Anglická Premier League - preview 21. kola

Dohrávka jednadvacátého kola nabídne symbolicky souboj prvního s posledním. Respektive posledního s prvním, na "všesportovní" stadion do Wiganu přijede Manchester City. Vedoucí celek Premier League se nenachází v ideálním rozpoložení, dá se dokonce říct, že na Manciniho výběr přišla první krize. V současné době je zvykem s tímto slůvkem pohazovat, nicméně v případě Citizens nejsme daleko od pravdy.

Klub z Eastlands má za sebou dvě pohárová utkání. Obě sehrál doma, kde v lize drží úchvatnou stoprocentní bilanci, jenže jak v rámci Carling Cupu, tak slavnějšího kolegy FA Cupu, jako by šlo o měření sil v měřítku historickém. Městským rivalům United v nejstarší soutěži světa podlehli 2:3 i díky chybám sudího Foye, s Liverpoolem už ovšem o žádný omyl hlavního rozhodčího nešlo. Nedobytný Etihad Stadium tak padl dvakrát během čtyř dnů.

Přesto Citizens do zápasu vstupují v pozici jasného favorita, o čemž svědčí i široká škála statistik, v nichž vládnou celé Premier League. Ať už je to "jen" vedení v lize, největší počet vstřelených branek, nejmenší počet obdržených nebo nejlepší bilance na domácím hřišti. Nezajímavé není ani to, že Manchester City jako jediný tým v nejvyšší anglické soutěži ještě ani jednou neinkasoval v úvodních 25 minutách.

Ani Wigan se nemusí v tomto směru stydět. Jenže statistiky Latics jsou na zcela opačném pólu. V tabulce jsou úplně poslední a vstřelili nejméně gólů ze všech týmů v lize - tím ale výčet "nej" zdaleka nekončí. Svěřenci Roberta Martineze dokázali vyhrát nejméně domácích zápasů nebo například inkasovali největší počet gólů v úvodní čtvrthodině. Abychom nezůstali jen u záporů, Wigan si dokázal vybojovat nejvíce penalt z Premier League. Z šesti nařízených nicméně celou jednu třetinu nevyužili.

Je ovšem alarmující, že Man City nedokázali vyhrát ani jednou z posledních čtyřech venkovních zápasů (D2, L2), což přímo vybízí stébla chytající se Wigan k prodloužení nepříjemné série. Ve prospěch favorita ovšem hovoří hned další dva údaje. Čtyřikrát po sobě ve vzájemném střetnutí totiž vyhráli bez obdržené branky. Mimo to, když už jsem zmínil mizernou formu City zvenku, musím o to víc vypíchnout bídu Latics na domácím stadionu - osmkrát v řadě zde totiž nevyhráli (D3, L5)

Hned trojice hráčů z kádrů obou soupeřů odcestovala na Africký pohár národů. Bratři Kolo a Yaya Touré hájí barvy Pobřeží slonoviny, zatímco Mohamed Diamé bude kopat za čest a slávu Senegalu. Hráče Citizens poslední týdny trápí kotníky - Mario Balotelli kvůli němu střídal po 39 minutách v utkání s Liverpoolem v ligovém poháru, David Silva si ho poranil už v FA Cupu. Oba mají start nejistý, u Španěla je nicméně šance na hru velmi vysoká. Wigan stále postrádá Maloneyho, který ještě nenabral kondici, naopak Albert Crusat je fit po zranění zad.

Mark Hughes a jeho premiéra "v dresu" nováčka Premier League Queens Park Rangers. Není třeba si nalhávat, že Západolondýňané se sice nezachovali zcela profesionálně k manažeru Neilu Warncockovi, avšak angažováním Marka Hughese udělali vyložené terno. Sám nový trenér se nechal slyšet, že touží po nové výzvě a žádá soupeření o trofeje se soupeři na nejvyšší úrovni. I proto údajně odešel z Fulhamu. Nyní, pár kilometrů od bývalého působiště, chce své sny naplnit. Pomůže mu k tomu peněženka Tonyho Fernandese?

