese poraženeckou náladu a vyhoří. Možné je obojí - kdyby se žebříček FIFA sestavoval podle mentální stability týmu, budou Tunisané pravděpodobně úplně na chvostu, na druhou stranu jinak neměli v kvalifikaci vůbec špatnou formu a jejich kádr zůstává jedním z nejtalentovanějších široko daleko. Jisté je jen to, že místo Nabila Maalúla, který po kapverdském fiasku rezignoval, povede Orly do baráže Nizozemec Ruud Krol.

Severoafrická velmoc má vlastně štěstí, že jim barážový los přihrál do cesty Kamerun - ze všech velkých jmen jsou to totiž právě svěřenci Volkera Finka, kdo budí v soupeřích asi nejméně respektu. Když Nepřemožitelní lvi v klíčovém závěrečném utkání zvládli tlak situace, před vlastními fanoušky udolali nebezpečnou Libyi a zajistili si tak první místo ve skupině, šlo vlastně o první pozitivní výsledek pro ex-kolínského kouče; jestliže bývá západoafrický fotbal kritizován za nedostatek kreativity a přílišné spoléhání na silový, běhavý fotbal, nedělá Finke zhola nic pro to, aby tento stereotyp zvrátil. Od května, kdy nahradil ve funkci Jeana-Paula Akona, sehráli Lvi čtyři zápasy, v nichž bylo hlavní filozofií nikam se nehnat a nic nezkazit - což vyústilo ve dvě bezbrankové remízy a prohru v Togu (Kamerunu byly následně připsány body za výhru kontumačně). Aurélien Chédjou, autor vítězného gólu proti Libyi, je pod Finkem zároveň nejlepším a jediným reprezentačním střelcem. Německý lodivod spoléhá na extrémně zahuštěnou zálohu se čtyřmi defenzivně laděnými středy (Enoh, Song, Makoun, Matip), což může být proti Tunisku paradoxně dobrá taktika, ale diváky v ochozech asi příliš nezabaví.

Šance na postup: 60% - 40%


Ghana - Egypt

Šest zápasů, šest výher, 16 vstřelených branek. Vše, co bylo Egyptu za vlády Hassana Šehaty vyčítáno (tedy příliš pragmatický, defenzivní přístup, "italská" taktika zaměřená na držení výsledku, a v závěru zejména přehnané spoléhání na přestárlé, nemotivované hvězdy s vrcholem potenciálu v dávno uplynulé zlaté éře), je pod Bobem Bradleym zapomenuto. Americký kouč vyměnil tříobráncový systém za klasické 4-2-3-1 a změnil filozofii Faraonů natolik, že jsou nyní bráni za progresivní, útočný a talentovaný celek, nad nímž jako nepsaný vůdce ční Mohamed Aboutrika, už čtyřiatřicetiletý záložník se stovkou reprezentačních startů na kontě.

Bradley podle všeho postupoval správně, když obětoval Pohár národů ve prospěch tolik kýženého postupu na mistrovství světa - stále však zbývá učinit jeden poslední, rozhodující krok. A káhirský los nebyl k vyslancům své země zrovna milosrdný - Ghana, ač v útlumu, stále platí za druhou největší mocnost současného afrického fotbalu, a šanci na třetí Mundial v řadě si rozhodně nechce nechat ujít. Kouč Akwasi Appiah provedl svůj tým zrádnou kvalifikační skupinou se Zambií a Súdánem mistrně, Černé hvězdy skórovaly hned osmnáctkrát, na konto si připsaly pět výher a jedinou porážku, a staly se tak vůbec druhým nejúspěšnějším celkem celé skupinové fáze - právě po Egyptu. Pokud se podaří vyladit rozdrásanou atmosféru v týmu, které nepomohlo ani zpackané představení na Poháru národů, ani oportunistický návrat v kabině neoblíbeného Kevina-Prince Boatenga, bude Ghana Egyptu minimálně vyrovnaným soupeřem.

Šance na postup: 50% - 50%


Burkina Faso - Alžírsko

Stříbrný medailista zimního kontinentálního mistrovství stojí před historickým okamžikem - pokud se úspěšnému kouči Paulu Putovi podaří dovést své Hřebce až na závěrečný turnaj, stane se historicky prvním mužem, který podobný kousek dokázal. Burkinský fotbal je pod vedením inteligentního a přemýšlivého Belgičana na vzestupu, ani to mu však proti Alžírsku nezaručuje dobrou výchozí pozici..

Bylo by nefér tvrdit, že v kvalifikační skupině s Gabonem, Kongem a Nigerem těžila Burkina hlavně ze špatné formy soupeřů, ale úplně od věci tato poznámka není; problémem je zejména povadlá ofenziva, jelikož z už tak nízkého počtu sedmi branek v šesti zápasech navíc hned 4 padly do sítě odevzdaného Nigeru. Na druhou stranu je takřka nemožné vstřelit Hřebcům gól - nepočítáme-li administrativní prohru 0:3 s Kongem (původně 0:0), povedlo se to pouze gabonskému Ebanegovi. Jednou.

Je ironií, že zatímco alžírský skupinový exit na Poháru národů v porovnání s burkinským finále zoufale bledne, budou to právě Fenci, kdo dostane před nadcházejícím dvojutkáním roli favorita. Alžírská federace podržela po lednovém fiasku ve funkci kouče Valila Halilhodžiće, a ten se jí odměnil suverénní kvalifikační jízdou, když si barážovou vstupenku zajistil s jednozápasovým předstihem (Mali sice dokázalo Fenky jako jediné doma porazit, ale nakonec ho mrzely body poztrácené s Rwandou a Beninem). Začátkem roku v Jižní Africe okouzlili Alžířané nádherným fotbalem a fascinovali schopností spálit i tu největší šanci - proti Burkině, která pod Putovýma rukama vyrostla v trpělivý celek, který umí právě tuto slabinu využívat se smrtícím efektem, budou Soudani a spol. muset přezout kopačky, chtějí-li potvrdit papírovou převahu a dotáhnout svůj tým na šampionát.

Šance na postup: 40% - 60%