Dá se říci, že Hughes získal své místo manažera v QPR ze stejného důvodu, kvůli němuž opustil Manchester City, nebo stejně tak před lety v Chelsea Claudio Ranieri. Odváděl v milionářském celku sice kvalitní práci, fanoušci i veřejnost ho měli rádi a uznávali ho; přesto to nebyl "kůň" nového majitele, a tak se chtě nechtě museli klidit novému vyhlédnutému manažerovi na'jeho post podepsaného.

Stojí proti soupeři, kterého by si zřejmě žádný nováček na lavičce týmu Premier League nepřál. Newcastle měl úchvatný začátek, doputovali dokonce na třetí místo tabulky, pak ovšem následoval pád. Nyní však znovu nalézají ztracenou formu a naprosto bezproblémová výhra proti obhájcům titulu Manchesteru United dává najevo, že jsou, zdá se, na té správné stopě.

To QPR jsou naopak na cestě do pekel. Po nezcela špatném začátku (s výjimkou úvodního debalku 0:4 s Boltonem) se propadají stále níže a dnes dokonce okupují první sestupové místo. Inu, v posledních osmi utkáních získat pouhopouhé tři bodíky... To opravdu na přílišné vyskakování stačit nemůže a dost možná, že i výměna manažerů se tentokráte nezdá být pouhým rozmarem náročného oligarchy ze země bohaté na přírodní zdroje.

Proti Magpies v současném rozpoložení to opravdu Rangers jednoduché mít nebudou, pomoci ovšem může absence dvou klíčových hráčů soupeře - Cheika Tioteho a především kanonýra Demba Ba. Pro zranění jsou pak mimo hru Lovenkrands, Ranger a mladší z bratrů Ameobiů Sammy. Jeho bratr Shola se pak po boku Leona Besta s největší pravděpodobností ukáže v základní jedenáctce vyvolených manažera Alana Pardewa.

Queens Park Rangers trápí dost možná ještě větší absence. Stejně jako Newcaslte, vyslal na Africký pohár národů po dvou hráčích, kromě Taarabta a Traoreho nicméně postrádají i kapitán Joey Barton za červenou kartu a Alejandra Faurlina. Stabilní člen záložní řady s kolenem promarodí celý zbytek sezony.

Jeden z největších okamžiků téhle sezony určitě nadešel v uplynulém týdnu, když se prvně od roku 2007 objevil v dresu Arsenalu legendární Thierry Henry a hned při svém obnoveném debutu poslal Kanonýry do dalšího kola FA Cupu. Dnes by francouzský snajpr dle slov Wengera dokonce i mohl startovat v základní sestavě; a rozšířit tak své spektrum týmů, proti nimž se v rámci svého ostrovního angažmá zvládl prosadit.

Velšský celek z města Swansea si totiž atmosféru Premier League premiérově užívá až letos a nutno jedním dechem dodat, že se s touto novou a přetěžkou výzvou vypořádává nadmíru statečně. Ostatně i na Emirates Stadium Rodgersovo mužstvo - jako jedno z mála za poslední dobu - plně neustoupilo od svého kombinačního a spíše ofenzivně laděného projevu. Tenkrát tu padlo 0:1 a "připravilo" Arsenalu vytouženou první výhru v právě probíhajícím ročníku. Dnes jsou Gunners v docela jinačím rozpoložení. Minule sice do nebe volajícím způsobem padli v souboji s Fulhamem, předtím ovšem ve dvanácti zápasech našli přemožitele tak akorát v rozjetém Manchesteru City.

Jenže venku - a to by právě Wengerovy svěřence mohlo hryzat, kór v souvislosti s výjezdem zrovna na Liberty Stadium. Dvakrát ze tří nedávných pokusů totiž Arsenal na cizí půdě nebodoval, Aston Villu potom udolal až gólem tři minuty před koncem. Teď se přitom bude měřit s mančaftem, který patří doma k osmi nejsilnějším výběrům soutěže. Spolu s ManCity potom na vlastním stánku Swans kapitulují vůbec nejsporadičtěji; navíc jsou tu stále poraženi jenom jednou jedinkrát rukama slavného ManUtd.

Na Londýňany tedy v každém případě čeká těžká robota. A tím spíš, když se zase jednou bude muset něco dít s obrannou linií. Francis Coquelin si totiž v duelu s Leedsem natrhl zadní stehenní sval, takže načas osiří post pravého beka - to ovšem patrně vyřeší návrat Johanna Djouroua. Thierry Henry, jak už bylo řečeno, dost možná nastoupí v základní sestavě; a to případně na levém křídle, kde nebude moci kvůli účasti na APN operovat Gervinho.

Téměř kompletní ansámbl má k dispozici Brendan Rodgers, navíc si v FA Cupu dovolil pošetřit síly čtyř opor. Jmenovitě šlo o Vorma, Sinclaira, Allena a Caulkera. Mimochodem o místo pravého křídla v základní sestavě by měl s Dyerem a Routledgem svést souboj Gylfi Sigurdsson, jenž coby ofenzivní univerzál zavítal do Walesu na hostování z Hoffenheimu.

Mark Clattenburg se vrací na evertonskou scénu. Zápas Toffees neřídil od října 2007, kdy v Merseyside Derby udělil červené karty Nevilleovi s Hibbertem a Reds dotlačil za vítězstvím mimo jiné dvěma penaltami - z toho jednou v poslední minutě. Dnes bude rozhodovat duel Evertonu s tápající Aston Villou.

Definitivně do přetěsných bojů zhruba uprostřed ligové tabulky zabředli birminghamští. S 23 body se nachází mezi stejně ohodnocenými celky Swansea a Fulhamu na 13. příčce. To vpravdě není bilance, jakou si McLeish a jeho svěřenci pro tuto fázi sezony vysnili. Tím spíš potom budí pozornost domácí výkaz, který hovoří o rovné polovině prohraných zápasů (5 z 10); bude tedy zajímavé sledovat, jak Villans obstojí v kontextu minulých 19 vzájemných soubojů s Toffees na Villa Parku, v nichž se urodila jediná výhra hostí.

To určitě musí Davida Moyese mimořádně trápit, přesto tu jsou ještě významnější vykřičníky. Přes Vánoce se Everton obdivuhodně zvedl a na Nový rok mohl zkonstatovat, že z těžkého programu o čtyřech duelech vytěžil parádních osm bodů. Jenže pak přišla senzační domácí prohra s Boltonem, minimální vzdor na White Hart Lane a Toffees jsou zdánlivě tam, kde byli předtím. Moyes tedy musí doufat, že do třetice všeho dobrého to vyjde a on se konečně dočká 150. výhry v Premier League.

Přitom se ale bude muset vypořádat ještě s jedním nepříznivým faktorem: znovu bobtnající marodkou. Karamelky se klidně mohou před výkopem ocitnout bez sedmi hráčů, přičemž pouze Johnny Heitinga bude Moyesovi k dispozici jako relativně zabydlený stoper. První ligový start by si tak mohl odkroutit Shane Duffy, přičemž debut v novém dresu vyhlíží Darron Gibson, nedávno příchozí z Manchesteru United.

Také Villans už mají k dispozici svou první a zatím jedinou zimní akvizici: na dva měsíce se stejně jako Henry vrátil na Ostrovy Robbie Keane a hned by se mohl pokusit oživit skomírající ofenzívu Villans. Defenzivní složku mančaftu by pak po sedmi kolech opět mohl podepřít veterán Shay Given.

Porážka Manchesteru United a o něco starší remíza s Liverpoolem byly báječné, senzační, vitální; přesto je Blackburn dál poslední a dnes už se o něm ani nemluví jako o pohárovém účastníkovi. Po domácí prohře se Stokem a ztroskotání na Newcastlu se už Rovers o žádné známky zlepšení zase neopírají; na rozdíl od Fulhamu.

Ten už snad definitivně jde nahoru, tedy tam, kam nepochybně patří. Martinu Jolovi si už očividně sedla ofenzivní vozba, když Bryan Ruíz aktuálně patří k nejnebezpečnějším útočníkům ligy a celkem povedeně mu přitom sekunduje Zamora, ale i Dempsey. Produktivita sice zůstává přinejlepším standardní, tři kola bez porážky a čerstvý skalp Arsenalu nicméně budí respekt. Nizozemský manažer teď se svými svěřenci bude usilovat i o vylepšení venkovní bilance, jež zatím hovoří o rovné polovině zremizovaných klání a jediné výhře na půdě slabého Wiganu. Zároveň by se také hodilo prolomit šestizápasovou domácí neporazitelnost Rovers vůči tomuto sokovi.

Situace se na Ewood Parku jenom zlepšila v minulých týdnech. Vedle vyřazení z FA Cupu - ještě potupnou formou revanše za Ligový pohár, v němž Blackburn finišoval na konci listopadu v pokročilé fázi - se teprve po dvou měsících angažmá poroučel do ambiciózního PSG asistent Paul Clement. Znovu se pak začalo hovořit o budoucnosti Christophera Samby, jenž se opět nechal slyšet, jak mu je Blackburn malý, a nahlas se začal skloňovat rovněž v létě končící kontrakt klíčového muže ofenzívy Rovers Juniora Hoiletta.

Svého času relativně rozstřílený Andy Johnson a také poslední dobou neustále marodící Simon Davies by zase měli být Martinu Jolovi k dispozici. Ne tak brankář Schwarzer, který ještě nějaký čas bude nucen přihlížet řádění své dvojky, Davida Stockdalea. Nejistý zůstává start Etuhua.

Nespokojený Samba si minulý týden kurýroval kotník a pro jistotu i zadní stehenní sval, dnes už by ho ale obě části těla měly na trávník pustit. A neměl by být jediným navrátilcem. Povzbudit by Rovers mohly také nástupy Hoiletta, Dunna a brankáře Robinsona.

Martin O'Neill byl pro Sunderland obrovskou vzpruhou a fanoušci Black Cats nyní doufají, že jejich tým bude pokračovat v sérii kvalitních výsledků a potrápí i favorizovanou Chelsea. Ta letos není na domácí půdě zdaleka tak silná a v Sunderlandu si jistě dobře vzpomínají na loňskou výhru 3:0, kterou šokovali Stamford Bridge...

Pro Chelsea je to stále nejhorší domácí porážka za více než deset let, ale ani letos to není před vlastním publikem zrovna růžové. André Villas-Boas vyhrál na Stamford Bridge jen čtyři z posledních devíti zápasů ve všech soutěžích, což je na mužstvo kalibru Chelsea žalostná bilance.

Využít aktuální zranitelnosti svého soupeře tak bude chtít Sunderland, jenž pod novým manažerem Martinem O'Neillem neskutečně ožil. Když 59letý kouč na Stadium of Lights přicházel, byl Sunderland osmnáctý. O'Neill však vyhrál pět ze sedmi zápasů, v šesti duelech získal 13 bodů a to jeho nové mužstvo okamžitě katapultovalo na desáté místo.

Přitom předtím Sunderlandu trvalo pod Stevem Brucem nastřádat pět výher celých 20 zápasů a 13 bodů získal až během 15 zápasů.

Do západního Londýna tak přijíždí hosté dobře naladěni a doufají, že budou moci nasadit útočníka Nicklase Bendtnera. Vrátit by se mohli rovněž Phil Bardsley a Connor Wickham. Fit už je Fraizer Campbell, ale mimo hru zůstávají Wes Brown, Jack Colback a Titus Bramble.

Ať je ale sobotní soupeř naladěn jakkoliv, zůstává stále jasným cílem Chelsea výhra. Blues si nemohou dovolit vypadnout z první čtyřky, na kterou dotírá Arsenal. Výsledkově by určitě Chelsea ráda navázala na duel ve Wolverhamptonu, kde se sice herně trápila, ale silou vůle v závěru zápasu zlomila klání ve svůj prospěch. Minulý týden si pak výhrou nad Pompey pojistila postup do čtvrtého kola FA Cupu, a tak by nebylo vhodné vítěznou sérii přerušovat.

Obzvlášť když budou moci nastoupit klíčoví hráči John Terry a Daniel Sturridge. Zranění naopak do hry nepustí zřejmě Florenta Maloudu a ani v nominaci nejsou Ivanovič s Mikelem. Na Africkém poháru národů pak Pobřeží slonoviny reprezentují Salomon Kalou a Didier Drogba.

Liverpool se po ligové porážce v Manchesteru 0:3 poměrně rychle oklepal a gólem legendy klubu Stevena Gerrarda z penalty stejného soupeře na stejném stadionu porazil v Carling Cupu 1:0. Teď na to budou chtít navázat i v lize, kde na Anfield Road změří síly s ambiciózním Stoke City.

Tristní bilanci mají Potters na stadionu Reds v rámci Premier League. Osmačtyřicetkrát se zde Stoke představilo, ani jednou však nevyhrálo, připsalo si jen devět remíz. Doma už se mu vede proti Liverpoolu lépe, to je ovšem věc, která fanoušky příliš zajímat nemusí.

Co už je zajímavější, je výborná forma Stoke City. Z posledních osmi klání jen jedno prohrálo a to ještě, ostatně stejně jako Liverpool, na Etihad Stadium. Pak jsou to dvě remízy a hned pět výher, jež posunuly "Hrnčíře" mezi TOP 8 o čtyři body za Newcastle, který okupuje poslední pohárovou sedmou příčku. Liverpool je ještě o dvě místa výše.

Kenny Dalglish pravděpodobně nebude moci počítat se službami Jaye Spearinga, který se zranil v pohárovém utkání s Manchesterem City. Na jeho místě nastoupí asi Charlie Adam - stejně jako právě v Carling Cupu. Kvůli trestu bude chybět i Luiz Suarez, vrací se ovšem José Enrique. Stoke se děsí, že nebude moct využít služeb kapitána Shawcrosse, pak i Wilsona a Shottona.

Premier League nabízí také situace, na které není fotbalový fanoušek příliš zvyklý. A možnost sledovat Manchester United po dvou prohrách v řadě bude určitě jednou z nich. Málokdo by před sklonkem roku 2011 očekával, že obhájce titulu prohraje jak doma s Blackburnem, tak v Newcastlu. Zvláště, když předtím devětkrát v řadě neprohrál a z toho osmkrát bral všechny body.

Chuť si ovšem Fergusonovci zpravili v FA Cupu, kde se červeným z Manchesteru podařilo blankytného rivala porazit na jeho ploše 3:2 a alespoň částečně jim vrátit debakl z letošní sezony. Na Old Trafford tehdy byly gólové hody po triumfu hostů.

Minulou sezonu United doma ztratili za celý ročník jenom dva body, k dnešku už jich v tom probíhajícím přišli o devět. I tak do Divadla snů přijíždí Bolton v pozici jasného outsidera, což potvrdí i pozice Trotters v tabulce. Ta je podobná už od půlky října - v sestupových vodách. Coylovi svěřenci přesto mohou poměrně dobře dýchat, jelikož z posledních čtyřech zápasů vybojovali hned sedm bodů, což je ještě udržuje v kontaktu s okolím.

Vzájemné zápasy hovoří také jasně pro Manchester. 12 ze 14 utkání v nejbližší minulosti skončilo právě triumfem Red Devils. Osamělá výhra Trotters se datuje v prosinci 2007, kdy na Reebok Stadium rozhodl jedinou brankou Nicolas Anelka.

Fergusona stále trápí marodka v defenzivních řadách. Vidić je out do konce sezony, Smalling s Jonesem mají zase šrámy, které je možná do duelu nepustí. Uvidí se až před střetnutím. Místo jednoho z nich naskočí uzdravený Rio Ferdinand. Bolton se těší na gólmanskou jistotu Jussiho Jaskilaainena, jenž po dvou zápasech strávených mimo bránu chystá návrat do své svatyně.

Pro Tottenham zápas jako stvořený na to, aby spláchl své tvrdě a krásně vybojované postavení do záchodu. Tak jako před dvěma lety, kdy doma proti Vlkům senzačně prohrál doma 0:1. Dnes se již řadí mezi kandidáty v boji o titul zcela regulérně a jakékoli zaváhání se absolutně nepřipouští. Zvlášť ne doma.

Spurs mají za sebou náročný program, ve středu dohrávali první kolo s Evertonem a vedli si na výbornou. Dobrý výkon celého týmu byl korunován famózní trefou z dálky v podanání Benoita Assou-Ekotta, nejlepšího hráče zápasu. V dobrém světle se předvedl Jake Livermore, jenž by měl dostat příležitost i dnes.

Zvláště když je pořád mimo hru Brazilec Sandro. Naopak Scott Parker by se mohl po zranění konečně vrátit na trávník, kam pro potíže s kolenem nemohl tři utkání. Nebudou hrát ani stopeři Gallas s Kingem. Wolves musí doufat, že se včas vykurýrují dvě opory, ofenzivní tahoun Steven Fletcher a vůdce defenzivy Roger Johnson. Do hry po odpykání trestu by se mohl vrátit Milijaš. Edwards už vyléčil tříslo a může svému týmu pomoci.

Ten se nicméně trápí. Jen tři body z posledních šesti duelů zatlačily celek až k sestupovým vodám, na které mají už náskok jen jediný bodík. Po velmi dobrém úvodu sezóny přišel pomalý pád dolů, na kterém se podepisuj především chyby obrany. Naposledy Wolves nestačili doma na Chelsea, které podlehli gólem v posledních minutách 1:2.

Premier League se přehoupla do své druhé poloviny, má za sebou pohárový týden a zrovna celky WBA i Norwiche si odpočinek od ligových bojů nepochybně užily. Oba svým soupeřům - a ne nikterak slabým - nastřílely čtyři branky a nakrátko tak zapomněly na složitou robotu, která je ještě v letošním ročníku čeká.

Situace uprostřed tabulky je mimořádně spletitá, stejně tak na úplném spodku. Ovšem West Bromwich, to je přesně to dělící pravítko, které sice sedí na nedobře znějící 15. příčce, od sestupové zóny ho ale stále dělí přívětivých šest bodů. Norwich je na tom ještě o tři krůčky lépe, přičemž právě o vyrovnanosti srdce tabulky svědčí skutečnost, že s touto vizitkou operuje uvnitř elitní desítky.

Obě mužstva nicméně stále živí své neduhy. Baggies především doufají, že se díky hattricku Coxe a pohárové demolici Cardiffu oprostili od střelecké mizérie, která je provázela posledními ligovými koly. West Bromwich v nejdůležitější domácí soutěži vychází naprázdno už 275 minut!

Canaries pro změnu sice prohráli jedinkrát v posledních šesti kolech, stále se jim ale nedaří udržet čisté konto. A pokud jim pšenka nevykvete ani na The Hawthorns (kde přitom domácí mířili do černého jen sedmkrát, což je ligové minimum), stanoví brankáři Norwiche nejdelší šňůru bez vychytané nuly od startu sezony 1975/76.

Hned čtveřice svěřenců Roye Hodgsona čeká na fyzické testy, které prověří její zdravotní způsobilost. McAuley a Olsson marodí s lýtkem, Thomase tahají třísla a Scharnera trápí achillovka. Nejisté jsou zatím rovněž starty Mulumba a Longa, přičemž trojlístek Gera-Brunt-Reid je mimo hru s definitivní platností.

John Ruddy vynechal pohárové klání z čistě příjemných důvodů - účastnil se totiž porodu vlastní dcery. Teď už nicméně bude připraven a svému novorozeněti by určitě právě čisté konto nadělil moc rád. K tomu mu ale ještě nebude dopomáhat Tierney, který sotva začal s tréninkem.